Spojené státy americké

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Spojené státy americké United States of America
vlajka znak
Hymna: The Star-Spangled Banner
geografie
Hlavní město:	Washington, D.C.
Rozloha:	9 631 214 km² (3. na světě) z toho 4,9 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Mount McKinley (6 194 m n. m.)
Časové pásmo:	od -5 do -10
obyvatelstvo
Počet obyvatel:	303 443 119 (3. na světě, 2006)
Hustota zalidnění:	31 obyvatel ob. / km² (169. na světě)
Jazyk:	formálně není, de facto angličtina
Náboženství:	protestantské (celkem 54 %), katolické (25 %), mormonské (5 %), židovské (1,6 %)
státní útvar
Státní zřízení:	prezidentská federativní republika
Vznik:	4. července 1776 (vyhlášení nezávislosti na Velké Británii)
Prezident:	George W. Bush
Viceprezident:	Dick Cheney
Měna:	Americký dolar (USD)
mezinárodní identifikace
ISO 3166-1:	840 USA US
MPZ:	USA
Telefonní předvolba:	+1

Spojené státy americké – anglicky United States of America, zkratka USA – je federativní prezidentská republika v Severní Americe, rozkládající se od Atlantského po Tichý oceán. Díky exklávě Aljaška sahá území USA i k břehům Severního ledového oceánu a na některé tichomořské ostrovy (zejména Havaj). Spojené státy se skládají z 50 států, federálního území s hlavním městem a sídlem vlády a Kongresu (District of Columbia), přidružených států s vnitřní samosprávou (Portoriko, Severní Mariany a další) a samosprávných území Spojených států (Guam, Panenské ostrovy, Americká Samoa a další). Po konci studené války a kolapsu Sovětského svazu jsou USA jedinou světovou velmocí, s dominantním světovým postavením v ekonomice, politice, kultuře a vojenské síle.

Obsah 1 Historie 2 Demografie 2.1 Náboženství 2.2 Města a metropolitní oblasti 3 Vláda a politika 3.1 Politický systém 3.2 Přední politické strany 3.3 Zahraniční politika USA 3.3.1 Kontroverze 3.4 Nejznámější vládní organizace 4 Doprava 5 Geografie 5.1 Poloha 5.2 Horopis 5.3 Vodstvo 5.4 Podnebí 6 Administrativní členění 7 Armáda a vojenství 8 Odkazy 8.1 Související články 8.2 Externí odkazy 9 Reference

[editovat] Historie

Hlavní článek: Dějiny Spojených států amerických

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam spolkových států USA podle vstupu do unie.

Poprvé přistáli u břehů Ameriky Vikingové již okolo roku 1000 (Leif Eriksson), ale pro Evropu byl tzv. Nový svět objeven až výpravou Kryštofa Kolumba roku 1492.

V dalších stoletích se Severní Amerika stala cílem kolonizačních snah Španělska (Mexiko, Florida, území západně od Mississippi), Nizozemska (část východního pobřeží), Francie (Kanada, povodí Mississippi) a v malé míře i Švédska (Nové Švédsko). Pro historii budoucích Spojených států měla největší význam anglická kolonizace atlantského pobřeží. Od roku 1664 se Británie postupně zmocnila nizozemských a části francouzských osad v Severní Americe a do roku 1773 vytvořila na pobřeží 13 kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina, Georgia), základ budoucích USA.

Bezohledné zásahy mateřské země do poměrů v koloniích vyvolaly protibritskou opozici, která vyvrcholila roku 1775 vypuknutím otevřené války mezi koloniemi a Velkou Británií. 4. července 1776 vydal druhý Kontinentální kongres Deklaraci nezávislosti, která vyhlašovala vznik Spojených států amerických. Podle Konfederačních článků z roku 1781 si každý ze států Unie zachoval samostatnou vnitřní a ekonomickou politiku. Válka za nezávislost skončila roku 1783 britským uznáním nového státu. Roku 1787 byl konfederativní charakter Spojených států nahrazen systémem federativním, roku 1789 byla schválena (ratifikace ukončena 1791) tzv. Bill of Rights (listina práv, prvních 10 doplňků ústavy).

Od konce 18. století pak začala územní expanze Spojených států směrem na západ a na jih. Postupně byly do Unie přijaty další státy: Vermont (1791), Kentucky (1792), Tennessee (1796), Ohio (1803). Roku 1803 byla od Francie odkoupena Louisiana (její část přijata do Unie jako stejnojmenný stát roku 1812). Pokračující spory v oblasti námořního obchodu a rozdělení území a sfér vlivu na severoamerickém kontinentu mezi Spojenými státy a Spojeným královstvím vedly k britsko-americké válce (někdy nazývána druhá válka za nezávislost) (1812-1814). Spojené státy válku vyhlásily v přesvědčení, že budou moci využít zaneprázděnosti Spojeného království, které zaměstnávala válka s Napoleonem, a zabrat zbytek britského panství v Severní Americe. Neuspěly však, jejich vpád do Kanady skončil debaklem a Spojené království postupně začalo na americký kontinent přesouvat další síly. Britové ovšem o tuto válku nestáli a nehodlali investovat prostředky do tak nejistého podniku, jakým by byl pokus o znovudobytí Severní Ameriky a obě strany se tedy dohodly na návratu ke statu quo ante doplněném dohodami řešícími největší kontroverze.

Obnovení předválečného stavu fakticky posílilo postaveni USA a nakrátko zapříčinilo faktickou vládu jedné strany (dnes označována jako demokraté-republikáni) v USA (tzv. era of good feelings, éra dobré shody). Z jednotlivých teritorií byly postupně vytvářeny další státy: Indiana (1816), Mississippi (1817), Illinois (1818), Alabama (1819), Maine (1820), Missouri (1821). Roku 1819 získaly USA od Španělska Floridu (stát od 1845). Roku 1845 byl anektován Texas a po americko-mexické válce z let 1846-1848 Kalifornie (stát od 1850) a další území. Do počátku 60. let byly do Unie přijaty další státy: Arkansas (1836), Michigan (1837), Iowa (1846), Wisconsin (1848), Minnesota (1858), Oregon (1859).

Rozpory mezi otrokářským Jihem a svobodným Severem vedly v letech 1860-1861 k secesi (odtržení) 11 jižních států (Jižní Karolína, Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Arkansas, Severní Karolína, Tennessee), které vyhlásily Konfederované státy americké, a následně k občanské válce. Válka mezi Jihem (Konfederací) a Severem (Unií) trvala do roku 1865 a skončila vítězstvím Severu. Od státu Virginie se odtrhla část, která chtěla zůstat u Unie a vytvořila posléze stát nový (Západní Virginie).

Mohutný hospodářský rozvoj (kolem roku 1890 se USA staly hospodářsky nejsilnější zemí světa) po skončení občanské války byl doprovázen další expanzí na západ. Do 1. světové války zde vzniklo 15 dalších států: Kansas (1861), Západní Virginie (1863), Nevada (1864), Nebraska (1867), Colorado (1876), Severní Dakota, Jižní Dakota, Montana, Washington (1889), Idaho, Wyoming (1890), Utah (1896), Oklahoma (1907), Arizona, Nové Mexiko (1912). Roku 1867 odkoupila americká vláda od Ruska Aljašku a od 80. let 19. století pak Spojené státy expandovaly i mimo vlastní americkou pevninu především do Karibiku a do Tichomoří (protektorát nad Portorikem a Kubou, ostrov Guam, Filipíny, anexe Havajských ostrovů roku 1898, rozdělení ostrovů Samoa s Německem roku 1899, Průplavové pásmo v Panamě atd.). Kromě západní polokoule (resp. Ameriky) se však USA ve světové politice až do 1. světové války neangažovaly, jejich politika byla silně izolacionistická (Monroeova doktrína).

Americká účast v obou světových válkách na straně Dohody resp. Spojenců rozhodujícím způsobem přispěla k jejich vítězství.

Po 2. světové válce bylo USA svěřeno do správy poručenské území OSN v Tichém oceáně a většina z něj nově konstituovaných států se později stala volně přidruženými státy Spojených států (Marshallovy ostrovy, Severní Mariany, Mikronésie atd.). Roku 1959 byly vytvořeny 2 až dosud poslední státy Unie - Aljaška a Havaj.

Za 2. světové války, která přímo nezasáhla území kontinentálních USA, se průmyslová výroba zdvojnásobila a USA se staly v protiváze k SSSR rozhodující vojenskou velmocí. Roli vedoucí světové mocnosti zvýraznil pád komunistických režimů ve východní Evropě po roce 1989 a následný rozpad SSSR.

[editovat] Demografie

Podrobnější informace naleznete v článku Demografie Spojených států.

Dne 17. října 2006 překročily Spojené státy hranici 300 milionů obyvatel. Počet ilegálních imigrantů se odhaduje na 12 milionů. Populační růst je 0,89 %, což je celkem vysoké číslo; např. v porovnání s Evropskou Unií, kde je přírustek pouze 0,16 %. USA mají velmi rozmanitou populaci. V zemi je 31 etnických skupin s počtem obyvatel větším než 1 milion. Je to dáno imigrací, která provázela Spojené státy po celou jejich historii, a stále provází. Předchozí staletí se do Spojených států stěhovali hlavně Evropané, dnešní imigranty představují přistěhovalci z Latinské Ameriky (hlavně z Mexika, Kuby a Portorika) a z Asie.

Podle odhadu z roku 2005 tvoří 74,7 % obyvatelstva běloši, 12,1 % afroameričané, 4,3 % Asiaté, indiáni a Inuité 0,8 %, jiná nebo více ras tvoří 7,9 %. V těchto číslech je zahrnuto 14,5 % těch, kdo se považují za jednu z těchto etnických skupin a zároveň za hispánce, Latinoameričany, nebo španělsky mluvící obyvatele. Při sčítání obyvatelstva v USA je totiž otázka rasy jedna věc, zatímco otázka hispánského původu věc druhá.

Nejrychleji rostoucí skupinou jsou obyvatelé hispánského původu. Zatímco v roce 1996 tvořili 10 % obyvatelstva, v roce 2000 to bylo 12,5 % a podle odhadu z roku 2005 14,5 %. Vysoký růst je daný jednak imigrací, jednak vysokou porodností. V Kalifornii, Arizoně, Novém Mexiku a v Texasu se pravděpodobně brzy stanou většinou. Největší podíl Hispánců je v Novém Mexiku - 43,6 %. Mexičané obývají hlavně jihozápad a západ USA, Portoričané severovýchod a Kubánci Floridu.

Nehispánští běloši (většinou evropského původu) nyní představují asi 67,1 % populace.

Muži tvoří 49 % populace, ženy 51 %. Sedmi procentům Američanů je méně než 5 let, 74,6 % jsou starší 18 let a starších 65 let je 12,1 %.^[7]

[editovat] Náboženství

Ve Spojených státech amerických hrají náboženství mnohem významější roli, než je tomu v Evropě, kde došlo v druhé polovině 20. století k rozsáhlé sekularizaci společnosti v řadě zemí (kupř. Švédsko, Česká republika, Estonsko a další). Je obtížné až nemožné dodat pro USA přesná čísla, neboť v této oblasti neexistují žádné ucelené statistiky typu sčítání lidu (americké pojetí odluky církve od státu má za následek, že se státní úřady na věci týkající se víry neptají), takže počty věřících se odvozují buďto ze soukromých průzkumů či údajů samotných církví a představují spíše hrubé odhady. Obyvatel bez vyznání je asi 14 %.

Nejrozšířenějším náboženstvím ve Spojených státech je křesťanství, k němuž se hlásí asi 76% až 81% obyvatel. Zhruba 2/3 z nich jsou protestanté, kteří jsou ovšem roztříštěni do mnoha dílčích seskupení a denominací, takže nejsilnější církví je církev římskokatolická, k níž náleží zbylá třetina křesťanů (asi 25 % obyvatel).

Jako nejpočetnější a nejvýznamnější kohorta obyvatel (z náboženského hlediska), jsou bráni evangelikálové, těsně následovaní katolíky (obojí zhruba 25 %, takže pořadí se může v různých statistikách měnit). Vysoká koncentrace konzervativních protestantů v jihovýchodní části USA, kde tito představují dominantní kulturní a politickou sílu, dala této oblasti přezdívku biblický pás (protestanté kladou na bibli a její text enormní důraz).

Nekřesťanská náboženství představují asi 3,5 % obyvatel USA, přičemž nejvýznamnější z nich jsou judaismus, islám, budhismus a hinduismus. Zejména počet vyznavačů islámu a budhismu rychle roste.

• Křesťané 76,7%
  • Protestanté 52%
    • Baptisté 16,3%
    • Metodisté 6,8%
    • Luteráni 4,6%
  • Římští katolíci 24,5%
• Agnostici, Ateisté, bez vyznání 14,2%
• Židé 1,6%
• Muslimové 0,6%
• Budhisté 0,5%
• Hinduisté 0,4%

[editovat] Města a metropolitní oblasti

New York

Los Angeles

Chicago

Houston

Podrobnější informace naleznete v článku Metropolitní oblasti v USA.

Více než 83% američanů žije v jedné z 361 metropolitních oblastí. V roce 2005 bylo ve Spojených státech 254 měst s populací větší než 100 tisíc, 9 měst mělo více než 1 milion obyvatel a 4 města (New York, Los Angeles, Chicago a Houston) s populací větší než 2 miliony. Ve Spojených státech je 50 metropolitních oblastí, které mají počet obyvatel přes 1 milion. Mezi nejrychleji rostoucí aglomerace patří Dallas, Houston, Atlanta a Phoenix.

Šest nejlidnatějších měst ve Spojených státech (2006)
Pořadí	Město	Populace samotného města	Metropolitní oblast		Region
			populace	pořadí
1	New York	8 214 426	18 818 536	1	Severovýchod
2	Los Angeles	3 849 378	12 950 129	2	Západ
3	Chicago	2 833 321	9 505 748	3	Středozápad
4	Houston	2 144 491	5 539 949	6	Jih
5	Phoenix	1 512 986	4 039 182	13	Západ
6	Philadelphia	1 448 394	5 826 742	5	Severovýchod

[editovat] Vláda a politika

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Spojených států.

Spojené státy jsou nejstarší federací světa. Jde o zastupitelskou demokracii fungující prostřednictvím kongresového systému definovaného ústavou nahrazující původní ústavu, tzv. Články konfederace („Articles of Confederation“) platné mezi roky 1781 a 1788. Území tak spadá pod troje orgány – na federální, státní a místní úrovni ačkoliv mnohé oblasti jsou spravovány více místními správami, například i okresními nebo metropolitními orgány. Všechny tyto správní orgány jsou voliči voleny v tajných volbách nebo jmenovány voliči volenými zástupci.

Státní správa se na federální úrovní skládá ze tří složek:

• zákonodárné: Je jí kongres skládající se ze senátu a sněmovny reprezentantů („House of Representatives“) určující federální zákony, vyhlašující války, schvalující mezinárodní dohody a federální rozpočet.
• výkonné: Je jí prezident se schválením senátu jmenující vládu a další úředníky, spravující federální právo, vetující návrhy zákonů a velící armádě.
• soudní: Je jí nejvyšší soud a níže postavené federální soudy jmenované prezidentem se svolením senátu jež právo vykládají a určují platnost zákonů podle ústavy.

Kongres Spojených států je parlamentem dvoukomorovým. Sněmovna reprezentantů má 435 členů po dva roky reprezentujících takzvané „kongresové okresy“ (český překlad je problematický). Poměr počtu zástupců z každého států se každý desátý rok mění podle vývoje počtu obyvatel. Každému státu je však zajištěn nejméně jeden zástupce jehož v současnosti má sedm států. Nelidnatější stát, Kalifornie, jich má 53. Každý stát má dva senátory volené na šestileté volební období. Každý druhý rok je volena třetina senátu.

Ústava Spojených států je nejvyšším zákonným dokumentem amerického právního systému. je společenskou smlouvou upravující fungování společnosti pomocí zvolené vlády. Veškeré zákony i postupy států a federální vlády mohou být předmětem zkoumání a je-li shledáno, že nejsou ve shodě s ústavou, jsou zneplatněny. Ústava je živým dokumentem jež může být doplněn několika různými způsoby. Všechny z nich však vyžadují svolení alespoň převážné většiny států. Ústava tak byla od doby svého vzniku změněna, resp. doplněna, 27 krát, naposledy v roce 1992.

Ústava zahrnuje ustanovení „zachovat svobodu“ a základní práva podle Listiny práv („Bill of Rights“) a dodatků ústavy jež zahrnují svobodu slova, svobodu vyznání a svobodu tisku, právo na spravedlivý proces, právo držet a nosit zbraň, všeobecné volební právo, a právo vlastnické. Zároveň všem státům zaručuje republikánské zřízení.

[editovat] Politický systém

Politický systém je většinový. K americké politické kultuře patří velká soupeřivost mezi dvěma největšími stranami a vysoký podíl veřejnosti v politice.

Americké politice dominují dvě největší strany – Republikánská strana a Demokratická strana. Členové těchto dvou stran drží převážnou většinu volených úřadů v celé zemi na federální, státní i místní úrovni. Nezávislí nebo kandidáti menších stran bývají nejúspěšnější převážně pouze ve volbách do místních zastupitelstev ačkoliv několik nezávislých senátorů má svá křesla i v senátu. V americké politické kultuře je Republikánská strana vnímána jako „pravostředová“ nebo konzervativní, Demokratická strana pak jako „levostředová“ nebo liberální. Ve skutečnosti jsou obě strany z evropského pohledu pravostředové až pravicové. Velikost obou stran ovšem způsobuje značné rozdíly i uvnitř jich samotných.

Od roku 2001 je prezidentem Spojených států republikán George W. Bush. Po volbách v roce 2006 ale drží poprvé od roku 1994 většinu ve sněmovně reprezentantů i v senátu Demokratická strana.

[editovat] Přední politické strany

Více informací naleznete v článku Seznam politických stran v USA

• Republikánská strana – strana se hlásí ke konzervatismu a v praxi i nacionalismu, jedna ze dvou hlavních stran. Má statut pravice.
• Demokratická strana – oficiálně liberální strana, zastává praxi pečovatelského státu, druhá hlavní strana. V Americe má statut levice, v Evropě je vnímána spíše jako středová.

[editovat] Zahraniční politika USA

Spojené státy ovlivňují v širokém měřítku celosvětový ekonomický, politický a vojenský vývoj. Tento vliv vyvolává četné diskuze o jejich zahraniční politice po celém světě. Téměř všechny státy mají ve Washingtonu svá velvyslanectví a mnoho z nich konzuláty po celé zemi. Nicméně Kuba, Írán, Severní Korea, Bhútán a Súdán diplomatické styky se Spojenými státy neudržují.

Spojené státy jsou zakládajícím členem Organizace spojených národů (se stálým zastoupením v Radě bezpečnosti OSN) a členem mnoha dalších mezinárodních organizací. Současnými spojenci jsou Austrálie, Japonsko, Izrael a státy NATO z nichž má Velká Británie s USA ještě další nadstandardní vztahy. Navíc mají úzké diplomatické, ekonomické a kulturní vztahy se státy s nimiž sousedí, tedy s Kanadou a Mexikem.

Jako celek prošla zahraniční politika USA především ve 20. století rozmanitým vývojem. Na počátku století byla snaha o izolacionismus a pacifismus. Tento trend byl na čas přerušen během 1. světové války, do které se USA zapojily v roce 1917 po potopení britské lodě Lusitania s Američany na palubě. Po konci války se odmítly zapojit do Společnosti národů (předchůdkyně OSN) a pokračovaly ve své politice z předválečného období. Ta byla definitivně opuštěna po japonskému útoku na Pearl Harbor a vstupem USA do 2. světové války. Po konci největšího konfliktu v dějinách pomáhaly USA obnovit západní Evropu (Marshallův plán) a snažily se zabránit celosvětovému rozmachu komunismu (NATO, Korejská válka, Vietnamská válka). V rámci tohoto boje podporovaly USA také různé nedemokratické vlády (Pinochet, Perón, Husajn) či se nepřímo podílely na svržení vlád, jež odporovaly jejich zájmům (Írán, 1953).

Po vítězství ve studené válce se staly v podstatě jedinou supervelmocí na světě^[8].

[editovat] Kontroverze

Podrobnější informace naleznete v článku Antiamerikanismus.

USA čelí po světě antipatiím mnoha občanů i států díky metodám boje proti teroristům, mezi které patří zacházení s vězni ve věznicích Guantanámo a Abu-Ghrajb, deportací podezřelých do států, kde je povoleno mučení (Libye, Sýrie, Egypt, Pákistán), masové odposlouchávání svých občanů (PATRIOT Act a Echelon) či kvůli útoku na Irák, kde se situace stále ještě nestabilizovala a rozpoutala humanitární krizi, která vyžádala si mnoho obětí (odhady se pohybují zhruba od 60 000 do až 700 000 mrtvých od roku 2003).

[editovat] Nejznámější vládní organizace

• CIA – Central Inteligence Agency – nejvýznamnější rozvědka
• FBI – Federal Bureau of Investigation – Federální úřad pro vyšetřování
• NASA – National Aeronautic and Space Agency – Národní úřad pro letectví a vesmír – vládní agentura pro kosmonautiku

[editovat] Doprava

Délka železničních tratí v současnosti je o třetinu kratší jako v roku 1930. Železnice zabezpečují zejména přepravu surovin a potravin. U přepravy osob se převažují zejména v městských oblastech.

Jestli voliči Kalifornie v listopadu 2008 dají v referendu souhlas, začne se v tomto státě výstavba první vysokorychlostní tratě Severní Ameriky.^[9]

Silniční doprava využívá nejrozsáhlejší silniční síť na světě. Osobní automobil je v USA preferovaným dopravným prostředkem na krátké a středně dlouhé vzdálenosti. Počet osobních aut přesahuje 140 milionů.

Většina říčních vodních cest je ve východní části země. Najvýznamnější jsou na Mississippi a Velká kanadská jazera. Námořní doprava se soustřeďuje do východních a jižních pobřežních oblastí. Největší obrat zboží má přístav South Lousiana.

Letecká doprava má prvořadý význam v přepravě osob. V přepočtu na osobokilometry značně překonává všechny ostatní druhy dopravy. Světově největší z téměř 15 tisíc letišť v USA podle počtu přepravovaných osob jsou v městech Chicago, Atlanta, Dallas a Los Angeles.

Neustále rostoucí ceny ropy však nutí zemi přehodnotit všechny dopravní systémy, jejichž závislost právě na této surovině je značná - američané, tvořící cca 5 % světové populace, spotřebovávají čtvrtinu celosvětově vytěžené ropy^[10] a ze tří čtvrtin jsou závislí na jejím dovozu.

[editovat] Geografie

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Spojených států.

[editovat] Poloha

Spojené státy americké leží v Severní Americe. Jejich břehy omývá z východu Atlantský oceán a ze západu Tichý oceán. Stát Aljaška leží v severní části kontinentu a je ze severu omýván Severním ledovým oceánem. Aljašku odděluje od Euroasijského kontinentu Beringův průliv. Mezi nejznámější poloostrovy patří Florida na jihu USA, která odděluje Mexický záliv od Atlantského oceánu. Ze severu mají USA společnou hranici s Kanadou a na jihu s Mexikem. Floridský průliv odděluje USA od souostroví Bahamy a od Kuby.

[editovat] Horopis

USA leží v Severní Americe. Základem tohoto kontinentu je starý kanadský štít. Rozprostírá se v severovýchodní části kontinentu. Jeho střední část je protlačena a tvoří dno Hudsonova zálivu. Tvoří jej velmi staré přeměněné a vyvřelé horniny. V současnosti se podsouvá tichooceánská litosférická deska pod západní okraj desek amerických kontinentů. Zároveň se Jižní Amerika pohybuje směrem k Severní. V důsledku pohybů litosférických desek vznikla vysoká horská hradba, která se táhne od Aleutských ostrovů přes Aljašský poloostrov až po Ohňovou zemi. Kordillery začínají Aljašským hřbetem (nejvyšší bod Mount McKinley - 6194 m) a táhnou se na jih ve dvou výrazných pásmech. Při pobřeží Tichého oceánu to je Coast Range a ve vnitrozemí Skalnaté hory. Mezi jednotlivými pásy Kordiller se rozprostírají sníženiny a plošiny, např. Coloradská plošina, Velká pánev. Nejníže položené místo USA i Ameriky je Údolí smrti (Death Valley). Tato proláklina je 86 m pod úrovní hladiny moře. Své jméno dostala podle nehostinných podmínek pro život (poušť bez vody s velkými horky, ve stínu naměřili 56,7°C). Poblíž východního pobřeží se táhne staré pohoří Apalačské hory. Mezi Apalačskými horami a Atlantským oceánem se rozprostírá Pobřežní nížina. Mexický záliv lemuje Mississippská nížina. Mezi Apalačskými horami a Kordillerami se postupně od východu rozprostírají Centrální roviny a Velké planiny.

[editovat] Vodstvo

Větší část území USA patří do úmoří Atlantského oceánu. Vlévají se do něj veletoky jako Mississippi, s přítokem Missouri (nejdelší říční soustava USA - 6212 km), Řeka Svatého Vavřince, Rio Grande. Tichý oceán přijímá většinou kratší toky tekoucí z Kordiller. Mezi významnější patří řeky Columbia a Colorado.

V USA najdeme i mnoho jezer. Ledovcového původu jsou Velká jezera (Hořejší jezero, Michiganské jezero, Huronské jezero a jezero Ontario), které tvoří největší zásobárnu sladké vody na světe a přírodní hranici mezi USA a Kanadou. Velké solné jezero se rozprostírá v bezodtoké oblasti mezi Skalnatými horami a Coastal Range. V USA je množství vodopádů; nesporně nejznámější jsou Niagarské vodopády mezi Erijským a Ontarijským jezerem.

[editovat] Podnebí

Díky své velikosti leží USA v několika významných podnebných pásech. Severní část území leží v mírném pásu, je ale chladnější a vlhčí než v Evropě. Způsobuje to studený Labradorský proud, který omývá severovýchodní a východní pobřeží. Centrální roviny a Velké planiny mají v závislosti na vzdálenosti od Atlantského oceánu čím dál, tím méně srážek. Jižní část USA leží v příjemném subtropickém podnebném pásu a Mexický záliv, poloostrov Florida v tropickém pásu. Výjimku tvoří vysoce položené pohoří a plošiny, kde je podstatně chladněji, projevuje se tam výšková stupňovitost. Aljaška leží v subarktickém pásu a Havajské ostrovy v tropickém pásu. Tvar povrchu Ameriky umožňuje takřka bezproblémový přesun vzdušných mas ze severu na jih a naopak. Proto jsou časté hlavně vpády arktického vzduchu z vyšších zeměpisných šířek až do oblasti Mexického zálivu. Proudění v rovnoběžkovém směru překážejí horské bariéry Kordiller. Proto vláha, která by se s proudícím vzduchem dostávala do vnitrozemí Ameriky z Tichého oceánu, se vyprší nad oceánem, úzkou pobřežní nížinou a návětrnými svahy tichooceánského pásma.

[editovat] Administrativní členění

Spojené státy se skládají z 50 států (state / mn. č. states), jednoho federálního distriktu – District of Columbia, v němž leží federální hlavní město Washington, D.C., spadá přímo pod jurisdikci Kongresu, nespadá pod žádný stát a oficiálně není státem (i když s nimi bývá často uváděn) – a dalších území, např. ostrovních teritorií.

Při podepsání Deklarace nezávislosti Spojených států se Unie skládala ze 13 zakládajících států, které byly do té doby britskými koloniemi. Počet států se posléze rozrostl při expanzi na západ, dobytím či nákupem nových území americkou vládou a dělením existujících států (Západní Virginie).

Alabama Aljaška (Alaska) Arizona Arkansas Colorado Connecticut Delaware Florida Georgia Havaj (Hawaii)

Idaho Illinois Indiana Iowa Jižní Dakota (South Dakota) Jižní Karolína (South Carolina) Kalifornie (California) Kansas Kentucky Louisiana

Maine Maryland Massachusetts Michigan Minnesota Mississippi Missouri Montana Nebraska Nevada

New Hampshire New Jersey New York Nové Mexiko (New Mexico) Ohio Oklahoma Oregon Pensylvánie (Pennsylvania) Rhode Island Severní Dakota (North Dakota)

Severní Karolína (North Carolina) Tennessee Texas Utah Vermont Virginie (Virginia) Washington Wisconsin Wyoming Západní Virginie (West Virginia)

[editovat] Armáda a vojenství

Podrobnější informace naleznete v článku Ozbrojené síly Spojených států amerických.

Ozbrojené síly Spojených států amerických se skládají z pěti složek: armády, letectva, námořnictva, námořní pěchoty a pobřežní stráže. V aktivní službě je 1 426 026 lidí. Mezi výzbroj americké armády patří např. letadlové lodě, jaderné ponorky, „neviditelná“ letadla či tanky Abrams. Pokročilými technologiemi disponují i výstroje a vybavení pěších a speciálních jednotek.

Zapojila se do velké části hlavních konfliktů 20. století. Americká armáda pomohla porazit císařské a později i nacistické Německo v obou světových válkách nebo komunisty v Severní Korei. V současné době mají USA nejlépe vybavenou a nejsilnější armádu na světě. Tento fakt je způsoben vysokými výdaji na obranu (pro rok 2007 – 716 mld dolarů), tedy rozvojem moderních technologií jakými jsou například technologie stealth nebo mikrovlnné, sonické a ULF (Ultra-Low Frequency) zbraně, které úspěšně vyvíjejí přední americké korporace. Americká armáda má vysokou bojeschopnost díky dlouholetým zkušenostem (od počátku 20. století se účastnila více přibližně stovky ozbrojených konfliktů nebo intervencí.^[11] V poslední době operuje například ve válce v Iráku a v Afghánistánu (v rámci operace Operace Trvalá svoboda a obecnějšího konceptu války proti terorismu).

V současné době má 823 základen^[12] rozmístěných ve více než 130 z 194 zemích světa.^[13] Od 2. světové války v Německu a v Japonsku, od Korejské války v Jižní Korey a v dalších zemích. Z mezinárodních vojenských aliancí patří USA k NATO jejímž jsou nejsilnějším členem.

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

• Americký sen
• Seznam amerických prezidentů
• Vlajka Spojených států amerických

[editovat] Externí odkazy

• Infoamerika.cz
• Velvyslanectví USA v České republice

[editovat] Reference

1. ↑ People. 12 June 2006. American Fact Finder. Accessed 13 June 2006.
2. ↑ Figure 2 - Fifteen Largest Ancestries: 2000. 2000. U.S. Census Bureau. URL accessed 30 May 2006.
3. ↑ US Department of Commerce, ancestry in the US as published on Factmonster, 2000 [online]. . Dostupné online.
4. ↑ US Census Bureau, race in 2005 [online]. . Dostupné online.
5. ↑ ADAMS, J.Q.. Dealing with Diversity. Chicago, IL : Kendall/Hunt Publishing Company, 2001. 0-7872-8145-X.
6. ↑ Statistical Abstract of the United States: page 47: Table 47: Languages Spoken at Home by Language: 2003 [online]. . Dostupné online.
7. ↑ Podle: United States Census Bureau, sčítání z roku 2000 a odhadů z roku 2006.
8. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/xx.html#Intro
9. ↑ http://www.railjournal.com/
10. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2174rank.html
11. ↑ http://academic.evergreen.edu/g/grossmaz/interventions.html
12. ↑ http://nasaa-home.org/baselocs.htm
13. ↑ http://www.commondreams.org/views04/0115-08.htm

Prezidenti USA
George Washington (F) • John Adams (F) • Thomas Jefferson (SR) • James Madison (SR) • James Monroe (SR) • John Quincy Adams (SR) • Andrew Jackson (D) • Martin Van Buren (D) • William Henry Harrison † (W) • John Tyler (W,bezp.) • James Knox Polk (D) • Zachary Taylor † (W) • Millard Fillmore (W) • Franklin Pierce (D) • James Buchanan (D) • Abraham Lincoln † (R) • Andrew Johnson (U) • Ulysses Simpson Grant (R) • Rutherford Birchard Hayes (R) • James Abram Garfield † (R) • Chester Alan Arthur (R) • Grover Cleveland (D) • Benjamin Harrison (R) • Grover Cleveland (D) • William McKinley † (R) • Theodore Roosevelt (R) • William Howard Taft (R) • Woodrow Wilson (D) • Warren Gamaliel Harding † (R) • Calvin Coolidge (R) • Herbert Clark Hoover (R) • Franklin Delano Roosevelt † (D) • Harry S. Truman (D) • Dwight D. Eisenhower (R) • John Fitzgerald Kennedy † (D) • Lyndon Baines Johnson (D) • Richard Milhous Nixon (R) • Gerald R. Ford (R) • Jimmy Carter (D) • Ronald Wilson Reagan (R) • George Herbert Walker Bush (R) • William Jefferson Clinton (D) • George Walker Bush, jr. (R)
Legenda:  (F) - federalista  (SR) - „starorepublikán“   (D) - demokrat   (R) - republikán   (U) - unionista   (bezp.) - bezpartijní   † - zemřel v úřadu

Blízkovýchodní kvartet
Jednající strany	Izrael • Palestinská autonomie
Diplomatický kvartet	Evropská unie (Solana) • Organizace spojených národů (Pan) • Rusko (Lavrov) • Spojené státy americké (Riceová)
Zvláštní vyslanec	Tony Blair

Související články obsahuje Portál Spojené státy americké