Konzervatismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konzervatismus nebo konzervativismus je vedle liberalismu a socialismu jeden ze tří demokratických politických směrů. Jeho podstatou je důraz na řád a pořádek. Často je asociován s pravou částí politického spektra, je ovšem mnohem starší než toto politické dělení a v mnoha ohledech se mu vymyká.
S liberalismem má konzervatismus společný důraz na soukromé vlastnictví, se socialismem důraz na hodnotu každého člověka ve společnosti, tedy sociální zabezpečení. Konzervatismus v relativním slova smyslu je označení ideologie, politické filozofie či hnutí, jejichž hlavní charakteristikou je otevřená tendence bránit se rychlým změnám a podporovat tradiční normy. Konzervativci jsou pak protějškem radikálů a revolucionářů.
Obsah |
[editovat] Charakteristika
Konzervativci ve své politické filozofii preferují hodnoty vyplývající z náboženských, kulturních a národních zkušeností a zvyků. Někteří konzervativci se snaží zachovat ve společnosti status quo nebo prosazovat pozvolné změny, jiní volají po návratu osvědčených pořádků z dřívějška. Konzervativci věří, že nejdůležitějším rysem společnosti jsou hodnoty nedotknutelného, svobodného, důstojného a sebezodpovědného lidského života, v právu vidí nutný nástroj garance těchto svobod.
Roger Scruton charakterizuje konzervatismus jako „obhajobu sociální ekologie“ a „politiku odloženého účinku, jejímž cílem je zachování života a zdraví společenského organismu na co nejdelší dobu“. Konzervativci věří, že radikální změny a dlouhou praxí neprokázané domněnky nemohou býti zavedeny bez předchozího testování. (Upozorňují, že socialisté a liberálové nejsou při formulování svých tezí připraveni na „možnost nechtěných důsledků“. Jako příklad může posloužit sexuální revoluce, která se oháněla i mnohými tzv. vědeckými fakty, aby ruku v ruce s tzv. osvobozením sexuality přinesla i obrovskou epidemii AIDS, rozvodů, interrupcí a dalších negativních dopadů.)
Za zakladatele konzervatismu je považován Edmund Burke, který základní postuláty tohoto myšlenkového proudu položil ve svém ústředním díle „Úvahy o revoluci ve Francii“.
[editovat] Konzervatismus v ČR
V České republice lze za významnou konzervativní stranu považovat KDU-ČSL, kde vykazuje konzervativní myšlení většina členů.
Částečně se k tomuto proudu hlásí i ODS. Podstatná část strany se však hlásí k liberalismu.
Za konzervativní se také považují malé nacionalistické strany jako je Národní strana, Právo a spravedlnost nebo Národní sjednocení. Konzervativní hodnoty ve svém programu zastává také Koruna Česká a už svým názvem se k nim hlásí Konzervativní strana. V době bezprostředně porevoluční byla významnou konzervativní silou Křesťanskodemokratická strana (KDS) Václava Bendy, která navazovala na tradice disentu a později se sloučila s ODS, kde její členové podpořily konzervativní proud (Marek Benda, Václav Benda). Znatelný konzervativní étos měla i Občanská demokratická aliance.
[editovat] Americký konzervatismus
Ve Spojených státech je konzervatismus mnohem více liberální než v Evropě a klade větší důraz na svobodu podnikání a v případě neokonzervatismu na mezinárodní iniciativu a morální hodnoty. Americký konzervatismus je tedy obecně spojený s následujícími hodnotami a postoji:
- upřednostňování pořádku nad chaosem a anarchií
- zdůrazňování osobní odpovědnosti
- obecná opozice vůči “velkým vládním” politikám
- podpora náboženských a mravních hodnot
- redukce sociálních programů na minimum
- odpor k politice pozitivní diskriminace
- národní hrdost
Klasickému (evropskému) konzervatismu se v USA říká tradicionalismus.
[editovat] Literatura
- Roger Scruton: Smysl konzervatismu.
- Russell Kirk: Konzervativní smýšlení. http://www.obcinst.cz/clanek.asp?id=621
- Robert Nisbet: Konzervatismus: sen a realita. Občanský institut, Praha 1993.
- Žegklitz J. (ed.), Velké postavy politické filosofie, Občanský institut, Praha 1996
- Jan Fingerland: Český konzervatismus. http://www.konzervativizmus.sk/article.php?fingerland
- Edmund Burke, Úvahy o revoluci ve Francii, CDK Brno 1997.
