Evropa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek pojednává o světadílu. Další významy jsou uvedeny v článku Evropa (rozcestník).

**Evropa**

Rozloha	10,180,000 km²
Počet obyvatel	asi 730,000,000 (2005)
Hustota zalidnění	asi 72 obyvatel/km²
Politické rozdělení	49 nezávislých států

Evropa je území brané buďto jako jeden ze sedmi kontinentů v jejich tradičních pojetí, nebo jako západní část Eurasie. Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán, ze západu Atlantský oceán, z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami, které je spojují, a z východu Asie (o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus).

Jde o druhý nejmenší světadíl mající rozlohu asi 10,180,000 km² (asi 2 % zemského povrchu), který je však zároveň druhý nejhustěji zalidněný (asi 72 obyvatel/km²), takže asi 730 000 000 obyvatel Evropy představuje asi 11% podíl na světové populaci (údaje k roku 2005).

Evropa je kolébkou tzv. Západní civilizace. Evropské národy hrály dominantní roli ve světovém dění cca od 16. století až po počátek století 20., ve kterém byly zatlačeny do pozadí Spojenými státy americkými. Důvodem byla zejména politická a národnostní roztříštěnost Evropy, na jejímž území se odehrály hlavní boje obou světových válek a kterou po té druhé na čtyřicet let rozdělila železná opona.

I v současné době politická a jazyková roztříštěnost komplikují integraci Evropy a to i u zemí, které jsou součástí Evropské unie. Mluví se zde 209 různými jazyky^[zdroj?] ze 6 jazykových rodin^[zdroj?]; naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské. Jednotlivé státy jsou obvykle založeny na národních základech a existují zde oblasti, které jsou zdrojem závažných národnostních konfliktů (zejména Balkán a země bývalého Sovětského svazu).

Obsah

1 Přírodní poměry
2 Evropské geografické rekordy
3 Dějiny
4 Obyvatelstvo
5 Náboženství
6 Hospodářství
7 Fauna a flóra
8 Politický přehled
- 8.1 Politické členění Evropy
  - 8.1.1 Státy
  - 8.1.2 Části Evropy
9 Související články

[editovat] Přírodní poměry

Podrobnější informace naleznete v článku Přírodní poměry Evropy.

[editovat] Poloha, rozloha a vodorovná členitost

Evropa na mapě světa

Název světadílu je odvozen od akkadského slova "ereb" = západ Slunce. Tvoří vlastně obrovský poloostrov dvojkontinentu Eurasie. Leží na severozápadě Starého světa.

Krajní body na pevnině jsou:

na severu mys Kinnaroden
na jihu mys Marroqui
na západě mys Rocca
na východě východní úpatí Polárního Uralu

Absolutní krajní body Evropy jsou:

na severu mys Fligeli
na jihu ostrov Gavdhos
na západě Faj Grande
na východě východní úpatí Polárního Uralu

Východní hranice je smluvní na linii: Bajdaracký záliv - východní svahy Uralu - řeka Emba - kaspické pobřeží po ústí řeky Kumy - Kumomanyčská sníženina - Don - Azovské moře. Objevují se i jiné návrhy na evropsko-asijskou hranici, např. starší názor, že hranicí je řeka Ural a nikoliv Emba, nebo sovětskými geografy z propagačních důvodů prosazovaná hranice na hřebeni Kavkazu, protože tak by nejvyšší horou Evropy nebyl Mont Blanc, ležící v západní Evropě, ale tehdy sovětský Elbrus.

Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Informace pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění vložení šablony.

Rozloha Evropy činí 10,5 mil. km², tj. 7 % světové souše. Je to druhý nejmenší světadíl.

Evropa má velmi členité pobřeží a je nejčlenitější ze všech světadílů. Délka pobřeží činí 37.000 km. Největší poloostrovy jsou Skandinávský, Pyrenejský, Apeninský a Balkánský poloostrov

Největší ostrovy Evropy jsou soustředěny na severozápadě: klikatobřehá Velká Británie, Island a Irsko. Další ostrovy leží na severu: Nová země a Špicberky, a na jihu: Sicílie, Sardinie, Korsika, Kréta a Kypr

[editovat] Povrch

Evropa, geografická mapa

Evropa má pestrý reliéf. Průměrná nadmořská výška činí 290 m n.m. (nejméně ze všech světadílů). Většinu území zaujímají nížiny (60 %). Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje.

Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná Fennosarmatia s Východoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (-28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km.

Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovcem je poznamenána i Středoevropská nížina.

Hercynským vrásněním jsou vytvořeny Českoněmecké (1602 m) a Francouzské středohoří (1886 m).

Nejvyšší evropské pohoří Alpy (Mt. Blanc, 4807 m) jsou vytvořeny třetihorním alpínským vrásněním, stejně jako Karpaty (2655 m), Dinárské hory (2751 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2914 m). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3340 m).

[editovat] Vodstvo

V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť. Průměrný roční průtok je 2560 km³.

80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu. 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspickým mořem, do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha (3531 km, povodí 1.360.000 km², s průměrným ročním průtokem 8220 m³/s).

Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta, ve střední a severní Evropě na jaře, v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě.

Většina evropských jezer je ledovcového původu. Největším jezerem je Ladožské (18.360 km²).

[editovat] Podnebí

Evropa patří do tří podnebných pásů severní polokoule. Na nejzazším severu je to studený pás se dvěma oblastmi, arktickou a subarktickou, na Špicberkách, Nové zemi a severním pobřeží Ruska. Zde leží i absolutně nejchladnější místo Evropy Usť-Cilma (-69 °C).

Většina Evropy leží v severním mírném pásu. V západní Evropě se rozkládá západopřímořská oblast s převládajícími západními větry a s mírnou zimou i létem. Ve střední Evropě je oblast přechodná, teplé léto se srážkami se střídá se zimou s trvalou sněhovou pokrývkou. Východní Evropa leží ve vnitrozemské (kontinentální) oblasti s dlouhými, studenými zimami a horkými léty. Zde leží nejsušší místo Evropy Astrachaň (180 mm ročně).

Nejvyšší absolutní teplota byla naměřena v močálu Pantano de Guadalmelatto u Cordoby (52°C) ve středomořské oblasti subtropického pásu. V tomto pásu leží i nejdeštivější místo Evropy Crkvica (4624 mm ročně).

[editovat] Přírodní krajiny

Vegetační pásy jsou závislé na podnebných poměrech. Do Evropy jich zasahuje sedm: mrazové pustiny, tundry a lesotundry s mechy a lišejníky, tajga s jehličnatými lesy, smíšené a listnaté lesy, stepi a lesostepi se suchomilnými trávami, většinou proměněná v kulturní step s úrodnou půdou, subtropické listnaté opadavé a vždyzelené suchomilné lesy a trnité křoviny macchie a pouště a polopouště v kaspické oblasti. V horách je vyvinuta výšková stupňovitost s alpínskou květenou.

Zvířena má typické zástupce: soba v tundrách, losa, vlka, hnědého medvěda, rysa, jelena a rosomáka v tajze, lišku, vydru, zajíce a ježka ve smíšených a listnatých lesích, kamzíka v horských oblastech a různé druhy ptáků, plazů, obojživelníků, ryb a hmyzu.

Původní přírodní prostředí je chráněno k přírodních reservacích a národních parcích.

[editovat] Evropské geografické rekordy

nejvyšší hory

Mont Blanc (Monte Bianco) 4 807 m n.m., Savojské Alpy nebo Elbrus 5 642 m n. m. Kavkaz
Monta Rosa (Pic Dufour) 4 634 m n.m., Penninské Alpy
Dom 4 545 m n.m., Valaiské Alpy
Weisshorn 4 505 m n.m., Valaiské Alpy
Matterhorn (Monte Cervino) 4 478 m n.m., Penninské Alpy
Dent Blanche 4 357 m n.m., Valaiské Alpy
Grand Combin 4 314 m n.m., Valaiské Alpy
Finsteraarhorn 4 274 m n.m., Bernské Alpy
Aletschhorn 4 195 m n.m., Bernské Alpy

nejvyšší činné sopky

Etna 3 370 m n.m., Sicílie
Beerenberg 2 277 m n.m., Jan Mayen
Askja 1 510 m n.m., Island
Hekla 1 491 m n.m., Island
Vesuv 1 277 m n.m., Itálie
Stromboli 926 m n.m., Liparské ostrovy
Théra 584 m n.m., Řecko

největší ostrov – Velká Británie
nejdelší řeky

Volha (Rusko) 3 534 km
Dunaj 2 857 km protéká těmito státy Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, Moldavsko, Ukrajina a ústí do Černého moře - Rumunsko a Ukrajina
Ural 2 428 km
Dněpr 2 200 km
Don 1 950 km
Kama 1 805 km

největší jezera

Ladožské jezero (Rusko) 18 130 km2
Oněžské jezero (Rusko) 9 616 km2
Vänern (Švédsko) 5 650 km2
Saimaa (Finsko) 4 377 km2

největší ledovec – Jostedalsbreen
největší stát podle rozlohy – Rusko
nejhustší železniční síť – Maďarsko
nejhustší silniční síť – Belgie
nejdelší silniční tunel – Lærdalstunnelen
nejdelší železniční tunel – Eurotunel

[editovat] Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropy.

Evropa má po dlouhou dobu velký kulturní a politický vliv, už od doby bronzové. První civilizace vznikly na jihovýchodě Evropy: minojská (-3000/-1450) a mykénská kultura (-2000/-1200).

Na jejich troskách se postupně rozvíjela v řeckých městských státech od roku -800 a později v Římě (tradiční letopočet založení -753) antická civilizace. Řeckou kulturu charakterizovaly např. od roku -774 olympijské hry a řecká filosofie. Vrcholem řecké antiky byla vláda Alexandra Velikého (-336/-323). Vrcholem římské antiky bylo Římské císařství, založené Augustem (-27/14). V době Římského císařství vzniklo také křesťanství. Římská říše zanikla roku 476 a s ní i antická civilizace.

Na troskách antické civilizace, z níž převzala především řeckou filosofii, římské právo a křesťanství, se začala postupně vyvíjet naše současná euroatlantská civilizace, živořící prvních 1000 let na periferii. Zpočátku byly vedle zbytkové Východořímské (= Byzantské) říše zakládány krátkodobé barbarské státy: Franská říše v 5. století, anglosaské státy v Anglii v 5./6. století nebo Dánsko roku 800. Po přistěhování Slovanů do střední a jihovýchodní Evropy vznikaly i slovanské státy: Bulharská říše v 7. století, Velkomoravská říše roku 830, Kyjevská Rus (později Rusko), Chorvatsko, Srbsko a český stát v 9. století a Polsko roku 960.

Rozmach křesťanské církve, zděděné po antice, je charakterizován vznikem papežského státu v 8. století. Dočasný propad raně středověké Evropy byl způsoben devastačním pronikáním cizorodých prvků: Arabů na Pyrenejský poloostrov od roku 711 a Maďarů do uherských nížin v 9. století, kde se ovšem udrželi a stali se nedílnou součástí evropské civilizace především díky včasnému přijetí křesťanství. Od 10. století nastal trvalý tisíciletý demografický, hospodářský a kulturní vzestup, který Evropě přinesl nakonec 400letou vládu nad planetou.

Vytlačením Arabů z Pyrenejského poloostrova bylo umožněno vytvořit Portugalsko roku 1139 a Španělsko sjednocením Aragonie a Kastilie roku 1479. Dobytím arabské Granady roku 1492 bylo vytlačení Arabů z Evropy ukončeno.

Po rozpadu Franské říše roku 843 byly položeny základy Francie a Německa. V Itálii vznikaly mezitím od 11. století městské státy. Postupným rozpadem německé části Franské říše vznikly mimo jiné roku 1156 Rakousko, roku 1291 Švýcarsko a později do 17. století Prusko.

Z odporu proti vnějšímu nepříteli vznikly velké mezistátní unie: polsko-litevská roku 1386, která zanikla vlastními nedostatky v letech 1772/1795, a kalmarská v letech 1397/1523.

Ve 14. století začali pronikat na Balkán Turci. Roku 1389 porazily Srby na Kosově poli a roku 1453 vyvrátili Byzantskou říši.

Roku 1415 zahájili Portugalci dobytím africké Ceuty evropskou expansi do zámoří.

Tato expanse zahajuje novověk. Roku 1492 byla objevena Amerika a roku 1498 přistáli Portugalci v Indii. Planeta byla poprvé obepluta v letech 1519/1522. Ve stejné době definitivně ukončila středověk a jeho pojetí společnosti renesance.

Roku 1526 zahájili Habsburkové budování mnohonárodnostního impéria kolem rakouských zemí ve střední Evropě, do něhož se dostala i řada do té doby samostatných států (český stát, Maďarsko, Chorvatsko). Finálním produktem bylo roku 1867 Rakousko-Uhersko.

Novým státem se stalo Nizozemí, vzniklé z revoluce proti Španělsku v letech 1565/1581. Roku 1707 vznikla propojením Anglie a Skotska Velká Británie a později připojením Irska Spojené království.

Od 15. stol. vytvářely země jako Španělsko, Portugalsko, Francie nebo Anglie velké koloniální panství s rozsáhlými državami v Africe, Americe a Asii.

Průmyslová revoluce v Evropě propukla v 18. stol. a znamenala ještě větší blahobyt, který způsobil velký nárůst obyvatelstva.

Po francouzské revoluci 1789/1794 vznikly v několika vlnách státy na národním principu, který revoluce přinesla: 1822 Řecko svržením turecké nadvlády, 1830 Belgie oddělení od Nizozemí, 1859 Rumunsko sloučením dvou tureckých vazalů Valašska a Moldávie, 1861 Itálie sjednocením drobných italských států, 1871 Německo obdobným způsobem, sjednocením kolem Pruska, 1905 Norsko oddělením od Švédska, 1908 obnovené Bulharsko zrušením vazalství na Turecku a 1912 Albánie svržením turecké nadvlády.

Po 1. světové válce 1914/1918 vznikla další generace evropských států: 1917 Finsko oddělením od Ruska, 1918 Polsko obnovením z částí Německa, Rakousko-Uherska a Ruska, Československo, Rakousko a Maďarsko rozpadem Rakousko-Uherska, Estonsko, Lotyšsko a Litva oddělením od Ruska, Jugoslávie sloučením Srbska, Černé Hory a části Rakousko-Uherska, 1921 Irsko oddělením od Británie a 1922 SSSR sloučením bolševických republik, vzniklých v důsledku bolševické revoluce v Rusku. 1. světová válka znamenala podlomení evropské vlády nad planetou.

Po druhé světové válce 1939/1945, která definitivně zničila evropskou moc, během studené války 1946/1989 byla Evropa rozdělena na dva významné politické a ekonomické bloky: východní blok ve východní Evropě, ovládaný SSSR, a na demokratické země v západní Evropě. Nový států vzniklo už jen několik: 1944 Island oddělením od Dánska, 1949 dva německé státy obnovením v okupačních pásmech, 1964 Malta vyhlášením nezávislosti na Británii.

Velmi významným procesem je v moderní Evropě integrační proces, zahájený vytvořením Beneluxu 1948, a dále vznikem Severoatlantické aliance (NATO) 1949, Evropského hospodářského společenství 1957 a finální Evropské unie 1993. Integrovaná Evropa měla původně vytvořit znovu evropské mocenské centrum, ale zatím je vývoj toho dalek.

Klíčový se stal rok 1989, kdy došlo k destrukci komunistických totalit v Polsku, Maďarsku, Československu, Bulharsku a Rumunsku a později i v Albánii. Východní blok se rozpadl. S koncem studené války bylo možno i roku 1990 sjednotit Německo. Naopak se roku 1991 rozpadl SSSR, na jehož území proběhly následné konflikty. Ve stejném roce se rozpadla i komunistická Jugoslávie a následní konflikty opět přinesly válku do Evropy. Rozpadem obou států vznikly státy následnické: Rusko, Bělorusko, Ukrajina, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna, Makedonie a později Srbsko a Černá Hora. Roku 1993 se rozpadlo Československo na Českou republiku a Slovensko bez konfliktů.

Do Evropy znovu pronikají cizorodé prvky, především islám, které ji už jednou v 8./10. století přivedly k úpadku. Pod jejich tlakem se evropská kultura pomalu mění. Těmto změnám nikdo nečelí, naopak převažuje názor, že postavit se jim, by znamenalo chovat se rasisticky. V důsledku pronikání těchto cizích kultur, ale i v důsledku vlastního vnitřního úpadku civilizace se zatím mění a hlavně bude měnit původní evropská kultura a dojde k pádu euroatlantské civilizace, která se už přežila a nemá ani vůli k jakémukoliv odporu. Je to proces nevyhnutelný a dnešní Evropané mohou zánik své civilizace pouze moderovat a nepatrně modifikovat, např. snahou vystříhat se násilných konfliktů.

[editovat] Obyvatelstvo

Podrobnější informace naleznete v článku Demografie Evropy.

Evropa má 720 mil. obyvatel, tj. 12 % světové populace. Hustota zalidnění je vysoká, 67 obyvatel/km². Evropa je nejhustěji zalidněný kontinent. Současný stav a rozmístění obyvatelstva je výsledkem složitého vývoje. Největší hustotu zalidnění mají kromě miniaturních států Monaka, Vatikánu a Malty Nizozemí (390 obyvatel/km²), Belgie (340 obyvatel/km²) a Velká Británie (250 obyvatel/km²).

Naopak nejnižší hustotu zalidnění mají v Evropě: Island (3 obyvatelé/km²), Kazachstán (4 obyvatelé/km²), ale to je evropský stát jen malou částí svého území, a Rusko (8 obyvatel/km²), ale jeho hustota zalidnění vypočítaná na celé území Ruska hustotu v evropské části zkresluje.

Přírůstek činí 0,3 %, porodnost dosahuje 13 prom. a úmrtnost 11 prom. Obyvatelé Evropy se v průměru dožívají 68 let (muži) a 77 let (ženy) .

Obyvatelstvo tvoří hlavně tři větve indoevropské jazykové rodiny: slovanská, germánská a románská. Mnoho národů patří k jiným jazykovým skupinám, např. uralské nebo afroasijské.

Nejpočetnějšími evropskými národy jsou indoevropští Rusové, Němci, Italové, Angličané, Francouzi, Ukrajinci, Španělé a Poláci.

Znakem všech průmyslových oblastí je nakupení sídel, zejména ve střední Anglii, Nizozemí, Porúří, Porýní a v Sasku, v Horním Slezsku, Donbasu a Pádské nížině.

[editovat] Náboženství

Bazilika svatého Petra ve Vatikánu

Podrobnější informace naleznete v článku Náboženství v Evropě.

Nábožensky dominuje evropskému prostoru křesťanství, které však v mnoha zemích ustupuje silné sekularizaci a nezájmu obyvatel o náboženské záležitosti, nejvíce patrné je to v případě severských zemí, České republiky, Francie a Estonska. Na druhé straně v některých tradičně katolických zemích přetrval velký vliv katolické církve, klasickým příkladem jsou Polsko, Litva, Irsko, Malta, San Marino a samozřejmě Vatikán. V některých oblastech na Balkáně převládlo jako hlavní náboženství islám.

[editovat] Hospodářství

Podrobnější informace naleznete v článku Hospodářství Evropy.

Evropa k hospodářsky nejvyspělejším oblastem planety. Průmyslová odvětví mají dlouhou tradici, zemědělství je intenzivní. Ze světového hlediska má význam těžba uhlí, ropy, zemního plynu, železné rudy, bauxitu, niklu, rtuti, magnezitu, fosfátů a draselných solí.

Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím je strojírenství. V Evropě jsou rozvinuty všechny druhy dopravy a má největší objem zahraničního obchodu ze všech světadílů.

[editovat] Fauna a flóra

Na tomto přeplněném kontinentu musí divoce rostoucí rostliny a divoce žijící živočichové bojovat o prostor se zemědělstvím, sídly lidí a průmyslem. Přesto Evropa se svými mnoha klimaty a habitaty poskytuje obživu mnoha rozmanitým formám života v přírodě.

Chladné oblasti kolem severního polárního kruhu jsou domovem sobů, hus a sovic sněžních. Trochu více na jih mechy a lišejníky. Tundry, jež je po většinu roku zmrzlá, ustupují lesům tvořeným smrkem a břízou. Tyto lesy se rozprostírají po celé severní Evropě a potulují se v nich medvědi a vlci.

V mírnějších klimatech severozápadní Evropy jsou smíšené lesy tvořené dubem, jasanem a bukem a jsou domovem veverek, vysoké zvěře, divokých kanců a mnoha druhů ptáků. Mořští ptáci, jako například racci, alky a terejové, hnízdí na skalnatém pobřeží Atlantského oceánu. V Atlantském oceánu žije celá řada různých druhů ryb včetně tresky, sledě, lososa, sardinek a jesetera.

Travnaté oblasti střední Evropy jsou z velké části využívány pro zemědělství, ale poskytují také obživu mnoha savcům a ptákům. Velcí sokoli a orli loví koroptve, křepelky, myši, krtky, krysy a další malé živočichy tohoto pásma.

Dále na jih v horském pásmu Alp nalezneme formy života v přírodě typické pro tuto oblast, např. savce, kteří si vyhrabávají nory a říká se jim svišti, a kamzíky podobné koze. Mezi alpské květiny patří tmavomodrý hořec a trsovitý plesnivec alpský.

Na nejjižnějších cípech Evropy, kolem Středozemního moře, se daří olivovníkům, cypřišům a borovicím piniím. Na teplém slunci tohoto pásma se vyhřívají hadi, ještěrky a želvy.

[editovat] Politický přehled

Evropa vždy značně ovlivňovala světovou politiku. Staří Řekové jako první vytvořili kolem roku 450 př.n.l. demokracii. Tento systém, ve kterém si vládu volí lid, je dnes všeobecně rozšířen. Ve středověku měla silný politický vliv po celé Evropě římskokatolická církev. Na počátku 18. století se moc přesunula z rukou církve do rukou několika států, například Španělska a Spojeného království. Tyto státy zbohatly vykořisťováním Asie, Afriky a obou Amerik. Řada těchto kolonií získala nezávislost až v minulém století.

První světová válka (1914-1918) i druhá světová válka (1939-1945) začaly v Evropě. Po druhé světové válce se kontinent rozdělil na komunistické země na východě, vedené Sovětským svazem, a nekomunistické země na západě, podporované Spojenými státy americkými. Evropa se stala centrem boje o moc mezi komunistickými a nekomunistickými zeměmi. Tento boj byl znám pod pojmem studená válka. V 80. letech 20. století vedly reformy v Sovětském svazu a východní Evropě k pádu tamního komunismu. Po rozpadu Sovětského svazu, Jugoslávie a Československa vznikly nové státy. Studená válka skončila, ale konflikt mezi etnickými skupinami a ekonomické problémy způsobily ve východní Evropě nové zdroje napětí.

V roce 1995 bylo 15 západoevropských států spojeno v Evropskou unii. Tato organizace vznikla v 50. letech. Dnes je jejím cílem, aby politicky a ekonomicky sjednotila různé země Evropy.

[editovat] Politické členění Evropy

[editovat] Státy

Evropa, státy

Územní vymezení Evropy

██ evropské území

██ asijské území evropských států

██ asijské státy kulturně a historicky zařazované do Evropy

Na Evropském kontinentu a k němu náležících ostrovech se nachází území 48 nezávislých států, jejichž seznam je uveden níže. Ten však může být dále různě modifikován i jinými hledisky: na základě kulturních a politických hledisek bývají často přiřazovány k seznamu ještě Kypr či Arménie, nebo naopak jsou vyřazovány země, jejichž hlavní území leží mimo Evropu a pohybují se v jiném kulturním rámci, než je ten evropský (nejčastěji Turecko, Kazachstán a Ázerbájdžán).

Řecko
San Marino
Slovensko
Slovinsko
Spojené království,
které tvoří
- Anglie
- Skotsko
- Wales
- Severní Irsko
Srbsko
Španělsko
Švédsko
Švýcarsko
Turecko
Ukrajina
Vatikán

Kromě těchto samostatných států se v Evropě nachází:

čtyři autonomní souostroví:

Faerské ostrovy (Dánsko)
Ålandy (Finsko)
Špicberky (Norsko)
Jan Mayen (Norsko)

jedna kolonie:

Gibraltar (Británie)

sedm státních útvarů, které nejsou všeobecně uznávány
_{(podrobnosti v příslušných článcích)}:

Abcházie – nikým neuznána
Čečensko – do roku 2001 uznáváno Afghánistánem, nyní opět nikým neuznáno
Jižní Osetie – nikým neuznána
Kosovo – uznáno 41 státy světa
Náhorní Karabach – nikým neuznán
Podněstří – nikým neuznáno
Severní Kypr– uznán pouze Tureckem

S výjimkou Běloruska, Vatikánu, Kazachstánu a mezinárodně neuznaných států jsou všechny evropské země členy Rady Evropy. Nejvýznamnějším politickým uskupením současné Evropy je potom Evropská unie sdružující 26 evropských zemí a Kypr, který je geograficky přičítán Asii, politicky, historicky a kulturně pak spíše Evropě.