Náboženství
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Náboženství je pojem s nejasným vymezením, který označuje jak převládající náboženské systémy (křesťanství, islám a hinduismus), tak menší proudy a hnutí, které se dají označit jako náboženské. Následkem toho, že čeština nerozlišuje ve slově náboženství jednotné a množné číslo, může pojem náboženství označovat i všechny náboženské systémy.
Ve většině náboženství vystupuje Bůh (bohové), božstvo (božstva) či jiný fenomén, který stoupenci daného náboženství pokládají za posvátný či nadpřirozený. Náboženství se často vyznačuje svými rituály, liturgí, vlastní kosmogonií a upřednostňovanými zásadami. V různých kulturách i u různých jedinců se náboženství vyvíjelo v mnoha rozličných podobách.
Vědecky se studiem náboženství zabývá religionistika, pohled zevnitř vědecky popisuje teologie.
Obsah |
[editovat] Definice náboženství
Definice náboženství, která by byla přijímána širší vědeckou komunitou, dosud nebyla sestavena. „Náboženství“ je totiž navýsost abstraktní pojem, k němuž dospíváme až na základě mnoha myšlenkových operací.[1] Náboženství je výsledkem pohledu a může na něj být nahlíženo z různých, i protikladných úhlů.[2] Odborná literatura poskytuje obrovské množství nejrůznějších definic. Skoro lze říci: kolik badatelů, tolik definicí.[3]
[editovat] Příklady definic náboženství
Následující příklady jsou pouze ukázkou pestrosti a různorodosti definic náboženství.
Gottlieb Fichte
Náboženství je poznání; objasňuje člověka sobě samému, odpovídá na nejvyšší otázky, které vůbec mohou být vzneseny, a přináší tak člověku dokonalou jednotu se sebou samým a skutečné posvěcené mysli.[4]
Sigmund Freud
Náboženství je kolektivní neuróza, respektive funkce individuální psychiky, jež produkuje bohy, kteří mají za úkol těšit a uspokojovat dětinské touhy dospělého.[5]
Clifford Geertz
Náboženství je 1) systém symbolů, které 2) v lidech ustavují silné, pronikavé a dlouhotrvající nálady a motivace tím, že 3) formulují pojmy obecného řádu bytí a 4) obdařují tyto pojmy takovým nádechem skutečnosti, že 5) se tyto nálady a motivace zdají jedinečně realistické.[6]
Karel Marx
Náboženská bída je výrazem jednak skutečné bídy, jednak protestem proti skutečné bídě. Náboženství je povzdech utlačovaného tvora, cit bezcitného světa, duch bezduchých poměrů. Náboženství je opium lidu.[7]
Rudolf Otto
Jádro všech náboženství tvoří posvátno, které je vlastní každým náboženstvím. Náboženství je pak vztah člověka k posvátnému.[8]
Ivan Štampach
Náboženství je reálný, životní, osobní vztah člověka k transcendentní zkušenosti.[9]
[editovat] Tradiční náboženství
Světové názory v náboženství je možno dělit na dualismus jako základ teismu, na monismus jako základ ateismu, popř. panteismu. Pokud věřící věří pouze v jednoho boha, jedná se o monoteismus, pokud ve více, jedná se o polyteismus. Pokud ztotožňují boha s přírodou, jedná se o panteismus jakožto formu monismu. Panteismu je velmi podobný panenteismus. Na rozdíl od panteismu, který říká, že všechno je bůh, panenteismus tvrdí, že všechno je v bohu, který ovšem existuje i mimo toto „všechno“, je tedy vlastně i formou teismu.
Nejrozšířenějšími monoteistickými náboženstvími současnosti jsou židovství (judaismus), křesťanství a islám. Věřící všech těchto náboženství jsou lidé Knihy, neboť věří ve stejného Boha a Starý zákon považují za posvátný - inspirovaný samotným Bohem. Křesťané kromě Starého zákona uznávají též Nový zákon. Muslimové Starý i Nový zákon v dnešní formě neuznávají, neboť je považují za pozměněné vůči jejich původní zjevené formě, avšak uznávají je principiálně. Jejich Knihou je Korán.
Mezi monoteismem a polyteismem jsou střední posice. Inklusivní monoteismus tvrdí, že uctívání kteréhokoliv boha je uctíváním téhož Boha. Jedná se tedy o uctívání jednoho Boha v mnoha podobách. Henoteismus (řecky heis Theos, jeden bůh), monolatrie (řecky moné latreia - jediné uctívání) či katenoteismus (řecky kath'hena theon, jeden bůh v čase) uctívá jen jednoho boha, ale připouští existenci dalších.
Jsou-li věřící nějak organizováni, je takové sdružení označováno jako, moderně, náboženská společnost, nebo, historicky, tradičně, náboženská obec. Křesťanská náboženská společnost se jmenuje církev. V pojetí křesťanů je jejich církev Církví, tedy tou pravou, členství v níž je nejjistější cestou ke spáse. To ostatně o sobě tvrdí i mnohá jiná náboženství. Většina křesťanských církví – výjimku tvoří snad jen některé menší – však připouští i možnost dosažení spásy mimo Církev či před jejím vznikem, na základě spravedlivého života v souladu se svědomím, a to i u nekřesťanů či dokonce ateistů.
Každé náboženství má jinou interpretaci pojmu bůh, podle potřeb té či oné společnosti, ve které vzniklo, a podle doby vzniku. To je společný jmenovatel a podstata všech náboženství, s výjimkou monistických. V pojetí některých monoteistů je bůh synonymem slova Pravda. Náboženství se tak jeví hledáním Pravdy. V pojetí jiných monoteistů je bůh pojem, který nekonečně transcenduje všechny nám známé i dosud neznámé pojmy. Proto není možné Jej omezit na jeden z nich, ať sebevznešenější, jako je Pravda, Láska nebo Spravedlnost. Materialisté nepřipouštějí, v rozporu s dlouhou duchovní tradicí, existenci jakýchkoli vyšších sil.
Věřící připouštějí zneužívání náboženství, ale pozitiva náboženství podle nich převažují nad negativy. Zejména je kladen veliký důraz na morálku, která je v mnoha náboženských systémech velice propracovaná.
Věřící obvykle nejsou pokrokáři, jsou spíše konzervativní. Sekularizovaný životní styl vede některé věřící k chiliasmu: „Biblické varování, že národ, který se odvrátí od Boha, je odsouzen k záhubě, racionálně přeloženo znamená, že pokud nebude společnost používat dosavadní osvědčená pravidla, pozvolna se rozpadne.“
[editovat] Odluka církve od státu
V moderní době, od dob osvícenství, proběhla v některých státech, zpravidla ve vyvinutějších demokraciích, odluka církve od státu – konsekventní dělení politiky a víry, podobně jako i jiných oblastí veřejného života. Jejím důsledkem je mimo jiné to, že náboženská výchova ve školách není povinná. Dalším požadavkem společnosti je, aby státem uznané církve byly prokazatelně obecně prospěšné, dobročinné.
[editovat] Počty věřících v hlavních světových náboženstvích
Nejvíce lidí se dnes hlásí ke křesťanství, následuje islám a hinduismus. Někteří muslimové však tvrdí, že praktikujícíh muslimů je více, než praktikujícíh křesťanů.[10] To je však velmi relativní a teoretická otázka, která je úzce spojená s chápáním a používaním termínů apod.
Více než miliarda lidí se s žádným náboženstvím neztotožňuje. Následující tabulka je přibližná a udává základní informace o největších náboženstvích světa.[11]
| Jméno skupiny | Název náboženství | Odhadovaný počet stoupenců | Doba vzniku | Hlavní oblasti výskytu |
|---|---|---|---|---|
| Abrahámovská náboženství 3,4 milardy |
Křesťanství | 2,1 miliardy | 1. století | Celosvětové rozšíření kromě severozápadní Afriky, Arabského poloostrova a některých částí střední, východní a jihovýchodní Asie |
| Islám | 1,5 miliardy | 7. století | Střední východ, severní Afrika, střední a jižní Asie, západní a východní Afrika, Indický subkontinent, Rusko, Čína, Balkán a Majské souostroví | |
| Judaismus | 14 milionů | Doba železná | Izrael, USA, Evropa | |
| Bahá'í | 7 miliónů | 19. století | Celosvětové rozšíření bez hlavních center výskytu | |
| Indická náboženství 1,4 miliardy |
Hinduismus | 900 milionů | neznámá | Indický subkontinent, Fidži, Guyana a Mauricius |
| Buddhismus | 376 milionů | doba železná | Indický subkontinent, východní Asie, oblast Indočíny a některé ruské regiony | |
| Sikhismus | 23 milionů | 16. století | Indie, Pákistán, Afrika, Kanada, USA, Spojené království | |
| Džinismus | 4,2 milionů | doba železná | Indie a východní Afrika | |
| Východoasijská náboženství 500 milionů |
Taoismus | neznámá | Období Jara a Podzimu | Čína a čínské diaspory |
| Konfucianismus | neznámá | Období Jara a Podzimu | Čína, Korea, Vietnam a čínské a vietnamské diaspory | |
| Šintoismus | 4 miliony | neznámá | Japonsko | |
| Caodeismus | 1-2 miliony | 1925 | Vietnam | |
| Čchondogjo | 1,13 milionů | 1812 | Korea | |
| Yiguandao | 1-2 miliony | okolo 1900 | Taiwan | |
| Tradiční čínské náboženství | 394 milionů | neznámá | Čína | |
| Etnická/domorodá 400 milionů |
||||
| Původní náboženství | 300 milionů | neznámá | Indie, Asie | |
| Tradiční africká náboženství a diaspory | 100 milionů | neznámá | Afrika, Amerika |
[editovat] Vývoj náboženství
Pomozte Wikipedii tím, že tuto část vhodně rozšíříte.
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ HORYNA, Břetislav. Úvod do religionistiky. Praha : OIKÚMENÉ, 1994. ISBN 80-85-24-164-1. S. 18.
- ↑ PADEN, William E. Bádání o posvátnu: náboženství ve spektru interpretací. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-21-02-977-3. S. 15.
- ↑ HELLER, Jan; MRÁZEK, Milan. Nástin religionistiky. Praha : Kalich, 2004. ISBN 80-70-17-721-7. S. 19.
- ↑ HELLER, Jan; MRÁZEK, Milan. Nástin religionistiky. Praha : Kalich, 2004. ISBN 80-70-17-721-7. S. 18.
- ↑ ŠTAMPACH, Ivan Odilo. Náboženství v dialogu. Praha : Portál, 1998. ISBN 80-71-78-168-1. S. 28.
- ↑ GEERTZ, Clifford. Náboženství jako kulturní systém. in: Interpretace kultur: vybrané eseje, Praha : Portál, 2000. ISBN 80-85-85-089-3. S. 107.
- ↑ ANZENBACHER, Arno. Úvod do filosofie. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-804-X. S. 269.
- ↑ OTTO, Rudolf. Posvátno. Praha : Vyšehrad, 1998. ISBN 80-70-21-260-8. S. 20-26.
- ↑ ŠTAMPACH, Ivan Odilo. Malý přehled náboženství. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-26123-X. S. 10.
- ↑ http://www.adherents.com/Religions_By_Adherents.html#Islam
- ↑ Následující údaje převzaty z http://www.adherents.com/Religions_By_Adherents.html
[editovat] Literatura
- ANZENBACHER, Arno. Úvod do filosofie. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-804-X.
- GEERTZ, Clifford. Náboženství jako kulturní systém. in: Interpretace kultur: vybrané eseje, Praha : Portál, 2000. ISBN 80-85-85-089-3.
- HORYNA, Břetislav. Úvod do religionistiky. Praha : OIKÚMENÉ, 1994. ISBN 80-85-24-164-1.
- HELLER, Jan; MRÁZEK, Milan. Nástin religionistiky. Praha : Kalich, 2004. ISBN 80-70-17-721-7.
- OTTO, Rudolf. Posvátno. Praha : Vyšehrad, 1998. ISBN 80-70-21-260-8.
- PADEN, William E. Bádání o posvátnu: náboženství ve spektru interpretací. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-21-02-977-3.
- PERTOLD, Ivan Otakar. Úvod do vědy náboženské. Praha : Melantrich, 1947.
- ŠTAMPACH, Ivan Odilo. Malý přehled náboženství. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-26123-X.
- ŠTAMPACH, Ivan Odilo. Náboženství v dialogu. Praha : Portál, 1998. ISBN 80-71-78-168-1.
- VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice: Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha : Portál, 2004. ISBN 80-7178-798-1.
- VOJTÍŠEK, Zdeněk. Netradiční náboženství u nás. Praha : Dingir, 2004. ISBN 80-9025-280-X.
[editovat] Související články
 |
Související články obsahuje: Portál Náboženství |
[editovat] Externí odkazy
