Henoteismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Henoteismus (řecky heis Theos - jeden bůh) je forma pojetí náboženství, ve které existuje mnoho bohů v čele s hlavním bohem panteonu, který často bývá otcem ostatních bohů, případně jsou různí bohové jen vnější projevy tohoto boha.
Henoteismus bývá často označován za předstupeň monoteismu.
Za příklad může posloužit kemetismus či řecké náboženství.