Martinik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Poloha Martiniku

Martinik (francouzsky Martinique) je ostrov v Karibském moři. Je součástí souostroví Malých Antil a zámořským regionem Francie a tedy i součástí Evropské unie. Nachází se mezi ostrovy Dominika a Svatá Lucie. Hlavním městem ostrova i zámořského regionu je Fort-de-France. Ostrov má rozlohu 1100km² a žije na něm 431 800 obyvatel, hustota osídlení je 392,2 obyvatele na km². Národnostní složení obyvatelstva je následující, žije zde 90% černochů, 5% bělochů a 5% jiných etnik. Úředním jazykem je francouzština.

[editovat] Historie

Prvními Evropany, kteří narazili na Martinik, byli námořníci Kryštofa Kolumba. 15. června roku 1502 zde námořníci našli jen hrstky karibských indiánů, kteří ostrov nazývali Madinina, tedy ostrov květin. Příliv kolonistů tradiční domorodou kulturu brzy smetl ze světa.

Na počátku 17. století osídlili ostrov francouzští zemědělci. Vylodili se na severozápadě ostrova v roce 1635 pod vedením kapitána d’Esnambue. Tady založili osadu Saint-Pierre, která se brzy stala hlavním městem země. Vzhledem k úrodnosti krajiny začaly nově založené cukrové plantáže velmi prosperovat a bylo potřeba stále více pracovních sil na jejich obdělání. Proto vydal král Ludvík XIII. 31. října 1636 povolení k dovážení otroků z Afriky. Jejich potomci dodnes tvoří většinu martinického obyvatelstva. Kolonizátoři rychle vybudovali několik velkých center obchodu. V roce 1640 vznikl přístav a dnešní hlavní město Fort-de-France. Cukrové plantáže vynášely více a více a bylo tedy třeba rozjet námořní obchod . V roce 1685 byl formulován tzv. Colbertův zákon, podle jehož 60 článků se s otroky zacházelo až do roku 1848.

Období mezi lety 1794 až 1815 se neslo ve znamení britské okupace. Britové měli zájem o úrodnou půdu Martiniku a proto se ji několikrát pokusili ukořistit. Pro obchodníky byla spolupráce s Brity velmi výhodná, protože jim rozšířila odbytiště o britský trh.
V roce 1815 byl ostrov znovu předán do rukou Francie. Největší vliv měl v té době francouzský ministr Victor Schoelcher, který v roce 1848 podepsal dekret rušící otroctví. Dodnes je oslavován jako jeden z národních hrdinů.

Zásadní měrou ovlivnila prosperitu ostrova přírodní katastrofa z roku 1902. 8. května zničil výbuch sopky Mont Pelée celé hlavní město Saint Pierre. Katastrofa si vyžádala takřka 30 000 životů. Krátce na to byl hlavním městem uznán přístav Fort-de-France. 19. května 1946 byl Martinik oficiálně uznán francouzským zámořským departmentem.

[editovat] Vláda

Hlavou státu je francouzský prezident kterého reprezentují 4 zástupci a 2 senátoři.

Francie – France – (F)

Oblasti (régions) metropolitní Francie a jejich správní centra:

Zámořské regiony (régions d'outre-mer):

Guadeloupe (Basse-Terre) | Martinik / Martinique (Fort-de-France) | Francouzská Guyana / Guyane Française (Cayenne) | Réunion (Saint-Denis)