Abraham Lincoln
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Abraham Lincoln | |
 |
|
|
16. prezident Spojených států
|
|
| Ve funkci: 4. března 1861 – 15. dubna 1865 |
|
| Předchůdce | James Buchanan |
|---|---|
| Nástupce | Andrew Johnson |
|
|
|
| Narození | 12. února 1809 Hardin County, Kentucky |
| Úmrtí | 15. dubna 1865 Washington, D.C. |
| Politická strana | 1. republikánský prezident |
| Manžel/ka | Mary Todd Lincoln |
Abraham Lincoln [čti: eibrehem linkoln] (12. února 1809 – 15. dubna 1865) byl 16. prezidentem USA (v letech 1861 – 1865) a prvním prezidentem z řad Republikánské strany. Za americké občanské války vedl severní státy.
[editovat] Životopis
Narodil se jako syn farmáře a dělníka Thomase Lincolna. Navzdory velkému majetku a různým vedlejším příjmům svého otce vyrůstal v chudé rodině. Několikrát se stěhovali, až se nakonec usadili v okrese Macon v Illinois. Ani ne desetiletého Abrahama připravila zákeřná malárie o matku. Jeho otec se po čase usadil v Indianě a Lincoln se brzy vydal vlastní cestou. Už od svých čtrnácti let si začal vydělávat na živobytí. Byl dřevorubcem, lodivodem, lovcem, vojákem, poštmistrem a pomocníkem v obchodě. Měl tu nejtvrdší školu - školu života. Tomuto ctižádostivému mladíkovi to však nestačilo a tak se začal sám vzdělávat. V New Salermě si pronajal obchod. Díky své velké zálibě - knihám - si získal pověst vzdělaného člověka a jeho popularita začala růst, když se na něho lidé začali stále více obracet kvůli svým sporům. Jeho moudré rozhodování ho dovedlo až k tomu, že se vzdal svého obchodu a začal se ucházet o křeslo v illinoiském kongresu.
[editovat] Začátky politické kariéry
První pokus mu nevyšel podle jeho představ. Ve svém volebním programu vyzdvihoval zřízení centrální banky, zavedení cla, také zlepšení veřejných institucí, čímž jasně prokazoval, že svým smýšlením tíhne k Whigům. Ve volbách uspěl až na druhý pokus a svoje místo si udržel až do roku 1840. Když se nedokázal uživit politikou, tak si různě přivydělával. Při tom se vážně zaobíral studiem práv a bedlivě sledoval politické dění v zemi. V rámci Whig Party se projevoval jako šikovný politik, takže nebylo překvapením, když se stal jejich volebním lídrem v Illinois.
4. listopadu 1842 se Lincoln oženil s Marií Toddovou, což byla milá, veselá, ctižádostivá a talentovaná mladá žena. V rámci jeho politického vlivu se důkladně věnovala jeho image, o kterou potřebuje pečovat téměř každý politik. Porodila mu také čtyři syny, z nichž se však jen jeden dožil dospělosti.
[editovat] Zvolení do Kongresu
Roku 1846 kandidoval ve volbách do federálního Kongresu. Během svého působení v Sněmovně reprezentantů vzbudil pozornost hlavně projevem proti Mexické válce ve chvíli, kdy už prakticky skončila vítězstvím. Výrazně odmítal všechno, co se mu zdálo nespravedlivé, třeba i nadměrnou koncentraci moci v rukách prezidenta, k jejímuž zesílení i tato válka přispěla. V prezidentských volbách 1848 podpořil Zacharyho Taylora, kandidáta Whig Party.
[editovat] Otázka otrokářství
Po těchto volbách se poprvé od „Kompromisu 1820“ opět projednávala otázka otrokářství. Hlavním cílem bylo se domluvit, zda má být otrokářství povolené a nebo navždy zakázané. Lincoln přirozeně hlasoval proti. Navíc vznesl i požadavek o zakázaní otroctví a obchodu s otroky v distriktu hlavního města (D.C.). Tento návrh znepokojil všechny otrokáře a po dlouhých diskuzích nebyl ani předložen k hlasování. Otázka otrokářství v USA však měla významně ovlivnit jeho budoucí politickou dráhu, i když on sám na začátku této krize neviděl žádné východisko k vyřešení tohoto problému a odmítal i radikální zásahy ze strany federativních vládních orgánů.
Protože v dalších volbách do Kongresu znovu zvolen nebyl, považoval svou politickou kariéru za skončenou. Během následujících let se soustředil převážně na činnost advokáta, i když ani politické činnosti se však úplně nevzdal. Mezitím se však vztahy mezi Severem a Jihem zostřovaly a napětí vzrostlo. Mírové vyrovnání se už zdálo téměř nemožné. Podle zákona z roku 1854 se měli obyvatelé nově přijímaných teritorií sami rozhodovat, zda otroctví chtějí, či ne. Problém otrokářství rozkládal čím dál tím víc i samotnou Whig Party a nakonec vedl i k jejímu zániku. Lincoln se odhodlal k návratu na politickou scénu až v roce 1852, ale jeho pokus o získání postu senátora se nevydařil. Jeho zásadně odmítavý nekompromisní pohled na otrokářství vzbudil pozornost Republikánů, a proto znovu vstoupil do voleb roku 1858 proti demokratickému obhájci senátorského křesla Stephenu Douglasovi, který prosadil ve Washingtonu výše zmíněný zákon o nově přijímaných teritoriích.
Představa, že Lincoln byl zavilým odpůrcem otrokářství a že byl pro rovnost všech lidí, je zcela mylná.
| „ | Dnes se stejně málo jako kdy předtím zasazuji o to, aby mezi bílou a černou rasou byla nastolena jakákoliv forma sociální a politické rovnosti. Dnes se stejně málo jako kdy předtím zasazuji o to, aby se z černochů stali voliči nebo spříseženci, aby byli prohlašováni za schopné vést úřady nebo si brát bílé ženy; existuje fyzická různost mezi bílou a černou rasou, která, jak věřím, provždy vyloučí, aby spolu obě rasy žily na bázi sociální a politické rovnosti. A protože nemohou žít v rovnosti, ale přesto zůstávají spolu, musí existovat nadřazení a podřízení, a já se zasazuji jako každý jiný o to, aby nadřazené postavení bylo přisouzeno bílé rase. | “ |
| — [1] | ||
| „ | Rovnoprávnost pro černochy. Nesmysl. Jak dlouho pod vládou boha, který je dost silný ke stvoření a udržovaní vesmíru, budou darebáci šířit této nesmysly a tupé stádo blbců jím bude hltat tuhle ubohou demagogii. | “ |
| — [2] | ||
| „ | Pokud bych dokázal zachránit Unii, aniž bych osvobodil jediného otroka, udělal bych to; a pokud bych ji zachránil osvobozením všech otroků, udělal bych to; a pokud bych ji zachránil osvobozením některých a ostatní nechal, udělal bych to také. To, co dělám ohledně otroctví a barevné rase, dělám proto, že věřím, že to pomůže zachránit Unii; a čeho se zdržuji, toho se zdržuji proto, že nevěřím, že to pomůže zachránit Unii. | “ |
| — [3] | ||
[editovat] Prezidentské volby 1860
Otázka otroctví se stala ústředním tématem volebního boje. Nakonec sice senátorské volby vyhrál Douglas, ale v prezidentských volbách 1860 se síly Republikánské strany znásobily. Na volebním sjezdu, který se konal toho roku v Chicagu, Illinois, byl Lincoln v třetím kole nominován na prezidenta. Demokraté byli natolik rozštěpení, že nominovali kandidáty dva, Johna C. Breckenridge a Stephena A. Douglase. Volební program republikánů sliboval konec rozšiřování otroctví, ochranná cla a rychlé udělování občanství přistěhovalcům, kteří se stali žádanou pracovní sílou. V den Lincolnovy inaugurace (únor 1861) schválil Kongres návrh třináctého ústavního přídavku, který měl zaručit existenci otrokářství. Jednotlivé státy ho však neschválily a tak nikdy nevzešel v platnost. Paradoxem zůstává, že když v roce 1865 ratifikovali nový 13. přídavek, netýkal se již zachování otrokářství, ale jeho ukončení.
[editovat] Občanská válka
- Podrobnější informace naleznete v článku Americká občanská válka.
Lincoln se svými 180 mandáty porazil Douglase i Breckinridge, kteří měli dohromady pouze 84 mandátů. Jižní státy tento výsledek velmi znepokojil. Extrémisté vyzývali k odtrhnutí od Unie, i když Lincoln popíral jakýkoli úmysl o osvobození otroků. Hlas odporu však sílil. Do čela bojovného tábora se postavila Jižní Karolína a ještě v prosinci 1860 vystoupila z Unie. Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana a Texas následovali jejího příkladu. Založili Konfederativní státy americké (CSA, Confederate States of America) s vlastní ústavou a jejich prezidentem se stal Jefferson Davis. Osm severních otrokářských států od Delaware až po Arkansas zaujalo nejprve vyčkávací postoj. Nově zvolený prezident tak stál hned na začátku svého funkčního období před obrovskou hrozbou - rozpadem Unie. Všechny pokusy o vyjednávání s jižními státy skončily neúspěchem. Poté co Jih 12. dubna 1861 začal útočit na federální pevnost Sumter, ležící nedaleko pobřeží jižanského Charlestonu, krvavá občanská válka naplno vypukla. Arkansas, Virginie, Tennessee a Severní Karolína se připojily ke Konfederaci, ale Maryland, Kentucky, Delaware a Missouri zůstaly nadále v Unii a pokusily se zůstat neutrální. Ve skutečnosti však ve většině z nich zuřila lokální občanská válka mezi místními příznivci a odpůrci otrokářství.
[editovat] Vojenské úspěchy Konfederace
Konfederace přesunula své hlavní město do Richmondu ve Virginii, asi 150 km od Washingtonu. První významná bitva se odehrála na řece Bull Run, kde proti sobě stálo 35 000 vojáků Unie pod vedením generála Irvina McDowella a 20 000 Konfederačních vojáků v čele s generálem Beauregardem. Unionistické oddíly utrpěly bolestnou porážku. Pro státy Unie to byl šok, který je však přesvědčil o tom, že Jih se nevzdá tak snadno, jak si na Severu mysleli. Ani několikanásobná změna armádního velení nepřinesla Severu žádný úspěch. Začátkem roku 1863 generál Jihu Lee se svými jednotkami úspěšně pronikl téměř až do Washingtonu a severozápadně od hlavního města se střetl s jednotkami Unie. Bitva u Gettysburgu trvala 4 dny (od 1. července do 3.července 1863). Sever, pod vedením generála Meada, v tomto boji konečně dosáhl vítězství. Počet vojáků byl na obou stranách vyrovnaný. Toto vítězství nebylo tak důležité s hlediska vojenského, ale hlavně z hlediska morálního. Lee se se svým vojskem stáhl a všeobecná situace se téměř nezměnila.
[editovat] Obrat ve prospěch Unie
Začátkem roku 1864 jmenoval Lincoln vrchním armádním generálem Ulyssa Granta. Pod jeho velením proběhlo toho roku velké množství bitev, obzvláště ve Virginii, které stále víc vyčerpávaly Konfederativní armádu. Souběžně s vojenskými akcemi podnikl Lincoln na Jihu několik jednání o kompromisním míru. Byl ochoten zastavit boje za podmínek, že se Jižní státy vrátí do Unie a uznají osvobození otroků. Sám Lincoln se v tomto čase už přikláněl otroctví úplně zrušit. Měl k tomu několik dobrých důvodů. Na jednu stranu práce otroků podporovala vojenské úsilí Konfederace, na straně druhé upadající morálka Severu potřebovala povzbudit nějakým vznešeným mravním ideálem. Zrušením otrokářství se jím také opravdu stalo, nemluvě o tom, že takovýto postup by zmařil jakékoli vyhlídky Konfederace na získání podpory Francie či Británie. Jefferson Davis však tyto návrhy odmítal a musel se proto stát svědkem toho, jak je jeho armáda zaháněna stále víc do úzkých. Dne 9. dubna 1865 byl generál Lee donucený u Appomattox kapitulovat. Tím i občanská válka de facto skončila. Začátkem června se na Jihu vzdaly poslední jednotky. Se svými 600 000 mrtvými to byla až dodnes nejničivější válka v dějinách USA. Materiální škody se nepodařilo vůbec vyčíslit.
[editovat] Vývoj po kapitulaci
Příčina války - problém otroctví - byl občanskou válkou vyřešen. V projevu po bitvě v Antietam 22. října 1862 Lincoln prohlásil, že od 1. ledna 1863 je třeba na všech územích obsazených vojsky Unie nahlížet na otroky, jako na svobodné lidi. Dokument ale nemalou mírou přispěl i ke konečnému vítězství Unie ve válce. Na jeho základě se totiž černoši mohli hlásit do služby v ozbrojených silách, čímž výraznou mírou ovlivnili složení unionistické armády. Dohromady jich v ní sloužilo téměř 200 000, což bylo asi 10% ze všech vojáků.
Tomuto „Preliminary Proclamation“ (Předběžné vyhlášení) předcházel složitý proces sebeuvědomování. Lincoln viděl hlavní cíl války v zachování Unie. K definitivnímu osvobození otroků a jeho konečnému zrušení došlo až s 13. přídavkem k Ústavě, jehož přijetí už se Lincoln nedožil. Jeho Emancipační prohlášení z 22. září 1862 se projevilo i v zahraničněpolitické pozici Unie. Francie, Španělsko a Velká Británie, sympatizující s Jihem, se teď nemohli otevřeně postavit za Konfederaci, protože veřejná podpora otroctví byla politicky neúnosná. Unie tak zažehnala nebezpečí zásahu těchto mocností, hlavně Británie, ve prospěch Konfederace. Roku 1863 se Lincoln zúčastnil otevření národního hřbitova u Gettysburgu, na místě, kde se odehrála jedna z rozhodujících bitev občanské války. Při této příležitosti přednesl řeč, ve které kromě jiného pravil: „Věřím, že tito mrtví nezemřeli nadarmo.“ Zmiňovaný 13. ústavní přídavek, kterým bylo otroctví definitivně zrušeno schválili tři čtvrtiny státních zastupitelstev, jak je tomu podle ústavy potřeba. 18. prosince 1865 se stal součástí ústavy. Tehdy už otroctví přetrvávalo jen ve dvou pohraničních státech Kentucky a Delaware. Netrvalo dlouho, než bylo zrušeno i tam.
[editovat] Nové volby
Začáteční těžké porážky unionistických jednotek nezůstaly bez vlivu na postavení prezidenta. Při volbách do Kongresu v roce 1862 zaznamenali velké úspěchy Demokraté, pět států, ve kterých v roce 1860 vyhrál Lincoln zvolilo za poslance Demokraty. Celkem vzrostl počet demokratických mandátů z 24 na 75. Mezi lidmi se rozšířilo, že prezident si i za války s každým promluví a pokusí se pomoci, kde se dá. Bílý dům potom denně obléhali návštěvníci snažíce se získat nějaké místo, poradit prezidentovi anebo mu aspoň poskytnout slovní podporu v jeho nelehkém postavení. Demokraté především vyčítali Lincolnovi počáteční váhavost a neschopnost při vedení. Ale ani všichni Republikáni nebyli zajedno. Proto radikálové nominovali vlastního kandidáta na prezidenta, Johna Charlese Frémonta. Volební sjezd však 8. června 1864 rozhodl v Baltimore znovu nominovat Lincolna. Demokraté nominovali generála McClellana. Avšak bez ohledu na to se za Lincolna postavil i lid a tak bylo jeho vítězství poměrem 212 : 21 mandátem víc než jednoznačným. Lincolnovi dalo svůj hlas i 77,5 % všech vojáků.
[editovat] Lincolnovo druhé prezidentské období
4. března 1864 byl Lincoln znovu uveden do prezidentského úřadu. Inaugurace se poprvé zúčastnila část černošského obyvatelstva, občanská sdružení a černošský armádní prapor. Lincoln se stále víc zaobíral plány na obnovu Jihu po skončení války. Už koncem roku 1863 předložil svůj první návrh rekonstrukce. V projevu, který přednesl při příležitosti jižanské kapitulace 11. dubna 1865, vytyčil základní linie budoucí politiky: ohleduplnost vůči Jihu, co možno nejrychlejší vytvoření vlastních vlád v jižních státech, od kterých však očekával jednoznačné prohlášení loajality, co možno nejrychlejší začlenění povstalců do civilního života, spojené s navrácením veškerých občanských práv.
[editovat] Lincoln a ústava
Abraham Lincoln byl (podle očekávání) sveřepý zastánce Ústavy Spojených států, speciálně pak odpůrce zásahů do ní a snah o její omezení v některých bodech či manipulaci s ní.
| „ | My, lidé, jsme pány jak nad kongresem tak nad soudy – ne proto, abychom svrhli ústavu, ale abychom svrhli lidi, kteří ji narušují. | “ |
| „ | Nezasahujte ničím do ústavy. Ta musí být hájena, neboť ta je jediným strážcem našich svobod. | “ |
[editovat] Lincoln a tehdejší peněžní systém
Během Občanské války, let 1862-3, se Lincolnovi podařilo prosadit, aby Kongres mohl vydávat státní bankovky (ve formě fiat currency), pomocí kterých financoval své vojáky a náklady vojsk Severu; stejně jako tyto bankovky (tisknuté zeleným inkoustem na zadní straně, od čehož přijaly označení green backs) postupně prostoupily do obchodu a celé ekonomiky severských států. Lincoln kladl důraz na to, aby právo na emise (tj. tisk, ražení) hotových peněz měla vláda (v tomto případě Kongres), aby toto samotné vydávání peněz nebylo zatíženo úrokem; a aby nebyla zpřetrhána možnost lidu volit zástupce, kteří by se o vydávání peněz do ekonomiky starali.
| „ | Vláda by měla vytvářet, tisknout a dávat do oběhu veškerou hotovost a (bankovní) kredit, který potřebuje k uspokojení svých výdajů a kupní síly spotřebitelů. Privilegium vytvářet a vydávat peníze není nejvyšší výsada vlády, ale její největší tvůrčí příležitost. Osvojením si těchto principů budou daňoví poplatníci ušetřeni nezměrných obnosů z úroků. Peníze tak přestanou být pánem a stanou se sluhou lidství. | “ |
Lincolnův princip peněz vydávaných veřejným a nikoli soukromým subjektem, který by si za něj účtoval úrok, vydržel až do 23. prosince roku 1913 (funkčního období Woodrowa Wilsona).
[editovat] Atentát
Bohužel, na naplnění těchto cílů už neměl dost času. Dne 14. dubna, pět dnů po skončení války navštívil Lincoln s manželkou slavnostní představení ve washingtonském divadle. To se mu stalo osudným. Ve 22. hodin jeden z herců, který byl fanatickým přívržencem Jihu, vtrhl do lóže a z těsné blízkosti prezidenta střelil dvakrát zezadu do hlavy. Ve zmatku, který nastal, potom atentátník, herec John Wilkes Booth, utekl. Až za dvanáct dní ho vojáci chytili a zastřelili. Přestože se Lincolnovi dostalo všemožné lékařské pomoci, následující den zemřel. Ukázalo se, že atentát byl spiknutím, na kterém se kromě Bootha podílelo ještě dalších 9 atentátníků, kteří byli přívrženci Jihu a jednali z vlastního přesvědčení. Kromě Lincolna chtěli zabít Granta, Johnsona a Sewarda. Na státního sekretáře, připoutaného na lůžko, byl spáchán atentát nožem, zranění však nebylo smrtelné. Šest spiklenců bylo odsouzeno k smrti, jeden zemřel ve vězení a ostatní byli popraveni.
[editovat] Lincolnovo poselství
Dnes se Lincolnovy narozeniny slaví jako národní svátek, aby připomínaly prezidenta, který zachránil jednotu národa a demokracii. Na člověka, který si dokázal každého podmanit svou prostotou, prostotou významného muže, kterému se protivil každý kult osobnosti, který svou práci chápal jako službu národu a k jeho blahu, kterého neustále trápily pochybnosti, zda udělal správné rozhodnutí, který se nechával vést lidskostí a slušností, a natrvalo se zapsal do podvědomí svého národa.
| Prezident Spojených států amerických | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: James Buchanan |
1861–1865 Abraham Lincoln |
Nástupce: Andrew Johnson |
[editovat] Reference
- ↑ Lincoln, Collected Works, Basler, Roy P. ed. (1953–55) vydání III, str. 145-461, Debata se Stephenem A. Douglasem v Charlestone, Illinois, 18. září 1858
- ↑ Lincoln, Collected Works, Basler, Roy P. ed. (1953–55) vydání III, str. 399, 1953, Projev ze září 1859
- ↑ Dopis Horace Greeleymu, 22. srpen 1862
[editovat] Literatura
- David Herbert Donald: Lincoln. Simon & Schuster, New York 1995. ISBN 0-684-80846-3
- Shelby Foote: The Civil War. A Narrative. Bd 1–3. New York 1974, Pimlico, Londýn 1992–2001. ISBN 0-7126-9812-4
- Austin Augustus King (Hrsg.): Lincoln letters. Bibliophile Society, Boston 1913 (Digitalisat)
- Stephen B. Oates: With Malice Toward None. A Life Of Abraham Lincoln. Harper & Raw, New York 1977, 1996. ISBN 0-06-013283-3
- Merwin Roe (Hrsg.): Speeches and Letters by Abraham Lincoln. J. M. Dent, Londýn 1909, 1936, 1949.
- Carl Sandburg: Abraham Lincoln. Das Leben eines Unsterblichen. Paul Zsolnay, Hamburk – Vídeň 1958, Heyne, Mnichov 1984. ISBN 3-453-55118-4
- Peter Schäfer, Ulrike Skorsetz: Die Präsidenten der USA in Lebensbildern. Von George Washington bis George W. Bush. Komet, Kolín 2005, ISBN 3-89836-450-X
- Philip Shaw Paludan: The Presidency of Abraham Lincoln. Univ. Press of Kansas, Lawrence 1994. ISBN 0-7006-0671-8
[editovat] Audiovizuální dokumenty
- The Money Masters – Abraham Lincoln (pokrývá Lincolnův vztah k tehdejšímu peněžnímu systému)
[editovat] Externí odkazy
- The Lincoln Institute – Lincolnův institut (anglicky)
- Lincolnova řeč v Gettysburgu (anglicky)
