Smíchov
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Smíchov část obce a katastrální území hl. města Prahy |
|
|---|---|
Smíchov, rozložený na levém břehu Vltavy jižně od Petřína, při pohledu z Vyšehradu. |
|
| kód katastrálního území: | |
| připojení k Praze: | 1922 |
| městská část: | Praha 5 |
| správní obvod (pověřený úřad): | Praha 5 |
| městský obvod: | Praha 5 |
| počet územně tech. jednotek: | 1 |
| základní sídelní jednotky: | |
| katastrální výměra: | 7,05 km² |
| obyvatel: | 36 165 (16. 10. 2006) |
| hustota zalidnění: | 5 130 obyv./km² |
| zeměpisná šířka: | 50° 4' 31" s. š. |
| zeměpisná délka: | 14° 24' 20 v. d. |
Smíchov je pražská městská čtvrť a katastrální území na levém břehu Vltavy, náležející do městské části Praha 5. Na severu sousedí s Malou Stranou, na jihu s Hlubočepy, na jihozápadě s Radlicemi, na západě s Motolem. Na protějším pravém břehu řeky se nacházejí od severu Nové Město pražské, Vyšehrad a Podolí. Ke Smíchovu patří také velký vltavský ostrov Císařská louka (naproti Vyšehradu a Podolí). V letech 1903–1921 byl Smíchov městem, od roku 1838 měl status předměstí.
Obsah |
[editovat] Historický přehled
O území dnešního Smíchova se kroniky zmiňují ještě před obdobím jeho vzniku. Zbraslavská kronika popisuje korunovační hostinu Václava II. roku 1297, která se konala právě zde. Ve druhé polovině 14. století vlastnilo území Smíchova několik církevních ústavů. Dvůr si zde koupil roku 1341 také Jan Lucemburský a založil u něj kartuziánský klášter s kostelem. Dvůr zde měl cisterciácký klášter v Plasích. Tehdy zde začínají vznikat vinice a chmelnice.
Vznik názvu Smíchov dnes již nelze spolehlivě doložit. Podle pověstí se na smíchovském břehu Vltavy smál Horymír, když si na Šemíkovi skokem z Vyšehradu a přeplaváním Vltavy zachránil život. Podle jiné pověsti roku 814 nařídil kníže Vojen, aby byl odbojný Ronovic dopraven přes Vltavu, kde se měl v lese sám oběsit. Tehdy prý měli zlí duchové tak velkou radost, že se silně smáli a tak se tomuto místu začalo říkat Smíchov. Podle další varianty zdejší pozemky koupil Jan Smíchovský, podle kterého se pak území nazývá. Za nejpravděpodobnější období vzniku názvu Smíchov se považuje doba panování Karla IV. Roku 1386 dochází k rozparcelování zdejších pozemků a vzniká osada, do níž přicházelo obyvatelstvo z různých míst a docházelo tak k jeho „smíchání“. Název Smíchov je poprvé doložen roku 1402.
Za husitské revoluce byl pak kartuziánský klášter vypálen, církevní majetek zabrán a vinice prodány pražským měšťanům. Rozhodnutím krále Vladislava Jagellonského byla pak roku 1497 část církevního majetku vrácena, nicméně většina pozemků zůstala v držení Starého Města. Šlechtická a měšťanská sídla se zde začala stavět teprve v 16. století. Starému Městu zdejší pozemky náležely do roku 1622, kdy Smíchov „za 700 korců ovsa“ získal Pavel Michna z Vacínova. Staré Město, které mělo dodávat oves císařské jízdě, ho však nemohlo tolik sehnat a tak si ho vypůjčilo od generálního správce vojenské spíže a píce Michny z Vacínova (jenž ho vzal z císařských zásob) a za předražené obilí (za dvojnásobnou cenu než byla běžná) dali do zástavy ves Smíchov. Když pak chtěli dluh vrátit, odmítl a úřední jednání se vlekla, vrácena byla jen malá část.
Za třicetileté války byl Smíchov silně zpustošen, takže v polovině 17. století zde stál jediný dům. Zdejší zadlužené statky koupili roku 1684 Schwarzenberkové. Díky výhodné poloze nedaleko Prahy zde začala šlechta zakládat letohrádky a viničních usedlosti. Od poloviny 18. století na Smíchově vznikaly různé manufaktury a roku 1816 Porgesova kartounka. Postupně přibyly chemické továrny, přádelna, továrna na mlýnské stroje, cukrovar a řada dalších podniků. Roku 1852 sem František Ringhoffer přemístil své průmyslové podniky, později největší podnik Rakouska-Uherska ve svém odvětví. Roku 1869 byl založen Akcionářský pivovar na Smíchově, pozdější pivovar Staropramen. Průmyslový ráz si Smíchov zachoval téměř do konce 19. století, kdy se jeho tvář začala měnit na obchodní.
Teprve 22. února 1903 byl Smíchov císařským rozhodnutím povýšen na město. 21. ledna 1904 byl pak Smíchovu udělen městský znak, prakticky totožný se znakem, který už od roku 1849 Smíchov používal bez zeměpanského či ministerského schválení. Na základě zákona o Velké Praze byl Smíchov roku 1922 připojen k Velké Praze jako součást jejího nového městského obvodu Praha XVI.
[editovat] Pamětihodnosti
Na Smíchově se nacházejí následující pamětihodnosti:
- Vila manželů Duškových Bertramka, kde na konci 18. století pobýval Wolfgang Amadeus Mozart
- park Sacré Coeur
- kostelík sv. Michala převezený z Podkarpatské Rusi
- Malostranský hřbitov
- Smíchovská synagoga
Na Smíchově sídlí tyto spolky:
- Klub přátel starého Smíchova
- Klub deskových her Paluba
- Děti sídlištní recese
[editovat] Zajímavé novostavby
Obchodní centrum Nový Smíchov, jež vzniklo na místě zrušeného areálu ČKD-Tatra a stavebních proluk po výstavbě linky „B“ pražského metra (samotná křižovatka Anděl je ale již po dlouhou dobu jedna z nejvýznamnějších křižovatek v Praze).
[editovat] Charakteristika
Smíchov byl dlouhá léta převážně dělnickou čtvrtí. Sídlily a sídlí tam velmi významné podniky, zejména pivovar Staropramen a ČKD Tatra (v devadesátých letech byla výroba přemístěna do Zličína).
[editovat] Doprava
Již před připojením Smíchova k Praze vzniklo na Smíchově jedno z hlavních pražských nádraží, dnes Nádraží Praha-Smíchov. Lávka přes nádraží spojuje části Smíchova rozdělené nádražím.
Malé autobusové nádraží se nachází nedaleko od Smíchovského pivovaru Staropramen v ulici Na Knížecí, jezdí odtud spoje především do jižních či jihozápadních Čech (např. ve směru na Písek, Příbram, Beroun, Plzeň, Rokycany, Strakonice, Klatovy, Sušice, Domažlice atd.). Příměstské spoje odjíždějí od Smíchovského nádraží.
Středisky MHD na Smíchově jsou dvě stanice metra trasy B – Smíchovské nádraží a Anděl a její výstup Na Knížecí. Na Andělu se také kříží tramvajové tratě Újezd–Anděl–Hlubočepy–estakáda na Barrandov v severojižním směru a Palackého náměstí–Anděl–Plzeňská ulice–Kotlářka–Sídliště Řepy ve východozápadním. Smíchovské nádraží a následující Lihovar jsou centrální stanice autobusové dopravy pro skoro celý jihozápad a zčásti jihovýchod (přes Barrandovský most) Prahy.
Nedaleko od Anděla ústí také dva na sebe navazující tunely Městského okruhu – Strahovský tunel a tunel Mrázovka.
[editovat] Prameny
- 100 let Smíchova
- Jan Jungmann, Smíchov – město za Újezdskou branou, 237 stran, Muzeum hlavního města Prahy 2007, ISBN 978-80-85394-56-6
