Nové Město (Praha)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nové Město část obce a katastrální území hl. města Prahy |
|
---|---|
Novoměstská radnice na Karlově náměstí |
|
kód katastrálního území: | 727181 |
připojení k Praze: | 12. února 1784 (vznik Královského hlavního města Prahy) |
městská část: | Praha 1, Praha 2 a Praha 8 |
správní obvod (pověřený úřad): | Praha 1, Praha 2 a Praha 8 |
městský obvod: | Praha 1, Praha 2 a Praha 8 |
počet územně tech. jednotek: | 3 |
základní sídelní jednotky: | 14 |
katastrální výměra: | 3,34 km² |
obyvatel: | 28 025 (16. 10. 2006) |
hustota zalidnění: | 8 391 obyv./km² |
poštovní směrovací číslo: | 110 00 |
Nové Město je městská čtvrť a katastrální území Prahy na pravém břehu Vltavy má rozlohu 3,34 km². Před vytvořením Královského hlavního města Prahy bylo s názvem Nové město pražské městem.
Část severně od hranice vedoucí po Jiráskově mostě, a ulicích Myslíkově, Lazarské a Žitné (1,75 km²) patří do obvodu a městské části Praha 1, část severně od této hranice do obvodu Praha 2, a malá část do obvodu Praha 8.
Obsah |
[editovat] Historický přehled
Nové Město založil dne 8. března 1348 český král Karel IV.. 12. února 1784 se pak Nové Město stalo částí nově vzniklého Královského hlavního města Prahy.
[editovat] Území
V jižní části, patřící do obvodu Praha 2, leží čtvrti Výtoň (bývalé Podskalí), Karlov a Albertov, Emauzský klášter (Na Slovanech) a univerzitní botanická zahrada, Karlovo náměstí s Novoměstskou radnicí, rozsáhlé nemocniční areály,
V severní části, patřící do obvodu Praha 1, se nachází například Slovanský ostrov, Národní divadlo, Václavské náměstí včetně Národního muzea, oblast s ulicemi Jindřišská, Panská a Nekázanka, nová odbavovací budova hlavního nádraží, veřejná část Masarykova nádraží, náměstí Republiky, ulice Na Florenci, Těšnov a budova ministerstva dopravy na nábřeží Ludvíka Svobody.
Do obvodu Praha 8 patří z Nového města jen východní část Masarykova nádraží, dopravní plocha horní (západní) části Ústředního autobusového nádraží Florenc a meziuliční blok s Muzeem hlavního města Prahy.
[editovat] Pověsti
- V době husitských válek žil na Novém Městě německý zvonař Lochmayer, odpůrce husitů. Když odlil zvon pro kostel sv. Štěpána na Novém Městě, přál si, aby vyzváněl něterému významnému husitovi k popravě. To se proslechlo mezi lidmi a zvonař byl odsouzen k smrti. Před jeho stětím na Dobytčím trhu mu zazvonili jeho zvonem, a Lochmayer i se zavázanýma očima poznal jeho hlas, proklel svůj zvon a prohlásil, že bude městu zvěstovat neštěstí. Když v r. 1422 popravovali hustitského kněze Jana Želivského, Lochmayerův zvon se rozezněl sám od sebe a naplnil tak přání svého pána. Potom se dlouho užíval ke zvonění na mraky, na poplach a proti epidemiím a opravdu městu ohlašoval blížící se pohromy. Jednoho dne r. 1542, když s ním zvonili na mraky, houpal se na zvonu malý chlapec a rozhoupaný zvon jej vyhodil z okna věže. Zvon při té zvláštní příhodě pukl a r. 1585 byl přelit. Nový zvon dostal jméno Štěpán a od té doby prý už smůlu nepřináší. Zabitý chlapec měl až do 19. století u kostela svůj náhrobek.
- V r. 1559 vyhořela od blesku věž novoměstské radnice. Při požáru byl zničen tamní zvon a uhořel měšťan Václav Tyšlár. Když lidé vystoupili na poškozenou věž, mezi popelem a troskami našli bílou holubici. Lidé věřili, že je to duše zemřelého měťana a obětovali ji arciknížeti Ferdinandovi Tyrolskému.
- Když v r. 1686 zemřela Eleonora Magdalena, vdova po císaři Ferdinandovi III., umíráček z novoměstské radnice prý zvonil sám od sebe.
- Na nároží ulic Karolíny Světlé a Anenské stával kostel sv. Jana Nepomuckého s klášterem, za Josefa II. byl zrušen a přestavěn, v r. 1896 zbořen a postaven nový dům. V domě straší zvoník Makudera, který v bývalém kostele kradl svíčky a také dříví z lesa a jiné věci a za krádeže byl r. 1568 odsouzen k smrti. Poté nenašel pokoje a za trest musí na půdě domu svítit svou zapálenou rukou. V podkroví domu je někdy slyšet šepot zvonů, které oznamují, že někdo v domě zemře.
- Na Haštalském náměstí stával klášter sv. Anežky, kerý byl zrušen císařem Josefem II. Později se v klášteře nacházela zvonařská dílna rodu Diepoldů, jejíž enigma přitahovalo duchy zemřelých jeptišek, které žehnaly nově ulitým zvonům a jedna z nich je celou noc hlídala.
[editovat] Významné budovy
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- BILIÁNOVÁ, Popelka. Pražské pověsti. Praha: 1995
- KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské legendy. Praha: 2000.
- KYBALOVÁ, Ludmila. Pražské zvony. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958.
- SVÁTEK, Josef. Pražské pověsti a legendy. 2. vyd. Praha: Paseka, Praha 1997 (1. vydání 1883).
- ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.