Kostel
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel (též chrám Páně) je sakrální stavba, která slouží křesťanům k bohoslužbě.
Obsah |
[editovat] Původ kostelů
Potřeba křesťanské architektury vyrostla z pravidelných setkávání prvních křesťanů v soukromých domech. V okamžiku, kdy velikost jednotlivého společenství přerostlo soukromé prostory, v nichž se scházelo, začaly se stavět budovy přímo určené k bohoslužbě. K velkému rozmachu bohoslužebných prostor došlo posléze s ediktem milánským císaře Constantina I.
[editovat] První století
První křesťané byli, stejně jako Ježíš Kristus, obyvatelé Palestiny, kteří jakožto židé byli uvyklí bohoslužbě v jeruzalémském chrámu a týdenní bohoslužbě v místních synagogách. Chrámová bohoslužba obsahovala rituál, jehož součástí byla též oběť, včetně oběti zvířat za hřích. Nový zákon obsahuje mnoho míst, kdy ukazuje Ježíše nebo některé z učedníků, jak se účastní chrámové bohoslužby.
O vzniku synagogy není mnoho známo, avšak zřejmě se vyvinula z veřejné židovské bohoslužby během babylonského vyhnanství v 6. století př. Kr. Tato bohoslužba nezahrnovala oběť, ale čtení z Tóry a proroků spolu s jejich výkladem. V některých místech se takováto synagogální bohoslužba mohla odehrávat v soukromých domech, jinde vznikly náročné stavby. Takové bohoslužby v synagoze se podle evangelií účastnil i Ježíš (např. Lk 4,16-24). V této praxi pokračovali i první křesťané, avšak po zničení jeruzalémského chrámu během první židovské války roku 70 došlo k oddělení synagogy a církve, která se více a více skládala z křesťanů původem z pohanství.
Na křesťanskou bohoslužbu měla zvláštní vliv zvláště synagogální bohoslužba, neboť až do současnosti liturgie většiny církví vychází právě ze synagogálního uspořádání takového náboženského setkání.
[editovat] Kostely 2. až 3. století
Syrské město Dura-Europos na západním břehu Eufratu leželo ve starověku na hranici římské a parthské říše. Město bylo obléháno roku 257 Parthy, při němž byla sice vnější část města zničena, avšak zároveň zůstaly zachován kostel a synagoga, obojí vyzdobené nástěnnými malbami. Obě budovy byly ke svému náboženskému užití proměněny ze soukromých domů. Kostel v Dura Europos obsahuje zvláštní místnost užívanou pro udělování křtu s velkou křtitelnicí.
[editovat] Zlatý věk bazilik
S ediktem milánským a výraznou podporou, kterou Constantinus I. poskytl církvi, došlo k rozmachu církevní architektury, která se stala vzorem pro další staletí a zanechala v chápání křesťanského kostela stopu dodnes. Ke klasickým bazilikám, vystavěným v městě Římě, patří bazilika sv. Jana v Lateránu (původně dedikovaná jako Bazilika Spasitele), bazilika sv. Petra (též Vatikánská bazilika) a bazilika sv. Pavla za hradbami. Město Řím je dalšími bazilikami starověku a počátku středověku zaplněno. K dalším městům, kde docházelo k rozsáhlé bazilikální výstavbě, patří Ravenna 5. století, kdy se stala sídlem západořímského císaře. Mezi nejvýznamnější baziliky zde patří bazilika San Vitale a bazilika Sant'Apollinare Nuovo.
[editovat] Východní typ kostela
Východní typ kostela na půdorysu řeckého kříže a s kupolí či dómem uprostřed má svůj počátek ve výstavbě města Konstantinopole. Zvláště Justiniánova výstavba chrámu Boží Moudrosti (Hagia Sofia) ovlivnila až do dnešní doby nejen výstavbu východního typu kostelů (na Západě k tomuto typu patří např. bazilika sv. Marka v Benátkách), ale též mešit.
[editovat] Středověk
V západní Evropě se během středověku zformovaly architektonické podoby kostelů do dvou výrazných stylů.
Prvním z nich je románský sloh, jenž pracuje s prostým půlkruhovým obloukem. Své pojmenování čerpá z antického Říma, odtud i jeho pojmenování. Vzhled románských kostelů je prostý, stěny nejsou prozatím příliš zdobeny.
Druhým ze stylů příznačných pro středověk je gotika, vybroušené architektonické umění, které užívá jako základního prvku oblouku lomeného. Tento styl je příznačný zvláště pro katedrály. Vzhled gotických kostelů je vznešený a přivádí pohled do výše, užití nového druhu kleneb umožnilo též stavby ještě odvážnější a strukturovanější. Pro gotické kostely jsou také příznačné malované stěny, bohatá oltářní a sochařská polychromovaná výzdoba a vysoké mnohobarevné vitráže.
[editovat] Novověk
[editovat] 19. a 20. století
[editovat] Architektonické typy kostelů
Běžným půdorysem kostela bývá kříž. Toto rozložení vychází z klasického schématu římské baziliky, veřejného prostoru určeného buď k audiencím či obchodním záležitostem. Tento typ kostela je charakteristický zvláště pro samotné město Řím, které obsahuje mnoho starověkých kostelů-bazilik.
Na tomto půdorysu, nad jeho středem, může být vystavěna také kupole coby symbol otevřeného nebe. Dalším z klasických půdorysných schémat bývá kruh, symbol věčnosti a společenství křesťanů kolem jednoho stolu (viz též rotunda).
[editovat] Další typy kostelů
Některé kostely bývají pojmenovány jiným názvem, který určitěji specifikuje, o jaký druh kostela se jedná:
- Katedrála – Církevní pojem pro kostel, v němž stojí stolec biskupa, tj. katedra. Katedrála je hlavním kostelem diecéze. V architektuře se jako katedrála označuje takový typ kostela, kdy je presbytář obklopen věncem bočních kaplí – takový kostel nemusí být katedrálou podle církevní terminologie, avšak je typický zvláště pro gotický styl.
- Bazilika – Církevní pojem pro kostel nadaný určitými privilegii Svatým stolcem – rozlišují se bazilika maior (jedná se o čtyři papežské baziliky v Římě) a bazilika minor. Architektonicky se jedná o typ kostela založený na římské bazilice.
- Farní kostel – Hlavní kostel farnosti, obvyklé místo křtu či uzavření manželství.
- Klášterní kostel – Kostel, který náleží k určitému klášteru. Specifikem bývají chórové lavice určené k denní modlitbě řeholní komunity.
- Kolegiátní kostel – Kostel, jenž je zároveň sídlem kolegiátní kapituly.
- Špitální kostel – Kostel, který náleží k určitému špitálu či nemocnici.
- Poutní kostel – Kostel spojený s určitým poutním místem, cíl pouti. Kostel se může chlubit např. cennou či zázračnou sochou či obrazem.
- Hřbitovní kostel či hřbitovní kaple – Kostel určený převážně k pohřebním obřadům.
- Rotunda – Kostel kruhového půdorysu, u nás příznačný pro románský sloh.
- Kaple – „Kostel“ malých rozměrů, který slouží menšímu společenství anebo řeholní komunitě.
- Emporový kostel – kostel opatřený emporou (panskou tribunou) z níž majitel přihlížel bohoslužbám. Emporové kostely se stavěly v románském období. Kostely té doby měly též útočištnou a obrannou funkci.
Kostely se liší i v závislosti na církvi, jíž náleží, a samozřejmě na kulturních zvyklostech (oblast a čas).
[editovat] Symbolika v kostele
Téměř všechny prvky, které lze v kostele a na kostele vidět mají svůj symbolický význam. Tato symbolika je (byla) aktuální zejména pro dobu, kdy byl kostel postaven. Proto se v průbehu času symbolika jednotlivých prvků měnila. Nejvýrazněji se tyto rysy projevují ve slohu románském, barokním, gotickém a v dnešní době.
[editovat] Prostor a architektura
- Orientace kostela - Kostel je (až na výjímky) orientován od západu (vchod) směrem k východu (oltář). Příchozí je při vstupu do kostela otočen směrem k východu slunce. Kostel má přijímat první a poslední sluneční paprsky.
- Tvar kostela
- Románský sloh
- Baroko, gotika - ve tvaru kříže. Příchozí člověk při průchodu kostelem jde symbolicky od Ježíšových nohou k Jeho srdci a hlavě.
- Dnes
- Klenba
- Kupole
- Před čtením Bible se tato nese doleva, tedy z jihu na sever. Jih značí plnost a nadpřirozený jas, sever je symbolem chladu a tmy. Slovo Boží tedy přichází ze světla a proniká tmou.
[editovat] Hlavní části kostela
- Vstupní portál - odděluje vnitřní duchovní prostor od vnějšího konzumního světa. Vstupní brána bývá bohatě zdobená či jinak výrazná, aby na člověka při průchodu zapůsobila. Branou se vchází do posvátného prostoru.
- Věž - směřuje od země vzhůru - k nebi. Evokuje spojení posvátného prostoru kostela s nebem.
-
- Pokud je osa presbytáře odkloněna od hlavní osy kostela, toto odklonění představuje Kristovu hlavu skloněnou na kříži
[editovat] „Zařízení“ kostela
- Oltář - nejdůležitější místo v (katolickém) kostele. Na oltáři se přináší obět, proto by měl být masivní (dle Starého zákona se na oltáři obětovala zvířata). Oltář je tedy také místo k hostině.
- Gotika - oltář je daleko vpředu, zpravidla vyvýšen. Věřící k němu přichází a vzhlíží jako k Ježíši
- Dnes - oltář je uprostřed, Ježíš zde přichází mezi věřící jako do společenství
- Ambon - nejdůležitější místo v protestanstkých kostelích. Od ambonu se hlásá Boží slovo. Ambon by měl být stejně jako oltář dostatečně masivní a nepřenositelný (zakotvený). Od ambonu by mělo znít veškeré Boží slovo (1. a 2. čtení, žalm, evangelium a kázání).
- Kříž - měl by být umístěn v presbytáři a všem přítomným má neustále připomínat Krista
- Kazatelna
- Křtitelnice
- Sedile
- Kropenka - při vstupu do kostela má připomenout křest
- Zpovědnice
- Křížová cesta
- Věčné světlo - symbolizuje přítomnost Krista ve svatostánku
- Svatostánek - místo, kde se uchovávají proměněné hostie. Svatostánek je uzavřený, neprůhledný. To symbolizuje že Kristovo proměnění je tajemnství. Dnes je praktické jej umístit např do postranní části kostela, aby prostor kolem oltáře nebyl znesvěcen pohybem lidí.
- Zvony - průrazný zvuk zvonu se nese velmi daleko a dálky tento zvuk také evokuje. Tento zvuk představuje poselství dálky - poselství o Bohu bez mezí a konce.
- Varhany - liturgický hudební nástroj. Píšťaly varhan mají navodit náladu k soustředění k Bohu. Množství rejstříků možnosti mnoha duchovních nálad.
- Sedes - Sedadlo pro kněze, který vede bohoslužbu
- Kostelní lavice - viz také Stalla
- Gotika - směřují k východu i k oltáři
- Baroko - v každé lodi smeřují jedním směrem (do středu kostela, případně k oltáři)
- Dnes - většinou zaplňují s oltářem jeden prostor, např. v kruhu kolem
[editovat] Bohoslužebné náčiní a látky
- Svíce
- Kalich
- Patena
- Kadidlo a Kadidelnice
- Plátno
- Monstrance
- Kněžské roucho
- Hostie
- Svěcená voda
- Popel
- Chléb a víno
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
- Kaple
- Kostely v Česku
[editovat] Externí odkazy
- (cs) Kostely a církevní stavby ČR
- (cs) Rubrika Kostely Naší rodiny
- (cs) Kostely Čech a Moravy
- (cs) Databáze poškozených a zbořených kostelů a kaplí v ČR
[editovat] Reference
- moderní sakrální architektura: Salve 4/2005
- Romano Guardini - O posvátných znameních : Karmelitánské nakladatelství
