Jeruzalém

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jeruzalém ירושלים
pohled na jeruzalémské Staré město
vlajka znak
poloha
souřadnice:	31° 46' 45" s.š., 35° 13' 25" v.d.
nadmořská výška:	650–840 m n. m.
stát:	Izrael
distrikt:	Jeruzalémský distrikt
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	125,156 km²
počet obyvatel:	719 900 (2006)
hustota zalidnění:	5 752 obyv. / km²
správa města
starosta:	Uri Lupolianski
oficiální web:	www.jerusalem.muni.il

Jeruzalém (hebrejsky ירושלים Jerúšalajim, arabsky القـُدْس Al-Kuds, oficiálně v Izraeli أُورشَلِم القـُدْس Urusalim al-Kuds) je město na Blízkém východě, některé státy jej uznávají jako hlavní město Izraele. Všechna tři velká monoteistická náboženství (judaismus, křesťanství, islám) jej považují za „Svaté město“, což je však také důvod bojů o nadvládu nad tímto městem.

Jeruzalém se rozkládá v Judských horách na hranici úmoří Středozemního a Mrtvého moře, na okraji Judské pouště. Léto je v Jeruzalémě horké a suché, zima chladná a deštivá, občas také padá sníh.

Obsah 1 Původ názvu města 1.1 Hebrejština 1.2 Ostatní jazyky 2 Posvátnost Jeruzaléma 3 Historie Jeruzaléma 3.1 Vznik města a období prvního Chrámu 3.2 Období druhého Chrámu 3.3 Římská a byzantská nadvláda 3.4 Muslimské a křižácké období 3.5 Období Osmanské říše 3.6 Britská vláda 3.7 Válka o nezávislost a rozdělení Jeruzaléma 3.8 Sjednocený Jeruzalém 4 Právní postavení Jeruzaléma 4.1 Problematika statusu 5 Kultura a vzdělání 6 Odkazy 6.1 Poznámky 6.2 Bibliografie 6.3 Související články 6.4 Externí odkazy

[editovat] Původ názvu města

[editovat] Hebrejština

Nejstaršími dokumenty, zmiňujícími jméno Jeruzaléma, jsou egyptské klatebné nápisy (z 19. a 18. stol. př. n. l.), kterými byli proklínáni potencionální nepřátelé Egypta, kteří jej napadali často právě z oblasti Syropalestiny. Jméno města se v těchto nápisech objevuje jako „Ašamam“ nebo „Rašlamam“.

Souhlásky š a m se pak objevují i v podobném pojmenování – knize Genesis zmiňován „Melchisedech, král Šálemu“ – města, které je ztotožňováno s Jeruzalémem. Pojmenování tohoto města jako „Jebús“ pak vychází od Jebusejců, kteří město původně obývali. Jméno Jeruzalém možná vzniklo spojením těchto dvou výrazů do „Jebús-Šálem“. Tradice pak slovo „Jeruzalém“ vykládá jako „město pokoje“ (hebrejsky ´ír šalom). Vznik pojmenování je však stále nejasný.

Podle midraše má Jeruzalém celkem 70 jmen, mnohá z nich jsou básnická. Některé tyto výrazy jsou však užívány dodnes, zejména „Město Davidovo“ nebo „Sijón“ (pojem Sijón však označuje spíše Chrámovou horu).

[editovat] Ostatní jazyky

V roce 131 nechal postavit císař Hadrianus na troskách Jeruzaléma římské město, které bylo pojmenováno „Colonia Aelia Capitolina“ – Aelius bylo jedno z jmen císaře Hadriana a slovo „Capitolina“ je na počest římského nejvyššího boha Jupitela Kapitolského.

V arabštině je rozšířeným jménem pro Jeruzalém „Al-Kuds“ (القـُدْس), což doslova znamená „To svaté (město)“. Avšak původní název pro Jeruzalém v arabštině pochází právě z latinského "Aelia" - "Ilija" (arabsky إلياء).

[editovat] Posvátnost Jeruzaléma

Pro židy je Jeruzalém velmi posvátným místem. Toto pramení z víry, že toto místo si Bůh vyvolil, aby zde přebýval. Navíc v jeruzalémském Chrámu se po tisíc let konala bohoslužba. Bible a Halacha obsahuje několik příkazů spojených s Jeruzalémem, mezi nimi je mj. příkaz platný pro všechny muže „ukázat se třikrát v roce před Pánem Hospodinem“ v Chrámu.^[1]

Křesťané mají k Jeruzalému ambivalentní vztah. Na jednu stranu je to město, ve kterém se nachází místa připomínající události Ježíšova života a smrti, např. Via Dolorosa (křížová cesta) nebo bazilika Svatého hrobu (místo, kde byl dle tradice Ježíš pohřben). Avšak na druhou stranu zničení Jeruzaléma v první židovské válce bylo chápáno jako potrestání Izraele za to, že odmítl Ježíše jako mesiáše. V období byzantské vlády byl Jeruzalém jako křesťanské město znovu vystaven, avšak Chrámová hora byla ponechána pustá jako připomínka zpustošení města. Významnost Jeruzaléma stoupla, když město padlo do rukou muslimů, obzvláště pak při křížových výpravách. Když padla Svatá země do rukou křižáků, proměnil se Jeruzalém v hlavní město křižáckého Jeruzalémského království, které však nemělo dlouhého trvání.

Křesťané na Jeruzalém zaměřují svou pozornost ve velké míře skrze metaforické zmínky v Bibli, kde je Jeruzalém vykreslován jako svaté neposkvrněné místo. Často se mluví o „nebeském Jeruzalémě“ oproti Jeruzalému pozemskému. Křesťané nejsou tedy k Jeruzalému připoutáni příliš pevně – tím spíše, že brzy po vzniku křesťanství se stal nejdůležitějším centrem křesťanství Řím a Konstantinopol.

Na počátku svého působení Mohamed učil muslimy se při modlitbě obracet tváří směrem k Jeruzalému, avšak později své pokyny změnil a ustanovil, aby se modlili směrem k Mekce. Tak to bylo zapsáno i do Koránu. Toto ustanovení pramenilo zřejmě z toho, že Mekka byla obchodním centrem Arabského poloostrova, zatímco Jeruzalém hrál v tomto směru podružnou roli. Možná to bylo také kvůli rozepři, která propukla v Medíně mezi Mohamedem a židy, kteří odmítali přijmout novou nauku. Místem islámské bohoslužby se každopádně stala Ka'ba v Mekce.

V Koránu samotném není o Jeruzalému žádná zmínka, přinejmenším ne výslovná. Běžné muslimské komentáře však ztotožňují místo, odkud měl Mohamed vystoupit do sedmého nebe, navštívit ráj a peklo a hovořit s Alláhem a proroky, s Chrámovou horou. Na připomínku této události pak byla na této hoře postavena mešita Al-Aksá a z Jeruzaléma se stalo třetí nejsvětější město sunnitského islámu.

[editovat] Historie Jeruzaléma

[editovat] Vznik města a období prvního Chrámu

Jádro Jeruzaléma vzniklo v eneolitu na vyvýšenině, která je dnes nazývána jako Město Davidovo. Proměna z přechodného sídliště v regulérní město se udála v 19. stol. př. n. l. Ve 14. stol. př. n. l. byl již Jeruzalém opevněným a důležitým kenaánským městem.^[2]

Podle biblických zpráv bylo město přinejmenším až do 11. stol. př n. l. obýváno Jebusity a okolo roku 1000 př. n. l. Jeruzalém padl do rukou Izraelitů (pod vedením krále Davida) a následně byl ustanoven hlavním městem izraelského království. Do Jeruzaléma byla údajně přenesena Archa úmluvy, takže se Jeruzalém stal nejen správním, ale také náboženským centrem. Davidův syn Šalomoun pak podle tradice navíc v městě zbudoval Chrám, což pozici Jeruzaléma významně posílilo. Archeologický průzkum však ukázal, že v 10. století byl Jeruzalém pouhou horskou vesnicí.^[3]

Během následujících staletí se však tato vesnice rozrostla ve město. Za vlády krále Chizkijáše byl Jeruzalém (tehdy již značně větší) roku 701 př. n. l. obležen asyrským vojskem. Obléhání však Jeruzalém přestál (na rozdíl od severoizraelského Samaří, které bylo 722 př. n. l. dobyto), mimo jiné díky Šiloašskému tunelu, který přiváděl vodu z pramene Gichon nacházejícího se mimo město, do nádrže Siloe uvnitř hradeb.^[4] V roce 598 př. n. l. však byl Jeruzalém dobyt babylonským vojskem. Po pokusu o vzpouru proti babylonské nadvládě bylo město roku 586 př. n. l. dobyto znovu – babylonský král Nebukadnesar II. zničil jeruzalémský Chrám a velkou část obyvatelstva odvedl do zajetí.

[editovat] Období druhého Chrámu

Poté co byla Babylonie ovládnuta Peršany a Kýros II. povolil návrat zajatců a vyhlásil náboženskou svobodu, byl zhruba po 70 letech Jeruzalém znovu vybudován jako hlavní město judské provincie. Záhy byl obnoven i Chrám, který byl tentokrát poměrně skromný. Roku 332 př. n. l. zemi obsadil Alexandr Veliký, Jeruzalém však nebyl dotčen. Začalo období helenizace, izraelská země byla zprvu pod vládou Ptolemaiovců, od roku 198 př. n. l. pak pod vládou Seleukovců. Vyšší židovské vrstvy ochotně přijímaly řecké zvyklosti. To se však nakonec proti židům obrátilo, když Antiochos IV. Epifanés vyhlásil v celé říši jediný kult a v jeruzalémském Chrámu byla na místě oltáře postavena socha Dia Olympského. Následně roku 167 př. n. l. vypuklo Makabejské povstání, které Judeu zbavilo cizí nadvlády – vlády se ujali Hasmonejci.

Vláda Hasmonejců trvala do roku 63 př. n. l., kdy Jeruzalém dobyli Římané. Roku 37 př. n. l. byl Římem jmenován judským tetrarchou Herodes Veliký, který město rozšířil a podstatně zkrášlil – nechal přebudovat Chrám, mnohé ulice nechal vydláždit mramorem, nechal postavit pevnost Antonia. Po jeho smrti roku 4. př. n. l. Judeu spravovali římští prefekti a prokurátoři, kteří s postupem času stále necitlivěji zasahovali do záležitostí Židů a uvrhovali zemi do chaosu.

Roku 66 nakonec vypuklo protiřímské povstání – začala První židovská válka. Roku 69 Římané oblehli Jeruzalém, a když byl roku 70 téměř vyhladověn, dobyli jej. Chrám vypálili a celé město zcela srovnali se zemí. Z Chrámu zbyla jen západní zeď – Zeď nářku.

[editovat] Římská a byzantská nadvláda

Jeruzalém zůstal v troskách až do vlády císaře Hadriána, který jej znovu vybudoval jako římské město, pojmenované Colonia Aelia Capitolina (135), a zakázal židům do něj vstupovat. Zákaz však nebyl striktně dodržován – ještě v tom samém století v Jeruzalémě vznikla židovská osada.

Císař Constantinus I. se snažil přeměnit Jeruzalém v křesťanské město, obnovil tedy Hadriánův zákaz. Mírně však slevil, když dovolil židům vstup do města na jediný den v roce – ve výroční den zboření Chrámu (Tiš'a be'av). Matka Konstantina Velikého, Helena, podle legendy navštívila Jeruzalém, kde nalezla zbytky kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš. Určila místo ukřižování a na tomto místě byla vybudována bazilika Svatého hrobu (někdy označován jako „Boží hrob“).

Konstantinův následník, Iulianus Apostata, který bojoval proti křesťanství, zákaz vstupu do Jeruzaléma zrušil a také zahájil stavbu nového židovského Chrámu, avšak následujícího roku (363) zemřel při tažení proti Persii. Jeho následníci pak prosazovali znovu křesťanství.

[editovat] Muslimské a křižácké období

Roku 638 byl Jeruzalém ovládaný Křesťany dobyt muslimy, kteří rychle povolili židům a křesťanům návrat do Jeruzaléma. Na Chrámové hoře byla postavena mešita Al-Aksá a Skalní dóm.

Roku 1099 Jeruzalém dobyli křižáci – muslimské a židovské obyvatele zmasakrovali a město se stalo centrem Jeruzalémského království. Po porážce křižáků v bitvě u Hattínu roku 1187 se blíže k Jeruzalému dostal Saladin, po krátkém obléhání si město podmanil a vrátil pod muslimskou nadvládu. Roku 1192 uzavřel Saladin příměří dohodu z Ramly, která zajišťovala volný přístup křesťanským poutníkům do města.

S návratem muslimské vlády nad městem se do Jeruzaléma vrátili i židé. Ve 13. století se pak nadvláda nad městem střídala, nakonec však křižáci byli po pádu Akkonu, poslední křižácké výspy, roku 1291 definitivně vyhnáni.

[editovat] Období Osmanské říše

Roku 1517 padl Jeruzalém do rukou Osmanské říše a město vkročilo do období rozkvětu. Sultán Sulejman I. vybudoval dodnes dochované jeruzalémské hradby, obnovil tvrz a Davidovu věž. Avšak s dlouho trvajícím úpadkem Osmanské říše se zhoršila také podmínky Jeruzaléma a velké části uprostřed města se vylidnily. V 18. a 19. století začalo židovského obyvatelstva v Jeruzalémě přibývat, až se nakonec v roce 1844 byli nejpočetnější skupinou (7 120 židů, 5 000 muslimů a 3 390 křesťanů). Mnoho židů ve městě byli sefardim s osmanským občanstvím, které zaručovalo poměrně příznivé právní a ekonomické podmínky. Aškenázové tuto výhodu neměli, proto byli chudší a jejich počet byl proto značně menší. Pomáhala jim proto organizace Hachaluka, skrze kterou aškenázům přispívali židé z jejich rodných zemí.

[editovat] Britská vláda

V 1. světové válce připadl Jeruzalém 10. prosince 1917 Britům. Následujícího dne do města vstoupil vojenský velitel Edmund Allenby. Postavení města s příchodem Britů stouplo a stalo se významným centrem. Se založením Britského mandátu Palestina (British Mandate of Palestina) v roce 1920 bylo město místem sídla nejvyššího komisaře. Sionisté navíc ve městě postavili sídlo Národního institutu, ve které sídlila Židovská agentura a Židovská národní rada (Vaad Leumi). V roce 1925 byla na hoře Skopus otevřena Hebrejská univerzita. Byly také založeny nové čtvrti mimo hradby města – jak židovské, tak i arabské.

[editovat] Válka o nezávislost a rozdělení Jeruzaléma

Podle plánu Organizace spojených národů na rozdělení Palestiny bylo předpokládáno, že Jeruzalém spolu s Betlémem bude mezinárodním územím. Avšak když vypukla První arabsko-izraelská válka (Válka o nezávislost), ignorovaly obě strany tento status a snažily se získat vládu nad Jeruzalémem. Arabské jednotky zablokovaly židům cestu do Jeruzaléma a zastavily přívod vody do města. Jen ozbrojené konvoje dokázaly do města za cenu těžkých ztrát proniknout a přivézt do něj zásoby.

Když Britové 14. května 1948 odešli ze země a Izrael vyhlásil nezávislost, vstoupily do země Arabské legie a boje se rozpoutaly naplno. Arabské legie již 18. května vstoupily do města a následujícího dne se dostaly až do židovské čtvrti. Avšak 20. května však izraelské jednotky získaly území zpět. Ne však nadlouho – 28. května padla židovská čtvrť opět do rukou Arabů. 1. června začínali Izraelci v Jeruzalémě prohrávat. V červenci pak byl ještě učiněn pokus dobýt zpět Staré město, avšak neuspěl.

Po konečném uzavření příměří tak Izraelcům zůstala jen západní část Jeruzaléma. V prosinci 1949 do ní přesídlil Kneset. Přesunout se musela také Hebrejská univerzita. 5. prosince 1949 pak vyhlásil David ben Gurion Jeruzalém hlavním městem Státu Izraele.

Počet obyvatel v Jeruzalémě

rok	židů	muslimů	křesťanů	celkem
1525	1 000	3 700	?	4 700
1538	1 150	6 750	?	7 900
1553	1 634	11 750	?	13 384
1562	1 200	11 450	?	12 650
1844	7 120	5 000	3 390	15 510
1876	12 000	7 560	5 470	25 030
1896	28 110	8 560	8 750	45 420
1922	34 000	13 400	14 700	62 600
1931	51 200	19 900	19 300	90 500
1944	97 000	30 600	29 400	157 000
1948	100 000	40 000	25 000	165 000
1967	195 700	54 963	12 646	263 307
1980	292 300	?	?	407 100
1985	327 700	?	?	457 700
1987	340 000	121 000	14 000	475 000
1990	378 200	131 800	14 400	524 400
1995	482 000	164 300	16300	662 600
1996	421 200	?	?	602 100
2000	448 800	208 700	?	657 500
2004	458 000	225 000	15 000	706 000

[editovat] Sjednocený Jeruzalém

5. června 1967 vypukla Šestidenní válka. Jordánské vojsko ostřelovalo židovské město a dobylo budovu vlády. Izraelská armáda (Cahal) však odrazila jordánský útok a zahájila protiútok, ve kterém odřízla Jeruzalém od Ramalláhu. Následně se Izraelci skrz Lví bránu dostali do Starého města a ovládli celý Jeruzalém a palestinští obyvatelé získali trvalý pobyt, ne však občanství.

[editovat] Právní postavení Jeruzaléma

[editovat] Problematika statusu

Už od roku 1948 je právní a mezinárodní status Jeruzaléma komplikovaný a nejasný. Rezoluce OSN č. 181 plánovala, že Jeruzalém bude spolu s Betlémem mezinárodní zónou, kterou budou spravovat jednotky OSN a rada složená ze zástupců obyvatel zóny. Avšak v První arabsko-izraelské válce byl Jeruzalém rozdělen mezi Stát Izrael a Jordánsko (tomu připadl i Betlém). Stát Izrael tento stav uznal, ne však židovské teroristické organizace Irgun a Lehi, které nadále v Jeruzalémě pokračovaly ve své nezávislé činnosti, ačkoli ve zbytku Izraele byly tyto organizace začleněny do izraelské armády.

V prosinci 1949 vyhlásil Izrael Jeruzalém (resp. jeho západní část) jako své hlavní město. Valné shromáždění OSN stejného měsíce přijalo rezoluci, požadující mezinárodní status Jeruzaléma.

Po Šestidenní válce, ve které Izrael získal i východní část Jeruzaléma, oprávnil Kneset izraelskou vládu, aby začala pracovat na zákoně, který by s ohledem na výsledky války rozšířil hranice Izraele. Vznikl tak Základní zákon: Jeruzalém, hlavní město Izraele, který byl vyhlášen roku 1980 a který praví, že Jeruzalém, celý a sjednocený, je hlavním městem Izraele.^[5] Mezinárodní společenství tento základní zákon neuznává (Rezoluce OSN č. 478) a chápe vyhlášení tohoto zákona jako okupaci. OSN navíc vyzvala své členské státy, aby přesunuly své ambasády z Jeruzaléma (poslední ambasády byly přesunuty do Tel Avivu až roku 2006). Naproti tomu Izraelská vláda prohlašuje, že se o okupaci nejedná. K tomu vydal Nejvyšší soud Izraele rozhodnutí, že centrum Jeruzaléma je neoddělitelnou součástí Státu Izrael.

Situaci navíc komplikuje ještě postoj Palestinců, kteří Jeruzalém považují za hlavní město budoucího samostatného Státu Palestina.

[editovat] Kultura a vzdělání

V Jeruzalémě se nachází mnohá muzea. Jedním z nejznámějších je Izraelské muzeum, které obsahuje velkou sbírku archeologických nálezů včetně svitků od Mrtvého moře. Muzeem zaměřeným speciálně na archeologii je pak muzeum Rockefeller. Výtvarné umění je zase vytaveno v Tichově domě. Městem samotným se zabývá muzeum v Davidově věži. Jad Vašem je muzeum a zároveň památník holocaustu. V neposlední řadě stojí v Jeruzalémě ještě Islámské muzeum.

Město má dva profesionální orchestry – Jeruzalémský symfonický orchestr a Izraelská Camerata Jeruzalém. Nachází se zde taky množství divadel (např. Jerar Bachar, Bet Šmuel či Jeruzalémské divadlo) a kinosálů – v některých z nich jsou pořádány i mezinárodní filmové festivaly.

Nejvýznamnějším vzdělávacím střediskem je Hebrejská univerzita, v jejíž blízkosti stojí Jeruzalémská národní a univerzitní knihovna.

Hlavní kulturní událostí roku je Izraelský festival.

[editovat] Odkazy

Související články obsahuje Portál Izrael

[editovat] Poznámky

• Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku ירושלים na hebrejské Wikipedii.

1. ↑ Ex 23,17
2. ↑ FINKELSTEIN, Israel – SILBERMAN, Neil Asher. Objevování Bible. Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-869-3. [dále jen Objevování Bible]. str. 125.
3. ↑ Objevování Bible. str. 125.
4. ↑ BIČ, Miloš. Stopami dávných věků. Mezi Nilem a Tigridem. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1979. str. 100n.
5. ↑ ISRAEL MINISTRY OF FOREIGN AFFAIRS. Basic Law- Jerusalem- Capital of Israel [online]. [Cit. 2008-05-22]. Dostupné online. (anglicky)

[editovat] Bibliografie

• MÜLLER, Zdeněk. Jeruzalém mezi minulostí a budoucností. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Paseka, 2004. ISBN: 80-7185-564-2.
• SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8.
• SCHÄFER, Peter. Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6.
• ČEJKA, Marek. Judaismus, politika a Stát Izrael. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-3007-0.

Související články obsahuje Portál Hebraistika

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy

• Oficiální stránky Jeruzaléma
• Fofografie Jeruzaléma
• Lonely Planet - Jeruzalém

Jeruzalémský distrikt
Města	Bet Šemeš · Jeruzalém
Místní rady	Abu Goš · Kirjat Je'arim · Mavaseret Sion