Šestidenní válka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Šestidenní válka | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: | |||||||||||
 9. - 10. června 1967, golanské výšiny |
|||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
 Izrael |
 Egypt Sýrie Jordánsko.svg/22px-Flag_of_Iraq_(1963-1991).svg.png){kind=small} Irák Saudská Arábie |
||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Moše Dajan, Jicchak Rabin, Ariel Šaron, Uzi Narkiss, Israel Tal, Mordechaj Hod |
 Abdel Hakim Amer, Abdul Munim Riad, Zaid ibn Shaker, Hafez al-Assad |
||||||||||
| Síla | |||||||||||
| 264 000 (s 50 000 pravidelnými jednotkami); 197 letadel | Egypt 150 000; Sýrie 75 000; Jordánsko 55 000; Saudská Arábie 20 000; 812 letadel | ||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| 779 padlých, 2 563 zraněných, 15 zajatců, 19 letadel (oficiální ztráty) |
21 000 padlých, 45 000 zraněných, 6 000 zajatců přes 400 letadel (odhady) |
||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
Šestidenní válka (resp. Třetí arabsko-izraelská válka) bylo vojenské střetnutí mezi Izraelem a koalicí Egypta, Sýrie a Jordánska v červnu 1967. Propukla 5. června úderem izraelského letectva proti leteckým základnám Egypta a skončila 10. června, kdy Izrael ukončil bojové akce. Arabská koalice v ní utrpěla zdrcující porážku - Egypt ztratil Gazu a celý Sinaj, Jordánsko Východní Jeruzalém a celý Západní břeh Jordánu a Sýrie Golanské výšiny.
Obsah |
[editovat] Cesta k válce
Drtivá porážka v průběhu suezské krize nepoučila Egypt, ani jej nepřiměla k uznání Izraele. Naopak Egypt byl ponížen a rozzuřen a byl rozhodnut svoji čest získat zpět a odstranit Izrael z mapy Blízkého východu. Měl v tomto ohledu podporu dalších států (Irák, Jordánsko, Sýrie), které taktéž neuznaly právo Izraele na existenci a měly své vlastní zájmy v oblasti i jistotu, že SSSR by nikdy nepřipustil definitivní porážku arabské koalice.
Egyptský prezident Gamál Abd an-Násir se postupně pokoušel vytvořit ještě širší panarabskou ligu, či ještě lépe panarabský stát a urputně zbrojil. V druhé polovině 60. let jeho aktivity dosáhly vrcholu. V květnu 1967 egyptské jednotky vstoupily do demilitarizovaného pásma na sinajském poloostrově. Násir tvrdě požadoval, aby se jednotky OSN stáhly na své základny. Generální tajemník OSN U Thant trval na tom, že jeho jednotky zůstanou tam kde jsou, nebo odejdou ze Sinaje natrvalo. Násir však na svém ultimátu trval a vynutil si tak odchod jednotek OSN ze Sinaje. V izraelské armádě byl vyhlášen stav pohotovosti.
Násir přesvědčil také Jordánsko, aby se k němu připojilo a 30. května 1967 podepsalo smlouvu o vzájemné obraně – král Husejn s ohledem na vybičované veřejné mínění, doufající v připojení podstatné části Izraele k jordánskému území, souhlasil a svěřil velení jordánských sil egyptskému generálovi.
Gamál Abd an-Násir hodlal válčit a Izrael zničit, nicméně z propagandistických důvodů doufal, že Izrael zaútočí první. Když drobné ani větší pohraniční incidenty ani zvýšené koncentrace vojsk na hranicích nepřiměly židovský stát k preventivnímu úderu, rozhodl se celou záležitost ještě vyostřit. 23. května 1967 rozmístil Egypt dělostřelecké baterie na jihovýchodní části Sinaje a pod hrozbou potopení zakázal izraelským lodím prouplouvat Tiranskou úžinou do Akabského zálivu, kde je izraelský přístav Ejlat. To už bylo příliš. Někteří ministři izraelské vlády sice navrhovali, aby byla do průlivu nejdříve poslána vojenská loď a prověřila skutečnou ochotu Egypta zahájit boj, ale zbytek vlády v čele s Levi Eškolem to odmítl s tím, že každé zdržení zvyšuje ztráty, které izraelské síly utrpí. I samo uzavření úžiny představovalo natolik hrubé porušení mezinárodního práva, že je bylo možno považovat za válečný akt a izraelská vláda se je tedy rozhodla použít jako casus belli. Z tohoto důvodu je dle mezinárodního práva považován za agresora Egypt, přestože boje zahájil Izrael.
[editovat] Příprava na válku
Izrael měl celý svůj postup dobře promyšlen. Byl si vědom toho, že nemůže bojovat s celou koalicí současně, pokud urychleně nezíská naprostou vzdušnou převahu. Tu mu měla dát operace Red Sheet: do nejmenšího detailu připravený nálet na egyptská letiště, který měl vyústit v naprosté zničení egyptského letectva. Pro izraelské piloty byly připraveny makety egyptských letišť, na kterých útok cvičili, izraelská zpravodajská služba prolomila bezpečnostní šifry a pečlivě se poučila o zvycích a přípravách egyptského letectva. Na závěr byly do plánu zapracovány přesné informace o neměnném itineráři arabských hlídek a rozmístění strojů v hangárech a na letištích. Když izraelské letouny vzlétaly, věděli jejich piloti o nepříteli vše.
Arabská koalice byla též připravena. Krátce před střetnutím spolu mluvili egyptský prezident Násir a jordánský král Husejn. Husejn se v tomto rozhovoru zmínil o tom, že očekává, že Izrael brzy zahájí boj, a že nepochybně v první řadě povede úder proti egyptskému letectvu. Násir jej ubezpečil, že přesně s tím počítá a je na to připraven. Egypt skutečně očekával letecký úder Izraele a podnikl i určitou přípravu na jeho včasné zachycení a odražení, ale šlo o amatérská opatření, která se ukázala být naprosto neúčinná.
[editovat] Průběh války
| Arabsko-izraelské války |
[editovat] První den (5. červen 1967)
Před sedmou hodinou ranní byla skoro všechna izraelská letadla ve vzduchu (na obranu vlastního území bylo vyčleněno pouhých 12 stíhaček). Letěla nízko nad hladinou Středozemního moře a udržovala úplný rádiový klid. Prvořadé bylo egyptské letectvo překvapit. Po 45 minutách letu se letadla dostala k cíli. Bylo 7.45 místního času. Přesně chvíle, kdy egyptské ranní průzkumné hlídky dokončily své lety a další směna ještě nevystartovala (informace izraelské špionážní služby). Překvapení bylo dokonalé. 419 letadel (90 %) bylo zničeno na zemi.
Katastrofa, která potkala arabskou stranu, však měla ještě větší rozsah. Násir totiž podvedl své spojence Jordánsko a Sýrii, kterým oznámil, že útok úspěšně odrazil a že izraelské letectvo utrpělo těžké ztráty. Oba státy se okamžitě rozhodly zapojit do konfliktu a zahájily nálety na Izrael. Ty však byly buď s těžkými ztrátami odraženy, popřípadě mířily na civilní cíle a měly jen minimální význam. Poté následoval zdrcující útok na syrská a jordánská letiště a zničení prakticky všech arabských letadel. Ve 2.30 odpoledne Izrael ovládl vzdušný prostor nad celým bojištěm.
Tou dobou 3 izraelské tankové kolony pronikly hluboko do sinajské pouště. Izraelská zpravodajská služba měla od svých agentů podrobné informace o síle tamních jednotek, jejich pohybech a bojové připravenosti. To byla obrovská výhoda. V bitvě proti sobě stálo 1000 tanků, egyptské vojsko brzy začalo ustupovat.
[editovat] Druhý den (6. červen)
Izrael obsazuje pásmo Gazy a další části Sinaje, na východě města Betlém a Hebron.
[editovat] Třetí den (7. červen)
Na východě vedla hranice Izraele s Jordánskem podél západního břehu řeky Jordán a rozdělovala Jeruzalém na dvě části. Izrael oznámil králi Husejnovi, že proti jeho území nepodnikne jako první žádné vojenské akce. Král se rozhodl dodržet spojenecké závazky vůči Egyptu a zaútočil. Očekávané letecké podpory se však nedočkal. Prezident Násir spojence podvedl a o zničení svého letectva je neinformoval. Po zuřivých bojích Jordánsko přišlo nejen o západní břeh Jordánu, ale také o Jeruzalém.
Když izraelská obrněná kolona pronikla do starého města v Jeruzalémě a obsadila Chrámovou horu, poprvé po 2000 let Židé kompletně ovládali nejposvátnější část města, západní zeď Šalamounova chrámu.
Vojáci UNEF v síle 6000 mužů se těšili na cestu domů, ale dostali se do izraelského zajetí, kde většina pobyla až 3 měsíce.
Izrael a Jordánsko se dohodly na zastavení palby, navrženém OSN.
[editovat] Čtvrtý den (8. červen)
Izraelská vojska se dostávají k Suezskému průplavu a Egypt přistupuje na příměří.
[editovat] Pátý den (9. červen)
Násir chce podat demisi, ale po velkých demonstracích ji bere zpět. Izrael útočí proti Sýrii a obsazuje Golanské výšiny.
[editovat] Šestý den (10. červen)
Izrael postupuje na syrské frontě, ale večer je na všech frontách zastavena palba.
[editovat] Dopad války
Do roku 1975 byl Suezský průplav uzavřen.
 |
Související články obsahuje Portál Izrael |
