Sakristie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sakristie (hovorově též zákristie, z latinského sacristia) je místnost v kostele, umístěná zpravidla bočně od kněžiště (původně severně či jižně od něj) nebo za hlavním oltářem, v níž jsou uchovávána bohoslužebná roucha kněží i ministrantů a předměty užívané při bohoslužbě. Mimo to slouží sakristie kněžím a ministrantům jako prostor pro přípravu a převléknutí se na obřady. O sakristii i ostatní části chrámu se starává kostelník (lat. sacristanus).

Běžně bývá sakristie součástí budovy kostela (často půdorysně coby přístavek k jednolité hmotě lodi), může však býti provedena také coby samostatná budova, jak ji nalézáme v některých klášterech. U nových kostelů není výjimkou ani sakristie poblíž hlavního vchodu.

V chrámech východního obřadu slouží podobným účelům kněžiště oddělené ikonostasem, samostatná sakristie neexistuje.

V katolických kostelích někdy nacházíme také více oddělených sakristií s různými funkcemi, další může být například určena jen ministrantům či k přechovávání bohoslužebných předmětů. Vzácně se setkáme i se svatostánkem umístěným v sakristii.