Rakousko-Uhersko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

V Říšské radě zastoupená království a země a země svaté Štěpánské koruny uherské
Die im Reichsrat vertretenen Königreiche und Länder und die Länder der heiligen ungarischen Stephanskrone
A birodalmi tanácsban képviselt királyságok és országok és a magyar Szent Korona országai

←

1867 – 1918

↓

vlajka

znak

geografie

Rakousko-Uhersko v roce 1913

hlavní město:

Vídeň

rozloha:

676 615 km² (v roce 1910)

nejdelší řeka:

Dunaj

obyvatelstvo

počet obyvatel:

51 390 223 (v roce 1910)

národnostní složení:

Němci, Maďaři, Češi, Poláci, Ukrajinci, Rusíni, Rumuni, Chorvaté, Slováci, Srbové, Slovinci, Italové, aj.

jazyky:

němčina, maďarština, čeština, polština, ukrajinština, rusínština, rumunština, chorvatština, slovenština, srbština, slovinština, italština

náboženství:

římskokatolické (státní náboženství), dále též protestantství, řecké katolictví, pravoslaví, judaismus, sunnitský islám

státní útvar

státní zřízení:

monarchie

měna:

zlatý (1867-1891), koruna (1892-1918)

vznik:

1867 (Rakousko-uherským vyrovnáním)

zánik:

1918 (rozpadem)

předcházející státy:

Rakouské císařství

nástupnické státy:

	Rakousko
	Maďarsko
	Československá republika
	Polsko
	Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

Rakousko-Uhersko byl státní útvar existující mezi lety 1867 až 1918, vytvořený po prohrané rakousko-pruské válce 1866 přeměnou rakouského císařství (Habsburské monarchie) v reálnou unii dvou státních celků (dualismus):

Předlitavska (Rakouska – oficiální název Království a země v říšské radě zastoupené) a
Zalitavska (Uherska - Uherského království a dalších zemí s ním spojených personální unií v tzv. Země Koruny svatoštěpánské)

spojených osobou panovníka z dědičné Habsbursko-Lotrinské dynastie, společným ministerstvem zahraničí, války, říšských financí a společným nejvyšším účetním dvorem.

Každý z obou celků měl svůj parlament (říšská rada v Předlitavsku, uherský sněm v Zalitavsku) a vládu; společné záležitosti soustátí projednávaly tzv. delegace, tvořené delegovanými poslanci rakouské říšské rady a uherského sněmu. V obou částech rakousko-uherské monarchie zůstaly přitom zachovány dosavadní historické státoprávní jednotky - korunní země s vlastními autonomními zemskými sněmy (český, moravský, chorvatsko-slavonský a jiné zemské sněmy).

Společné úřady nesly označení c. a k. (císařský a královský), předlitavské c. k. (císařský královský), zalitavské král. uher. (královský uherský).

**Království a země v říšské radě zastoupené (Předlitavsko)** 1910
Země	Hlavní město (počet obyvatel)	Rozloha v km²	Obyvatelstvo
Království České (Čechy)	Praha (224 000)	51 948	6 769 000
Království Dalmatské	Zadar (14 000)	12 833	646 000
Království Haličsko-vladiměřské (Halič)	Lvov (206 000)	78 493	8 025 000
Arcivévodství Rakousy pod Enží (Dolní Rakousy)	Vídeň (2 031 000)	19 822	3 532 000
Arcivévodství Rakousy nad Enží (Horní Rakousy)	Linec (71 000)	11 981	853 000
Vévodství Bukovinské	Černovice (87 000)	10 442	800 000
Vévodství Korutanské	Celovec (29 000)	10 327	396 000
Vévodství Kraňské	Lublaň (47 000)	9 955	526 000
Vévodství Salzburské	Salzburg (36 000)	7 153	215 000
Vévodství Slezské	Opava (31 000)	5 147	757 000
Vévodství Štýrské	Štýrský Hradec (152 000)	22 426	1 444 000
Markrabství Moravské	Brno (126 000)	22 222	2 622 000
Okněžněné hrabství Tyrolsko	Innsbruck (53 000)	26 683	946 000
Přímoří (Město a území Terst, Okněžněné hrabství Gorice a Gradiška, Markrabství Istrie)	Terst (161 000)	7 969	895 000
Vorarlbersko	Bregenz (9 000)	2 601	145 000

Země Svatoštěpánské koruny (Zalitavsko) 1910
Země	Hlavní město	Rozloha v km²	Obyvatelstvo
Království Uherské	Budapešť (882 000)	282 297	18 265 000
Království Chorvatsko-slavonské	Záhřeb (80 000)	42 534	2 622 000
Rijeka	Rijeka (39 000)	21	48 800

Pod společnou správou obou částí 1910
Země	Hlavní město	Rozloha v km²	Obyvatelstvo
Bosna a Hercegovina	Sarajevo (52 000)	51 082	1 932 000

[editovat] Jazykové složení monarchie

Rakousko-Uhersko v roce 1910: Předlitavsko: 1. Čechy, 2. Bukovina, 3. Korutansko, 4. Kraňsko, 5. Dalmacie, 6. Halič, 7. Rakouské pobřeží, 8. Dolní Rakousy, 9. Morava, 10. Salcbursko, 11. Slezsko, 12. Štýrsko, 13. Tyrolsko, 14. Horní Rakousy, 15. Vorarlbersko; Zalitavsko: 16. Uhry, 17. Chorvatsko a Slavonie; 18. Bosna a Hercegovina; s vyznačením zemí Koruny české (1, 9, 11)

Rozšíření jazyků (potažmo národů) v monarchii v roce 1911

Ze 49,425 milionů obyvatel v roce 1905 se jich nejvíce hlásilo k používání německého jazyka a to 23,3 %. Následovala maďarština s 19,6 %, čeština s 12,6 %. srbština a chorvatština dohromady tvořily 10,5 %. Dále to byla polština s 9,7 %, ukrajinština a rusínština se 7,9 %, rumunština s 6,2 %, slovenština se 4,2 %, slovinština se 2,9 % a nakonec italština s 1,6 %. Národnosti se odražejí jen částečně v těch číslech, např. Židé a státní úředníci různých národností se často hlásili k použivaní němčiny v každodenním životě.

Jazyky Rakouska-Uherska
Němčina Maďarština Čeština Polština Ukrajinština a rusínština Rumunština Chorvatština Slovenština Srbština Slovinština Italština		24 % 20 % 13 % 10 % 8 % 6 % 5 % 4 % 4 % 3 % 3 %
(procentuální rozdělení, zaokrouhleno)