Peking
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Peking (北京) | |
|---|---|
 |
|
| Poloha v rámci ČLR | |
 |
|
| Základní údaje | |
| Původ jména: | 北 pej - sever 京 ťing - hlavní město "Severní hlavní město" |
| Zkratka: | ťing (京) |
| Rozloha: | 16 808 km² (29. v ČLR) |
| Počet obyvatel |
17 140 000[1] 7,5 milionu |
| Hustota osídlení správní obvod (2004) : |
888 ob/km² (2. v ČLR) |
| HDP (2004) celkové: |
(15. v ČLR) 428.3 miliard CNY 28,700 CNY |
| HDI (2005) | 0.882 (2. v ČLR) |
| Národnostní složení (2000): | Číňané - 96% Mandžuové - 2% Chuejové - 2% Mongolové - 0.3% |
| Městský strom: | Zeravec východní (Platycladus orientalis) Jerlín japonský (Sophora japonica) |
| Městská květina: | chrysantéma (Chrysanthemum morifolium) čínská růže (Rosa chinensis) |
| Průměrná nádmořská výška: | 43,5 m |
| Souřadnice: | |
| PSČ: | 100000 - 102600 |
| Tel. předvolba: | +86/10 |
| SPZ: | 京A, C, E, F, H, J 京B (taxislužba) 京G (mimo vlastní město) 京O (police a úřady) 京V (armáda) & (ústřední vláda) |
| ISO 3166-2: | cn-11 |
| Časové pásmo: | UTC+8 |
| Oficiální webové stránky : | www.beijing.gov.cn www.ebeijing.gov.cn (anglicky) |
| Údaje o vládě | |
| Statut: | samosprávné město |
| Tajemník městského výboru KS Číny: | Liou Čchi |
| Primátor: | Wang Čchi-šan |
| Počet okresů: | 18 |
| Počet městských částí: | 273 |
Peking (
výslovnost; čínsky: 北京; pinyin: Běijīng; český přepis: Pej-ťing), je hlavní město Čínské lidové republiky. Jakožto centrálně spravované město na úrovni provincie podléhá přímo ústřední vládě. V Pekingu, který je po staletí správním a kulturním centrem země, se nachází proslulé náměstí Nebeského klidu či Zakázané město, komplex paláců a chrámů odkud dříve vládli čínští císařové. Celkový počet obyvatel Pekingu v dnešní době přesahuje 17 miliónů.[1] V roce 2008 bude Peking hostit XXIX. letní olympijské hry.
Obsah |
[editovat] Název
V češtině obvyklé pojmenování města Peking pochází z výslovnosti v jihočínských dialektech. V oficiálním jazyku (založeném na výslovnosti v samotném Pekingu a jeho okolí) je název města vyslovován přibližně jako Pej-ťing, což znamená Severní hlavní město.
[editovat] Poloha
Peking leží na severovýchodě Číny, téměř úplně obklopen provincií Che-pej, jen na jihovýchodní straně hraničí s městem Tchien-ťin, dalším ze čtveřice statutárních měst, postavených na roveň provinciím. Vlastní město se rozkládá v rovinaté krajině 150 km od pobřeží Pochajského zálivu, v průměrné nadmořské výšce 63 m. Jestliže střední a jihovýchodní část městské provincie je rovinatá, s nejnižším místem 44 m nad úrovní moře, na západním a severním pomezí se zvedají hory, dosahující v Si-šan – „Západních horách“ – vrcholem Ling-šan 2 303 m. Vysoké jsou i další hory, například Chaj-tchuo-šan na severozápadě má 2241 m a Wu-ling-šan na severovýchodě 2116 m. Na rozdíl od ostatních významných čínských měst Peking sám neleží na žádném velkém vodním toku. Z větších řek na území provincie stojí za zmínku Jung-ting a zejména Čchao-paj, na níž byla 90 km severovýchodně od města vybudována přehradní nádrž Mi-jün, zásobující Peking pitnou vodou.
[editovat] Přírodní podmínky
I přes nevelkou vzdálenost od moře je podnebí kontinentální s mrazivou zimou, kterou způsobuje sibiřská anticyklóna, suchým a prašným jarem, horkým vlhkým létem pod vlivem jižního monzunu a suchým mírným podzimem. Roční průměr teploty je 11 °C (-4 °C v lednu, 26 °C v červenci), z průměrného úhrnu srážek 620 mm spadne většina během letních měsíců. Nejvhodnější dobou k návštěvě města je září a říjen. Vážným problémem je znečištění ovzduší. I když se s plošnou asanací starých přízemních domků, vytápěných uhlím, snižuje množství emisí způsobených topením, prudký rozvoj individuálního motorismu nedává v tomto směru mnoho nadějí na celkové výrazné zlepšení.
[editovat] Historie
Hlavní město Číny prošlo bouřlivou historií, jejíž počátky lze spatřovat již v polovině 3. tisíciletí před naším letopočtem. Ve 13. století bylo vydrancováno vojsky Čingischána. Během dalších dvou staletí se město vzpamatovalo z porážky, aby se v 15. století stalo nejdůležitějším městem celé Číny. K významným změnám došlo zejména za posledního půl století. Komunisté významně přetvořili město k obrazu svému, ztrhli mnoho oslavných oblouků, zbourali vnější hradby, vystavěli široké bulváry a moderní sídliště. Stará tradiční zástavba byla již z velké části zlikvidována a v tomto trendu se navíc stále ještě pokračuje. Přelomové v historii města budou již zmíněné olympijské hry; díky nim se rozhodl Peking přebudovat svoji velkou část, vzniknou nové čtvrti, nové trasy metra a samozřejmě i sportoviště.
[editovat] Pamětihodnosti
[editovat] Zakázané město
- Hlavní článek: Zakázané město
Zakázané město je sídlo císařů; hlavní pamětihodnosti jsou z 15. století. Je vlastně něco jako symbol nadřazenosti. Od ostatních částí města bylo odděleno mohutnými příkopy a hradbami. Směl se tu zdržovat jen císař s doprovodem, ostatním smrtelníkům sem byl vstup pod hrozbou smrti přísně zakázán. Po dobu pětseti let. Město bylo domovem 24 císařů dvou dynastií – Ming a Čching. Na stavbu bylo povoláno roku 1406 milión dělníků císařem Jung Le. Náklady byly nesmírné. Stavba města byla dokončena roku 1420. Město má čtvercový půdorys a za jeho 12,5 m vysokými zdmi jsou skryty honosné paláce s devíti tisíci místnostmi, chrámy, modlitebny a svatyně. Město však bylo pohlceno požárem, avšak obnova proběhla v 18. století. Císařové, kteří byli označováni jako Synové nebes si žili v neuvěřitelném přepychu. Podle tradice mohl mít každý syn nebes až tři hlavní manželky, šest tzv. favoritek a 72 vedlejších žen nižšího řádu. Někteří císařové však údajně měli až 2000 konkubín. Do města je přístup letecky nebo transsibiřskou magistrálou z Moskvy - 6 dní. náměstí Nebeského míru je u stanice metra Čchien men.
[editovat] Náměstí Nebeského klidu
- Hlavní článek: Náměstí Nebeského klidu
Jižně od Zakázaného města leží Náměstí Nebeského klidu, na němž v roce 1949 budoucí čínský vládce a diktátor Mao Ce-tung vyhlásil Čínskou lidovou republiku. V čele náměstí je jeho velký obraz, na mohutné vstupní zdi a tvoří tak výzdobu náměstí.
[editovat] Chrám nebes
Nedaleko odtud je impozantní Chrám nebes, leží v obrovském zeleném parku. Mnohokrát již opravovaný chrám byl postaven roku 1420. Je to kruhová stavba ,korunovaná zlatou kopulí, se sálem vysokým 38 metrů; skvost tradiční staré čínské architektury. Je také místem konání nejvýznamnějších náboženských slavností. Sloužil, což vyplývá už ze jména, k uctívání nebes.
[editovat] Čínský letní palác
Palác je vzdálený 20 kilometrů od metropole. Téměř 3/4 plochy letního paláce tvoří ručně vyhloubené jezero Kumming, podél jeho břehu je krásná kolonáda.
[editovat] Galerie
 Velká síň lidu na náměstí Nebeského klidu |
 Náměstí Nejvyšší harmonie v Zakázaném městě |
 Severovýchodní cíp Zakázaného města při západu slunce. |
|
 Nádraží v Pekingu |
.jpg/120px-Hutong_1_(Snowyowls).jpg) Tradiční pekingská zástavba – chu-tchung |
 Nové sídliště |
 Muzeum věnované válce s Japonskem |
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference a použitá literatura
[editovat] Související články
- pekingská opera
- pekingská kachna
- pekingské zelí
- pekingský člověk
- pekingský palácový psík
[editovat] Internetové odkazy
- Peking na MěstaSvěta.cz - průvodce městem
- Peking na stránkách DoČíny.info
- Stručně k některým pamětihodnostem
- Fotogalerie
- Souhrn odkazů k Pekingu (anglicky)
[editovat] Literatura
- Enrique Stanko Vráz: Čína (1904, také pod názvem Bílý ďábel v Pekingu)
|
|
 |
|
|---|---|---|
| Provincie | An‑chuej • Če‑ťiang • Čching‑chaj • Fu‑ťien • Chaj‑nan • Chej‑lung-ťiang • Che‑nan • Che‑pej • Chu‑nan • Chu‑pej • Jün‑nan • Kan‑su • Kuang‑tung • Kuej‑čou • Liao‑ning • S'‑čchuan • Šan‑si • Šan‑tung • Šen‑si • (Tchaj-wan)* • Ťiang‑si • Ťiang‑su • Ťi‑lin | |
| Autonomní oblasti | Kuang‑si • Ning‑sia • Sin‑ťiang • Tibet • Vnitřní Mongolsko | |
| Centrálně spravovaná města | Čchung‑čching • Peking • Šanghaj • Tchien‑ťin (na úrovni provincie) | |
| Zvláštní správní oblasti | Hongkong • Macao | |
| * ČLR považuje Tchaj-wan za svou 23. provincii, přestože jej fakticky neovládá | ||
