Čínsko-japonská válka (1937-1945)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Druhá) čínsko-japonská válka (7. červenec 1937–9. září 1945) byla válečným konfliktem mezi Čínskou republikou a Japonským císařstvím.
Byla vybojována před a během druhé světové války (někteří autoři ovšem počátek této války považují za počátek druhé světové války, jde však o menšinový názor). Válka představovala vyvrcholení dlouholetého nepřátelství, které se od roku 1931 projevovalo celou řadou rozsáhlých ozbrojených incidentů. Válka, která měla realizovat plány japonského císařství na získání pozice první velmoci Asie, se rozrostla v roce 1941 ve světový konflikt, když Japonsko napadlo i Spojené státy americké a britské a holandské kolonie a skončila až kapitulací japonských vojsk v září 1945.
[editovat] Loutkový stát Mandžukuo
Japonci ustanovili v severní Číně v provincii Mandžusko loutkový stát. Do jeho čela dosadili posledního čínského císaře Pchu-i.
[editovat] Invaze do Číny
Záminkou k japonské invazi do Číny se stala sabotáž na mostě Marka Pola. Proti japonské armádě stála sice početnější, ale špatně vyzbrojená armáda Kuomintangu a čínští komunisté. Kuomintang a komunisté navíc byli ve stavu občanské války.
Roku 1937 Japonci dobyli Peking. Dalším cílem byla Šanghaj. Bitva i přes japonskou technologickou převahu trvala celé tři měsíce. Poté následoval Nanking, tehdejší hlavní město Číny. Dobytí Nankingu bylo provázeno otřesnými krutostmi (viz Nankingský masakr).