Bitva o Francii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bitva o Francii
Konflikt:
Britští zajatci u Dunkerque
Trvání: 10. května 1940 - 22. června 1940 Místo: Francie, Benelux Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Vítězství osy Změny území: {{{Území}}}
Strany
Francie U.K. Kanada Československo Polsko Belgie Nizozemí Lucembursko	Třetí říše Itálie
Velitelé
Maurice Gamelin, Maxime Weygand Lord Gort (Britské expediční jednotky) Leopold III. H.G. Winkelman	Fedor von Bock (skupina armád B), Gerd von Rundstedt (skupina armád A), Wilhelm von Leeb (skupina armád C), Umberto II. (skupina armád západ)
Síla
144 divizí, 13 974 děl, 3 384 tanků, 2 935 letadel Celkem: 2 862 000	Německo: 141 divizí, 7 378 děl, 2 445 tanků, 5 638 letadel Itálie: 32 divizí Celkem: 3 350 000 Němců, 700 000 Italů
Ztráty
360 000 mrtvých nebo zraněných, 1 900 000 zajatců	Německo: 45 000 mrtvých, 110 000 zraněných Itálie: 1 247 mrtvých nebo pohřešovaných, 2 631 zraněných, 2 151 hospitalizováno pro omrzliny.(Italské jednotky bojovaly v Alpách, kde jsou možné hluboké teploty pod nulou i v létě. )
{{{poznámky}}}

Bitva o Francii (10. května - 22. června 1940) začala útokem německých vojsk na Nizozemí, Belgii, Lucembursko a Francii a skončila kapitulací Francie (ostatní státy byly rozdrceny či kapitulovaly už dříve).

[editovat] Plán útoku

Mansteinův plán pro první fázi útoku na Francii.

Poté co Německá Třetí říše obsadila Polsko, přesunula svou pozornost na Západ. Byl vypracován plán operace Fall Gelb, jenž měl za úkol obsadit státy Beneluxu a samotnou Francii. Neutrální země byly začleněny mezi cíle útoku hlavně za účelem vyhnutí se silně opevněné Maginotově linii. Byla připravena dvě hlavní invazní seskupení. První mělo napadnout vlastní jádra Belgie a Nizozemí. Předpokládalo, že Francie a Velká Británie ve snaze pomoci vysunou své elitní jednotky z jejich silných obranných postavení hluboko na území těchto států a tím umožní splnit úkol druhé a mnohem důležitější invazní skupině, která měla rychle projít Ardenami (které spojenecké velení považovalo za těžko prostupné pro moderní obrněnou techniku), a prudkým výpadem na severozápad k průlivu La Manche odříznout jádro spojeneckých armád. Po jejich zničení už měla být likvidace Francie relativně snadnou záležitostí.

[editovat] Útok

První a rozhodující fáze bitvy o Francii. Německý úder odťal britský expediční sbor i elitní jednoty fr. armády od zbytku Francouzské armády a obešel těžce opevněné úseky francouzsko-německé hranice

Operace začala 10. května 1940: Německá vojska rychle obsadila Lucembursko a němečtí parašutisté seskočili u Rotterdamu v tzv. Pevnosti Holandsko. Ten samý den 10. května dobyli němečtí parašutisté belgickou pevnost Eben-Emael nedaleko města Lutych, které bylo dobyto o tři dny později. 14. května kapitulovala posádka v Rotterdamu a o den později kapitulovalo celé Nizozemsko, čímž se Německu otevřela cesta do Francie.

Belgické hlavní město Brusel byl obsazen 17. května, avšak belgická armáda nadále pokračovala v odporu, a společně s francouzskou a britskou armádou ustoupily za řeku Sommu, kam se Němci dostali až 20. května. V ten samý den se dostal Wehrmacht k pobřeží kanálu La Manche. O čtyři dny později prolomila německá tanková skupina generála Kleista k řece Šeldě, ale Hitler jí nařídil zastavit postup na přístav Dunkerque, kde se nacházelo asi 350 000 britských a francouzských vojáků, čímž umožnil evakuaci velké části vojska, která byl přepraven do Anglie. Po znovuvyzbrojení mohli být tito vojáci znovu nasazeni do bojů.

[editovat] Evakuace z Dunkerque

27. května začala spojenecká operace Dynamo, která měla za cíl evakuovat z obleženého Dunkerque co možná nejvíce vojáků do Británie. Poté co Francouzi a Britové oznámili představitelům Belgie, že budou opouštět Dunkerqe, vyhlásil belgický král Leopold III. kapitulaci belgických vojsk. Teprve poté, co 4. června skončila evakuace z Dunkerqu, byl přístav obsazen Němci. Ve městě však zůstalo 40 000 francouzských a britských vojáků, kteří do poslední chvíle drželi obranou linii a umožnili svým spolubojovníkům uniknout z obklíčení – všichni obránci byli Němci zajati.

[editovat] Útok na Francii

9. června začal hlavní německý nápor na Maginotovu linii. O den později vyhlásila Itálie v čele s Benitem Mussolinim válku rozkládající se Francii a Velké Británii. Italská armáda ale nebyla na válku připravena, a proto vůbec nevstoupila na Francouzské území, s výjimkou Korsiky. 12. června začali francouzští vojáci se všeobecným ústupem. Paříž byla prohlášena za otevřené město a vojska Wehrmachtu do ní vstoupila o dva dny později. Francouzi se vzdali dobrovolně hlavního města, aby uchránili kulturní památky města před válečnými útrapami a všeobecným zničením.

[editovat] Čechoslováci v bitvě o Francii

V bitvě o Francii vyšvihli letci. Podle fr. gen. Roberta Bresse jich bylo cca 12%, jeho komentář v událostech 12.4. 08: "Byl jsem překvapený že to zvládli v takovém klidu a důstojně. Byli jsme v zemi, kde nikdo nic takového nedokázal, byl to skvělý příklad pro celou Evropu."
Jména některých z nich: Miroslav Štandera, Stanislav Hlučka, Otto Špaček, Petr Uruba, František Müller, Alois Vašátko, František Peřina.
Čs vojáci, zejména letci, se později přesunuli do Británie.

[editovat] Kapitulace

15. června se podařil německým vojskům průlom Maginotovy linie, která byla z velké části dobyta o den později. Německá armáda překročila horní tok Rýna a francouzská vláda v čele s Paulem Reynaudem odstoupila. Nastoupila nová vláda, kterou sestavil maršál Phillipe Pétain, který okamžitě požádal německé představitele o mír. Zbytky francouzských vojsk na Maginotově linii a v Lotrinsku se zoufale bránily, ale přesto byly obklíčeny tankovou armádou generála Guderiana. Dále se německé svazky dostaly až do Lyonu a odtud do Alp. Francouzské vedení přistoupilo na požadavky a 22. června podepsalo v Compiégne s německými zástupci kapitulaci Francie. K podpisu došlo na stejnm místě ve stejném vlakovém vagónu, ve kterém byla 11. listopadu 1918 podepsána kapitulace Německa po prohrané I. světové válce a dokonce poblíž místa, kde roku 1871 na konci Prusko-francouzské války kapitulovala Francie.

[editovat] Rozdělení

Francie byla rozdělena na dvě části. Sever země byl okupován Němci. Na jihu země vznikla francouzská vláda, v jejímž čele stál maršál Pétain a která sídlila ve Vichy. Odtud pochází název Vichistická Francie, repsektive Vichistický režim. Tato vláda byla formálně svobodná, kolaborovala však s Němci, a po nějakém čase se dostala pod absolutní moc Třetí říše. 24. června bylo v Římě podepsáno příměří mezi Itálií a Francií a o den později nastal klid zbraní. 1. července obsadil Wehrmacht Normanské ostrovy v kanálu La Manche. Bylo to jediné britské území, které bylo za druhé světové války dobito a okupováno Německem.

[editovat] Dohra

Po kapitulaci Francie stála britská admiralita před otázkou co bude dál s téměř neporušenou francouzskou flotilou. Z obavy, aby francouzské lodě nepadly do rukou Němcům nebo Italům, byla zahájena operace „Catapult“. 3. července 1940 byly obsazeny všechny francouzské lodě v britských přístavech a v Alexandrii a jejich posádky byly internovány. K Mers-el-Kébiru, francouzské středomořské základně kde bylo shromážděno největší množství válečných lodí, připlul britský „svaz H“ a zahájil palbu na zde kotvící francouzskou flotilu (útok na Mers-el-Kébir). Francouzská flotila byla vážně poškozena a zahynulo 1297 Francouzů. Výstřely které zde Britové vystřelili na Francouze byly první od bitvy u Waterloo a operace „Catapult“ na dlouhou dobu poznamenala britsko-francouzské vztahy.

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu:

Bitva o Francii

• David Kořének:Faktory kolapsu francouzské armády, rozbor příčin rychlého zhroucení Francie