Erich von Manstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Erich von Manstein, rodným jménem Fritz Erich von Lewinski, (24. listopadu 1887 v Berlíně – 10. června 1973) byl německý polní maršál, považovaný ze jednoho z nejlepších stratégů druhé světové války.

Obsah 1 Dětství 2 Vojenská kariéra 3 První světová válka 4 Druhá světová válka 5 Poválečné období 6 Výroky 6.1 Některé jeho památné výroky: 6.2 Výroky jiných o von Mansteinovi: 7 Povýšení & Vyznamenání 8 Fotografie 9 Externí zdroje 10 Literatura

[editovat] Dětství

Narodil se jako desáté dítě von Lewinských, staré pruské důstojnické rodiny. Při křtu byl adoptován von Mansteiny. Lewinská a Mansteinová byly sestry. Protože manželství von Mansteinové bylo bezdětné, rozhodly se obě rodiny, že desáté dítě Lewinských (bude-li to chlapec) ponese jméno von Manstein, což bylo umožněno císařských dekretem.

[editovat] Vojenská kariéra

V roce 1900 začala von Mansteinova vojenská kariéra u císařského sboru kadetů v Plönu. V roce 1906 vstoupil jako praporčík do třetího pruského pěšího gardového pluku. Z téhož pluku vzešel také pozdější prezident polní maršál Paul von Hindenburg a také poslední říšský kancléř výmarské republiky generál Kurt von Schleicher.

[editovat] První světová válka

Válečnou akademii v Berlíně musel Manstein ukončit předčasně, když v srpnu 1914 vypukla 1. světová válka Von Manstein neměl řádně ukončené vzdělání generálního štábu, ale již jako pobočník prokázal jak velké měl vojenské nadání. Účastnil se dobytí pevnosti Namur, bitev u Mazurských jezer, na Sommě, u Soissons a Remeše. V Polsku byl těžce raněn, při boji zblízka ho zasáhly dvě kulky do ramena a do sedacího nervu.

V lednu 1920 se seznámil s Jutty von Loesch, kterou o tři dny později požádal o ruku. Toto manželství vydrželo celý život a vzešly z něj tři děti.

[editovat] Druhá světová válka

Byl hlavním architektem německého útoku na Francii v roce 1940 (tzv. Fall Gelb), během invaze do SSSR dobyl v roce 1942 „pevnost“ Sevastopol a posléze vedl obléhání Leningradu. Po obklíčení 6.armády generála Pauluse v Bitvě u Stalingradu byl v závěru roku 1942 jmenován velitelem armádní skupiny Don a posléze přejmenovanou na Skupiny armád Jih.

Jeho prvním úkolem bylo zastavení ofenzivy Rudé armády a osvobození 6.armády, obklíčené v prostoru Stalingradu. Toho však oslabená jižní část německé fronty nebyla schopná a tak byla v závěru ledna 1943 Paulusova 6.armáda zcela zničena a jednotky, které kapitulovaly, padly do ruského zajetí.

Mansteinovi se však podařilo do jisté míry stabilizovat jižní část fronty a zabránit obklíčení jednoho milionu německých vojáků v prostoru Kavkazu a Kubáně. V průběhu zimy a jara 1943 řidil ústup německých jednotek před pokračující ruskou ofenzivou, přičemž vyklidil i důležité ukrajinské město Charkov. Vzápětí však dokázal využít chyby ruského velení a příliš roztaženého nepřítele porazil ve třetí bitvě o Charkov. Následná krátká protiofenziva vrátila německá vojska do výchozích pozic z jara 1942 - tedy na úroveň měst Orel, Bělgorod, Izjum a řeka Mius.

V létě 1943 vedl skupinu armád Jih v Bitvě v Kurském oblouku, avšak slibně se rozvíjející útok musel zastavit, z důvodu odvelení části německých sil do Itálie (kde se právě vylodili spojenci na Sicílii) a následkem sovětského útoku na řece Mius, nezbyly pro pokračování útoku síly.

Po této bitvě gradovaly jeho spory s Hitlerem a jeho příkazům držet pozice za každou cenu. Manstein stále častěji ostře kritizoval jeho zásahy do vedení válečných operací a obhajoval koncepci efektivní (elastické) mobilní obrany, která zabrání ztrátám jednotek v důsledku obklíčení a dokáže využít chyby nepřítele ve svůj prospěch.

Po dalším ústupu jeho Skupiny armád Jih od Dněpru přes západní Ukrajinu byl 30. března 1944 spolu s Ewaldem von Kleistem (velitelem Skupiny armád A) odvolán a poslán do předčasného důchodu.

[editovat] Poválečné období

Po válce byl souzen pro válečné zločiny, v roce 1949 byl odsouzen na 18 let, ale již po čtyřech letech byl ze zdravotních důvodů propuštěn. Po válce též sepsal své paměti - Ztracená vítězství.

[editovat] Výroky

[editovat] Některé jeho památné výroky:

• „Pruští polní maršálové se nebouří.“
• „Kdyby každý velitel, který považuje svou situaci za beznadějnou, chtěl kapitulovat, nedala by se vyhrát žádná válka.“
• „Válka je prohraná jen tehdy, když ji vzdáme.“
• „V první řadě jsem voják.“
• „My vojáci máme s lidem společnou neschopnost prohlédnout pravý charakter režimu.“
• „Slezsko vždy rodilo vynikající vojáky.“

[editovat] Výroky jiných o von Mansteinovi:

• Erwin Rommel: „Von Manstein je geniální stratég. Obdivuji ho. Trpí však iluzemi.“
• Claus Schenk von Stauffenberg: „Ať Manstein namítal cokoli, nebyla to odpověď polního maršála.“
• Joseph Goebbels: „Manstein je všechno jiné než přívrženec národněsocialistického režimu.“
• Adolf Hitler: „Ten muž mi nesedí, ale něco umí.“

[editovat] Povýšení & Vyznamenání

Data povýšení

• Fähnrich - 6. března 1906
• Poručík - 27. leden 1907
• Nadporučík - 19. červen 1914
• Kapitán - 24. červenec 1915
• Major - únor 1928
• Podplukovník - 1. duben 1931
• Plukovník - 1. prosinec 1933
• Generálmajor - 1. řijen 1936
• Generálporučík - 1. duben 1938
• Generál pěchoty - 1. červen 1940
• Generálplukovník - 7. březen 1942
• Polní maršál - 1. červenec 1942

Vyznamenání

• Železný kříž II. třídy - 5. řijen 1914
• Železný kříž I. třídy - 13. listopad 1915
• Rytířský kříž - duben 1918
• Spona k železnému kříži II. třídy - 16. září 1939
• Spona k železnému kříži I. třídy - 21. září 1939
• Rytířský kříž - 19. července 1940
• Královský rumunský řád Michaela udatného II. třídy - ?
• Královský rumunský řád Michaela udatného I. třídy - ?
• Medaile Krymský štít ve zlatě - 1943
• Rytířský kříž s dubovou ratolestí - 14. březen 1943
• Rytířský kříž s dubovou ratolestí a meči - 30. března 1944

[editovat] Fotografie

• [1]
• [2]
• [3]
• [4]
• [5]

[editovat] Externí zdroje

• [6]
• [7]

[editovat] Literatura

• Hitlerovi generálové - Christopher Chant, Wiliam Fowler, Richard Humble, Jenny Shawová
• Operace Citadela - Janusz Piekalkiewicz
• A maršál se vzdal... - Jaroslav Králík

Polní maršálové Třetí Říše
Werner von Blomberg | Fedor von Bock | Eduard Böhm-Ermolli | Walter von Brauchitsch | Ernst Busch | Wilhelm Keitel | Ewald von Kleist | Günther von Kluge | Georg von Küchler | Wilhelm von Leeb | Wilhelm List | Erich von Manstein | Walter Model | Friedrich Paulus | Walter von Reichenau | Erwin Rommel | Gerd von Rundstedt | Ferdinand Schörner | Maximilian von Weichs | Ervin von Witzleben