Dněpr
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Dněpr Днепр, Дняпро, Дніпро |
|||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
|||||||||||||
Dněpr (rusky Днепр [Dněpr], ukrajinsky Дніпро [Dnipro], bělorusky Дняпро [Dnjapro]) je po Volze a Dunaji třetí největší řeka Evropy. Prameníc na území západního Ruska následně protéká územím východního Běloruska a napříč celou Ukrajinou.
Obsah |
[editovat] Základní údaje
Její délka činí 2 200 km (délkou toku se řadí na 4. místo v Evropě (po řece Ural); povodí má rozlohu 505 000 km2. Střední průtok v ústí je 1,670 m³/s. Přibližně 115 km řeky je součástí hranice mezi Běloruskem a Ukrajinou. Na středním a dolním toku se nachází několik velikých přehrad přehrad a hydroelektráren. Řeka se vlévá poblíž Chersonu do Černého moře, kde tvoří Dněperský liman. Větší část toku je splavná, proto Dněpr odedávna slouží jako významná vodní cesta. Po výstavbě přehrad zmizely někdejší nebezpečné peřeje.
Mezi nejdůležitější města, jimiž Dněpr protéká, patří ruský Smolensk, běloruský Mohylev, ukrajinský Kyjev, Čerkasy, Dněpropetrovsk či Záporoží, kde leží největší dněperský ostrov Chortycja.
[editovat] Dněpr v dějinách
Ve starověku byla řeka nazývána Borysthenés (Βορυσθένης); Hérodotovy Dějiny při popisu říše a zvyků Skythů, jejichž říše se na dolním toku řeky rozkládala, hovoří o Borysthenu jako o třetí největší známé řece po Nilu a Istru (Dunaji).
V 9. století se ustálila obchodní cesta nazývaná v ruských letopisech „iz Varjag v Greki“, která spojovala Skandinávii s Černomořím, především s Byzancí. Vedla přes Finský, resp. Rižský záliv do Smolenska odtud po Dněpru až k ústí. Obchod po ní provozovali švédští Vikingové, Varjagové, kteří vybírali od místního obyvatelstva tribut a dále s ním obchodovali stejně jako se zajatci, které prodávali do otroctví. Cenné zprávy o dějinách krajů na Dněpru podává první ruský dějepisec Něstor ve svých letopisech (tzv. Povest vremennych let.)
Od 15. století se na dolním toku usazovali Kozáci. Největší kozáckým střediskem byla Záporožská Síč na ostrově Chortycji, která přetrvala do roku 1775, kdy ji zlikvidovala Kateřina Veliká. V téže době začal poslední polský král Stanislav August Poniatowski budovat na území dnešního jižního Běloruska Dněpersko-bužský kanál, který měl propojit Dněpr s Vislou. Dokončen byl však až v polovině 19. století.
Ve 20. století byl střední a dolní tok řeky spoután kaskádou přehrad s hydroelektrárnami; řeka tak pomohla rozvoji hospodářství, na mnoha místech však přišla o svůj přirozený břeh a o lužní lesy.
[editovat] Přítoky
v pořadí od pramene k ústí. Písmena (P) a (L) označují pravý a levý přítok.
[editovat] Města na Dněpru
v pořadí od pramene k ústí. Sídla oblastí jsou vyznačena tučně.
|
|
|
|
|
[editovat] Přehrady a hydroelektrárny na Dněpru
v pořadí od pramene k ústí:
