Kyjev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kyjev Київ
vlajka znak
poloha
souřadnice:	50°27′0" s. š., 30°30′0" v. d.
nadmořská výška:	179 m n. m.
Stát:	Ukrajina
Město se zvláštním statutem:	Kyjev
administrativní dělení:	10 obvodů (rajónů)
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	839 km²
počet obyvatel:	2 718 100 (2006)
hustota zalidnění:	3178 obyv. / km²
etnické složení:	Ukrajinci (82 %), Rusové (13 %), Židé, Bělorusové, Poláci, Arméni
náboženské složení:	pravoslavní (64 %), z toho Kyjevský patriarchát 67 %, Moskevský patriarchát 18 %
správa města
starosta:	Leonid Černoveckyj
oficiální web:	kmv.gov.ua
telefonní předvolba:	+380 44
PSČ:	01xxx-04xxx

Kyjev (ukrajinsky Київ, Kyjiv, [ˈkɨjiʋ]; rusky Ки́ев, Kijev) je hlavní a největší město Ukrajiny, správní středisko Kyjevské oblasti. Město leží na řece Dněpr v severní části země. Zaujímá rozlohu 827 km² a čítá 2 718 100^[1] obyvatel (2007), včetně aglomerace pak přes 3 miliony obyvatel. Kyjev je kulturní a hospodářské centrum země, dopravní křižovatka a centrum elektrotechnického průmyslu. Díky své starobylosti bývá nazýván „matkou ruských měst“.

Obsah 1 Poloha a přírodní podmínky 2 Název 3 Dějiny města 4 Pamětihodnosti 5 Administrativní členění 6 Doprava 7 Reference 8 Související články 9 Externí odkazy

[editovat] Poloha a přírodní podmínky

Historické centrum Kyjeva se rozkládá na pahorcích nad pravým (západním) břehem Dněpru, ve 20. století vyrostly nové čtvrti také na levém břehu (jako například Darnycja) a byly připojeny také vzdálenější pravobřežní čtvrti (např. Oboloň, Podil). Reliéf města je dosti členitý, lesnaté pahorky jsou od sebe odděleny zaříznutými údolíčky, sbíhajícími k Dněpru. Do Dněpru u Kyjeva zleva ústí řeka Desna, severně od města Dněpr zadržuje velká Kyjevská přehrada.

[editovat] Název

Stejně jako jméno jihomoravského města Kyjov je název odvozen od osobního jména Kyj a znamená tedy „Kyjův“. V jiných jazycích: rusky: Киев [kijev], polsky: Kijów, jidiš: קיאב [kijav], německy: Kiew.

[editovat] Dějiny města

Kyjev patří k nejstarobylejším evropským městům. Archeologické nálezy kladou jeho počátky na přelom 5. a 6. století. Podle nejstaršího dochovaného ruského letopisu Povesti vremennych let založili „hrazené město Kyjev“ bratři Kyj, Šček a Choriv a jejich sestra Lybeď, kteří pocházeli k východoslovanského kmene Poljanů.

V Povesti se dále vypráví, že se roku 866 (podle byzantských pramenů 860) zmocnili Kyjeva varjažští bojovníci Askold a Dir. Vládli zde až do roku 882, kdy zahynuli v boji s dalším varjažským náčelníkem Olegem, který již vládl v Novgorodu. Spojení dvou důležitých obchodních středisek pod jednou vládou bývá tradičně považováno za zrod nejstaršího ruského státu, Kyjevské Rusi. Jeho sídelním městem se stal Kyjev a byl jím až do 12.století.

Vládnoucí Varjagové přiváželi v 9.–11. století do města kožešiny, med, vosk a další produkty, které vybírali jako tribut po celé zemi a dále s nimi obchodovali. Odsud se pak každým rokem vypravovala před létem velká flotila, která vezla zboží dále po Dněpru až do byzantské říše.

Roku 988 přijal kyjevský kníže Vladimír I. křesťanství, které se odsud šířilo mezi všechny východní Slovany. Kyjev se záhy stal jedním z hlavních center křesťanské kultury.

Během 12. století se ruský stát rozpadl na řadu knížectví a Kyjev začal ztrácet svůj původní význam, a to nejen politický, ale také hospodářský a kulturní. Souviselo to mimo jiné také se skutečností, že se Rusům uzavíraly možnosti obchodovat s Byzancí. Ve stepích jižně od Kyjeva se pohybovali neustále kočovníci a Byzanc získala nové obchodní partnery. Vládnoucí vrstva se přestala věnovat obchodu, usadila se na půdě a přeměnila se v pozemkovou šlechtu. Hlavní město, jehož poloha na nejjižnější hranici státu byla dříve výhodou pro obchodní transakce s Byzancí, ztratilo nyní svoji prioritu. Jeho krajní poloha a snadná přístupnost ze stepí se nyní staly nevýhodou. Kyjev byl postupně odsouván do pozadí rodícími se novými centry, v nichž sídlili rurikovští vládci jednotlivých knížectví. Mezi nejvýznamnější patřil Vladimir. Roku 1157 dobyl Kyjev vladimirsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij, přijal titul velikého knížete kyjevského a přesídlil sem. Jeho syn Andrej Bogoljubskij však zůstal po dobytí a zpustošení Kyjeva roku 1169 sídlit na severovýchodě Rusi a Kyjev svěřil do správy bratrovi. Proto bývá rok 1169 považován za konec kyjevského státu.

Roku 1240 město zpustošila mongolská vojska chána Bátúa a zničila mnoho významných architektonických i písemných památek (například slavný Desátkový chrám založený Vladimírem I. nebo Zlatou bránu). Roku 1299 přesídlil kyjevský metropolita do Vladimiru.

Od roku 1363 náležel Kyjev k litevskému velkoknížectví (od roku 1471 jako středisko Kyjevského vojvodství) a spolu s ním později v rámci Lublinské unie k polsko-litevské říši. Od roku 1497 měl Kyjev samosprávu podle magdeburského způsobu.

Po kozáckých povstáních v polovině 17. století se Kyjev dostal pod ruskou správu; jeho postoupení Rusku definitivně potvrdil Věčný mír roku 1686. Od roku 1797 byl Kyjev střediskem stejnojmenné gubernie. Univerzita sv. Vladimíra, dnešní Ševčenkova univerzita, byla založena roku 1834.

Po revoluci roku 1917 se v Kyjevě ustavila ukrajinská Centrální rada, která prohlásila nezávislost Ukrajiny. Po více než dvou letech bojů však zvítězili v občanské válce bolševici a od roku 1920 tak byl Kyjev sovětský. Teprve roku 1934 se stal opět (místo „proletářštějšího“ Charkova) alespoň metropolí Ukrajinské SSR.

Po útoku na Sovětský svaz Němci 19. září 1941 dobyli i Kyjev, kde se dopustili nejkrutějších válečných zločinů – 29. a 30. září 1941 zvláštní jednotky SS svezly do rokle Babí Jar na severozápadním okraji města přes 33 tisíc kyjevských Židů a postřílely je. Z nacistické okupace bylo těžce zničené město vysvobozeno 6. listopadu 1943 jednotkami 1. ukrajinského frontu za přispění 1. československé samostatné brigády.

Od roku 1991 je Kyjev hlavním městem nezávislé Ukrajiny. Významně se do dějin zapsal v listopadu a prosinci 2004, kdy masové demonstrace proti zfalšovaným výsledkům prezidentských voleb, takzvaná Oranžová revoluce, vedly ke změně režimu v zemi.

[editovat] Pamětihodnosti

• Chrám sv. Sofie (Софійський собор) z 11. století, založený knížetem Jaroslavem Moudrým, později přestavěný.
• Chrám sv. Ondřeje (Андріївська церква)
• Kyjevskopečerská lávra (Києво-Печерська лавра)
• Chrám sv. Vladimíra
• Chrám sv. Michala (Михайлівський Золотоверхий собор)
• socha Matka Vlast
• Zlatá brána (Золоті ворота)

Zlatá brána

Kyjevskopečerská lávra

Kyjevskopečerská lávra

Andrijivskyj Uzviz

[editovat] Administrativní členění

Kyjev je rozdělen na 10 správních obvodů („rajonů“):

• Darnyckyj (Дарницький)
• Desňanskyj (Деснянський)
• Dniprovskyj (Дніпровський)
• Holosijivskyj (Голосіївський)
• Oboloňskyj (Оболонський)
• Pečerskyj (Печерський)
• Podilskyj (Подільський)
• Solomenskyj (Солом'янський)
• Svjatošynskyj (Святошинський)
• Ševčenkivskyj (Шевченківський)

[editovat] Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava v Kyjevě.

Kyjev je vedle Lvova či Charkova nejvýznamnější dopravní křižovatkou v zemi. V dřívějších dobách, kdy tudy procházela cesta Iz Varjag v Greki, byla hlavní dopravní tepnou řeka Dněpr. Dnes má význam spíše pro nákladní dopravu; osobní doprava po Dněpru se omezuje na turistické a rekreační vyjížďky. První most přes Dněpr byl zřízen roku 1853; v současné době několikamilionovému městu slouží vlastní síť metra, tramvají, trolejbusů i autobusů.

Zhruba 30 km jihovýchodně od Kyjeva se nachází mezinárodní letiště Boryspil, blíže městu leží menší letiště Žuljany.

[editovat] Reference

1. ↑ http://www.ukrcensus.gov.ua/news/article;438/ (oficiální údaje z 1. 1. 2007)

[editovat] Související články

• Kyjevské metro
• Tramvajová doprava v Kyjevě

[editovat] Externí odkazy

• Kyjev – Kiev.cz, průvodce po Kyjevě s mnoha fotografiemi (česky)
• Encyklopedie Kyjeva (ukrajinsky)
• Oficiální web městské rady (ukr–rus–eng)