Olympijské hry

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Olympijské hry jsou největší sportovní událostí moderní doby. Svého předchůdce a vzor mají v antických olympijských hrách, konaných ve starém Řecku v Olympii na poloostrově Peloponés. Jejich zakladatelem byl podle pověsti Hérakles.

Pořádají se jako:

• Letní olympijské hry od obnovení her v roce 1896
• Zimní olympijské hry od roku 1924

Letní i zimní olympijské hry se konají jednou za 4 roky. Od roku 1992 se střídají po 2 letech. Do tohoto roku se konaly vždy ve stejný rok.

Samostatná, avšak organizačně částečně přidružená je šachová olympiáda.

Obsah 1 Historie 1.1 První krůčky na cestě k novodobým hrám 1.2 Novořecké olympijské hry 1.3 Novodobé olympijské hry 2 Olympijská myšlenka 3 Olympijská přísaha 4 Olympijské symboly 5 Olympijský ceremoniál 5.1 Zahajovací ceremoniál 5.2 Závěrečný ceremoniál 5.3 Ceremoniál předávání olympijských medailí 6 Olympiády v přeneseném významu

[editovat] Historie

[editovat] První krůčky na cestě k novodobým hrám

Antické olympijské hry byly nejvýznamnější a nejstarší z všeřeckých her. Konaly se od roku 776 př.n.l. až do roku 393 našeho letopočtu. Roku 394 zakazuje olympijské hry zvláštním ediktem Theodosius I., v roce 426 pak vydává rozkaz ke zbourání chrámů a soch v Olympii a dílo zkázy bylo dokonáno zemětřeseními v letech 522 a 551.

První krůčky na dlouhé cestě k prvním novodobým hrám patří řeckým učencům z Byzance, kteří ve 14. a 15. století působili na italských univerzitách, a jejich žákům. Pietro Paolo Vergerio (1348-1419), profesor padovské univerzity, byl první o kom je známo, že vyhlásil právo muže na cvičení těla. Vittorino Ramboldini de Feltre (1378-1446) šel ještě dál, když v Mantově založil tělocvičnou školu.

První novodobá práce o olympijských hrách vyšla roku 1430 a byla dílem florentského básníka Matea Palmieriho. Roku 1491 vydal Virgilius Polydorus knihu O posvátných hrách starých Řeků a roku 1569 vychází v Benátkách kniha významného humanisty Hieronyma Mercuriala O gymnastickém umění. I když si tyto činnosti nekladli za cíl znovuobnovení olympijských her, byly důležitým stupínkem na cestě k oživení tradice pěstování kultury těla.

První novodobé sportovní hry nesoucí označení olympijské, byly Anglické olympijské hry, které na svém venkovském sídle v Cotswoldu uspořádal roku 1604 Robert Dover. Hry podporoval i velký příznivec a propagátor sportu, král Jakub I. Hry se měly konat každý rok za letního slunovratu, na programu byly běžecké disciplíny, hod kladivem, míčové hry, šerm holemi a zápas. Mohli se zúčastnit jak šlechtici, prostí občané, některých disciplín dokonce i ženy. Hry se dočkaly 40 ročníků a skončily nejpozději se smrtí svého zakladatele.

První, kdo vystoupil s myšlenkou obnovení olympijských her, byl v roce 1760 německý pedagogický reformátor Johann Bernhard Basedow. Dalším velkým propagátorem vzkříšení olympijských her byl Johann Christoph Friedrich Gutsmuths. Pod jeho vlivem uspořádaly některé tělovýchovné organizace v několika německých městech sportovní klání pod označením olympijské hry.

[editovat] Novořecké olympijské hry

15. listopadu 1859 se v Aténách 20 000 diváků stalo svědky sportovních klání 300 soutěžících na prvních novořeckých olympijských hrách. Hlavní zásluhu na jejich uspořádání měl hrdina osvobozovacích bojů, Evangelos Zappas, který jejich organizaci věnoval nejen značné úsilí, ale i celý svůj majetek. Myšlenka uspořádat novořecké olympijské hry se zrodila v Pyrgu. Bylo to krátce po osvobození Řecka z turecké nadvlády, kdy se místní městská rada rozhodla pro obnovení her přímo v Olympii. Měly se konat každé čtyři roky 25. března, tj. na Den řecké nezávislosti. Nepříznivé podmínky v Olympii (bažinaté území plné komáru představovalo velkou hrozbu malárie) vedly k tomu, že se nakonec hry konaly až v listopadu a v Aténách. Hry se pak konaly ještě v letech 1870, 75 a 87.

[editovat] Novodobé olympijské hry

Pierre de Coubertin se několik let věnoval studiu tělovýchovných systémů v anglosaském světě. Své poznatky zpracoval v několika knihách a zároveň usiloval o jejich začlenění do francouzského výchovného systému. Když viděl, že jeho literární činnost nevzbudila dostatečný zájem, rozhodl se přejít k činům. V roce 1888 se rozhodl, že obnoví olympijské hry.

Okamžitě začal pro tento záměr shánět podporu v okruhu svých známých a přátel a 25. listopadu 1892 vystoupil s touto myšlenkou veřejně na schůzi k 5. výročí založení Francouzské unie atletických sportů. V roce 1896 se tak konaly v Aténách první novodobé letní Olympijské hry.

[editovat] Olympijská myšlenka

Zformuloval ji Pierre de Coubertin ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti (kalokagathía), posvátný mír (ekecheiría), slavnostní obřady při zahájení antických OH ožívají v nové formě při dnešních OH obohaceny o požadavek rovnoprávnosti všech sportovců bez rasové, politické a náboženské diskriminace, o požadavek demokracie a internacionalismu. Dnešní olympijská myšlenka je v podstatě vyjádřena v základním článku olympijské charty.

[editovat] Olympijská přísaha

slavnostní slib, který skládají:

• sportovci při slavnostním zahájení
• rozhodčí při slavnostním zahájení

Pro obojí význam viz Olympijský slib

• sportovec při podpisu přihlášky
• nový člen MOV

[editovat] Olympijské symboly

olympijské symboly, znaky vyjadřující olympijské myšlenky a univerzálnost olympijského hnutí, jeho úkoly a cíle. Rozlišujeme:

• nejvyšší symboly olympijského hnutí (olympijský symbol, vlajka, heslo)
• emblémy, znaky NOV (národní olympijský výbor) a organizačních výborů OH (ZOH)
• maskoty

Nejvyšším olympijským symbolem jsou olympijské kruhy, které jsou vzájemně propojeny. Pět kruhů představuje pět kontinentů spojených olympijskou myšlenkou, šest barev (včetně bílého podkladu) barvy všech národů světa. Existuje obecný názor, že kruhy představují jednotlivé kontinenty, ale není tomu tak. Baron de Coubertin vnímal kruhy a barvy jako dva nezávislé symboly a MOV výslovně uvádí, že žádný z kruhů nereprezentuje konkrétní kontinent. Olympijské kruhy jsou součásti olympijské vlajky, která má bílý podklad a v jejím středu je umístěno pět olympijských kruhů:

• modrý kruh je vlevo nahoře, nejblíže žerdi.
• černý kruh je vedle modrého, ve středu vlajky.
• červený kruh je vedle černého.
• žlutý kruh propojuje modrý a černý kruh
• zelený kruh propojuje černý a červený kruh.

Vlajka poprvé zavlála při VI. olympijském kongresu 1914, na olympijském stadiónu poprvé 1920. Na OH se vyvěšuje vlajka, kterou 1920 věnovaly Antverpy, na ZOH vlajka, kterou 1952 věnovalo Oslo. Součástí historické vlajky je i olympijské heslo Citius, Altius, Fortius (Rychleji, výše, silněji), které vyjadřuje cíl olympijského hnutí, úsilí o neustálý pokrok. Pierre de Coubertin toto heslo převzal od svého přítele, abbé Didona. Nejvýznamnější symboly olympijského hnutí jsou podle čl. 6 olympijské charty výlučným vlastnictvím MOV. S výjimkou oficiálního olympijského dne nesmí NOV užívat olympijské symboly bez jeho výslovného povolení. Nejvyšší symboly se nesmí použít ke komerčním účelům. Kombinací olympijských kruhů s jinými znaky nebo atributy (např. se státní vlajkou) vznikají emblémy, znaky NOV a organizačních výborů OH (ZOH), jejichž jsou vlastnictvím, musí však být schváleny MOV. Nově používaným symbolem OH (ZOH) jsou maskoty, které mají vyjadřovat národní tradici hostitelské země.

[editovat] Olympijský ceremoniál

Olympijský ceremoniál je soubor předepsaných obřadů pro zahájení a ukončení OH a pro rozdílení cen, konající se v hlavním olympijském stadionu.

[editovat] Zahajovací ceremoniál

• začíná příchodem hlavy státu země pořádající OH v doprovodu předsedy MOV a předsedy organizačního výboru her na stadion.
• zazní hymna pořádající země
• defilé účastníků - každá delegace je označena standartou se jménem země a vlajkou. Defilé zahajuje delegace Řecka a uzavírá je delegace hostitelské země; ostatní národy defilují v abecedním pořádku podle jazyka země, která hry pořádá.
• předseda MOV přednese uvítací projev a vyzve hlavu pořádajícího státu, aby pronesl zahajovací formuli.
• ozve se hlas trubek a za zvuků olympijské hymny je vztyčena olympijská vlajka.
• předání oficiální, olympijské vlajky starostovi pořadatelského města.
• symbolické vypuštění holubů.
• příchod olympijské štafety s pochodní. Poslední běžec oběhne stadión a zažehne olympijský oheň.
• slavnostní přísaha sportovců a rozhodčích.
• Na závěr zahajovacího ceremoniálu je hrána hymna hostitelské země.

[editovat] Závěrečný ceremoniál

• Vlajkonoši zúčastněných delegací nastoupí spolu s nosiči standart s označením země na plochu stadiónu ve stejném pořadí a zaujmou stejná místa jako při zahájení.
• Za nimi defiluje šest závodníků z každé delegace v osmi- nebo desetistupech bez rozdílu státní příslušnosti.
• zazní řecká státní hymna.
• na stožár stojící po pravé straně středového stožáru (užívaného pro vlajky vítězů) vystoupá řecká vlajka; pak vystoupá na středový stožár vlajka pořadatelské země a na stožár vlevo od středového vlajka země, v níž se nachází město, jež bude pořádat příští hry.
• zazní hymna země příštích OH.
• předseda MOV vystoupí na pódium a krátkým projevem, v němž poděkuje pořadatelské zemi a pozve k účasti na příštích hrách, hry ukončí.
• Zazní fanfára.
• zhasne olympijský oheň.
• za zvuků olympijské hymny je spuštěna ze stožáru olympijská vlajka.
• při odnášení vlajky ze stadiónu je pozdravena pěti dělovými výstřely a pěvecké sbory zpívají na rozloučenou.

[editovat] Ceremoniál předávání olympijských medailí

• se koná v průběhu olympijských her, pokud možno ihned po skončení soutěže a na místě, kde se soutěž konala. Medaili předává předseda MOV nebo určený člen MOV za doprovodu předsedy příslušné mezinárodní sportovní federace nebo jeho náhradníka.
• závodníci, kteří skončili na prvním, druhém a třetím místě, vystoupí na stupně vítězů; vítěz na nejvyšší středový stupeň, druhý na stupeň po jeho pravici a třetí na stupeň po jeho levici
• na středový stožár je vztyčena vlajka země vítěze, vlajky druhého a třetího závodníka na dvou stožárech vedlejších.
• zazní státní hymna vítěze.

Olympijský ceremoniál se stal hlavním vzorem pro podobné akty řady mezinárodních soutěží.

[editovat] Olympiády v přeneseném významu

Olympiádami se nazývají i různé místní nebo školní sportovní nebo i jiné soutěže napodobující skutečnou olympiádu. Pro tělesně postižené sportovce bývá pořádána Paralympiáda. Názvem Olympiáda byl inspirován i název Československých spartakiád.

Rovněž vzdělávací znalostní a dovednostní soutěže konané ve spolupráci se školami se nazývají olympiády: například matematická olympiáda, fyzikální olympiáda, chemická olympiáda, astronomická olympiáda atd.