Čechy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Čechy
vlajka Čech (do roku 1920 také vlajka ČSR a v letech 1990-1992 vlajka ČR)
moderní verze historického znaku Čech (současně malý znak České republiky)	historický znak Čech
erb českých králů	knížecí erb Přemyslovců
Základní údaje
Hlavní město:	Praha
Rozloha:	52 065 km²
Počet obyvatel:	přes 6 000 000 (2000)
Hustota osídlení:	121 obyvatel/km²
Nejvyšší bod:	Sněžka (1602 m)
Mapa
Čechy v Habsburské monarchii Čechy na mapě Česka
██ území Čech do 30. července 1920 ██ území tzv. Západního Vitorazska připojeného k Čechám 31. července 1920 Mapa zobrazující Čechy a od jejích historických hranic se odchylující hranice České a Moravské církevní provincie

Čechy (latinsky Bohemia, německy Böhmen) (původní plný oficiální název do roku 1918 zněl Království české, po vzniku Československa Země česká) jsou jednou ze 3 historických zemí v dnešním Česku. Na severozápadě sousedí s německou spolkovou zemí Svobodným státem Sasko (zabírajícím i většinu Horní Lužice); na severu se Slezskem (resp. s tou jeho částí, která dnes patří Polsku, do roku 1945 Prusku, tedy Německu a do vlády Marie Terezie Rakousku resp. Česku (tehdy Země Koruny české), na východě s Moravou, na jihu s rakouskými spolkovými zeměmi Dolní a Horní Rakousy, na jihozápadě s německou spolkovou zemí Svobodný stát Bavorsko.

Od roku 2000 jsou Čechy rozděleny mezi kraje Jihočeský (většina území kraje), Karlovarský (celé území kraje), Královéhradecký (celé území kraje), Liberecký (celé území kraje), Pardubický (většina území kraje), Plzeňský (celé území kraje), Středočeský (celé území kraje), Ústecký (celé území kraje), Hlavní město Prahu, Vysočinu (necelá polovina území kraje), a Jihomoravský (pouze Jobova Lhota).

Čechy byly od počátku politickým centrem dědičných zemí Koruny české, ke kterým v různých dobách dále patřily zejména Morava, Slezsko a Lužice.

Název pochází od západoslovanského kmene Čechů.^[zdroj?] Latinský název Bohemia, původně Boiohaemum, jenž časem ovlivnil i názvy v jiných jazycích (např. německé Böhmen), je odvozen od keltského kmene Bojů, kteří na území Čech žili od 4. do 1. století př. n. l.

Obsah 1 Chybné používání výrazu Čechy pro celé území Česka 2 Přírodní podmínky 3 Dějiny 4 Územní správa 5 Obyvatelstvo 6 Největší města (podle počtu obyvatel) 7 Doprava 8 Věda a vzdělání 9 Reference 10 Související články 11 Externí odkazy

[editovat] Chybné používání výrazu Čechy pro celé území Česka

Po zániku Československa vznikl problém, jaký je jednoslovný obecný název státu Česká republika. Použití názvu Čechy pro celý stát je nesprávné a na Moravě a ve Slezsku je někdy chápáno urážlivě. Problém vyvolal živou veřejnou diskusi, věnoval se mu i Senát ve svém veřejném slyšení [1].

Jako věcně správné pojmenování celého státu je většinou odborníků označováno Česko, ovšem toto označení má řadu odpůrců, mnozí jej považují za ošklivý novotvar (přestože bylo použito i dlouho před vznikem Československa), něco nepatřičného či cizorodého. Přesto se v posledních letech toto označení postupně prosazuje, zvláště v hromadných sdělovacích prostředcích.

[editovat] Přírodní podmínky

Většinu území tvoří pahorkatiny, v severní polovině pak úrodná nížina kolem Labe, nad níž se vypíná pro Čechy významná, byť nijak zvlášť vysoká hora Říp (456 m). Přirozené hranice pak ze všech stran vytyčuje věnec hor: (od jihovýchodu po směru hodinových ručiček) Novohradské hory, Šumava, Český les, Krušné hory, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše s nejvyšší horou Sněžkou (1602 m), Orlické hory a na východě rozsáhlá oblast Českomoravské vrchoviny. Geomorfologicky patří celé území k Českému masívu v soustavě Hercynských pohoří.

Víceméně celé území Čech spadá do povodí Labe a úmoří Severního moře. Nejdelší českou řekou nicméně není Labe, ale Vltava (430 km; Labe má na českém území 364 km, z toho od pramene k soutoku s Vltavou 255 km). K dalším důležitým řekám patří Berounka, Otava, Malše, Lužnice, Sázava, Úpa, Orlice, Jizera a Ohře.

Největším jezerem je Černé jezero na Šumavě.

[editovat] Dějiny

(Vizte též Dějiny Česka)

Od 3. století př. n. l. žili v Čechách Keltové (kmen Bójů), od 1. století n. l. Germáni (kmen Markomanů). Slované přicházeli ze severovýchodu od 5. století. Podle tradiční historiografie se na území Čech usídlily kmeny Čechů (levý břeh Vltavy ve středních Čechách), Doudlebi (jižní Čechy), Chebané (Chebsko), Lučané (Žatecko), na severu Čech Děčané, Milčané, Litoměřici, Pšované a Lemúzi, na severovýchodě Charváti, na východě Zličané. Dušan Třeštík však přesvědčivě dovozuje, že tak malé kmeny by byly naprostou historickou výjimkou; na území Čech tedy sídlil pouze jeden kmen.

Kmeni Čechů vládla knížata z dynastie Přemyslovců, která si v 9. století podrobila většinu ostatních knížat pod svou svrchovanou moc. Tento proces byl dokončen v roce 995, kdy byl vyvražděn rod Slavníkovců.

Morava byla k Čechám poprvé připojena Boleslavem I. kolem roku 965; do té doby byla ve sféře vlivu Maďarů.

Za dynastie Habsburků se Čechy staly jednou zemí rozsáhlé monarchie. Morava a Slezsko byly mezi habsburskými zeměmi sice vyjmenovávány samostatně, ale byly pouhými vedlejšími zeměmi České koruny. Panovník byl markrabětem moravským a vévodou slezským z titulu českého krále. (Habsburkové v době vlády v Čechách používali současně titulu císař, tím se však myslel císař Svaté říše římské, později císař rakouský).

Po vzniku Československa byly k Čechám 31. července 1920 připojeny i do té doby Dolnorakouské České Velenice s okolím, Západní Vitorazsko dnes (nazývané Vitorazsko). Naposledy byly Čechy správní jednotkou roku 1948. Za první republiky byla v roce 1927, opuštěna myšlenka rozdělit historické země na župy. Čechy byly jednou ze čtyř zemí, na které se území republiky dělilo (země Česká, země Moravskoslezská, země Slovenská a země Podkarpatoruská.

1. ledna 1949 bylo v Československu zemské uspořádání zrušeno, nahrazeno členěním na centralisticky spravované kraje, které nerespektovaly dřívější zemské hranice (zejména Jihlavský kraj), a Čechy přestaly existovat jako správní celek. Tento stav byl konzervován i ve správní reformě zavedené od 1. července 1960 a v roce 2000.

[editovat] Územní správa

V gotice vzniklo v Čechách 12 krajů. V čele krajů stáli poprávci (iudices provinciales) a 2 krajští hejtmani. V druhé polovině 15. století existovaly tyto kraje:

1. pražský – kouřimský
2. slánský neměl poprávce.
3. žatecký
4. bechyňský
5. prácheňský (písecký): v Písku sídlil kmet. Byl spojen s vltavským děkanátem a podbrdskou cudou.
6. plzeňský
7. rakovnický neměl poprávce.
8. litoměřický
9. boleslavský
10. hradecký
11. chrudimský byl spojen s mýtským děkanátem.
12. čáslavský

K tomu existovaly ještě 4 vnější kraje:

1. Loketsko
2. Trutnovsko
3. Žitavsko
4. Kladsko

V roce 1714 byla provedena územní reforma:

1. slánský kraj zanikl připojením k rakovnickému kraji a do Slaného bylo přeloženo sídelní město.
2. k žateckému kraji bylo připojeno Loketsko a Chebsko.
3. berounský kraj vznikl vydělením Vltavska a Podbrdska z píseckého kraje.
4. z litoměřického kraj bylo odděleno mělnické panství.
5. k boleslavskému kraji byla připojena část brandýského panství a celé mělnické panství.

V roce 1751 bechyňský kraj rozdělen na podíl táborský a budějovický, plzeňský na podíl plzeňský a klatovský, žatecký na podíl žatecký a loketský a hradecký na podíl hradecký a bydžovský.

V roce 1849 byla provedena radikální reforma, kdy zůstalo pouze 7 krajů (krajských vlád) a 13 zemských (tj. krajských) soudů. V roce 1854 byla provedena nová reforma: bylo zřízeno 13 krajů a 15 krajských soudů. V roce 1862 bylo krajské zřízení zrušeno.

Roku 1920 byl přijat zákon o župním členění Československa, který byl však realizován pouze na Slovensku a Podkarpatské Rusi. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se však proti němu zvedla vlna nevole, a tak v těchto zemích nevstoupil v platnost. Na jeho základě měly být Čechy rozděleny na 9 žup a území Prahy, přičemž měla být i nadále důsledně respektována historická zemská hranice Čech a Moravy, ovšem země by jako správní celky byly zrušeny.

1. ledna 1949 bylo zavedeno členění na kraje, které však již nemělo s historickými kraji nic společného rozsahem krajů, ani jejich postavením či pravomocemi. K 1. červenci 1960 pak vstupila v účinnost další správní reforma, kterou byly hranice krajů i počet krajů změněny. V roce 1990 byly zrušeny krajské národní výbory, které byly obecnými správními úřady, avšak kraje jako takové zrušeny nebyly. V nové podobě byly kraje vytvořeny roku 2000 na základě zákona z roku 1997, přičemž se nové kraje do určité míry kryjí s kraji existujícími v letech 1949 - 1960. Členění na kraje z roku 1960 dodnes existuje ve vymezení územních obvodů soudů a správních obvodů pro zvláštní státní správu (např. daňovou).

[editovat] Obyvatelstvo

Podobně jako v rozloze, i v počtu obyvatel představují Čechy přibližně 2/3 dnešního Česka. Etnicky jsou Čechy poměrně jednolité, ale do roku 1945 tomu bylo jinak. Již od počátku 2. tisíciletí byly neobydlené pohraniční hvozdy na pozvání českých panovníků kolonizovány německým obyvatelstvem. Před 2. světovou válkou tvořili velmi významnou menšinu, po válce však byli vyhnáni. Pohraničí osiřelo, místo Němců tam částečně zaujali např. Slováci a slovenští Romové. Některé vesnice byly úplně zbořeny a u hranic se západním Německem a s Rakouskem bylo vytvořeno nepřístupné pohraniční pásmo.

[editovat] Největší města (podle počtu obyvatel)

• Praha (1 130 316)
• Plzeň (161 904)
• Liberec (98 089)
• Ústí nad Labem (94 570)
• České Budějovice (93 086)
• Hradec Králové (92 628)
• Pardubice (88 062)
• Karlovy Vary (49 758)

Údaje k 1. lednu 2008, zdroj: MVČR ^[1]

[editovat] Doprava

Silniční i železniční síť je do značné míry uspořádána hvězdicovitě s hlavními tahy vycházejícími z Prahy.

[editovat] Věda a vzdělání

V Praze sídlí Univerzita Karlova, založená ve středověku, České vysoké učení technické, založené v 18. století, několik dalších vysokých škol a také Akademie věd České republiky. Další významné univerzity jsou Jihočeská v Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci, Západočeská v Plzni, Technická univerzita v Liberci, fakulty UK v Hradci Králové, Česká zemědělská univerzita v Praze, Škoda Auto Vyskoká škola v Mladé Boleslavi, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a další.

[editovat] Reference

1. ↑ Počty obyvatel v obcích (MVČR)

• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. NLN, Praha 1999, 660 pp., ISBN 80-7106-138-7

[editovat] Související články

• Česko
• Morava
• České Slezsko
• Lužice
• Slovensko
• Podkarpatská Rus

[editovat] Externí odkazy

• Vlajky a znaky českých zemí
• http://www.libri.cz/databaze/dejiny - F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech, encyklopedická databáze na serveru nakladatelství Libri

	Česko (CZ)
Samosprávné kraje (sídlo)
hlavní město Praha | Středočeský kraj (Praha) | Jihočeský kraj (České Budějovice) | Plzeňský kraj (Plzeň) | Karlovarský kraj (Karlovy Vary) | Ústecký kraj (Ústí nad Labem) | Liberecký kraj (Liberec) | Královéhradecký kraj (Hradec Králové) | Pardubický kraj (Pardubice) | kraj Vysočina (Jihlava) | Jihomoravský kraj (Brno) | Olomoucký kraj (Olomouc) | Moravskoslezský kraj (Ostrava) | Zlínský kraj (Zlín)
Územní („staré“) kraje (sídlo)
Středočeský (Praha) | Jihočeský (České Budějovice) | Západočeský (Plzeň) | Severočeský (Ústí nad Labem) | Východočeský (Hradec Králové) | Jihomoravský (Brno) | Severomoravský (Ostrava) | samostatná územní jednotka: hl. m. Praha
Země: Čechy | Morava | Slezsko

Československo – administrativní dělení (1918–1992)
1918–1948 (země)	Země Česká • Země Moravskoslezská (od 1. 12. 1928; předtím Země Moravská a Země Slezská) • Země Slovenská • Země Podkarpatoruská (do března 1939)
1949–1960 (kraje)	Banskobystrický kraj • Bratislavský kraj • Brněnský kraj • Českobudějovický kraj • Gottwaldovský kraj • Jihlavský kraj • Karlovarský kraj • Královéhradecký kraj • Košický kraj • Liberecký kraj • Nitranský kraj • Olomoucký kraj • Ostravský kraj •  Plzeňský kraj • Pražský kraj • Prešovský kraj • Pardubický kraj • Ústecký kraj • Žilinský kraj
1960–1992 (kraje)* (* od 1969 v rámci republik)	Jihočeský kraj • Severočeský kraj • Středočeský kraj • Východočeský kraj • Západočeský kraj • Jihomoravský kraj • Severomoravský kraj ♦ Západoslovenský kraj • Středoslovenský kraj • Východoslovenský kraj (slov. kraje zrušeny od 1. 7. 1969 do 1970, a trvale od 19. 12. 1990)
1960–1992 (samostatné územní jednotky rovnocenné krajům)*	Hlavní město Praha • Bratislava (9. 3. 1968 – 19. 12. 1990; od 1969 Hlavné mesto SSR Bratislava, od 1. 3. 1990 Hlavné mesto SR Bratislava) • Brno (1969 – 1971) • Ostrava • Plzeň (obě 1. 7. 1969 – 1971)
1969–1992 (republiky)	Česká socialistická republika (ČSR) • Slovenská socialistická republika (SSR) Česká republika (ČR) (od 6. března 1990) • Slovenská republika (SR) (od 1. března 1990)

| |