Prusko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Prusko
Preußen

[[|←]]

1701 – 1934

[[Německo|→]]

vlajka

znak

geografie

hlavní město:

Königsberg, později Berlín

rozloha:

297 007 km² (v roce 1939)

obyvatelstvo

počet obyvatel:

41 700 000 (v roce 1939)

národnostní složení:

Němci, Poláci, Litevci aj.

jazyky:

pruština, později němčina

náboženství:

protestantsví

státní útvar

státní zřízení:

monarchie, později republika

měna:

pruský talér, později německá marka

vznik:

1701

zánik:

1934

předcházející státy:

[[]]

nástupnické státy:

[[Německo]]

Prusko je název pro historický státní útvar s proměnlivým územním rozsahem. Původní Prusy představovaly území ve východním Pobaltí mezi dolní Vislou a dolním Němenem (dnešní jihozápadní Litva, Kaliningradská oblast Ruské federace, Varmie a Mazury v Polsku).

V průběhu historie se pruský stát rozšířil na rozsáhlé oblasti severního Německa (Braniborsko, Pomořansko, Dolní Sasko), západního Německa (Porýní, Vestfálsko), severozápadního a jihozápadního Polska (polské Pomořansko a Slezsko), českého Hlučínska, dnešního jižního Dánska a belgická území Eupen a Malmédy.

[editovat] Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Pruska.

Středověký Pruský řádový stát

[editovat] Pohanské Prusy, pruský řádový stát

Již v době před naším letopočtem sídlili ve východním Pobaltí (na území dnešního severovýchodního Polska, a Kaliningradské oblasti baltské kmeny Prusů. Proto neslo toto území ve středověku název Prusy. Prusové zůstali pohany a nevytvořili si státní organizaci. Pokusy christianizovat je zůstávaly bezvýsledné. Kromě toho sami začali pořádat loupeživé vpády na polské území. Mazovský kníže Konrád proto pozval na obranu svého území do země Řád německých rytířů a daroval jim chelmiňskou zemi (1226). Roku 1237 se tento řád spojil s Řádem mečových bratří, který operoval v Livonsku (na území dnešního Lotyšska a Estonska). Pruské území se tak dostalo do kleští a bylo během následujících 50 let bezohledně dobyto. Křížových výprav proti Prusům se účastnili i čeští panovníci Přemysl Otakar II. a Jan Lucemburský. Původní pruské obyvatelstvo bylo germanizováno nebo vyhubeno, do Prus přišli němečtí kolonisté. Roku 1309 se řádové území rozšířilo o Gdaňské Pomoří.

Němečtí rytíři usídlení v Prusku expandovali proti dosud pohanské Litvě (Žmuď) i křesťanskému Polsku, které se na obranu proti řádu spojily tzv. Krevskou unií do jednoho státního celku (1385), kterému vládli králové z rodu Jagellonců. Roku 1410 dosáhlo Polsko významného vítězství nad pruskými řádovými vojsky v bitvě u Grunwaldu. Další porážka čekala slábnoucí řád v třináctileté válce s pruskými městy a Polskem (1454-1466). Poté byl uzavřen tzv. druhý toruňský mír, podle jehož ustanovení Polsku připadly tzv. Prusy královské (v podstatě pozdější Západní Prusko), s Marienburgem (Malborkem), který byl dosud sídelním městem velmistra řádu, Gdaňskem, Toruní a Elblagem. Hlavním městem zbývajícího řádového území, tzv. Prus křižáckých, se stal Königsberg (Královec, založený Přemyslem Otakarem II.) Postavení řádového velmistra v Prusích se stále zhoršovalo, neboť polští králové vůči němu stupňovali své nároky. Poslední velmistr řádu Albrecht Braniborský přijal roku 1525 luteránskou reformaci a prohlásil se za světského vládce dosud řádového území. Tzv. Prusy knížecí se poté staly lénem polského krále.

[editovat] Od sjednocení s Braniborskem do vzniku pruského státu

Roku 1618 byly Prusy knížecí spojeny s Braniborským markrabstvím, kde vládli rovněž Hohenzollernové v jeden stát (Braniborsko-Prusko) se silně německým charakterem. Hlavním městem se stal Berlín. „Velký kurfiřt“ Fridrich Vilém (1640-1688) dosáhl zrušení vazalských závazků a 19. září 1657 velavskou smlouvou i zrušení lenního poměru k Polsku, což bylo uznáno 3. května 1660 olivským mírem i ostatními mocnostmi. Na rozdíl od západní části nového státu (Braniborska), se východní část (Prusko) nestala součástí Svaté říše římské národa německého.

[editovat] Od vzniku Pruského státu do Napoleonských válek

18. ledna 1701 se pak syn Fridricha Viléma, kurfiřt Fridrich III. prohlásil v Königsbergu, se svolením polského krále a římskoněmeckého císaře,„Králem v Prusku“ jako Fridrich I., čímž založil později velice mocné Pruské království.

Prusko pak v tzv. slezských válkách v letech 1740-1745 získalo od Rakouska většinu Slezska s původně českým Kladskem. Tento zisk pak dokázalo ubránit v další sedmileté válce, kde bojovalo proti koalici Rakouska, Francie a Ruska. To byl počátek mocenského vzestupu Pruska, které se stalo jedním z nejdůležitějších evropských států. V této době vytvořilo Prusko nejen skvěle vycvičenou armádu, ale také efektivní úřednický aparát.

V letech 1772-1795 se pak Prusko zúčastnilo trojího dělení Polska a získalo tak rozsáhlá území na východě (Varmii, Západní Prusko, Chelmiňsko, Notečsko - Netzedistrikt, Velkopolsko, Kujavsko, Siradzko, Leczycko část Podlesí, a západní a severní Mazovsko včetně Varšavy), kde pak postupně vzniklo Západní Prusko, Nové Východní Prusko a Jižní Prusko.

[editovat] Od napoleonských válek do sjednocení Německa

V období tzv. napoleonských válek ztratilo Prusko v bojích proti Napoleonovi a jeho spojencům, rozsáhlá území na západě i východě, což si však po porážce Francie vykompenzovalo na Vídeňském kongrese, kde získalo západní část varšavského velkoknížectví, na níž vytvořilo vzniklo Poznaňsko, severní polovinu Saska včetně Dolní Lužice a severovýchodní poloviny Horní Lužice, a celé Porýní a Vestfálsko. Od Švédska pak smlouvou ze 4. června 1815 získalo severní část Předních Pomořan včetně Rujány. 8. června 1815 pak Prusko spolu s Rakouskem a ostatními německými státy vytvořilo Německý spolek, k němuž však nepatřily jeho 3 nejvýchodnější provincie Poznaňsko, Západní Prusko a Východní Prusko.

Prusko bylo v letech roku 1851 poraženo Dánskem v prusko-dánské válce (1848-1851), v níž chtělo Prusko ovládnout Dánskem kontrolované Šlesvicko s početnou německou menšinou. Roku 1863 pak bylo Šlevicko začleněno přímo do Dánska, což bylo zjevným porušením Londýnského protokolu z roku 1851, v němž se Dánsko mimo jiné zavázalo ponechat Šlesvicku jeho práva. Důsledkem byla následující německo-dánská válka roku 1864 pak Prusko s Rakouskem a ostatními německými státy bojovalo proti Dánsku, které chtělo oddělit jím ovládané Hoštýnsko a Lauenbursko od Německého spolku (Dánský král byl v rámci personální unie také vévodou Šlesvicka-Holštýnska, ale Holštýnsko bylo spolu s Lauenburskem na rozdíl od severnějšího Šlesvicka členem Německého spolku) a začlenit je do Dánska. V této válce bylo Dánsko poraženo, Šlesvicko se stalo prusko-rakouským kondominiem, Holštýnsko získalo Rakousko a Lauenbursko s titulem vévodství, Prusko.

Spor s Rakouskem o vedoucí úlohu v Německém spolku a o Šlesvicko-Holštýnsko pak vedl roku 1866 k prusko-rakouské válce, v níž bylo Rakousko a jeho spojenci poraženi. Prusko pak kromě anexe celého Šlesvicka-Holštýnska anektovalo rozsáhlá území rakouských spojenců Království Hannoverského, Kurfiřtství Hesenského a Vévodství Nasavského. V anexi dalšího rakouského spojence Království Saského mu zabránilo negativní stanovisko Rakouska a Francie, a Sasko bylo postiženo „pouze“ vysokými reparacemi. Další rakouští spojenci Království Bavorské a Velkovévodství Hesenské musely postoupit Prusku menší okrajová území. Velkovévodství Hesenské ztratilo okres Biedenkopf, západní část okresu Giessen a nedávno získané Hesensko-Hombursko. Bavorsko bylo nuceno odstoupit Prusku okrajová území ve Frankách (okres Gersfeld a část území východně od hesenského města Gelnhausen). Pruské zisky v této oblasti jsou dobře vidět srovnáním map 1 a 2. Na získaných územích poté Prusko vytvořilo provincie Hannoversko, Hesensko-Nassavsko a Šlesvicko-Holštýnsko. Prusko se pak stalo zakládajícím spolkovým státem Severoněmeckého spolku, který byl pod jeho hegemonií a v němž mu patřila většina území a až do konce první světové války pak už mělo stejný rozsah.

V letech 1870-1871 pak Prusko po boku dalších německých států bojovalo proti Francii v prusko-francouzské válce. 18. ledna 1871 se pak stalo největší spolkovou zemí nově založeného Německého císařství s oficiálním názvem Německá říše.

Politická mapa Pruska (před rokem 1905)

[editovat] Od sjednocení Německa do nástupu nacismu

V rámci Německého císařství mělo Pruské království opět hegemonii (pruský král byl zároveň německým císařem). Po pádu monarchie roku 1918 tu pak v rámci Výmarské republiky vzniká Svobodný stát Prusko (Freistaat Preussen). Ten pak v důsledku Versailleského míru ztratil rozsáhlá území na východě, severu a západě. Obnovená Litva získala severní část Východního Pruska; obnovené Polsko většinu Západního Pruska a Poznaňska, nepatrnou část Východního Pruska a část Slezska; Československo pak získalo Hlučínsko. Na západě pak Belgie získala Eupén a Malmédy, na severu získalo Dánsko část Šlesvicka (dnešní dánský okres Jižní Jutsko). Gdaňsk s okolím se stal samostatným státem (Svobodné město Gdaňsk) pod patronací Společnosti národů. Část Porýní se stala součástí Sárska. V letech 1921 a 1929 byl pak do Pruska ve dvou fázích začleněn Svobodný stát Valdek.

[editovat] Od nástupu nacismu do zániku Pruského státu

Po nástupu Hitlera k moci a následné centralizaci Německa, byl pak Svobodný stát Prusko přeměněn v rámci Třetí říše v pouhou zemi (Land Preussen), zbavenou veškeré autonomie. I nadále zde však až do konce druhé světové války fungovala formální zemská vláda. Na základě zákona „o Velkém Hamburku a dalších územních úpravách“ byl 1. dubna 1937 k Prusku připojen Lübeck, dosud oldenburské exklávy Lübeck a Birkenfeld, hamburská exkláva Cuxhaven jakožto i několik exkláv Meklenburska. Z toho Lübeck, Utinské knížectví a několik meklenburských exkláv byly začleněny do Šlesvicka-Holštýnska; Birkenfeld do Porýní; Cuxhaven do Hannoverska; dvě meklenburské exklávy do Braniborska. Naopak Wilhelmshaven byl předán Oldenbursku; řada obcí v okolí Hamburku byla připojena k Hamburku; exkláva pruské provincie Pomořan, Zetemin byla spolu s několika malými exklávami Braniborska předána Meklenbursku. V souvislosti s výboji Třetí říše pak byly během druhé světové války k Prusku dočasně připojeny velké části Polska (Západní Prusko, Poznaňsko, Gdaňsk, Klajpeda, polská část Slezska, severní část Mazovska, Hlučínsko a jiná území). Po skončení druhé světové války bylo Prusko Pustupimskou dohodou rozděleno (bez území východně od linie Odra-Nisa, která získala Polsko a SSSR) mezi 4 spojenecké okupační zóny a v jejich rámci pak bylo Prusko spojenci, v rámci následné decentralizace poválečného Německa, rozděleno mezi nově vytvořené země. Formálně pak Pruský stát existoval až do 25. února 1947, kdy byl rozhodnutím spojenecké kontrolní komise zrušen.

[editovat] Administrativní členění

Hranice Pruského státu se během historie permanentně měnily. Začátkem 18. století se Pruské království skládalo ze 17 zemských částí: Braniborska, Pomořan, Pruska, Geldernska, Klevska, Moersu, Krefeldu, Tecklenburgu, Lingenu, Mindenu, Marky, Ravensbergu, Lippstadtu, Magdeburku, Halberstadtu, Neuchâtelu a Valanginu. Roku 1713 byly některé zemské části spojeny do provincií, jiné naopak rozděleny mezi několik provincií. Prusko se nyní členilo na provincie Střední marku, Ukerskou marku, Starou Marku, Nová marka-Pomořany-Kašubsko, Prusko, Geldernsko-Klevsko, Minden-Marka-Ravensberg, Magdeburk-Halberstadt, Neuchâtel a Valangin. Po roce 1740 došlo ještě k několika dalším reformám.

Po Vídeňském kongresu bylo Prusko „Nařízením o zlepšení provinciálního zřízení“ od 30. dubna 1815 rozděleno na 10 provincií (v závorkách hlavní města), které s výjimkou Poznaňska, Východního a Západního Pruska přistoupily k Německému spolku:

Provincie Braniborsko (Postupim)
Provincie Východní Prusko (Královec)
Provincie Západní Prusko (Gdaňsk)
Provincie Pomořansko (Štětín)
Provincie Slezsko (Vratislav)
Provincie Poznaňsko (Poznaň)
Provincie Julišsko-Klevsko-Berg (Kolín nad Rýnem)
Provincie Velkovévodství Dolní Porýní (Koblenz)
Provincie Vestfálsko (Münster)
Provincie Sasko (Magdeburg)

27. června 1822 byly provincie Julišsko-Klevsko-Berg a Velkovévodství Dolní Porýní sloučeny do provincie Porýní, jejíž metropolí se stal Koblenz. V období od 3. prosince 1829 do 1. dubna 1878 byly provincie Západní a Východní Prusko sloučeny jako Provincie Prusko s hlavním městem Královcem. Tím se počet provincií snížil na 8. 7. prosince 1849 odstoupili v obou hohenzollernských knížectvích oba vládcové z místní větve hohenzollernské dynastie, a tak připadlo Hohenzollernsko Prusku, v jehož rámci bylo 12. března 1850 začleněno jako vládní obvod Sigmaringen do Porýní. Později se Hohenzollernsko často označovalo jako Hohenzollernské země. 20. července 1853 koupilo Prusko od Oldenburska kus země o rozloze 313 ha u řeky Jade, kde roku 1856 započalo se stavbou přístavu, který roku 1869 získal oficiální název Wilhelmshaven. Tento přístav byl již roku 1867 začleněn do nově získané provincie Hannoverska.