Rakouské císařství
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rakouské císařství Kaisertum Österreich
|
|||||||
geografie
|
|||||||
hlavní město: | |||||||
rozloha:
|
622 321 km²
|
||||||
nejvyšší bod:
|
Ortler (3905 m. n. m.)
|
||||||
nejdelší řeka:
|
|||||||
obyvatelstvo | |||||||
počet obyvatel:
|
30 000 000 (v roce 1815)
|
||||||
němčina (úřední), maďarština, čeština, italština, polština, slovenština, rusínština, jidiš, rumunština, chorvatština, slovinština
|
|||||||
státní útvar | |||||||
měna:
|
rakouský tolar
|
||||||
vznik:
|
římský císař František I. se prohlásil rakouským císařem
|
||||||
zánik:
|
|||||||
|
Rakouské císařství je oficiosním názvem užívaným v období od 11. srpna 1804 do 21. prosince 1867 pro souhrn dědičných zemí pod vládou rodu habsbursko-lotrinského (do porážky uherské revoluce v letech 1848/9 zahrnovalo pouze území původně náležející ke Svaté říši římské, po tomto datu pak i Uherské království).
Název vychází z titulu dědičného císaře rakouského (Erbkaiser von Österreich), přijatého Františkem II., posledním císařem Svaté říše římské jako název habsbursko-lotrinského arcidomu — …den Titel und die Würde eines erblichen Kaisers von Österreich (als den Nahmen Unsers Erzhauses)… — nejednalo se tedy o zřízení nové dědičné monarchie a postavení jednotlivých států/panství/území zůstalo nezměněno. František II. tak chtěl chránit rodové zájmy v okamžiku, kdy se Napoleon nechal korunovat francouzským císařem. V roce 1805 vzhledem k ohrožení Vídně napoleonskými vojsky byl přenesen císařský dvůr a vláda rakouské monarchie na čas do města Těšín.
Po dvou letech „dvojitého“ císařování se s ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznik Rýnského spolku) František II./I. vzdal 6. srpna 1806 koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi. Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy rakouské, království české a uherské.
Poněvadž nebylo z hlediska procesní ekonomie udržitelné vypočítávat všechna samostatná území pod panovníkovou vládou, začalo se původně dynastického titulu císaře rakouského poznenáhlu v praxi užívat i v teritoriálním smyslu císařství rakouského.
V důsledku výsledku prusko-rakouské války a selhání státní reformy bylo rakouské císařství v roce 1867 přeměněno Františkem Josefem I. na Rakousko-Uhersko, čímž uherské země získaly v rámci říše rovnoprávnost.
[editovat] Území rakouského císařství
- Království české
- Království uherské
- Království dalmatské
- Království Haličsko-Vladiměřské
- Království Chorvatsko-Slavonské
- Království lombardsko-benátské
- Arcivévodství Rakousy pod Enží a Arcivévodství Rakousy nad Enží (formálně jako Arcivévodství rakouské)
- Království ilyrské, uspořádané od roku 1850 jako
- Vévodství kraňské
- Vévodství korutanské
- Okněžněné hrabství Gorice a Gradiška
- Markrabství istrijské
- Vévodství solnohradské od roku 1850
- Vévodství slezské
- Vévodství štýrské
- Vévodství Bukovina od roku 1850
- Velkoknížectví sedmihradské od roku 1867 součást Uherska
- Markrabství moravské
- Okněžněné hrabství tyrolské