Habsburská monarchie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Habsburská monarchie, často označovaná jako Rakouská monarchie nebo prostě jen Rakousko, je neoficiální označení pro historický státní útvar, jemuž vládla rakouská větev dynastie Habsburků a jejich potomků z Habsbursko-Lotrinské dynastie, mezi lety 1276 – 1918. Metropolí byla obvykle Vídeň. V letech 1867 – 1918 se tato monarchie obvykle označovala jako Rakousko-Uhersko. Země Koruny české byly součástí od smrti Ludvíka Jagellonského v roce 1526 až do konce 1.světové války
Obsah |
[editovat] Časová období
- 1276 – 11. srpna 1804 Habsburská monarchie či Rakouská monarchie - Jedná se o neoficiální, ale velice frekventované názvy. Tento státní útvar s centrem na území dnešního Rakouska neměl žádné oficiální názvy.
- 11. srpna 1804 – 21. prosince 1867 Rakouské císařství
- 21. prosince 1867 – 11. listopadu 1918 Rakousko-Uhersko
[editovat] Po třicetileté válce
1637 - 1657 Ferdinand III.- mírnější rekatolizace
1657 - 1705 Leopold I.
-monarchie se přetváří v absolutistický stát, pomocí byrokratických prostředků
Války s Turky od 60. let
1683 : čtvrt milionu Turků oblehlo Vídeň (velkovezír Kara Mustafa), byli však odraženi a postupně vytlačeni z Uher
-uhry se staly součástí habsburské říše , častá povstání proti feudálnímu útisku , proti rekatolizaci a proti absolutismu (1678 - 1687 odboj Imricha Tökölyho, který se ovládal severovýchod Uher a osamostatnil se); s Turky; na počátku 18. století další povstání vedené sedmihradským vévodou Františkem II. ).
Souběžně s tureckými válkami podporou protifrancouzských koalic od roku 1700 : účast ve válce o dědictví španělské .
Nejvýznamnější císařský vojevůdce na přelomu 17./18. století, princ Evžen Savojský.
1705 - 1711 : Josef I.
Stavovské sněmy ztrácely pravomoce, roste význam ústředních orgánů: státní rada, dvorská kancelář, dvorská vojenská rada.
Snahy o zlepšení situace v Českých zemích (obava ze staré české šlechty):
- Jan Václav Vratislav z Mitrovic
- Václav Norbert Kinský
[editovat] Sedmiletá válka
Roku 1756 bylo Sasko napadeno Pruskem. Tehdejší Habsburská císařovna Marie Terezie v obavách, že bude ohroženo i Rakousko, vyhlásila Prusům válku.
[editovat] Metternichovský absolutismus
Po smrti Josefa II. v roce 1790 nastoupil na trůn jeho mladší bratr Leopold II. Za jeho vlády ve Francii propukla revoluce. Po Leopoldově smrti v roce 1792 ho vystřídal na trůně jeho syn František II., který je někdy uváděn také jako rakouský císař František I. I když se Habsburská monarchie skládala z mnoha území a František I. používal řadu dalších titulů, neslo habsburské soustátí v letech 1806 až 1867 souhrnný název rakouské císařství. V roce 1811 byl vydán občanský zákoník (kopie Napoleonova občanského zákoníku). Na vládě Františka II. se také významně podílel kancléř Metternich, který do roku 1848 řídil rakouskou zahraniční politiku.
Tento režim sledoval jediný cíl: zabránit jakémukoliv odporu, reformám nebo změnám, jež by mohly ohrozit pozici císaře nebo stát. Tato situace vdechla také život „tajné polici“ a „cenzuře“, o které se opírala většina císařské moci. Noviny vydávaly pouze úřední zprávy, velké množství knih se kvůli cenzorům nedočkalo vydaní. Důsledkem byla vzájemná nedůvěra lidí a strach ze samostatného uvažování. Špatně placení úředníci se báli rozhodovat, odpovědnost raději přenášeli na své nadřízené.
Vzdělaní a přemýšliví lidé byli podezíráni, že by mohli šířit nebezpečné názory. Univerzity byly pod státním dozorem a nemohly navazovat kontakt se zahraničními školami. Po smrti Františka II. se na trůnu usadil jeho prvorozený syn Ferdinand I., kterému se také říkalo Dobrotivý (zřejmě v souvislosti s jeho duševní nemocí). Poté řízení státu přešlo do rukou státní rady, kterou stále ovlivňoval kancléř Metternich. V roce 1836 byl Ferdinand I. korunován českým králem jako poslední český panovník.
