Josef I. Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Josef I.

Josef I. (26. července 1678, Vídeň – 17. dubna 1711 tamtéž) byl římským císařem, českým a uherským králem a předposledním členem dynastie Habsburků v mužské linii.

Josef byl synem císaře Leopolda I. ze třetího manželství Eleonorou Neuburskou. Měl sice mnoho vlastních i nevlastních sourozenců, ale díky brzkému úmrtí většiny z nich se stal záhy nejstarším mužským potomkem.

Otec ho již v dětských letech nechal korunovat uherským (v roce 1687) a římskoněmeckým králem (r. 1690). Českým králem Josef naopak korunován nebyl. Jazykově všestranně vybavený muž při tom uměl česky jistě lépe než jeho otec. V roce 1702 navštívil Prahu a Starou Boleslav, kde se poklonil Palladiu země české. V té době již byly v plném proudu války o španělské dědictví, během nichž Josef I. podporoval nároky svého mladšího bratra Karla, když se osobně zúčastnil obléhání města Landau v roce 1702. Na různých bojištích zde získával další úspěchy oblíbenec Josefa Evžen Savojský.

Josef I. zdědil v roce 1705 po otci mocnářství v nelehké situaci. Kromě podpory bratrovi se musel také věnovat vnitrostátnímu problému na území Uher. Díky povstání tam totiž v té době již přes rok působil v jejich značné části jako sedmihradský kníže František II. Rákoczi.

Josef I. jako po všech stránkách bohatě vzdělaný a zároveň rozhodný člověk zároveň hodlal uskutečnit mnoho reforem v oblasti finanční, soudní a dalších. Začal u vlastního dvora, když výrazně zúžil a omladil okruh svých spolupracovníků. Na mnoho jím zamýšlených plánů však nedošlo.

V roce 1711 se při tom zdálo, že by se vše konečně mohlo ubírat správným směrem. Španělská válka se zdála být vyhranou a problém Uher vyřešen. Vše ovšem zhatila nenadálá panovníkova smrt způsobená neštovicemi.