Kraj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kraje České republiky

Kraje je v současné době v České republice označení pro dva různé typy objektů:

• Vyšší územní samosprávné celky (územní společenství občanů, veřejnoprávní korporace), které ustanovuje ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků.
• Územní jednotky (části území republiky), které jsou stanoveny zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, v novelizovaném znění.

Obsah 1 Historie 2 Územní („staré“) kraje 3 Samosprávné kraje 3.1 Krajské znaky 4 Související články 5 Reference 6 Externí odkazy 6.1 Právní předpisy

[editovat] Historie

Na území dnešního Česka představovaly kraje původně zcela odlišný typ správní jednotky než je tomu v současnosti. Od středověku do 19. století, kdy byla původní koncepce krajů stejně jako kraje zrušeny, se vždy jednalo o správní celky stojící mezi panstvími a zeměmi.

Počátky tohoto původního krajského zřízení spadají v Čechách do 2. poloviny 13. století, Přemysl Otakar II. nahradil původní zřízení hradské. Od 15. století do roku 1714 existovalo v Čechách 14 krajů: Bechyňský, Boleslavský, Čáslavský, Hradecký, Chrudimský, Kouřimský, Litoměřický, Plzeňský, Podbrdský, Prácheňský, Rakovnický, Slánský, Vltavský a Žatecký; zvláštní postavení měly kraje Loketský, Kladský, Trutnovský a Tachovský; mimo krajské zřízení stálo Chebsko a Ašsko. Roku 1714 došlo k redukci na 12 krajů.

Poslední feudální reorganizace z roku 1751 trvala až do roku 1848 a dala vzniknout 16 krajům: Berounský, Boleslavský, Budějovický, Bydžovský, Čáslavský, Hradecký, Kouřimský, Litoměřický, Loketský (s mimořádným postavením Chebska a Ašska), Plzeňský, Prácheňský, Rakovnický,Táborský, Žatecký, do žádného kraje nepatřila Praha.

Na Moravě vznikly 4 a později 5 krajů až v 16. století, jako součást obrany proti Turkům, pravidelná krajská organizace se rozvinula až po Bílé hoře, kdy se země dělila na 5 krajů: Brněnský, Olomoucký, Hradišťský, Jihlavský a Znojemský, od roku 1734 do roku 1848 měla Morava 6 krajů – přibyl kraj Přerovský

Ve Slezsku byly zřízeny tři kraje: Krnovský, Opavský a Těšínský, a to až po odtržení velké části území v roce 1742, od roku 1783 do roku 1848 pak pouze dva: Opavský a Těšínský.

Revoluční rok 1848 přinesl závažné změny ve správním zřízení, panství přestala být nejnižší správní jednotkou, kterou se stávají obce.

V letech 1850–1855 měly

• Čechy 7 krajů se 79 okresními hejtmanstvími,
• Morava měla 2 kraje s 25 okresními hejtmanstvími,
• Slezsko mělo pouze 7 okresních hejtmanství.

V letech 1855–1868 byla politická a soudní správa spojena v okresní úřady, tehdy měly Čechy 13 krajů s 207 okresními úřady a Morava 6 krajů se 76 okresními úřady. Poté byly kraje jako správní jednotky zrušeny a země se členily pouze na okresy.

V letech 1923–1928 bylo v českých zemích stanoveno 15 žup: Praha, Pardubice, Hradec Králové, Mladá Boleslav, Česká Lípa, Louny, Karlovy Vary, Plzeň, České Budějovice, Jihlava, Brno, Olomouc, Uherské Hradiště, Moravská Ostrava a Český Těšín, které však nebyly zavedené do praxe.

V roce 1928 byla provedena určitá reforma stávajícího zemského zřízení, a zatímco země Česká existovala územě nezměněna, Země moravská a Slezská byly spojeny v Zemi Moravskoslezskou.

Kraje byly nově vytvořeny 1. ledna 1949 na základě radikální komunisty schválené správní reformy, jíž byly země Česká a Moravskoslezská definitivně zrušeny jako správní celky a jejich území rozdělena mezi centralisticky spravované celky, které se opět označovaly jako kraje, přestože s koncepcí původních historických krajů neměly vůbec nic společného. Na území dnešní České republiky tak vzniklo 13 krajů, které již nerespektovaly původní země ani původní historické kraje. Jednalo se o kraje: Pražský (26 okresů), Českobudějovický (15), Plzeňský (13), Karlovarský (9), Ústecký (13), Liberecký (11), Hradecký (14), Pardubický (12), Jihlavský(13), Brněnský (18), Olomoucký (12), Gottwaldovský (11), Ostravský (11). Včele každého kraje stál krajský národní výbor (KNV).

[editovat] Územní („staré“) kraje

Kraje dosud existující jako územní celky vznikly 11. dubna 1960 vyhlášením zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, a jejich orgány (krajské národní výbory) měly být vytvořeny nejpozději do 1. července 1960. Z právního hlediska tyto územní celky existují dosud. Tento zákon byl novelizován právními předpisy č. 69/1967 Sb., 29/1968 Sb., 36/1968 Sb., 175/1968 Sb., 40/1969 Sb., 41/1969 Sb., 71/1969 Sb., 126/1971 Sb., 248/1990 Sb., 425/1990 Sb., 108/1995 Sb., 132/2000 Sb. a 320/2002 Sb.

V Česku šlo na konci 50. let 20. století o to vytvořit pět velkých hospodářských/ekonomických oblastí (západočeská, středočeská, východočeská, severomoravská a jihomoravská oblast), které vyrostly v letech socialistické výstavby, navazují na předešlý vývoj i na tehdejší očekávané prosperity.^[zdroj?] Tyto oblasti jsou vcelku vyrovnané jak velikostí svého území, tak i rozsahem osídlení a hospodářství.^[zdroj?] Přitom si každá podržuje své vyhraněné ekonomické zaměření i své specifické funkce. Nad průměrem vynikají rozvojem hospodářství i počtem obyvatelstva oblast středočeská (s Prahou) a rozlohou oblast západočeská. Z praktických důvodů řízení a správy byla právě každá z těchto oblastí již v návrhu nových krajů rozdělena na dvě části,^[zdroj?] takže vedle Západočeského vznikl i kraj Jihočeský a vedle Středočeského kraje i Severočeský. Zároveň bylo vyčleněno i území hlavního města Prahy jako samostatná krajská jednotka.

Zpočátku měly tyto kraje podobně jako okresy své správní i volené orgány. Podle krajů bylo organizováno mnoho dalších čínností, například krajské dopravní podniky ČSAD nebo třídění pošty podle směrovacích čísel. V současné době jsou jen územními jednotkami, podle nichž však stále jsou organizovány například soudy, státní zastupitelství, policie i některé další organizace nebo správní orgány.

Původně zákon vymezoval i území okresů. K zajištění kompatibility se samosprávnými kraji však novelizující zákon 320/2002 Sb. tuto část ze zákona vypustil a doplnil zmocňující ustanovení, podle nějž území okresů stanoví ministerstvo vnitra prováděcím předpisem (tím je vyhláška ministerstva vnitra č. 564/2002 Sb.).

Zrušení starých krajů již bylo v parlamentu vládou v roce 2005 navrhováno^[1], vázne však především na neochotě systému soudů a státních zastupitelství přizpůsobit se novým krajům.

Názvy a sídla krajů jsou:

1. Středočeský kraj se sídlem v Praze
2. Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích
3. Západočeský kraj se sídlem v Plzni
4. Severočeský kraj se sídlem v Ústí nad Labem
5. Východočeský kraj se sídlem v Hradci Králové
6. Jihomoravský kraj se sídlem v Brně
7. Severomoravský kraj se sídlem v Ostravě

Samostatnou územní jednotkou, která z některých hledisek je postavena na roveň těmto krajům, je podle téhož zákona území hlavního města Prahy.

[editovat] Samosprávné kraje

Vznikly 1. ledna 2000, samosprávné kompetence získaly, na základě zákona č. 129/2000 Sb. „o krajích“, dne 12. listopadu 2000, kdy proběhly první volby do jejich nově zřízených zastupitelstev.

• Vyšší územní samosprávné celky (zpočátku se užívala zkratka VÚSC) předpokládá článek 99 a následující Ústavy České republiky (1/1993 Sb.).

• Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, stanovil názvy krajů a jejich vymezení výčtem okresů (území okresů definuje vyhláška ministerstva vnitra č. 564/2002 Sb.). Novelizuje Ústavu (čl. 99) a nazývá VÚSC kraji. Novelizujícím ústavním zákonem č. 176/2001 Sb. byly mimo jiné některé kraje přejmenovány.

• Zákon o krajích (krajské zřízení), č. 129/2000 Sb, stanoví působnost krajů. Byl novelizován zákony č. 273/2001 Sb., 450/2001 Sb., 320/2001 Sb., 231/2002 Sb., 404/2002 Sb., 229/2003 Sb., 216/2004 Sb., 257/2004 Sb., 421/2004 Sb., 626/2004 Sb., 501/2004 Sb., 413/2005 Sb., 234/2006 Sb. Kraje vznikly a přenesenou působnost státní správy získaly 1. ledna 2000, větší část zákona o krajích vstoupila v účinnost až 12. listopadu 2000, dnem voleb do krajských zastupitelstev.
• Volby do krajských zastupitelstev se konají podle zákona č. 130/2000 Sb. v platném znění.
• Na hlavní město Prahu se Zákon o krajích nevztahuje. Praze přiznává postavení a pravomoci obce a zároveň kraje zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, v platném znění. Volby do zastupitelstva hlavního města Prahy se konají v termínech obecních voleb a podle jejich volebního systému.

14 krajů je uvedeno v číslovaném pořadí podle zákona, za pomlčkou je uvedeno sídlo kraje (tzv. krajské město).

hlavní město Praha   Středočeský kraj – Praha   Jihočeský kraj (do 30. 5. 2001 Budějovický kraj) – České Budějovice   Plzeňský kraj – Plzeň   Karlovarský kraj – Karlovy Vary   Ústecký kraj – Ústí nad Labem   Liberecký kraj – Liberec

8. Královéhradecký kraj – Hradec Králové   9. Pardubický kraj – Pardubice   10. Vysočina (do 30. 5. 2001 Jihlavský kraj) – Jihlava   11. Jihomoravský kraj (do 30. 5. 2001 Brněnský kraj) – Brno   12. Olomoucký kraj – Olomouc   13. Moravskoslezský kraj (do 30. 5. 2001 Ostravský kraj) – Ostrava   14. Zlínský kraj – Zlín

[editovat] Krajské znaky

Hlavní město Praha	Středočeský kraj	Jihočeský kraj	Plzeňský kraj
Karlovarský kraj	Ústecký kraj	Liberecký kraj	Královéhradecký kraj
Pardubický kraj	kraj Vysočina	Jihomoravský kraj	Olomoucký kraj
Zlínský kraj	Moravskoslezský kraj

[editovat] Související články

• Krajský národní výbor
• Krajský úřad
• Obecně závazná vyhláška
• Zastupitelstvo kraje
• Administrativní rozdělení Česka
• okres
• NUTS, CZ-NUTS

[editovat] Reference

1. ↑ Sněmovní tisk č. 1047 – Vládní návrh zákona o územně správním členění státu, Sněmovní tisk č. 1048 – novely souvisejících zákonů (18. červenec 2005, při pokračování přerušeného prvního čtení 27. prosince 2005 vzaty vládou zpět)

[editovat] Externí odkazy

• Krajské reprezentace na stránkách ČSÚ

[editovat] Právní předpisy

• Částka 15/1960 Sbírky zákonů s původním zněním zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu
• Zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, v aktuálně účinném znění
• Částka 114/1997 Sbírky zákonů s původním zněním zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků…, s původními názvy později přejmenovaných krajů
• Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v aktuálně účinném znění
• Ústavní zákon č. 176/2001 Sb., přejmenování čtyř krajů
• Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení)
• Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů…
• Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze
• Vyhláška č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů Prahy

	Česko (CZ)
Samosprávné kraje (sídlo)
hlavní město Praha | Středočeský kraj (Praha) | Jihočeský kraj (České Budějovice) | Plzeňský kraj (Plzeň) | Karlovarský kraj (Karlovy Vary) | Ústecký kraj (Ústí nad Labem) | Liberecký kraj (Liberec) | Královéhradecký kraj (Hradec Králové) | Pardubický kraj (Pardubice) | kraj Vysočina (Jihlava) | Jihomoravský kraj (Brno) | Olomoucký kraj (Olomouc) | Moravskoslezský kraj (Ostrava) | Zlínský kraj (Zlín)
Územní („staré“) kraje (sídlo)
Středočeský (Praha) | Jihočeský (České Budějovice) | Západočeský (Plzeň) | Severočeský (Ústí nad Labem) | Východočeský (Hradec Králové) | Jihomoravský (Brno) | Severomoravský (Ostrava) | samostatná územní jednotka: hl. m. Praha
Země: Čechy | Morava | Slezsko