Univerzita Karlova
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Fakulty Univerzity Karlovy |
|---|
| Katolická teologická fakulta |
| Evangelická teologická fakulta |
| Husitská teologická fakulta |
| Právnická fakulta |
| 1. lékařská fakulta |
| 2. lékařská fakulta |
| 3. lékařská fakulta |
| Lékařská fakulta v Plzni |
| Lékařská fakulta v Hradci Králové |
| Farmaceutická fakulta v Hradci Králové |
| Filozofická fakulta |
| Přírodovědecká fakulta |
| Matematicko-fyzikální fakulta |
| Pedagogická fakulta |
| Fakulta sociálních věd |
| Fakulta tělesné výchovy a sportu |
| Fakulta humanitních studií |
Univerzita Karlova v Praze (latinský název Universitas Carolina Pragensis) je přední česká vysoká škola, jedna z nejstarších evropských univerzit, nejstarší ve střední Evropě. UK tvoří 17 fakult sídlících především v Praze, dvě sídlí v Hradci Králové a jedna v Plzni. Celkem zde studuje přes 47 tisíc studentů, tj. téměř pětina všech vysokoškoláků v ČR.
Obsah |
[editovat] Založení a dějiny
[editovat] Středověká, stavovská a jezuitská univerzita
- Hlavní článek: Dějiny Univerzity Karlovy (1347-1740)
Pražská univerzita byla založena nejméně třemi akty, totiž papežským souhlasem (bulou) Klementa VI., potvrzenou v Avignonu 26. ledna 1347, zakládací listinou Karla IV. ze dne 8. dubna 1348 a konečně tzv. Eisenašským diplomem ze 14. ledna 1349. Nejpozději od poloviny 19. století se jako den jejího založení slaví 8. duben 1348. Vzorem projejí uspořádání byly univerzity v Paříži, Bologni a Neapoli, studium začínalo na fakultě svobodných umění („artistické“) a mohlo pokračovat na fakultě teologické, právnické nebo lékařské. Pro rozhodování o celouniverzitních záležitostech byli studenti i učitelé rozděleni do čtyř „národů“ podle původu, protože univerzita byla určena pro celou oblast Karlovy říše.
Studium sice začalo už v roce 1347, rozbíhalo se však pomalu a podstatným krokem bylo založení Karlovy koleje roku 1366 a velkorysou stavbou Karolina roku 1383. V roce 1409 upravil král Václav IV. Kutnohorským dekretem rozhodovací pravomoci ve prospěch Čechů, což vedlo k odchodu mnoha profesorů a studentů na univerzity v Lipsku a jinde. Pražská univerzita se tak stala univerzitou českou a od husitských bouří univerzitou podobojí (utrakvistickou), což ji mezinárodně izolovalo.
Od poloviny 15. století měla pouze fakultu artistickou a i když zde působilo několik významných vědců, pečovala hlavně o výchovu učitelů. V polovině 16. století, když v Praze vznikla jezuitská kolej, povýšená císařem Matyášem roku 1611 na univerzitu, musela stará univerzita čelit silné mezinárodní konkurenci, a po porážce stavovského povstání roku 1620 byla roku 1622 nejprve odevzdána jezuitům. Roku 1654 se jako Univerzita Karlo-Ferdinandova obnovily i fakulty právnická a lékařská.
[editovat] Osvícenský absolutismus
- Hlavní článek: Dějiny Univerzity Karlovy (1740-1918)
Ve sporech mezi arcibiskupem a císařem byla nakonec univerzita podřízena státu a od poloviny 18. století přetvořena na učiliště pro výchovu učitelů, kněží, lékařů a úředníků absolutistického státu. Jezuité byli z univerzity vykázáni a vyučovacím jazykem se stala němčina. Roku 1848 se univerzitní studenti významně podíleli na povstání a roku 1849 změnil ministr hrabě Thun novým zákonem všechny rakouské univerzity podle německého von Humboldtova vzoru na svobodná učiliště věd s jistou autonomií. Ve druhé polovině 19. století ovšem rostlo napětí mezi Čechy a Němci, až roku 1882 byla univerzita rozdělena na českou a německou. Počty studentů pak rychle rostly a čeští studenti měli brzy převahu; obě univerzity získaly řadu nových budov.
[editovat] Československá republika
- Hlavní článek: Dějiny Univerzity Karlovy (1918-1945)
Po pádu Rakouska a založení Československa rozhodl parlament roku 1920, že nositelem tradice pražské univerzity je nadále česká Univerzita Karlova. V následujících letech vznikla řada nových budov, a to i pro univerzitu německou, rozšířilo se studium žen a vznikly i nové fakulty přírodovědecké. Národnostní napětí však pokračovalo a po nástupu nacismu v Německu se k němu pražská německá univerzita do značné míry přiklonila. Po obsazení Československa a studentských manifestacích roku 1939 byly české vysoké školy „dočasně“ uzavřeny a majetek UK převzala univerzita německá.
[editovat] Po roce 1945
- Hlavní článek: Dějiny Univerzity Karlovy (od 1945)
Po roce 1945 byla německá univerzita zrušena, její majetek převzala UK, řada historických dokumentů (včetně zakládací listiny) se však při té příležitosti ztratila. V poválečných letech rychle rostl počet studentů, po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 však byla téměř čtvrtina vyloučena a mnoho učitelů propuštěno. Radikální reformy ministra Zdeňka Nejedlého roku 1950 se řídily podle sovětských vzorů, zavedly povinné studijní programy, množství zkoušek a univerzitu zcela podřídily státu. Po jistém pokusu o liberalizaci v letech 1966 až 1969 postihla i UK tzv. „normalizace“, tj. rozsáhlé čistky mezi studenty i učiteli. Podporu měly jen přírodovědecké obory, vznikla Matematicko-fyzikální fakulta a Fakulta jaderné fyziky, později Fakulta tělesné výchovy a sportu.
Po tzv. „sametové revoluci“, o níž se rozhodující mírou přičinili pražští studenti, byla obnovena akademická svoboda, senáty a volby funkcionářů a roku 1998 byly státní vysoké školy přetvořeny na školy veřejné s vlastním majetkem a rozhodováním. Prudkému růstu počtu studentů však neodpovídal nárůst financí a zejména investic, takže řada fakult se potýká s prostorovými problémy. Postupně se dařilo navazovat přerušené mezinárodní styky včetně studentských výměn a stále větší důraz se klade na vědeckou činnost univerzit, kde má UK významné postavení.
Podle zákona 172/1990 se univerzita od roku 1990 nazývá „Univerzita Karlova v Praze“, zákon č. 111/1998 Sb. toto jméno potvrdil. Identifikační číslo univerzity (IČ) je 00216208.
[editovat] Současný stav
17 fakult UK připravuje odborníky pro širokou oblast
- humanitních a společenských věd včetně učitelství, práva, filologie a překladatelství, novinářství a knihovnictví, sportu, teologie a věd o umění,
- přírodních věd, včetně matematiky a informatiky,
- lékařských věd, včetně zdravotnictví a farmacie.
V řadě oborů je Univerzita Karlova jedinou vysokou školou v ČR.
V čele univerzity stojí rektor, jímž je od roku 2005/6 biolog, prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc. K 31. 12. 2006 studovalo na UK 47 831 studentů v 523 studijních oborech, z toho 7 364 doktorských studentů a přes 6 tisíc cizinců. V tomtéž roce 2006 dostala UK 54 492 přihlášek ke studiu a přijala 17 343 nových studentů. Nezaměstnanost jejích absolventů byla 1,6 %, což je (spolu s VŠE Praha) nejnižší hodnota v ČR. Z celkem asi osmi tisíc interních zaměstnanců je asi 500 profesorů, 800 docentů, 1000 vědeckých pracovníků a přes 2500 asistentů a lektorů.
Také v oblasti vědy a výzkumu zaujímá UK významné místo nejen v rámci České republiky. Na produkci mezinárodně hodnocených – hlavně přírodovědeckých a medicínských - publikací se UK podílí 30 % z celé produkce ČR, přičemž o něco větší podíl připadá na Akademii věd a zbytek na všechny ostatní vysoké školy a ústavy. V mezinárodních žebříčcích (Shanghai University, Times HE Supplement), které ovšem silně preferují přírodní a lékařské vědy a anglicky mluvící země, se umisťuje jako jediná v ČR a jedna ze tří ve východní Evropě mezi prvními 500, a to někde kolem 250. místa.
Rozpočet univerzity činil v roce 2006 téměř 7 mld. Kč, z toho téměř 2 mld. jsou vlastní příjmy (mimo státní rozpočet). Univerzita své akademické obci rovněž poskytuje řadu podpůrných služeb (ubytování, stravování, vydavatelská činnost, knihovny), které jsou však často kritizovány jako zkostnatělé a nevyhovující, a to i v porovnání s jinými (i podstatně méně významnými) univerzitami v Česku.
[editovat] Média
UK má vlastní časopis Forum a internetový magazín iForum. Studenti spojení v občanském sdružení UK media provozují celouniverzitní zpravodajský portál UKáčko.cz ([1]) a vydávají tištěné časopisy Sociál na Fakultě sociálních věd a FFakt na Filozofické fakultě. Kromě toho vychází na Fakultě humanitních studií časopis Humr a na Právnické fakultě Primalex.
[editovat] Slavní absolventi
- Edvard Beneš (1884–1948), sociolog a 2. prezident Československa
- Václav Bělohradský (* 1944), filozof a sociolog
- Bernard Bolzano (1781–1848), matematik a filozof
- Max Brod (1884–1968), německy píšící pražský spisovatel
- Karel Čapek (1890–1938), spisovatel
- Eduard Čech (1893–1960), matematik
- Carl Ferdinand Cori (1896–1984), biochemik, nositel Nobelovy ceny
- Gerty Cori (1896–1957), biochemička, nositelka Nobelovy ceny
- Josef Dobrovský (1753–1829), filolog a historik
- Jaroslav Heyrovský (1890–1967), chemik, nositel Nobelovy ceny
- Bohumil Hrabal (1914–1997), spisovatel
- Jan Hus (1369–1415), náboženský myslitel a reformátor
- Jan Janský (1873–1921), objevitel krevních typů
- Franz Kafka (1883–1924), spisovatel
- Karel I. (1887–1922), poslední rakouský císař a poslední český král
- Egon Erwin Kisch (1885–1948), německy píšící pražský spisovatel a novinář
- Luboš Kohoutek (* 1935), astronom
- Jiří Krupička (* 1913), geolog a spisovatel
- Milan Kundera (* 1929), spisovatel
- Jan Marcus Marci (1595–1697), lékař
- Jan Patočka (1907-1977), filosof
- Georg Placzek (1905–1955), fyzik
- Jan Evangelista Purkyně (1787–1869), fyziolog
- Ota Šik (1919–2004), ekonom
- Alois Vojtěch Šmilovský (1837–1883), spisovatel
- Ferdinand Stoliczka (1838–1874), paleontolog
- Nikola Tesla (1856–1943), vynálezce, fyzik
- Vladislav Vančura (1891–1942), spisovatel
- Petr Vopěnka (* 1934), matematik
- Max Wertheimer (1880–1943), psycholog
- Peter Tomka (* 1956), slovenský právník a diplomat
[editovat] Organizační struktura
[editovat] Fakulty
- Katolická teologická fakulta
- Evangelická teologická fakulta
- Husitská teologická fakulta
- Právnická fakulta
- 1. lékařská fakulta
- 2. lékařská fakulta
- 3. lékařská fakulta
- Lékařská fakulta v Plzni
- Lékařská fakulta v Hradci Králové
- Farmaceutická fakulta v Hradci Králové
- Filozofická fakulta
- Přírodovědecká fakulta
- Matematicko-fyzikální fakulta
- Pedagogická fakulta
- Fakulta sociálních věd
- Fakulta tělesné výchovy a sportu
- Fakulta humanitních studií
[editovat] Další součásti
[editovat] Vysokoškolské ústavy
- Ústav dějin UK a Archiv UK
- Centrum pro teoretická studia (CTS)
- Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium CERGE-EI
[editovat] Jiná pracoviště
- Ústav výpočetní techniky
- Evropské informační středisko
- Ústav jazykové a odborné přípravy
- Ústřední knihovna
- Centrum pro otázky životního prostředí
[editovat] Účelová zařízení
- Koleje a menzy
- Arcibiskupský seminář
- Nakladatelství Karolinum
- Správa budov a zařízení
- Sportovní centrum
[editovat] Reference
[editovat] Související články
- Dějiny Univerzity Karlovy (1347-1740)
- Dějiny Univerzity Karlovy (1740-1918)
- Dějiny Univerzity Karlovy (1918-1945)
- Dějiny Univerzity Karlovy (od 1945)
- Dekret kutnohorský
- Karel IV.
- Karolinum
- Klementinum
- Seznam rektorů Univerzity Karlovy
- Seznam nejstarších univerzit
[editovat] Externí odkazy
- www.cuni.cz – Oficiální stránky
- [2] – založení a dějiny UK
- [3] Výroční zpráva UK za rok 2006
- [4] Časopis Forum o srovnávacích žebříčcích univerzit
[editovat] Literatura
- M. Svatoš (red.), Dějiny Univerzity Karlovy I. (1347/48 – 1622). Praha 1995
- I. Čornejová (red.), Dějiny Univerzity Karlovy II. (1622-1802). Praha 1995
- J. Havránek (red.), Dějiny Univerzity Karlovy III. (1802-1918). Praha 1995
- J. Havránek – Z. Pousta (red.), Dějiny Univerzity Karlovy IV. (1918-1990). Praha 1995
- Jiří Spěváček: Založení Univerzity Karlovy. Slovo k historii 15. Melantrich, Praha 1988, 40 pp.
- Ottův slovník naučný. Heslo Praha
