Klementinum
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Klementinum – historicky Clementinum – bylo jezuitskou kolejí v Praze, kterou tento řád založil poté, co jej v roce 1555/56 do Prahy pozval císař Ferdinand I. Habsburský.
Jezuité vystavěli v dnešní rozloze areál Klementina v letech 1653–1726, na místě kláštera dominikánů, kteří se zde usadili v roce 1227 při kostele sv. Klimenta a který jezuité po nich převzali.
Již velkorysé raně barokní Klementinum bylo upravováno, modernizováno a rozšiřováno – přes vrcholné baroko až po klasicismus – a nepotřebovalo žádných větších úprav po většinu 18. a 19. století, až do počátku 20. století.
S pracemi jsou spojena zvučná jména četných stavitelů Prahy – Francesco Caratti, Carlo a Francesco Luragové, Giovanni Domenico Orsi, Marek Fontana, Domenico Bossi, Giovanni Bartolomeo Cometa, František Maxmilian Kaňka, Kilián Ignác Dientzenhofer – sochařů, malířů a dalších řemeslníků, podílejících se na výzdobě – Petr Brandl, Matyáš Bernard Braun, Jan Hiebl, Ignác Raab, Kryštof Tausch, Josef Kramolín, Václav Vavřinec Reiner.
Rozsáhlý komplex Klementina obsahoval učebny, sály – jako knihovní sál [1] jedné z tehdejších největších knihoven, letní refektář [2], matematický sál, hudební sál – provoz tiskárny (jedné z významných a největších své doby), hospodářské budovy, prostory pro ubytování, budovy pro cla a samozřejmě kultovní prostory – kostely sv. Salvátora, sv. Klimenta, Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie, Zrcadlová kaple [3] [4], kaple sv. Eligia a sv. J. Nepomuckého – uspořádaných kolem zelených ploch nádvoří [5].
V roce 1618 byli jezuité reformátory z Prahy vypovězeni. Po svém brzkém návratu v roce 1620 byli, v rámci pokračující rekatolizace, pověřeni i správou do té doby protestantské Karlovy univerzity, která se od té doby nazývala univerzitou Karlo-Ferdinandovou. V roce 1622 sem přemisťují knihovnu Karlových kolejí.
V roce 1751 bylo v Klementinu otevřeno muzeum matematiky, jehož prvním ředitel byl matematik a fyzik Joseph Stepling [6]. Slavná byla také hvězdárna [7], založená v roce 1722. Od roku 1752 jsou v Klementinu prováděna hydrometeorologická měření a pozorování, která od roku 1775 začal zaznamenávat astronom Antonín Strnad, Steplingův žák.
Známými osobnostmi („akademiky“) Klementina jsou také Antonín Koniáš (Koňas z Vydří), nebo Bohuslav Balbín.
Po zrušení řádu jezuitů v roce 1773 využívala Klementinum sekularizovaná univerzita, částečně také Arcibiskupský seminář. Knihovna byla Marií Terezií prohlášena za Císařskou a královskou veřejnou a universitní bibliotéku. Hvězdářské práce pokračovaly pod vedením matematického muzea.
Do rozdělení univerzity na českou a německou v roce 1882 v Klementinu sídlily filozofická a teologická fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity, na které se vyučovalo především, ne-li výlučně, německy. Po rozdělení zde zůstala pouze česká část a od roku 1930 pak jen rozšířená univerzitní knihovna.
Klementinum je sídlem dnešní Národní knihovny – jak se opět od roku 1990 jmenuje (předtím od 1935 Národní a univerzitní knihovna, od 1939 Zemská a univerzitní knihovna, od 1958 část Státní knihovny ČSR) – pod tímto jménem (Bibliotheca nationalis) založené v roce 1781 Karlem Rafaelem Ungarem [8] a, včetně technické knihovny, stavebně rozšířené v letech 1924–1931 architektem Ladislavem Machoněm [9] [10], za spolupráce sochaře Otty Gutfreunda.
Hvězdárna se stala v roce 1953 základem Astronomického ústavu Československé akademie věd.
[editovat] Zajímavost
V roce 1791 se v refektáři Klementina [11] konala první průmyslová výstava ve střední Evropě (nebo jedna z prvních).
