Operace Bagration
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Operace Bagration | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Konflikt: Velká vlastenecká válka | |||||||||||
 Operace Bagration |
|||||||||||
|
|||||||||||
| Strany | |||||||||||
| Sovětský svaz | Třetí říše | ||||||||||
| Velitelé | |||||||||||
| Konstantin Konstantinovič Rokossovskij, Georgij Konstantinovič Žukov, Alexandr Vasilievskij, Ivan Stěpanovič Koněv | Ernst Buch, Walter Model, Ferdinand Schorner | ||||||||||
| Síla | |||||||||||
| ~ 3 700 000, z toho 2,5 mil. Bělorusko a Pobaltí, 1,2 mil Ukrajina | ~ 1 700 000, z toho 800 tis. Bělorusko a Pobaltí, 900 tis. Ukrajina | ||||||||||
| Ztráty | |||||||||||
| 178 000 mrtvých, 578 000 raněných (Bělorusko) | 220 000 mrtvých, 160 000 zajato (Bělorusko) | ||||||||||
| {{{poznámky}}} | |||||||||||
Operace Bagration neboli Sovětská letní ofenzíva 1944 byla jednou z největších bitev Velké vlastenecké války. Krycí název měl připomínat carského generála P. I. Bagrationa, který zahynul v bitvě u Borodina. Letní ofenzíva sovětských vojsk byla připravována za stavu, kdy se německým vojskům podařilo stabilizovat frontu a vést poměrně úspěšné obranné boje. Sovětské velení počítalo s tím, že západní spojenci otevřou západní frontu, což bylo dohodnuto již na Teheránské konferenci 30. listopadu 1943. Maršál Žukov vypracoval odvážný plán, který spočíval v hlavním úderu tam, kde ho Němci neočekávali - v Bělorusku. Tamní bažinatý terén byl zdánlivě jakékoliv operaci tankových vojsk neprostupný, německá obrana tam byla velmi slabá. Současně s tímto útokem měly být zahájeny boje v Pobaltí a po provedení hlavního útoku měla následovat ofenzíva na Ukrajině. Stalin byl zpočátku k těmto plánům skeptický, ale generální štáb ho přesvědčil o správnosti rozhodnutí [zdroj?].
Obsah |
[editovat] Průběh bitvy
Do bitvy šla Rudá armáda s impozantní silou. 1. pobaltský, 3. 2. a 1. běloruský front měly 2, 5 miliónu mužů, 36 400 děl a minometů, 5 200 tanků a samohybných děl, 5 300 letadel [zdroj?]. Bojů se též účastnilo dálkové letectvo a Dněperská válečná flotila, významnou složkou bylo zhruba 150 000 partyzánů na území Běloruska a Litvy. A právě koordinovanými partyzánskými akcemi dne 20. června celá operace Bagration začala.
Byly vyhazovány mosty, ničeny koleje, přerušovány zásobovací trasy, přepadávány německé kolony se zbraněmi a válečným materiálem. Operace Rudé armády byla zahájena 23. června útokem 1. pobaltského, 2. a 3. běloruského frontu. O den později přešla do útoku přes pripjaťské bažiny vojska 1. běloruského frontu generála K. K. Rokossovského. Sovětská armáda postavila haťové cesty, kterými projela i těžká bojová technika. Pro německé generály byl tento manévr ohromným překvapením. Vojska 2. běloruského frontu pronikla do 27. června až k Dněpru a 28. června dobyla Mogilev. 1. pobaltský front prolomil na vitebském směru německou obranu a do 29. června obklíčil a zničil německý armádní sbor. 1. běloruský front obklíčil v prostoru Bobrujska 6 německých divizí. Německé skupině armád Střed (Mitte) začala hrozit úplná porážka, takže Hitler rozhodl vyměnit maršála Busche polním maršálem Walterem Modelem. Ten se pokusil přemístit z jihu několik divizí, jejichž pohyb však byl omezen činností partyzánů. Sovětská armáda provedla klešťový obchvat a dne 3. července osvobodila běloruské hlavní město Minsk ze dvou stran. Obklíčené svazky pěti německých sborů se snažily dostat ze sevření, avšak veškerá snaha byla marná. Do 11. července činily ztráty Němců jen v tomto kotli 70 tisíc padlých a 35 tisíc zajatých vojáků [zdroj?].
Jak správně Sověti předpokládali, část německých sil z Ukrajiny byla přemístěna na pomoc obraně v Bělorusku. Dne 13. července proto zahájila vojska 1. ukrajinského frontu pod vedením maršála I. S. Koněva útok na Lvov a Sandoměř - Lvovsko-sandoměřskou operaci. V polovině července obsadila Rudá armáda hlavní město Litvy Vilnius (Vilno) a pokračovala v útoku v Pobaltí, přičemž cílem mělo být odříznutí armádní skupinu Sever od zbytku Třetí říše.
3. běloruský front obsadil Kovno a Vilno a pronikal až k hranicím Východního Pruska, 1. běloruský front prolomil u Kovelu německou obranu a 24. července vstoupila jeho vojska do polského města Lublin. Na Ukrajině pronikla Rudá armáda 29. července až k Visle, vstoupila na polské území a na jihu si připravila dobrou pozici na osvobození Moldavské SSR a na útok na Rumunsko. Koncem července postoupily jednotky Rudé armády a polské východní armády až k Varšavě, kde 1. září vypuklo povstání. Zde se názory historiků na další vývoj liší. Dle názoru jedněch Stalin nechal zastavit boje a povstání nekomunistického polského odboje utopit v krvi. Jiní historikové oponují tím, že sovětská a polská vojska se pokoušela o útoky na Varšavu, ovšem byla odražena zkonsolidovanou německou obranou. Je nutno brát i v úvahu, že po více jak čtyřicetidenním útoku, kdy Rudá armáda překonala několik set kilometrů a svedla těžké boje, byli již vojáci unaveni, bylo třeba doplnit početní stavy, zajistit zásobování vojsk. Dílčí boje trvaly ještě do 29. srpna, ale sovětská vojska již žádných výrazných úspěchů nedosáhla a fronta se stabilizovala.
[editovat] Důsledek bitvy
Porážka měla pro Německo nedozírné následky. Sovětská vojska měla otevřené dveře jak na Balkán a do Maďarska, tak zejména do Polska, Východního Pruska a německého Slezska, potažmo na Berlín. Wehrmacht pozbyl velké množství mužů i bojové techniky a ztrácel i svoji prestiž. Rudá armáda zajala několik desítek tisíc německých vojáků a 17 generálů [zdroj?], ti pak za přítomnosti zahraničních štábů pochodovali Moskvou, což bylo pro Hitlera další kruté ponížení. Operace Bagration a otevření druhé fronty v Normandii znamenaly i dobrý počin koordinace mezi spojenci, což mělo i příznivý vliv na postup na obou frontách.
[editovat] Filmotéka
- Osvobození III. - Směr hlavního úderu, režie Jurij Ozerov
[editovat] Externí odkazy
- Bagration a souvislosti s největší bitvou ww2 Chronologie událostí ve 14 kapitolách na www.palba.cz
- Mapy Východní fronty - Mapy v češtině včetně pozic jednotlivých armádních útvarů
- Operace Bagration
