Kyperské království
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Kyperské království Royaume de Chypre Βασίλειο της Κύπρου
|
|||||||
geografie
|
|||||||
| hlavní město: |
Nikosia
|
||||||
|
rozloha:
|
9 251 km²
|
||||||
| obyvatelstvo | |||||||
|
národnostní složení:
|
|||||||
| státní útvar | |||||||
|
monarchie
|
|||||||
|
měna:
|
bezant, denier
|
||||||
|
vznik:
|
1192 (bývalý jeruzalémský král Guy de Lusignan koupil Kypr od templářů)
|
||||||
|
zánik:
|
1487 (královna Kateřina Cornaro prodala ostrov Benátčanům)
|
||||||
|
|||||||
Kyperské království byl křižácký stát založený po třetí křížové výpravě na Kypru.
Obsah |
[editovat] Historie
Ostrov v roce 1191 dobyl na zdejším řeckém vládci Izáku Komnenovi anglický král Richard I. při své cestě do Svaté země během třetí křížové výpravy. Richard I. ostrov prodal templářskému řádu, který jej obratem prodal bývalému jeruzalémskému králi Guyi de Lusignan, který po krachu Richardovy kruciáty přišel o své království na pevnině. Guyův bratr Amalrich de Lusignan po bratrově smrti roku 1194 obdržel kyperskou korunu od římského císaře Jindřicha VI..
Po Amalrichově smrti královstvím procházely zástupy dospívajících uchazečů o trůn. Členové rodu Ibelinů, kteří v Jeruzalémě drželi značnou moc v těchto letech vystupovali v rolích regentů království. V roce 1229 byli Ibelinové zatlačeni do pozadí římským císařem Fridrichem II.. Roku 1233 byli Fridrichovi stoupenci poraženi, avšak rod Hohenštaufů, loajální k Friedrichovi vládl dále v Jeruzalémě až do roku 1268, kdy si po smrti Konráda III. Hugo III. Kyperský přisvojil titul jeruzalémského krále pro sebe a sjednotil tak obě království. Území Jeruzaléma bylo ztraceno za vlády krále Jindřicha II. Jeruzalémského roku 1291. Kypr však přetrval až do 15. století.
Ve 14. století Kypr stále více konkuroval italským městským státům v námořním obchodu, se kterými kyperští králové měli časté konflikty. Ty se vyostřily zejména po pádu křižáckých držav v Levantě roku 1291 a kdy se Kypr stal obchodní a kulturní křižovatkou mezi Evropou, Asií a Afrikou. Kypřané proto navázali diplomatické vztahy s avignonským papežstvím v naději, že Francouzi budou s to italský vliv ze Středomoří vytlačit. Roku 1426 Mamlúci donutili krále, aby jim každoročně platil dávky a monarchie začala postupně ztrácet svou nezávislost. Roku 1489 byla poslední královna Kateřina Cornaro donucena prodat ostrov Benátčanům.
[editovat] Státní zřízení
Stejně jako Jeruzalém měl i Kypr Haute Cour (Vysoký dvůr). Zde však neměl zdaleka takovou moc jako ve Svaté zemi, ostrov byl bohatší s většími vazbami na evropské monarchie a proto „více feudální“ než Jeruzalém. Pozice krále zde byla silnější a proto si mohl dovolit názory svých dvořanů a šlechticů ignorovat. Mezi nejvýznamnější rodiny na ostrově patřil i klan Ibelinů.
[editovat] Nejvyšší úřady
|
Úřady na Kypru byly víceméně stejné jako v Jeruzalémě či ostatních křižáckých državách. Byly to úřady Majorodoma, Komisaře, Hejtmana, Vrchního lokaje a Kancléře. Následuje seznam lidí, kteří tyto úřady zastávali ve 13. století. [editovat] Majordomové
[editovat] Komisaři
|
[editovat] Hejtmani
[editovat] Vrchní lokajové
[editovat] Kancléři |
[editovat] Obyvatelstvo
Kyperské obyvatelstvo bylo většinou řecko-ortodoxního vyznání. Byly zde však zastoupeny menšiny arménských monofyzitů a muslimů. Nepatrná populace křesťanů západního kléru byla přítomna ve městech na pobřeží nebo v hlavním městě Nikosii. Za křižáků katolíci tvořili vládnoucí elitní vrstvu, zatímco Řekové žili na venkově - stejná praxe jako v jeruzalémském království. Nezávislému ortodoxnímu kyperskému arcibiskupovi , který nespadal pod žádného patriachu bylo dovoleno na ostrově zůstat, jeho postavení jako zdejšího hlavního náboženského představitele však převzal křižáky dosazený latinský patriarcha.
[editovat] Seznam kyperských králů
- Guy de Lusignan, (1192 - 1194)
- Amalrich I. Kyperský (1194 - 1205), (Amaury)
- Hugo I., (1205 - 1218)
- Jindřich I., (1218 - 1253), (Le Gros)
- Hugo II., (1253 - 1267), (Huguet)
- Hugo III., (1267 - 1284)
- Jan I, (1284 - 1285)
- Jindřich II., (1285 - 1306), první období vlády
- Amalrich z Tyru, (1306 - 1310), regent a uzurpátor
- Hugo IV., (1324 - 1359)
- Petr I., (1359 - 1369)
- Petr II., (1369 - 1382), (Perrin)
- Jakub I., (1382 - 1398)
- Janus, (1398 - 1432)
- Jan II, (1432 - 1458)
- Charlotte, (1458 - 1464) a od roku 1459 se svým manželem Louisem Savojským
- Jakub II., (1464 - 1473), (Jacques le Bâtard)
- Jakub III., (1473 - 1474)
- Kateřina Cornaro, (1474 - 1489)
[editovat] Uchazeči o trůn
- Eugene Matteo de Armenia (148? - 1523), se prohlásil za nemanželského syna krále Jakuba II a že se v roce 1480 narodil jako pohrobek. Údajně se odstěhoval na Sicílii a poté na Maltu. Byl zakladatelem rodu Baronů di Baccari (Tal-Baqqar).
- Charlotte a Louis, královský pár, po smrti Louise v roce 1482 se Charlotte titulu zřekla ve prospěch:
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
 |
Související články obsahuje Portál Křížové výpravy |
 |
Související články obsahuje Portál Středověk |
- Kypr
- Křižácké státy
- Edesské hrabství
- Antiochijské knížectví
- Tripolské hrabství
- Jeruzalémské království
- Izák Komnenos (Kypr)
- Richard I. Lví srdce
- Guy de Lusignan
[editovat] Literatura
- La Monte, John L. Feudal Monarchy in the Latin Kingdom of Jerusalem 1100 to 1291. Medieval Academy of America, 1932.
- Cyprus, Encyclopedia Britannica, accessed May 2007.
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Kingdom of Cyprus na anglické Wikipedii.
