Monofyzitismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Monofyzitismus (z řeckého μόνος monos jeden + φύσις fysis přirozenost) je christologický názor, že Ježíš Kristus měl pouze jedinou, a to zcela božskou a nikoli lidskou přirozenost. Opačným názor představují vyjádření Chalkedonského a 2. konstantinopolského koncilu, které zastávají nauku o dvou přirozenostech v Kristu, totiž přirozenosti božské a lidské. Z pohledu církví, které uznávají první čtyři ekumenické koncily (tj. zvláště katolické a pravoslavné církve), představuje monofyzitismus herezi.
Představitelem monofyzitismu, odsouzeným též Chalkedonským koncilem, byl Eutychés. V dalším staletí se z monofyzitismu vyvinul monotheletismus, který se pokoušel nalézt střední pozici mezi výroky Chalkedonského koncilu a monofyzity. Stoupenci koncilu však i toto řešení zavrhli, a to přes snahy byzantských císařů dosáhnout v této otázce církevní jednoty. Monotheletismus pak zastávala zvl. maronitská církev, a to až do doby, kdy znovu nastolila církevní společenství s katolickou církví.
[editovat] Monofyzitské církve
Monofyzitské církve existují až dodnes, a to zvláště v zemích Blízkého východu a jsou považovány za součást tzv. orientálních církví.
