František I. Štěpán Lotrinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

František I. Štěpán Lotrinský

František I. Štěpán Lotrinský (8. prosinec 1708 Nancy - 18. srpen 1765 Innsbruck), byl lotrinským (1729-1737) a těšínským vévodou , velkovévodou toskánským (1737-1765), císařem Svaté říše římské (1745 - 1765). Se svou manželkou Marií Terezií byl zakladatelem habsbursko – lotrinské dynastie.

František Štěpán byl druhým synem vévody Leopolda Josefa Lotrinského a jeho manželky Alžběty Charlotty Orléanské z rodu Bourbon-Orléans. Přes svojí babičku Eleonoru byl pravnukem císaře Ferdinanda III. a přes svojí matku pravnukem francouzského krále Ludvíka XIII.. Měl tedy jak habsburské tak bourbonské předky. Byl rovněž vnukem slavného Karla Lotrinského, legendárního přemožitele Turků. Roku 1736 se František Štěpán oženil s rakouskou arcivévodkyní Marií Terezií, pozdější českou a uherskou královnou. Poté, co roku 1740 převzala Marie Terezie vládu nad habsburskou monarchií, se stal jejím spoluvladařem a roku 1745 byl ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen za římskoněmeckého císaře. František Štěpán byl otcem císaře Josefa II. a císaře Leopolda II. a zakladatelem habsbursko – lotrinské dynastie. Rodná země Františka Štěpána Lotrinsko tvořila po celá staletí nárazníkové pásmo mezi Francií a říší Habsburků a tak se neustále ocitala ve válečném stavu a dynastie opakovaně o svá území přicházela a pak je získávala zpět. Už za Leopolda Josefa došlo k částečné stabilizaci politické i hospodářské situace, ale skutečné reformy zavedl v této zemi až František Štěpán, který převzal vládu nad vévodstvím, když mu bylo dvaadvacet let.

Obsah

1 Nápadník nejžádanější evropské princezny
2 Soukromý život
3 Podnikatel
4 Potomci

[editovat] Nápadník nejžádanější evropské princezny

Své dětství a mládí strávil František Štěpán částečně na vídeňském dvoře. Manželem rakouské arcivévodkyně Marie Terezie se měl původně stát jeho starší bratr Clemens, který však zemřel na neštovice. Náhradníkem se stal František Štěpán, který byl u habsburského dvora oblíben pro svou příjemnou povahu, pro kterou si ho vážil jak císař Karel VI. tak i jeho dcera Marie Terezie. Za souhlas ke sňatku Marie Terezie a Františka Štěpána požadovala Francie odstoupení Lotrinska ve svůj prospěch. František Štěpán se stal panovníkem bez území a jako náhrada mu bylo poskytnuto Toskánsko, kde však vládla rodina Medici. Lotrinčan tak musel čekat na chvíli, kdy zemře její poslední příslušník.

Roku 1730 byl František Štěpán jmenován místodržitelem v Uhersku a sídlil v dnešní Bratislavě. Poté se stal generálním guvernérem v Nizozemí, ale tuto funkci nikdy nevykonával a to i přesto, že pro něj byla zdrojem vydatných příjmů. Postupem času získával František Štěpán další funkce a úřady, avšak bez jakékoliv faktické moci, kterou držela pevně ve svých rukou jeho manželka. Všechny snahy Františka Štěpána podílet se na státních záležitostech ztroskotaly. Vrcholu své politické kariéry dosáhl roku 1745, když byl korunován římskoněmeckým císařem. Vysoký úřad císaře byl však tehdy také už jen pouhým titulem bez politického významu.

[editovat] Soukromý život

V soukromém životě byl František Štěpán považován většinou současníků za příjemného a sympatického člověka. Byl skromný a dával přednost neokázalému měšťanskému stylu života. Vídeňská šlechta jej ale nikdy nepřijala za svého a až do konce jeho života mu dávala najevo, že je pro ni cizincem. František Štěpán pobuřoval své aristokratické okolí nechutí k dvorským ceremoniálům, chodil na tehdejší dobu nedbale oblečen a choval se zcela přirozeně, což bylo nepřijatelné. Vnucená zahálka vedla u něj zpočátku k frustraci a postupem času k tomu, že se začal věnoval hazardním hrám a také stále častěji svým milenkám. I přes časté žárlivé scény a spory bylo manželství Marie Terezie a Františka Štěpána považováno za poměrně šťastné a vzešlo z něj 16 dětí.

[editovat] Podnikatel

V politickém životě se Františku Štěpánovi vinou jeho ženy Marie Terezie příliš nedařilo, ale v oblasti podnikání a obchodu projevil mimořádné vlohy. Svého dědictví v Toskánsku se ujal roku 1739 a stejně jako předtím v Lotrinsku pustil se i zde do radikálních reforem a postavil místní zdevastované hospodářství na nohy. Toskánsko se stalo vydatným zdrojem příjmů do jeho osobní pokladny. V roce 1743 zemřela falcká kurfiřtka a František Štěpán po ní, jako její bratranec, získal ohromné dědictví. Své peníze ihned investoval a začal skupovat četná panství. Jeho nejvýznamnějším majetkem se staly Holíč a Šaštín v dnešním Slovensku. Podnikání na těchto svých panstvích se osobně a se zaujetím věnoval. V Holíči založil továrnu na keramiku, čímž zahájil výrobu světoznáméholíčské keramiky. Postupem času zaměstnával na svých statcích i v továrnách víc jak deset tisíc zaměstnanců. Byl také obchodníkem a brzy převzal veškeré zásobování habsburské armády. V době prusko – rakouské, tzv. sedmileté války, zásoboval dokonce i armádu nepřítele, pruského krále Fridricha II., což považoval za obzvláště dobrý obchod. František Štěpán rovněž založil několik bank a centrálou jeho finančního impéria se stal tzv. Císařský dům ve Wallnerově ulici ve Vídni. Nakonec situace došla tak daleko, že František Štěpán půjčoval své soukromé peníze na vysoký úrok i habsburské státní pokladně, která byla ve finanční krizi. Díky tomu přenechala v roce 1763 Marie Terezie svému manželovi finanční správu země. Finanční situace habsburské státní pokladny se začala rychle stabilizovat, ale dalšímu pozitivnímu vývoji zabránila v roce 1765 smrt Františka I. Štěpána.

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Franz I. Stephan

Obrovský osobní majetek, který po Františku Štěpánovi zůstal, se stal základem soukromého majetku Habsburků. Do té doby žádný císař neměl osobní majetek a byl financován z prostředků ze státní pokladny.