Thomas Mann
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Příbuzenstvo | |
|---|---|
| bratr | |
| bratr |
Karl Viktor Mann
|
| syn | |
| syn |
Golo Mann
|
| dcera |
Erika Mannová
|
| dcera |
Monika Mannová
|
| dcera |
Elisabeth Mannová-Borgeseová
|
| vnuk |
Fridolin Mann
|
Paul Thomas Mann (6. června 1875, Lübeck – 12. srpna 1955, Curych, Švýcarsko) byl německý prozaik a esejista, držitel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929.
Obsah |
[editovat] Příbuzenstvo
Thomas Mann byl bratr spisovatele Heinricha Manna (1871–1950) a ekonoma Karla Viktora Manna (1890–1949), otec spisovate Klause Manna (1906–1949) a historika a politologa Golo Manna (1909–1994). Známými se staly i jeho dcery, herečka, kabaretierka a spisovatelka Erika Mannová (1905–1969), spisovatelka Monika Mannová (1910–1992) a ekoložka a spisovatelka Elisabeth Mannová-Borgeseová (1918–2002) a také jeho vnuk psycholog a spisovatel Fridolin Mann (narozen 1940).
Řada rodinných příslušníků byla pro Thomase Manna vzorem pro postavy v některých jeho dílech.
[editovat] Život
[editovat] Dětství a mládí
Thomas Mann se narodil v Lübecku v patricijské rodině obchodníka s obilím Thomase Johanna Heinricha Manna. Matka, hudebně nadaná Júlie da Silva Bruhnsová, pocházela z Brazílie a měla v sobě kreolskou krev. Po otcově smrti roku 1893 a rozpadu firmy se rodina přestěhovala roku 1893 do Mnichova, kde Thomas Mann žil až do roku 1933. Zde působil jako volontér pojišťovací společnosti, rok pracoval v redakci satirického časopisu Simplicissimus, poslouchal přednášky na vysoké škole a v letech 1895–1898 byl v Itálii se svým bratrem Heinrichem.
S vlastními literárními pokusy začal Mann v roce 1893 (črta Vize) a o rok později debutoval svou novelou Gefallen. První velké dílo, román Buddenbrookovi vyšel v roce 1901. Kniha sklidila okamžitý úspěch a z Thomase Manna se stal téměř přes noc proslulý německý spisovatel.
Roku 1905 se Thomas Mann oženil s dcerou vzdělaného židovského obchodníka Katiou Pringsheimovou, s níž měl šest dětí (Eriku, Klause, Gola, Moniku, Elisabeth a Michaela), z nichž se výrazněji proslavili dvě: Klaus, který se rovněž stal spisovatelem, a Golo, jenž se věnoval historii. Fakt, že Mann spojil svůj život s ženou, ač to ve své době byla jediná možnost veřejného partnerského soužití, byl pro jeho okolí víc než překvapující. Nacházel totiž větší zalíbení v mladých mužích, než ve společnosti žen. Jeho homosexuální či snad bisexuální orientace se potvrdila až dvacet let po jeho smrti, kdy byly odtajněny jeho soukromé deníky. Homosexuální motivy jsou časté i v jeho díle (např. v románu Buddenbrookovi, či v novelách Smrt v Benátkách a Tonio Kröger).
[editovat] Dospělost
V roce 1912 onemocněla Katia tuberkulózou a pobývala dlouhodobě v plicním sanatoriu ve švýcarském Davosu. Její léčba, zážitky ze sanatoria i obavy z možné smrti inspirovaly Thomase Manna k druhému významnému románu, snovému vyprávění z luxusní plicní ozdravovny Kouzelný vrch, na němž začal pracovat v roce 1913 a dokončil ho roku 1924, kdy byl, rovněž s velkým úspěchem, publikován.
V době první světové války se v esejích Úvahy nepolitického člověka dostal Thomas Mann do zásadních rozporů s bratrem Heinrichem, když válku neodmítl a zastal se prušáctví a německého nacionalismu. Později však doznal svůj omyl a přilonil se k demokracii a humanismu jako jeho bratr.
V té době se již Thomas Mann stýkal s předními umělci a spisovateli své doby, např. s Hermannem Brochem či Robertem Musilem, jemuž výrazně pomáhal v jeho finanční tísni a jehož díla si velmi vážil. V roce 1929 pak získal Nobelovu cenu za literaturu "zejména za jeho mohutný román Buddenbrookovi, který během let získával stále vyšší uznání jako jedno z klasických děl současné literatury" (citace z odůvodnění Švédské akademie), přičemž jedním z kandidátů na toto ocenění byl již v roce 1927. Ze značné finanční sumy, kterou obdržel, umořoval vysoké dluhy svých dětí.
[editovat] Válka a exil
Již od počátku třicátých let Thomas Mann s obavami sledoval hrozící nástup nacismu v Německu. Ve své řeči Apel na rozum pronesené v Berlíně v říjnu 1930, jež vstoupila do dějin jako tzv. Německý projev varoval před touto hrozbou. Přes nadšené přijetí nebylo jeho varování vyslyšeno. V roce 1933 opustil proto s ženou Katiou přes Paříž Německo a uchýlil se do exilu ve Švýcarsku, kde žil v Küsnachtu v blízkosti Curychu.
V letech 1934 a 1935 podnikl Mann první cesty do USA. V roce 1936 získal československé státní občanství a cestovní pas. V roce 1938 odjel do USA, jejichž občanem se stal roku 1944. V tomto období pracoval Mann na rozsáhlé románové tetralogii Josef a bratří jeho, napsané na biblický námět.
Po druhé světové válce se Mann vrátil do Evropy a od roku 1952 žil ve Švýcarsku. Roku 1947 vydal své pravděpodobně nejznámější dílo, román Doktor Faustus, napsaný za jeho pobytu v USA. Faustovská inspirace, přenesená do soudobého Německa, spojuje v postavě skladatele Adriana Leverkühna otázky umělecké tvorby a svobody duše.
Při pobytu v nizozemských přímořských lázních v Nordwijku onemocněl Mann arteriosklerózou. Po návratu do Curychu byl hospitalizován a 12. srpna zemřel ve věku 80 let. Srmt mu již nedovolia dopsat román o životě virtuózního podvodníka Zpověď hochštaplera Felixe Krulla. Thomas Mann je pochován ve švýcarském Kilchbergu.
[editovat] Dílo
[editovat] Novely a povídky
- Vision (1893, Vize), črta,
- Gefallen (1894), první větší Mannova práce,
- Der Wille zum Glück (1896, Vůle ke štěstí),
- Enttäuschung (1896, Zklamání),
- Der Todd (1897, Smrt),
- Der kleine Herr Friedemann (1897, Malý pan Friedemann), novela líčící zhroucení klidného a pečlivě nalinkovaného života malého a nehezkého pana Friedemanna kvůli pro něho nedosažitelné ženě.
- Der Bajazzo (1897, Klaun),
- Tobias Mindernickel (1898),
- Der Kleiderschrank (1899, Šatník),
- Der Weg zum Friedhof (1900, Cesta ke hřitovu),
- Gladius Dei (1902), titul novely znamená latinsky Meč boží.
- Tristan und andere Novellen (1903, Tristan a další novely), sbírka impresivních psychologických novel zabývajících se protikladem mezi obyčejným životem a trýzní umělecké tvorby, z nichž nejvýznamnější jsou Tristan a Tonio Kröger.
- Ein Glück (1904, Štěstí),
- Beim Propheten (1905, U proroka), povídka líčící bezcharakterního intelektuálního sektáře parazitujícího na životě jiných.
- Schwere Stunde (1905, Těžká hodina), povídka ve které autor vytváří portrét německého básníka a dramatika Friedricha Schillera jako umělce, jehož síla je v poznání a pro nějž je tvorba zápasem se světem jevů a bolestným úsilím o vyjádření myšlenky.
- Anekdote (1908, Anekdota),
- Das Eisenbahnunglück (1908, Železniční nehoda),
- Wie Jappe und Do Escobar sich prügelten (1911, Jak se poprali Jappe a Do Escobar),
- Der Tod in Venedig (1912, Smrt v Benátkách, slavná novela s tématem vtahu umělce k světu.
- Das Wunderkind (1914, Zázračné dítě), novela zabývající se uměleckým šejdířstvím a šarlatánstvím.
- Herr und Hund (1919, Pán a jeho pes), idylická novela líčící zážitky ze společného života se psem.
- Gesang vom Kindchen (1919, Dětský zpěv),
- Wälsungenblut (1921, Krev Wälsungů), novela o incestním vztahu dvojčat z bohaté židovské rodiny.
- Unordnung und frühes Leid ((1925, Zmatek a raný žal), melancholická novela odehrávající se v době inflačního chaosu v Německu a líčící první citový otřes mladičké dívenky.
- Mario und der Zauberer (1930, Mario a kouzelník), novela varující před fašismem zobrazením davové psychózy vyvolané demagogickým kejklířem.
- Die vertauschten Köpfe (1940, Vyměněné hlavy), humorný i krvavě drastický indický pohádkový příběh o neukojitelnosti lidské touhy.
- Das Gesetz (1943, Zákon), novela jejíž hrdinou je biblický Mojžíš. Tímto dílem přispěl Thomas Mann do protifašistického sborníku deseti světových spisovatelů Desatero přikázání.
- Die Betrogene (1953, Podvedená), novela, jejíž starší hrdinka považuje své obnovené krvácení za zázračné navrácení se k přirozeným ženským funkcím díky své milostné vášni k mladému muži (ve skutečnosti však jde o symptom zhoubné nemoci).
[editovat] Divadelní hry
- Fiorenza (1906).
[editovat] Romány
- Buddenbrooks: Verfall einer Familie (1901, Buddenbrookovi), román o postupném úpadku čtyř generací měšťanské rodiny z Lübecku, který založil Mannovu světovou proslulost.
- Königliche Hoheit (1909, Královská výsost), ironická a symbolická „pohádka“ o uzdravení nefungující a beznadějně zadlužené monarchie kapitálem a láskou.
- Der Zauberberg (1924, Kouzelný vrch), román odehrávající se ve švýcarském plicním sanatoriu, v němž se v slovních soubojích protagonistů uskutečňuje světonázorová diskuse o zániku staré společnosti a současně probíhá i morální a duchovní příprava na lepší budoucnost.
- Joseph und seine Brüder (1933-1943, Josef a bratří jeho), rozsáhlá románová tetralogie napsaná na biblický námět. Tetralogie se skládá z těchto dílů:
- Lotte in Weimar (1939, Lotta ve Výmaru), román, ve kterém Thomas Mann postavil proti nacismu humanistické klasické dědictví Goethovo.
- Doktor Faustus (1947), vrcholný Mannův román inspirovaný Goethovým Faustem vypovídá o osudu Německa v první polovině 20. století a o postavení umělce v tomto světě.
- Der Erwählte (1951, Vyvolený), poslední autorovo dokončené dílo, moderní románová parafráze středověkého příběhu o životě papeže Řehoře.
- Bekenntnisse des Hochstaplers Felix Krull, 1954 (Zpověď hochštaplera Felixe Krulla), nedokončený autorův román o životě virtuózního podvodníka.
[editovat] Eseje
- Friedrich und die große Koalition (1915, Friedrich a velká koalice),
- Betrachtungen eines Unpolitischen (1918, Úvahy nepolitického člověka), eseje, ve kterých se Thomas Mann zastal války, prušáctví a německého nacionalismu, což vedlo k roztržce s jeho bratrem Heinrichem.
- Rede und Antwort (1922, Řeč a odpověď),
- Goethe und Tolstoj (1923, Goethe a Tolstoj),
- Von deutscher Republik (1923, O německé republice),
- Deutsche Ansprache: Ein Apell an die Vernunft (1930, Něměcký projev: Apel na rozum), odmítnutí fanatického fašismu.
- Die Forderung des Tages (1930, Požadavek dne),
- Leiden und Größe der Meister (1935, Utrpení a velikost mistrů),
- Freud und die Zukunft (1936, Freud a budoucnost),
- Freud, Goethe, Wagner (1937),
- Dieser Friede (1938, Tento mír), odsouzení Mnichovské dohody,
- Schopenhauer (1938),
- Achtung, Europa! (1928, Evropo, pozor!),
- Deutschland und die Deutschen (1945, Německo a Němci ),
- Nietzsches Philosophie im Lichte unserer Erfahrung (1948, Nietzschova filozofie ve světle naší skušenosti),
- Die Entstehung des Doktor Faustus (1949, Jak jsem psal Doktora Fausta), výjimečná kniha, ve které romanopisec provází čtenáře svou duševní dílnou a seznamuje ho s řadou zajímavých podrobností vzniku stěžejního díla svého stáří, a zároveň i s množstvím skutečností svého osobního života a osobnostmi, s nimiž se stýkal, i se soudobým děním světovým, politickým i kulturním.
- Meine Zeit (1950, Moje doba),
- Versuch über Tschechow (1955, O Čechovovi).
[editovat] Česká vydání
- Královská výsost, A. Hajn, Praha 1910, přeložil J. Hanousek,
- Malý pan Friedemann, Josef R. Vilímek, Praha 1911, přeložila Jaroslava Vobrubová a Antonín Veselý,
- Novelly, Jan Otto, Praha 1912, přeložila Zdeňka Hostinská,
- Budenbrookové, Národní listy, Praha 1913-1914, přeložil B. Prusík,
- Smrt v Benátkách, Kvasnička a Hampl, Praha 1927, přeložil Rudolf Pazderník,
- Tonio Kröger a jiné novely, B. Krejčí, Praha 1928, přeložila Zdenka Hostinská,
- Malý pan Friedemann, Adolf Synek, Praha 1930, přeložila Růžena Thonová,
- Buddenbrookovi, Melantrich, Praha 1930, přeložil Jaroslav Skalický, znovu 1932.
- Kouzelný vrch, Melantrich, Praha 1930, přeložila Jitka Fučíková, Pavel Levit a Jan Zahradníček, znovu 1935-1936, SNKLHU 1958 a Odeon 1975.
- Královská výsost, Melantrich, Praha 1931, přeložil Bedřich Vaníček,
- Mario a kouzelník a jiné novely, Melantrich, Praha 1932, přeložila Jitka Fučíková,
- Povídky o životě a smrti, Melantrich, Praha 1932, přeložil Jan Zahradníček,
- Josef a bratří jeho I. - Příběhy Jákobovy, Melantrich, Praha 1934, přeložil Ivan Olbracht a Helena Malířová, znovu 1936.
- Josef a bratří jeho II. - Mladý Josef, Melantrich, Praha 1934, přeložil Ivan Olbracht a Helena Malířová, znovu 1936.
- Utrpení a velikost mistrů, Melantrich, Praha 1936, přeložil Pavel Eisner,
- Josef a bratří jeho III. - Josef v Egyptě, Melantrich, Praha 1937, přeložil Ivan Olbracht,
- Freud a budoucnost, Julius Albert, Praha 1938, přeložil Pavel Eisner,
- Desatero přikázání, Družstevní práce, Praha 1947, přeložil Pavel Eisner), sborník protifašistických novel od deseti světových spisovatelů, mezi nimi Mannova novela Zákon.
- Schopenhauer, Frantiček Borový, Praha 1948, přeložil Jan Dvořák, znovu Votobia, Olomouc 1993.
- Doktor Faustus, Melantrich, Praha 1948, přeložil Pavel Eisner, znovu SNKLU 1961.
- Lota ve Výmaru, Melantrich, Praha 1949, přeložil Pavel Eisner,
- Buddenbrookovi, Melantrich, Praha 1950, přeložil Pavel Eisner, znovu 1951, SNKLHU 1955 a 1956 a Odeon 1971.
- Josef a bratří jeho IV. - Josef Živitel, Melantrich, Praha 1951, přeložil Pavel Eisner,
- Tonio Kröger, SNKLHU, Praha 1958, přeložila Jitka Fučíková,
- Josef a bratří jeho I. - Příběhy Jákobovy a Mladý Josef, SNKLHU, Praha 1959, přeložil Ivan Olbracht a Helena Malířová, znovu Bonus A, Brno 1998.
- Josef a bratří jeho II. - Josef v Egyptě, SNKLHU, Praha 1959, přeložil Ivan Olbracht,
- Josef a bratří jeho III. - Josef Živitel, SNKLHU, Praha 1959, přeložil Pavel Eisner,
- O Čechovovi, Československý spisovatel 1957, přeložil Milan Messiereur,
- Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, Mladá fronta, Praha 1958, přeložil Pavel Eisner, znovu SNKLU 1964 a Odeon 1971.
- Fiorenza, Dillia, Praha 1959, přeložili Ludmila Kopečná a Zdeněk Dufek,
- Novely a povídky, Naše vojsko, Praha 1959, přeložil Pavel Eisner, dva svazky, obsahující třináct autorových próz, mimo jiné i původní fragment románu Zpověď hochštaplera Felixe Krulla z roku 1911.
- Jak jsem psal doktora Fausta, Československý spisovatel 1962, přeložila Dagmar Eisnerová,
- Novely, SNKLU, Praha 1965, přeložili Pavel a Dagmar Eisnerovi, Jitka Fučíková a Zbyněk Sekal, obsahuje díla Malý pan Friedemann, Tonio Kröger, Těžká hodina, Smrt v Benátkách, Tristan, Zázračné dítě, Zmatek a raný žal, Pán a pes, Mario a kouzelník a Vyměněné hlavy.
- Exulant Thomas Mann, Východočeské nakladatelství, Hradec Králové 1966, přeložila Dagmar Eisnerová, tři politické projevy z let 1937-1950,
- Smrt v Benátkách, Odeon, Praha 1973, přeložil Pavel Eisner, znovu Zahrada, Tábor 2003.
- Vyvolený, Odeon, Praha 1974, přeložila Jitka Fučíková,
- Novely a povídky Odeon, Praha 1979, přeložila Jitka Fučíková a Dagmar Steinová, obsahuje díla Malý pan Friedemann, Šatník, Tristan, Tonio Kröger, Zázračné dítě, Těžká hodina, Smrt v Benátkách, Pán a pes, Krev Wälsungů, Zmatek a raný žal, Mario a kouzelník, Zaměněné hlavy a Zákon.
- Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, Odeon, Praha 1979, přeložila Anna Siebenscheinová, znovu 1986.
- Buddenbrookovi, Odeon, Praha 1980, přeložila Jitka Fučíková, znovu Práce 1985.
- Lotta ve Výmaru, Odeon, Praha 1982, přeložila Anna Siebenscheinová,
- Doktor Faustus, Mladá fronta, Praha 1986, přeložil Hanuš Karlach,
- Královská výsost, Odeon, Praha 1987, přeložila Anna Siebenscheinová,
- Malý pan Friedemann, Vyšehrad, Praha 2003, přeložil Václav Bahník,
- Smrt v Benátkách, Aulos, Praha 2003, přeložila Jitka Fučíková, znovu Lidové noviny 2005
[editovat] Filmové adaptace
- Die Buddenbrooks (Buddenbrookovi), Německo 1923, režie Gerhard Lamprecht, němý film,
- Königliche Hoheit (Královská výsost), Německo 1953, režie Harald Braun,
- Bekenntnisse des Hochstaplers Felix Krull (Zpověď hochštaplera Felixe Krulla), Německo 1957, režie Kurt Hoffmann, v hlavní roli Horst Buchholz,
- Les Têtes interverties (Vyměněné hlavy), Francie 1957, režie Alejandro Jodorowsky,
- Buddenbrooks (Buddenbrookovi), Německo 1959, režie Alfred Weidenmann,
- Tonio Kröger, Francie-Německo 1964, režie Rolf Thiele,
- Wälsungenblut (Krev Wälsungů), Německo 1965, režie Rolf Thiele],
- Buddenbrooks (Buddenbrookovi), Velká Británie 1965, režie Michael Imison, televizní film,
- Der Zauberberg (Kouzelný vrch), Německo 1968, režie Ludwig Cremer, televizní film,
- Morte a Venezia (Smrt v Benátkách), Itálie 1971, režie Luchino Visconti,
- Lotte in Weimar (Lotta ve Výmaru), Německo 1974, režie Egon Günther,
- Tristan, Německo 1975, režie Herbert Ballmann, televizní film,
- Usordnung und frühes Leid (Zmatek a raný žal), Německo 1977, režie Franz Seitz,
- Die Buddenbrooks (Buddenbrookovi), Německo 1979, režie Franz Peter Wirth, televizní film,
- Death in Venice (Smrt v Benátkách), Velká Británie 1981, režie Tony Palmer, televizní film,
- Bekenntnisse des Hochstaplers Felix Krull (Zpověď hochštaplera Felixe Krulla), Německo 1982, režie Bernhard Sinkel, televizní film,
- Der Zauberberg (Kouzelný vrch), Německo 1982, režie Hans W. Geißendörfer, v hlavních rolích Rod Steiger a Charles Aznavour,
- Doktor Faustus, Německo 1983, režie Franz Seitz ,
- Death in Venice (Smrt v Benátkách), Velká Británie 1990, režie Robin Lough, televizní film,
- Le Miragle (Přelud), Francie 1992, režie Jean-Claude Guiguet, podle novely Podvedená,
- Mario und der Zauberer (Mario a kouzelník), Německo 1994, režie Klaus Maria Brandauer.
[editovat] Související články
[editovat] Externí odkazy
 |
Související články obsahuje: Portál Literatura |
- Nobel Prize bio
- http://nobelprize.org/nobel_prizes/literature/laureates/1929/mann-autobio.html - anglicky
- http://www.kirjasto.sci.fi/tmann.htm - anglicky
- http://www.thomas-mann-figurenlexikon.de/ - německy
| Nobelova cena za literaturu | ||
|---|---|---|
| 1928 Sigrid Undsetová |
1929 Thomas Mann |
1930 Sinclair Lewis |
