Monako - Monacké knížectví (francouzsky: Principauté de Monaco nebo Monaco) - je druhý nejmenší stát na světě. Leží na středomořském pobřeží francouzské riviery - Azurového pobřeží. Je to země s největší hustotou osídlení na světě.

Mapa Monaka

Pohled na zamračené Monako

Monako - přístav La Condamine

Pohled na Monako

[editovat] Obyvatelstvo

32 409 obyv. (2005) ; hustota zalidnění 16 620 obyv. / km² ; roční přírůstek 0,6 %. Největší část tvoří cizinci, především Francouzi (téměř 50 %) a Italové (17 %). Monackých občanů je necelá pětina celkového počtu obyvatel. Přes 90 % obyvatel jsou římští katolíci. Školství je zavedeno podle italského vzoru.

[editovat] Hlavní město

Monako je městský stát. Skládá se pouze z jediného města, které je zároveň hlavním. Dělí na 4 obvody: Monaco-Ville, Monte Carlo, La Condamine a Fontvieille.

[editovat] Administrativní dělení

4 městské čtvrti (Monaco-Ville, Monte Carlo, La Condamine, Fontvieille)

[editovat] Členství

1993 - Spojené národy (OSN)
OBSE

[editovat] Přírodní poměry

Malé knížectví se prostírá na Azurovém pobřeží (fr. Côte d’Azur) jen 8 km od italské hranice na výběžku Přímořských Alp. Od skalnatého pobřeží stoupá terén terasovitě k pohoří, jež omezuje monacké teritorium proti francouzskému zázemí. Celé území státu je zastavěno. Má několik městských částí: vlastní Monako se starým m., knížecím palácem ze 13. a 16. století, s neoromantickou katedrálou a oceánografickým muzeem, založeno 1910; Nové m. La Condamine s přístavem, bankami a obchodní čtvrtí; luxusní lázně Monte Carlo s hernou (vybudováno v letech 1878–1879) a kongresovým centrem a dále také na náspu do moře vzniklé Fontvieille s obytnými a průmyslovými stavbami, přír. parkem a sportovními areály i novým jachtovým přístavem. Mírné přímořské podnebí dovoluje růst i velmi pestré mediteránní vegetaci.

[editovat] Státní zřízení

Podle ústavy z roku 1962 je Monako dědičnou konstituční monarchií. Hlavou státu je kníže, jako poradní orgány má k dispozici korunní radu (11 členů) a státní radu (12 členů). Výkonnou moc má pod autoritou knížete jeden státní ministr se třemi vládními rady. Legislativu vykonává kníže spolu s parlamentem, Národní radou s 18 volenými poslanci. V zahraničních vztazích zastupuje Monako Francie. Také právní systém je vybudován podle francouzského vzoru.

[editovat] Hospodářství

Nejdůležitějším hospodářským odvětvím knížectví je celoroční turistický ruch. Velký význam má kromě toho i sektor služeb, bankovnictví a pojišťovnictví. Státní příjmy vytváří převážně daň z přidané hodnoty a daň z obratu, dále státní monopoly jako telefon, pošta, daň z tabákových výrobků, vydávání známek aj. Výnos z kasina tvoří jen asi 4 %. Přímé daně se v Monaku nevybírají (jen Francouzi podléhají francouzským daňovým předpisům). V průmyslovém sektoru převládají malé a střední podniky v oboru chemie (hlavně farmacie a kosmetika), dále v produkci plastických hmot a elektroniky. S Francií je Monako spojeno měnovou, hosp. a celní unií. Nejbližším mezinárodním letištěm je francouzské Nice. HDP podle parity kupní síly asi 870 mil. US $, tj. 27 188 na 1 obyvatele (2003).

[editovat] Dějiny

V 5. století př. n. l. založena foinická obchodní stanice, kterou Římané nazvali podle Héraklova chrámu Herculis Monoeci portus. V 6. století ovládli území Monaka dočasně Vizigóti, poté patřilo k Francké říši. Roku 1162 obdrželi janovští kupci v Monaku právo skladu. Koncem 13. století vládl Monaku poprvé rod Grimaldi (definitivně od 1419), od 15. století převážně pod francouzskou ochranou (od 1865 celní unie). Od roku 1949 do roku 2005 vládl kníže Rainier III., který liberalizoval ústavu a posílil práva Národní rady. Po jeho smrti vládne jeho syn Albert. V letech 1963 až 1993 byla nejsilnější stranou Národní a demokratická unie (UND), od 1993 má absolutní většinu Campora. Monako je členem OSN.