Albánie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albánská republika Republika e Shqipërise |
|||
---|---|---|---|
|
|||
Hymna: Hymni i Flamurit | |||
geografie | |||
Hlavní město: | ![]() |
||
Rozloha: | 28 748 km² (139. na světě) z toho 4,7 % vodní plochy |
||
Nejvyšší bod: | Maja e Korabit (2753 m n. m.) | ||
Časové pásmo: | +1 | ||
obyvatelstvo | |||
Počet obyvatel: | 3 600 523 (125. na světě, 2008) | ||
Hustota zalidnění: | 125 ob. / km² (82. na světě) | ||
Jazyk: | albánština | ||
Náboženství: | islám 70%, albánské ortodoxní 20%, římsko-katolické 10% | ||
státní útvar | |||
Státní zřízení: | republika | ||
Vznik: | 28. listopadu 1912 (nezávislost na Osmanské říši) | ||
Prezident: | Bamir Topi (od 2007) | ||
Předseda vlády: | Sali Berisha (od 2005) | ||
Měna: | lek (=100 qindarka) (LK) | ||
mezinárodní identifikace | |||
ISO 3166-1: | 008 ALB AL | ||
MPZ: | AL | ||
Telefonní předvolba: | 355 | ||
Národní TLD: | .al |
Albánie (také Albánská republika, albánsky: Republika e Shqipërisë) je země ležící v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově. Albánský název znamená v překladu „Země orlů“.
Zemi ze západu omývá Jaderské moře (362 km), na severu pak hraničí s Černou Horou, na severovýchodě s Kosovem, na východě s Makedonií (151 km) a na jihu s Řeckem (282 km).
Albánie se rozkládá v členitém terénu; sever země je rovinný, jih a východ pak velmi kopcovitý. Země má hlavně kontinentální podnebí s chladnými zimami a teplými léty.
Obsah |
[editovat] Historie
- Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Albánie.
Od několika antických spisovatelů se lze dovědět o jistém předřeckém obyvatelstvu Balkánu. Tito lidé se nazývali Pelasgové a jejich hlavním městem byla Dodóna. Město bylo dlouhou dobu centrem říše Epirus, jednoho z nejvlivnějších království antiky. V Dodoně se nacházela nejstarší věštírna antiky, asi o 2500 let starší než věštírna v Delfách, a proto byla poutním místem Řeků.
Antické obyvatelstvo charakterizuje originální architektura. Ilyrové se zde začali objevovat kolem roku 1000 př. n. l. jako lidé mluvící indoevropským jazykem. Jejich kultura byla ovlivněna řeckou. V Albánii byly ale také řecké kolonie. Země byla poté dobyta Byzantskou říší, v první polovině 15. století se dostala pod vliv Osmanů.
Po První balkánské válce vyhlásila Albánie 28. listopadu 1912 nezávislost na Osmanské říši. Do roku 1939, kdy byla země okupovaná Itálií, zde vládl král Zog I.. Během druhé světové války zde existovala na Itálii závislá tzv. Velká Albánie. Po druhé světové válce v listopadu 1944 se k moci dostala komunistická strana PPSH pod vedením Envera Hodžy. Mezi lety 1945 a 1990 měla Albánie jeden z nejtvrdších režimů v Evropě a ocitla se v mezinárodní izolaci; nejprve přerušila kontakty se západem a později i s východními zeměmi. Roku 1968 vystoupila na protest proti okupaci ČSSR z Varšavské smlouvy.
V letech 1990 až 1992 byla ukončena komunistická vláda a zřízena pluralitní demokracie. Transformace se ukázala být obtížnou, protože se vlády musí vypořádávat s vysokou nezaměstnaností, korupcí, zničenou infrastrukturou, velkou sítí organizovaného zločinu s napojením na vládní úředníky a roztříštěnou politickou opozicí. Došlo k nepokojům i silným ekonomickým propadům. Opět bylo povoleno náboženství, tak dlouhou dobu krutě potlačované. V současné době usiluje země o integraci do EU.
[editovat] Politika
- Hlavní článek: Politický systém Albánie
Hlavou státu je prezident, volený Kuvendi neboli Shromážděním Albánské republiky. 140 poslanců je voleno Albánci ve volbách každé 4 roky. 100 členů shromáždění je vybíráno přímou volbou a dalších 40 poměrným systémem.
[editovat] Geografie
Značnou část vnitrozemí prostupují horstva Albánsko-řecké soustavy, kde také leží nejvyšší hora Korab, na severu zasahují horstva Dinárských hor. Největší řekou je Drin. Na severu a východě leží hraniční jezera Skadarské, Ohridské a Prespanské. Podnebí je ryze středomořské. Na pobřeží panují suchá horká léta s průměrnou teplotou okolo 25 °C a mírné vlhké zimy s teplotou okolo 7 °C. V hornatém vnitrozemí dosahuje průměrný roční úhrn srážek až 2000 mm.
[editovat] Administrativní rozdělení
- Hlavní článek: Administrativní dělení Albánie
[editovat] 12 krajů
(qarqe; jednotné číslo: qark) | kraje![]() |
|||||||||
č. | kraj | okresy | hl. město | obyvatel | ||||||
|
||||||||||
1 | Berat | Berat, Kuçovë, Skrapar | Berat | 193 020 | ||||||
2 | Dibrë | Bulqizë, Dibrë, Mat | Peshkopi | 189 854 | ||||||
3 | Durrës | Durrës, Krujë | Durrës | 245 179 | ||||||
4 | Elbasan | Elbasan, Gramsh, Librazhd, Peqin | Elbasan | 362 736 | ||||||
5 | Fier | Fier, Lushnjë, Mallakastër | Fier | 382 544 | ||||||
6 | Gjirokastër | Gjirokastër, Përmet, Tepelenë | Gjirokastër | 112 831 | ||||||
7 | Korçë | Devoll, Kolonjë, Korçë, Pogradec | Korçë | 265 182 | ||||||
8 | Kukës | Has, Kukës, Tropojë | Kukës | 111 393 | ||||||
9 | Lezhë | Kurbin, Lezhë, Mirditë | Lezhë | 159 182 | ||||||
10 | Shkodër | Malësi e Madhe, Pukë, Shkodër | Shkodër | 256 473 | ||||||
11 | Tiranë | Kavajë, Tiranë | Tiranë | 597 899 | ||||||
12 | Vlorë | Delvinë, Sarandë, Vlorë | Vlorë | 192 982 |
[editovat] 36 okresů
(rrethe) | okresy![]() |
||
1 Berat |
13 Kolonjë |
25 Mirditë |
[editovat] Ekonomika
- Hlavní článek: Ekonomika Albánie
Albánie je jedna z nejchudších evropských zemí s polovinou obyvatelstva zabývající se zemědělstvím. Země se potýká s vysokou nezaměstnaností, korupcí dosahující až na nejvyšší místa a organizovaným zločinem.
Země skoro vůbec nevyváží, dováží hodně z Řecka a Itálie. Peníze na dovoz pocházejí z finanční pomoci a peněz přivezených uprchlíky zpátky do země. Hlavním nerostným bohatstvím země je ropa, měď a další barevné kovy.
[editovat] Zemědělství
Vytváří asi 24,6 % HDP. Téměř 58 % práceschopné populace je samostatně výdělečně činné v zemědělství. Převažuje rostlinná produkce. Pěstují se obiloviny, luskoviny, olejniny, brambory, cukrová řepa, zelenina (v pobřežních nížinách a horských kotlinách), v příhodných podmínkách se vyskytuje vinná réva nebo bavlna. Významné je pěstování tabáku, oliv a ovoce (jablka, hrušky, citrusové plody) při pobřeží. Albánští zemědělci vypěstují 10 000 t ovoce a zeleniny, z čehož je 90 % prodáno na domácím trhu a 10 % jde na export. Vyrábí se med, mléko i nealkoholické a alkoholické nápoje. Živočišná výroba byla původně orientována hlavně na chov ovcí a koz (většina země je hornatá), ale postupně se zvyšují stavy skotu a prasat. Protože je Albánie přímořská oblast, má nezastupitelnou roli i rybolov.
Albánská zemědělská výroba pokrývá pouze 25 % poptávky domácího trhu. 75 % potravinářských a zemědělských výrobků se musí dovážet ze zahraničí, aby byly pokryty základní potřeby obyvatelstva. Albánie je rozdělena na geografické zóny podle zemědělské produkce:
- pobřežní zóna na západě země, kde se nachází 44 % orné půdy
- hornatá zóna, která leží v centrální části země a představuje 37 % orné půdy s možností živočišné výroby
- náhorní zóna, která představuje 19 % orné půdy s možností pro dřevozpracující průmysl.
Celkem 60 % ziskové půdy pochází z pastvin a luk, 15 % z lesů, 15 % úhor a 10 % rašeliniště a bažiny.
[editovat] Průmysl
Průmysl začal vznikat až po druhé světové válce; přesto existovaly již některé drobné závody v dřívější době. Jeho podíl na tvorbě HDP činí 10,2 %. Mezi nejvýznamnější sektory albánského průmyslu patří především průmysl textilní, kožedělný, papírenský, těžební, chemický, umělých hmot a dále pak zpracování nerostných surovin. Mnoho organizací v těžebním a zpracovatelském průmyslu, které jsou vlastněny státem, je zaměřeno na výrobu energie, těžbu ropy,mědi, chrómu, niklu a dalších nerostných surovin. Albánie má zásoby zemního plynu, uhlí, vápence, kaolínu, stavebních materiálů, říčního štěrku, magnezitu, olivínu a dolomitu.
Albánie disponuje nevelkými, spíše izolovanými, ložisky uhlí s nižším stupněm prouhelnění. Významnější uhelné pánve se nacházejí ve čtyřech regionech: Tirana-Durres (střední Albánie, především blízko Valias, Manez, Kamza a Krrabe, největší důlní revír), v širším okolí obcí Mborje a Drenove, Pogradec (u obce Alapur, jižně od Ochridského jezera) a Memaliaj (severně od města Tepelene). Ve všech případech se jedná o uhlí s nízkou výhřevností, obsah síry zpravidla překračuje 3 %, obsah popela se pohybuje do 40 %.
Celkem je v Albánii cca. 250 soukromých společností a 10 mezinárodních , které se zabývají těžbou surovin např. těžba chromu v Librazhdu a Pogradci. Těžbu ferochrómu v Elbasanu využívá italská společnost Darfo. Niklový průmysl má pronajatý řecká společnost. V severní Albánii se těžbou železné a niklové rudy zabývá australská společnost. V Tiraně, Elbasanu a Korçë jsou závody na zpracování alabastru. Nejvýznamnější rafinerie na těžbu a zpracování ropy se nachází Ballshi. Ropa se těží ve střední části země, odkud vedou ropovody k pobřeží.
Důležitá pro albánské hospodářství je těžba přírodního asfaltu a potravinářský průmysl. Vyrábí se olivový olej, ovocné, zeleninové a rybí konzervy, tabákové výrobky, vína, destiláty a cukry. Prosazuje se také výroba stavebních hmot (v Albánii se po změně režimu velmi zvýšila poptávka po stavebních hmotách) a dřevozpracující průmysl.
[editovat] Stavebnictví
Albánské stavebnictví se podílí 9,1 % na tvorbě HDP. Vedle služeb je za posledních 10 let nejvýrazněji se rozvíjející odvětví albánského hospodářství. Výstavba nových hotelů, turistických ubytovacích kapacit, administrativních budov, rekonstrukce stávajících nebo výstavba nových sídlišť, soukromých vil, rekonstrukce a výstavba nových silnic a rekonstrukce architektonických památek patří mezi každodenní hlavní priority albánského stavebnictví.
[editovat] Průmyslová centra
- Tirana – strojírenský (traktory a stroje), textilní
- Drač (Drac) – loděnice
- Elbasan – velký dřevozpracující kombinát
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v jednotlivých sektorech je následující:
- zemědělství 47 % (vyspělé státy asi 5 %),
- průmysl 31 %,
- služby 22 %
[editovat] Energetika
Albánie získává 98 % elektrické energie z vodních elektráren. Nachází se zde 83 malých a 3 střední hydroelektrárny (malé hydroelektrárny mají kapacitu do 5 MW). ERE oznámil, že v roce 2003 tyto malé a střední elektrárny vyrobily 41 milionů kWh. Podle tohoto zdroje kapacita vodních elektráren může být po rekonstrukci zvýšena až na 40 MW. Produkce elektrické energie je pokrývána ze 60 % z místních zdrojů. Zbytek spotřebované elektrické energie je pokryt dovozem.
V Albánii je v zimních měsících elektřina prakticky jediným zdrojem topení. Topení alternativními palivy jako např. plyn není využíváno ve větším měřítku – plyn v bombách pro přenosná kamna je velmi nekvalitní. Ústřední topení na jakýkoliv druh paliva v Albánii v zásadě neexistuje. Mezi opatření vlády patří rušení 27 000 ilegálních přípojek elektrického vedení, pokusy zavést elektroměry, důsledné vymáhaní velkých nedoplatků za odběry elektrické energie pomocí tzv. „elektrické policie“.
V posledních letech došlo ke drastické změně ve struktuře spotřeby elektrické energii v zemi, charakteristické neúměrnou spotřebou energie v albánských domácnostech. Albánie není schopna tuto denní potřebu pokrýt z vlastních zdrojů. Země postrádá dostatečné množství energetických kapacit; není schopna z vlastních prostředků rehabilitovat stávající energetická zařízení, která, místo aby vyráběla elektřinu, chátrají. Tyto nedostatky jsou ve stálé větší míře nahrazovány dovozy ze zahraničí; během odpoledních hodin je elektrický proud vypínán. Více než 33 % z celkové spotřeby země se musí dovážet ze sousedních zemí, ale i zde se projevují vážné potíže. Systém se potýká nejen s finančními problémy, ale je limitován i špatným technickým stavem rozvodných sítí. Často tak dochází k přetížení a vážným poruchám, které vedou k výpadkům proudu. Od 1. ledna 2005 byla zvýšena cena elektrické energie. Vláda rozhodla, že přestane finančně podporovat dováženou energii.
[editovat] Služby
Služby patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím albánským odvětvím. Podílí se 46 % na tvorbě HDP. Nejvýznamnějšími z nich jsou telekomunikace, turistika, bankovní a pojišťovací služby
[editovat] Telekomunikace
Patří mezi nejrychleji se rozvíjející odvětví služeb. K 1. lednu 2005 došlo k plné liberalizaci telekomunikačního trhu. Velký nárůst zaznamenal prodej mobilních telefonů. Na albánském trhu jsou v současnosti rozhodující dva operátoři mobilní sítě, která pokrývá téměř 90 % albánského území. Jedná se o AMC a Vodafone Albania. V březnu 2004 byla založena společnost Eagle Mobile, jejímž hlavním cílem je budování sítě pro mobilní telefony. Společnost je 100% vlastněna Albtelekomem (monopolním držitelem pevných linek).
[editovat] Doprava
[editovat] Infrastruktura
Albánie považuje prakticky za nejvýznamnější pro další rozšiřování obchodu propojení země s ostatními státy Balkánu. Program modernizace albánských komunikací je nemyslitelný bez finanční podpory zahraničních donorů a účasti cizích firem. Přestože se neustále rekonstruují stávající a stavějí nové silnice, lze říci, že Albánie patří k zemím s nejhoršími komunikacemi v Evropě. Silně pokulhávají i železnice. Železniční park je nadále v katastrofálním stavu a stejně tomu je i s převážnou většinou železničních tratí. MMF doporučuje albánské vládě zrušit železnice a ušetřené finanční prostředky investovat do výstavby nových silnic. Stávající albánská vláda však trvá na rekonstrukci železniční tratě Tirana–Drač s vybudováním odbočky na letiště Rinas.
V roce 2004 byla dokončena výstavba a rekonstrukce řady silničních tahů. Mezi Tiranou a Dračí již existuje čtyřproudá dálnice; spojení se Skadarem a Rrozgodine jsou také kvalitní a nově postavené. V jižních oblastech budují nové komunikace Řekové (úsek mezi Gjirokastërem a hranicemi).
[editovat] Turistika
Turistický potenciál Albánie je perspektivní a bezesporu vysoký. Klima je příjemné, albánské pobřeží Jaderského a Iónského moře má délku asi 420 km. Mezi nejvýznamnější turistická střediska patří okolí Drače (Jadran) a riviéra mezi Vlorou a Sarandou (Iónské moře). Staví se nové ubytovací kapacity s požadovanou vybaveností (restaurace, pizzerie, kavárny a samoobsluhy).
Albánie v posledních letech usiluje o zlepšení kvality pláží, které jsou ve velmi špatném stavu, a jejich okolí a také o vytvoření podmínek pro využívání volného časů turistů ve večerních hodinách. Podle statistiky Ministerstva turistiky Albánské republiky v roce 2004 navštívilo zemi 375 000 zahraničních turistů
[editovat] Obyvatelstvo
[editovat] Národnostní složení Albánie
- Hlavní článek: Demografie Albánie
Většina obyvatelstva jsou Albánci, ale je tu i malá minorita Řeků, Makedonců a Vlachů. Mnoho etnických Albánců žije také v přilehlém Kosovu (asi 1,8 milionu), Makedonii (okolo 800 000), Černé hoře (okolo 30 000), Srbsku (okolo 500 000) a Řecku, kde Albánci tvoří jednu z největších menšin (přes 1 milion).
Skupiny albánského národa
Ghegové – žijí na severu země, do 20. století u nich přetrvávalo rodové zřízení a zvykové právo. Ghegské nářečí bylo dříve literárním jazykem.
Toskové – žijí jižně od řeky Skhumbin, toskický dialekt byl v roce 1972 převzat jako základ spisovného jazyka.
Úředním jazykem Albánie je albánština, ale na hranicích s Řeckem se někde mluví i řecky.
[editovat] Náboženství
Od vlády Osmanské říše je hlavní náboženství islám (70 %). Dalšími hlavními náboženstvími jsou albánské ortodoxní křesťanství (20 %) a římskokatolické křesťanství (10 %). Othodoxní Albánci žijí převážně na jihu a Albánci římskokatolického vyznání hlavně na severozápadě země. Islám je rozšířen, kromě některých horských oblastí, všude.
[editovat] Související články
![]() |
Související články obsahuje Portál Albánie |
![]() |
Související články obsahuje Portál Balkán |
|
![]() |
---|---|
Kraje (qarqe) a jejich hlavní města: Kraj Berat (Berat) | Kraj Dibrë (Peshkopi) | Kraj Durrës (Durrës) | Kraj Elbasan (Elbasan) | Kraj Fier (Fier) | Kraj Gjirokastër (Gjirokastër) | Kraj Korçë (Korçë) | Kraj Kukës (Kukës) | Kraj Lezhë (Lezhë) | Kraj Shkodër (Shkodër) | Kraj Tiranë (Hlavní město Tirana) | Kraj Vlorë (Vlorë) |
Albánie • Andorra • Arménie¹ • Ázerbájdžán² • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie² • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán² • Kypr¹ • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Makedonie • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko² • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko² • Ukrajina • Vatikán
Teritoria, kolonie a zámořská území: Faerské ostrovy (DK) • Gibraltar (GB) • Guernsey (GB) • Jersey (GB) • Ostrov Man (GB)
Území se sporným postavením: Abcházie² • Čečensko • Jižní Osetie² • Kosovo • Náhorní Karabach² •Podněstří • Severní Kypr