MiG I-250
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Mikojan-Gurevič I-250 | |
|---|---|
 |
|
| Mikojan-Gurevič I-250 | |
| Typ: | stíhací letoun |
| Výrobce: | Státní letecký průmysl SSSR |
| Konstruktér: | Mikojan-Gurevič |
| První let: | 1945 |
| Zaveden: | 1946 |
| Vyřazen: | 1950 |
| Hlavní uživatel: | SSSR |
Mikojan-Gurevič I-250 byl sovětský letoun vyvinutý za druhé světové války, který byl mezičlánkem mezi vrtulovým a proudovým letadlem. Vznikl v konstrukční kanceláři Mikojan-Gurevič, která sestrojila dva významné válečné letouny - MiG-1 a MiG-3. V průběhu války docházelo k dalšímu zdokonalování těchto typů, ovšem žádná z dalších verzí nebyla zavedena do sériové výroby. Konstruktéři však začali pracovat na prototypech proudových letounů, ovšem výsledky prozatím neodpovídaly vynaložené námaze. Jednou z možností urychlení vývoje bylo zhotovení letounu, kde by byl kombinovaný klasický vrtulový a reaktivní pohon. Byl sestrojen hybridní motor VK-107, který poháněl zároveň kompresor i vrtuli. První prototyp I-250 vzlétl počátkem března 1945. Zkoušky dále pokračovaly, přečemž letoun při použití motokompresorového proudového motoru dosahoval rychlosti 800 km/h. V průběhu nich však došlo k havárii, při které zahynul pilot. Zkoušky však pokračovaly dále na druhém prototypu až do roku 1946, kdy byly ukončeny. Sériová výroba letounu, který byl označen jako MiG-13, byla zahájena v první polovině roku 1946. V této době však již došlo k zalétávání čistě proudového prototypu MiG-9.
[editovat] Užití
Letouny MiG-13 byly zažazeny do výzbroje námořního letectva Severní a Baltské flotily, kde setrvaly v činné službě až do roku 1950. mezi piloty byly poměrně oblíbené, a to zejména pro svou jednoduchost a nenáročnost přechodu z klasických vrtulových letadel.
[editovat] Technické údaje
- Výrobce: Státní letecký průmysl SSSR (OKB MiG)
- Kategorie: stíhací letadlo
- Osádka: 1
- Motor: 1x VK-107A o startovním výkonu 1 700 koní, 1x motokompresorový urychlovač prof. Cholščevnikova o tahu 300 N
- Hmotnost prázdná: 2935 kg
- Hmotnost vzletová: 3680 kg
- Rozpětí: 9,50 m
- Délka: 8,18 m
- Výška: 4,25 m
- Nosná plocha: 15,00 m²
- Max. rychlost: 825 km/h
- Stoupavost: 5 000 m 4 min 35 s
- Dostup: 11900 m
- Dolet: 1816 km
- Výzbroj : 3x pevný synchronizovaný kanón B-20 ráže 20 mm
[editovat] Externí odkazy
| Sovětské vojenské letouny druhé světové války | ||
|---|---|---|
| Stíhací letouny | ||
| I-15 | I-153 | I-16 | MiG-1 | MiG-3 | Jak-1 | Jak-3 | Jak-7 | Jak-9 | LaGG-1 | LaGG-3 | La-5 | La-7 | Pe-3 | ||
| Bombardovací letouny | ||
| R-5 | Su-2 | Jak-4 | SB-2 | Ar-2 | Pe-2 | Pe-4 | Pe-8 | Tu-2 | Il-4 | Jer-2 | TB-3 | | ||
| Průzkumné a spojovací letouny | ||
| R-10 | Po-2 | MBR-2 | MBR-7 | MDR-5 | MDR-6 | Be-4 | ARK-3 | | ||
| Bitevní letouny | Transportní letouny a kluzáky | Cvičné letouny |
| Il-2 | Il-10 | Li-2 | Šče-2 | Š-2 | Š-7 | G-11 | UT-1 | UT-2 | G-27 |
| Experimentální letouny a prototypy | ||
| I-26 | I-28 | I-30 | I-110 | I-180 | I-185 | I-222 | I-225 | I-250 | ITP | DIS | TIS | BI-1 | ANT-58 | VIT-2 | Su-8 | Il-6 | S | ||
