Jules Verne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jules Verne, fotografie Félixe Nadara (1820 – 1910).

Jules Verne [žil vern] (8. února 1828 Nantes – 24. března 1905 Amiens) byl francouzský spisovatel dobrodružné literatury. Je považován za jednoho ze zakladatelů žánru vědeckofantastické literatury. Jeho knihy jsou dodnes oblíbeny hlavně mezi mládeží.

Obsah

1 Život
2 Dílo
- 2.1 Podivuhodné cesty
- 2.2 Další díla
3 Ilustrátoři
- 3.1 Hlavní ilustrátoři
- 3.2 Ilustrátoři jednotlivých děl
4 Literatura
5 Reference
6 Související články
7 Externí odkazy

[editovat] Život

Voyages et aventures du capitaine Hatteras, typická vazba francouzského vydání Verneova cyklu Podivuhodných cest od nakladatele Pierra-Julese Hetzela.

Jules Verne se narodil 8. února roku 1828 na ostrůvku Île Feydeau, ve městě Nantes jako první z pěti děti pařížského právníka Pierra Vernea. Roku 1839 se nechal najmout jako plavčík na loď do Indie, jeho rodiče to však zjistili a cestě zabránili. Roku 1847 odjel Jules Verne do Paříže studovat práva a po ukončení studia se živil jako obchodník s akciemi. Roku 1857 se oženil s Honorií Morelovou, se kterou měl syna Michela, který po jeho smrti dopsal některá jeho nedokončená díla.

Roku 1886 Verne jen těsně unikl smrti, když na něj zřejmě v pominutí smyslů vystřelil z revolveru jeho synovec Gaston (1860 - 1916), syn jeho bratra Paula.^[1] ^[2]^[3]Verneovi se naštěstí podařilo srazit zbraň a byl jenom raněn.

Jules Verne hodně cestoval a některé zážitky z těchto cest zapracoval i do svých románů. Již roku 1859 navštívil Anglii a Skotsko, v roce 1861 se vydal do Skandinávie, roku 1867 do USA, dále pak navštívil např. roku 1878 severní Afriku a roku 1881 Nizozemsko, Německo a Dánsko.

V roce 1888 byl zvolen radním města Amiens. Jako památka na jeho působení zůstalo v Amiens technicky zajímavé divadlo, jehož nosná část je řešena originálně použitými komíny.

Již v mládí se pokoušel Verne o literární činnost. Psal (bez většího ohlasu) básně, povídky, písně, libreta a divadelní hry, např. Zlomená stébla (1849, Les Pailles rompues). V roce 1862 se však seznámil s nakladatelem Pierrem-Julesem Hetzelem, který vydal jeho dobrodružný román Pět neděl v balóně. Ten měl tak obrovský úspěch, že nakladatel nabídl Verneovi exkluzivní smlouvu na dvacet let, v níž se Verne zavázal napsat dva svazky ročně (nejde o počet titulů, protože některé romány byly několikasvazkové). Tato smlouva Vernea finančně zajistila a umožnila mu živit se pouze psaním. Pierre-Jules Hetzel také vymyslel souhrnný název pro Verneovo dílo, a to Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires), které měly podle něho „shrnout všechny znalosti zeměpisné, geologické, fyzikální, astronomické, tak jak je shromáždila moderní věda, a zpracovat tak barvitým a poutavým způsobem … dějiny světa“.

Roku 1864 uzavřel Hetzel a Verne druhý kontrakt na napsání dějin velkých zeměpisných objevů. Na tomto díle Verne spolupracoval s Gabrielem Marcelem (1843-1909), knihovníkem ve francouzské Národní knihovně (Bibliothèque Nationale) v Paříži. Důvodem spolupráce bylo především to, že Verne uměl mluvit a číst pouze francouzsky, zatímco velké množství informací, které potřeboval ve své práci použít, bylo dostupné pouze v cizích jazycích, které Marcel velmi dobře ovládal.

Autorství některých knih Julese Vernea je sporné. Tak například se dnes již ví, že román Trosečník z Cynthie napsal jiný francouzský spisovatel André Laurie (Verne provedl pouze kontrolní práce a jeho jméno bylo přidáno z komerčních důvodů). Již předtím Verne upravil, a to velmi podstatně, dva jiné Laurieho rukopisy. Tyto texty se staly základem dvou románů, vydaných rovněž pod jménem Julese Vernea: Ocelové město a Hvězda jihu. Rovněž tak romány dokončené nebo přepracované jeho synem Michelem (např. Lodivod dunajský, Honba za meteorem nebo Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy) se podle posledních výzkumů dosti liší od původních Verneových textů. Ke stálým Vernovým spolupracovníkům patřil jeho bratr Paul (1829 - 1897), kapitán dálkové plavby, který měl podíl na všech jeho knihách týkajících se moře a námořnictví. Za pravidelného Verneova spolupracovníka musíme považovat i nakladatele Hetzela, který byl prvním čtenářem jeho děl. Jejich vzájemná korespondence a analýza původních rukopisů, poukazují na to, že Hetzel nejen přispíval mnoha nápady, ale prováděl v rukopisech také změny.

Jules Verne je považován společně s anglickým spisovatelelm Herbertem Georgem Wellsem za zakladatele žánru vědeckofantastické literatury (science-fiction). Ve svých dílech předpověděl celou řadu vědeckých a technických objevů, např. dálkové lety řiditelným balónem, velkorážní dělo, videofon, skafandr, kosmické cesty, elektrický motor, tank, vrtulník a další).

Jules Verne zemřel 24. března roku 1905 v Amiensu. Jeho syn Michel se postaral o vydání jeho posledního originálního románu Zatopená Sahara a poté knihou Maják na konci světa zahájil dlouhodobé vydávání dalších svazků Podivuhodných cest. V těchto dílech však Michel prováděl (jak již bylo řečeno) velké změny, takže originální verze byly vydány až koncem 20. století.

V první polovině 20. století někteří Verneovi životopisci uváděli, že Verne je polského původu a jmenuje se ve skutečnosti Oleskiewicz (verne je francouzsky olše). Tuto fámu o sobě patrně rozšířil sám Verne, který historkami na toto téma často bavil společnost.

[editovat] Dílo

[editovat] Podivuhodné cesty

Za Vernova života obsahoval cyklus Podivuhodné cesty padesát čtyři titulů (mimo cyklus stála kniha povídek Doktor Ox a román Trosečník z Cynthie, napsaný společně s André Lauriem). Autorův syn Michel rozšířil cyklus ještě o dalších osm knih (počínaje Majákem na konci světa).

Cinq semaines en ballon (1863), 1 sv. – Pět neděl v balóně,
Voyages et aventures du capitaine Hatteras (1864-1866), 2 sv. – Dobrodružství kapitána Hatterase,
Le voyage au centre de la terre (1864), 1 sv. – Cesta do středu Země,
De la Terre à la Lune (1865), 1 sv. – Ze Země na Měsíc,
Les enfants du capitaine Grant (1867-1868), 3 sv. – Děti kapitána Granta,
Vingt mille lieues sous les mers (1869-1870), 2 sv. – Dvacet tisíc mil pod mořem,
Autour de la Lune (1870), 1 sv. – Okolo Měsíce,
Une ville flottante (1871), 1 sv. – Plující město. V jednom svazku s tímto románem vyšla současně Vernova historická novela Les Forceurs de blocus (Prorazili blokádu) z období americké občanské války, napsaná již roku 1865.
Aventures de trois Russes et de trois Anglais (1872), 1 sv. – Dobrodružství tří Rusů a tří Angličanů,
Le pays des fourrures (1873), 2 sv. – Země kožešin,
Le tour du monde en quatre–vingts jours (1873), 1 sv. – Cesta kolem světa za osmdesát dní,
L'île mystérieuse (1875), 3 sv. – Tajuplný ostrov,
Le Chancellor (1875), 1 sv. – Chancellor. V jednom svazku s tímto románem vyšla současně Vernova historická novela Martin Paz z roku 1851.
Michel Strogoff (1876), 2 sv. – Michail Strogov (Carův kurýr). V jednom svazku s tímto románem vyšla současně Vernova historická novela Un drame au Mexique (Drama v Mexiku) z roku 1851.
Hector Servadac (1877), 2 sv. – Hector Servadac (Na kometě), česky též jako Světem slunečním.
Les Indies noires (1877), 1 sv. – Černé indie,
Un capitaine de quinze ans (1878), 2 sv. – Patnáctiletý kapitán,
Les cinq cents millions de la Bégum (1879), 1 sv. – Pět set miliónů Begumy (Ocelové město). V jednom svazku s tímto románem vyšel současně kratší Vernův historický příběh Les Révoltés de la Bounty (Vzbouřenci na lodi Bounty).
Les tribulations d'un Chinois en Chine (1879), 1 sv. – Číňanovy trampoty v Číně, česky též jako O život,
La maison à vapeur (1880), 2 sv. – Dům na páru (Zemí šelem), česky též jako Nana Sahib nebo jako Ocelový olbřím,
La Jangada (1881), 2 sv. – Jangada (Tajemství pralesa), česky též jako Osm set mil po Amazonce,
L'école des robinsons (1882), 1 sv. – Škola robinsonů, česky též jako Dva Robinsoni,
Le rayon vert (1882), 1 sv. – Zelený paprsek. V jednom svazku s tímto románem vyšla současně Vernova krátká satirická povídka Dix Heures en chasse (Deset hodin na lovu) z roku 1881.
Kéraban le têtu (1883), 2 sv. – Paličatý Kéraban (Tvrdohlavý Turek),
L'étoile du sud (1884), 1 sv. – Hvězda jihu,
L'archipel en feu (1884), 1 sv. – Archipel v plamenech,
Mathias Sandorff (1885), 3 sv. – Matyáš Sandorf (Nový hrabě Monte Christo),
Robur le Conquérant (1886), 1 sv. – Robur Dobyvatel, česky též jako Vzducholodí kolem světa,
Un billet de loterie (Le número 9672) (1886), 1 sv. – Los číslo 9672. V jednom svazku s tímto románem vyšla současně Vernova fantastická novela Frritt-Flacc (Fffff...plesk!) z roku 1884.
Nord contre Sud (1887), 2 sv. – Sever proti Jihu,
Le chemin de France (1887), 1 sv. – Cesta do Francie. V jednom svazku s tímto románem vyšla současně Vernova satirická novela na britský kolonialismus Gil Braltar.
Deux ans de vacances (1888), 2 sv. – Dva roky prázdnin,
Famille sans nom (1889), 2 sv. – Bezejmenná rodina,
Sans dessus dessous (1889), 1 sv. – Zmatek nad zmatek,
César Cascabel (1890), 2 sv. – César Cascabel (Oceánem na kře ledové),
Mistress Branican (1891), 2 sv. – Paní Branicanová (V pustinách australských), česky též jako Zajatec pustin,
Le château des Carpathes (1892), 1 sv. – Tajemný hrad v Karpatech,
Claudius Bombarnac (1892), 1 sv. – Claudius Bombarnak,
Petit Bonhomme (1893), 2 sv. – Malý Dobráček,
Mirifiques aventures de maître Antifer (1894), 2 sv. – Neobyčejná dobrodružství mistra Antifera, česky též jako Dobrodružná závěť,
L'île hélice (1895), 2 sv. – Plovoucí ostrov,
Face au drapeau (1896), 1 sv. – Tváří k praporu (Vynález zkázy), česky též jako Tváří v tvář praporu vlasti,
Clovis Dardentor (1896), 1 sv. – Clovis Dardentor (Milionář na cestách),
Le sphinx des glaces (1897), 2 sv. – Ledová sfinga,
Le superbe Orénoque (1898), 2 sv. – Nádherné Orinoko (Na vlnách Orinoka),
Le testament d'un excentrique (1899), 2 sv. – Závěť výstředníka, česky též jako Hra o dědictví,
Seconde patrie (1900), 2 sv. – Druhá vlast,
Le village aérien (1901), 1 sv. – Ves ve vzduchu, česky též jako Podivuhodné setkání v džungli,
Les histoires de Jean–Marie Cabidoulin (1901), 1 sv. – Příběhy Jeana-Marie Cabidoulina (Záhadné dobrodružství velrybářské lodi),
Les frères Kip (1902), 2 sv. – Bratři Kipové,
Bourses de voyage (1903), 2 sv. – Cestovní stipendia,
Un drame en Livonie (1904), 1 sv. – Drama v Livonsku,
Maître du monde (1904), 1 sv. – Pán světa,
L'invasion de la mer (1905), 1 sv. – Vpád moře (Zatopená Sahara),
Le Phare du bout du monde (1905), 1 sv. – Maják na konci světa,
Le volcan d'or (1906), 1 sv. – Zlatá sopka,
L'agence Thompson and Co.(1907), 2 sv. – Trampoty páně Thompsonovy,
La chasse au météore (1908), 1 sv. – Honba za meteorem,
Le pilote du Danube (1908), 1 sv. – Lodivod dunajský,
Les naufragés du Jonathan (1909), 2 sv. – Trosečníci z lodi Jonathan,
Le secret de Wilhelm Storitz (1910), 1 sv. – Tajemství Viléma Storitze,
L'étonnante aventure de la mission Barsac (1919), 1 sv. – Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy.

Jules Verne a "příšery" z jeho novel.

[editovat] Další díla

Un Prêtre en 1839 - Kněz v roce 1839, první Vernova próza, nedokončený román napsaný v letech 1846-1847. Dílo bylo prvně vydáno až v roce 1992.
Voyage à reculons en Angleterre et en Écosse - Cesta pozpátku do Anglie a Skotska, román, který Verne napsal v zimním období let 1859-1860, a jehož námět vytěžil ze své cesty do zmíněných dvou zemí. Prvně byl vydán až roku 1989.
Paris au XXe siècle - Paříž ve dvacátém století, román z roku 1863, který Hetzel odmítl vydat pro jeho přílišný pesimsmus. Verne pak rukopis založil mezi své ostatní rukopisy. Teprve roku 1989 byl objeven Vernovým pravnukem a roku 1994 vydán.
Géographie illustrée de la France et de ses colonies (1866) - Ilustrovaný zeměpis Francie, dílo započaté profesorem Théophilem Lavalléem (1804-1866) a po jeho smrti na žádost Hetzela Vernem dokončené.
L'Oncle Robinson - Strýček Robinson, román z roku 1871, který nakladatel Hetzel odmítl vydat a jehož většinu textu Verne využil pro napsání prvního dílu Tajuplného ostrova. Kniha vyšla samostatně až roku 1991.
Découverte de la Terre (Histoire générale des grands voyages et des grands voyageurs) (1870-1880) - Historie velkých objevů (Objevování Země), několikadílný geografický a historický spis.
Le docteur Ox (1874) – Doktor Ox, sbírka autorových novel a povídek, kromě titulní novely z roku 1872 obsahuje kniha ještě Un Drame dans les Airs (Drama ve vzduchu) z roku 1851, Maître Zacharius (Mistr Zachariáš) z roku 1854, Un Hivernage dans les Glaces (Zajatci polárního moře) z roku 1855 a cestopisnou črtu Vernova bratra Paula La quarantieme ascension française du Mont-Blanc (Čtyřicátý francouzský výstup na Mont Blanc).
Les Voyages au théâtre (1881) - Cesty na divadle, společné vydání tří divadelních her (Cesta kolem světa za osmdesát dní, Děti kapitána Granta, Michail Strogov), které Verne napsal společně s francouzským dramatikem Adolphem D'Ennerym,
L'épave de Cynthia (1885) – Trosečník z Cynthie, román napsaný společně s André Lauriem,
Hier et demain (1910) - Včera a zítra, sbírka posmrtně vydaných novel a povídek uspořádaná Vernovýn synem Michelem. Vernovo autorství je však dosti problematické. Některé povídky napsal ve skutečnosti jeho syn a i do těch, které původně naspal on, provedl Michel své vlastní úpravy. Kniha obsahuje tyto povídky a novely: La famille Raton (Rodina Krysáků) z roku 1891, Monsieur Ré-Dieze et Mademoiselle Mi-Bémol (Pan Dis a slečna Es) z roku 1893, La Destinée de Jean Morénas (Osud Jeana Morénase) a Le Humbug (Humbuk) z Vernovy pozůstalosti a dvě díla Michela Verna: Au XXIXe siecle (Ve XXIX. století) z roku 1889 a L'Éternel Adam (Věčný Adam).

[editovat] Ilustrátoři

Kapitán Nemo, ilustrace Edouarda Rioua a Alphonsa de Neuvilla k románu Julese Verna Dvacet tisíc mil pod mořem.

[editovat] Hlavní ilustrátoři

Édouard Riou (1833 – 1900): v letech 1863 – 1881 ilustroval osm Vernových děl.
Jules Férat (1819 – 1889): v letech 1871 – 1881 ilustroval šest Vernových románů, tři jeho novely a knihu jeho divadelních her Cesty na divadle.
Léon Benett (1839 – 1917): v letech 1873 – 1910 ilustroval dvacet osm Vernových děl.
George Roux (1850 – 1929): v letech 1885 – 1919 ilustroval dvacet Vernových románů, tři jeho novely a podílel se na ilustracích knihy Vernových povídek Včera a zítra.

[editovat] Ilustrátoři jednotlivých děl

Gédéon Baril (?) ilustroval povídku Deset hodin na lovu.
Émile-Antoine Bayard (1837 – 1891) ilustroval společně s Alphonsem de Neuvillem román Okolo Měsíce a samostatně povídku Drama ve vzduchu ze sbírky Doktor Ox.
Alfred Quesnay de Beaurépaire (1830 - ?) ilustroval společně s Julesem Fératem Zemi kožešin.
Hubert Clerget (1818-1889) ilustroval společně Édouardem Riouem Ilustrovaný zeměpis Francie.
S. Drée (?) ilustroval historický příběh Vzbouřenci na lodi Bounty.
Lorenz Frølich (1820 – 1908) ilustroval novelu Doktor Ox ze stejnojmenné povídkové sbírky.
Adrien Marie (1848 – 1891) ilustroval novelu Zajatci polárního moře ze sbírky Doktor Ox.
Henri Meyer (1844 – 1899) illustroval Patnáctiletého kapitána a společně s Léonem Benettem, Édouardem Riouem a Julesem Fératem knihu Vernových divadelních her Cesty na divadle.
Henri de Montaut (1840 – 1905) ilustroval společně s Ědouardem Riouem Pět neděl v balóně a Dobrodružství kapitána Hatterase a samostatně Ze Země na Měsíc.
Félicien de Myrbach (1853 - ?) ilustroval společně s Léonem Benettem a Georgem Rouxem knihu povídek Včera a zítra.
Alphonse de Neuville (1835 – 1885) ilustroval společně Ědouardem Riouem Dvacet tisíc mil pod mořem, s Émilem-Antoinem Bayardem Okolo Měsíce a s Léonem Benettem Cestu kolem světa za osmdesát dní.
Paul-Dominique Philippoteaux (1845 - 1923) ilustroval román Na kometě (1877) a společně s Léonem Benettem několikadílný geografický a historický spis Historie velkých objevů.
Théophile Schuler (1821 – 1878) ilustroval povídku Mistr Zachariáš ze sbírky Doktor Ox.
Georges Tiret-Bognet (1855 – 1930) illustroval Bezejmennou rodinu.
Edmond Yon (1836 – 1897) ilustroval povídku Čtyřicátý francouzský výstup na Mont Blanc ze sbírky Doktor Ox.

[editovat] Literatura

Jaroslav Maria Janatka: Neznámý Jules Verne (jeho skutečný život, osobnost a dílo), Mladá fronta, Praha 1959,
Ondřej Neff: Podivuhodný svět Julese Verna, Mladá fronta, Praha 1978,
Herbert R. Lottman: Jules Verne (život a dílo klasika sci-fi), Brána, Praha 1998, ISBN 80-7243-012-2,
Vadim Horák: Jules Verne v nakladatelství Jos. R. Vilímek, Thyrsus, Praha 2005.