Turnov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Turnov (německy: Turnau) je město v okrese Semily. Nachází na pomezí Ještědsko-kozákovského hřbetu a CHKO Český ráj. Městem protéká řeka Jizera, která dělí město na 2 části.

[editovat] Poloha města, příroda

Turnov se rozkládá na rozhraní dvou geologicko-geografických celků Českého masívu. Od severu jeho katastr vybíhá do Ještědsko-kozákovského hřebenu, jímž si řeka Jizera prodírá cestu od Železného Brodu a Malé Skály úzkým údolím, na jehož dně na pravém břehu leží části Loužek a Dolánky u Turnova. V Dolánkách ústí do Jizery zprava Vazovecký potok. Vazovecký potok odděluje od Jizery vyvýšenina s osadami Kobylka a Bukovina, strmě spadající k Jizeře. Les Na hranicích u Bukoviny je rezervací, kde je chráněna především přeslička obrovská.

Západní část města se zprvu strmě zvedá nad Jizeru (Daliměřice, Hrubý Rohozec) a Vazovecký potok (Malý Rohozec, Mokřiny), pak už jako plošina přerušená jen mělčím údolím Odolenovického potoka, klesá k Jizeře u Nudvojovic. Tato část je přechodem k Ralské pahorkatině, která již morfologicky přísluší České křídové tabuli. Nejjižněji se přimyká k Turnovu Mnichovohradišťská kotlina.

Zvlněný terén probíhá i východně od toku Jizery směrem k obcím Mírová pod Kozákovem a Karlovice. Levostrannými přítoky Jizery jsou tu potoky Stebenka a Libuňka. Na svažitém terénu v klínu tvořeném Jizerou a Stebenkou leží vlastní historické i obchodní centrum města. Nad oba toky se terén zvedá až nad kostel na Hruštici a k osadě Károvsko. Jižně od Stebenky se zvedá reliéf k obytné zástavbě na Durychově, na Kamenci a Vrchhůře, k východu a k Libuňce klesá zvolna, tvořen plochami orné půdy (původně panské statky Kyselovsko a Valdštejnsko).

Údolí Libuňky, tzv. Libuňská brázda, je severní hranicí České křídové tabule. Nad ním k jihu se reliéf opět mírně zvyšuje (části Kadeřavec, Mašov a Pelešany) a Turnov zde zasahuje do zalesněné oblasti údolí a pískovcových skal. Morfologicky sem takto zasahuje Jičínská pahorkatina.

[editovat] Historie

Turnov, náměstí Českého ráje, jemuž dominuje secesní budova mětské spořitelny(1906). Vpravo je raně barokní klášterní kostel sv. Františka Serafinského. Mimo záběr, naproti spořitelně, je renesanční radnice, přestavěná r. 1894.

[editovat] Turnovsko v pravěku

Počátek trvalého osídlení oblasti Turnovska sahá do konce starší doby kamenné (10 000 př.n.l.), jak dokládá nález štípaných nástrojů z blízkých Přepeř. Nejstarší stopy po našem předkovi však v okolí najdeme v Jislově jeskyni v Klokočských skalách (50 000 př.n.l.).

K výraznějšímu osídlení dochází kolem poloviny 5. tisíciletí př.n.l., kdy přichází vlna neolitických „prvních zemědělců“, nositelů kultury s lineární keramikou. Hlavní osou osídlení byla řeka Jizera. Základní surovinou pro broušenou industrii byl fylit. Oblast je spojena obchodními stezkami s Lužicí a severním podhůřím Krkonoš. Stará osada stála na levém břehu Jizery na jihu města (nálezy z r. 1906 a průzkum r. 1999). Další osady byly v oblasti Nudvojovic a Přepeř na protilehlém břehu řeky. Současně jsou osídleny i jeskyně v okolí.

Kulturu s lineární keramikou vystřídala kultura s vypíchanou keramikou a na přechodu do eneolitu nalézáme keramiku lengyelské kultury, původem z jihovýchodu. V pozdní době kamenné, eneolitu (asi 4 000 - 2 000 př.n.l.) se začíná pro výrobu nástrojů užívat masově kozákovských polodrahokamů. Na svazích Kozákova byly nalezeny doklady o dílnách na jejich hrubé zpracování (Babí a Kudrnáčova pec). Během eneolitu se na Turnovsku vystřídala kultura nálevkovitých pohárů, kultura kanelované keramiky a kultura se šňůrovou keramikou.

V mladší a pozdní době bronzové (1 200 - 900 př.n.l.) zde žil lid popelnicových polí, archeologie dokládá dosti husté osídlení zvláště v době lužické kultury. Sídliště na území města Turnova byly zjištěny i z kultury slezskoplatěnické (9. - 4. st. př.n.l.) a halštatské. Lid popelnicových polí neodolal nakonec vpádu Keltů, ale v době od počátku n.l. jsou archeologické nálezy spíše ojedinělé. Osada na jižním okraji města zanikla na přelomu 2. a 3. st. Také následující období stěhování národů je v Turnově doloženo pouze náhodnými nálezy.

[editovat] Počátky města

Počátky města Turnova spadají do 13. století a jsou spojeny s předním českým rodem Markvarticů. Přemyslovci vybudovali v Mladé Boleslavi jedno ze svých center, odkud mohly šlechtické rody kolonizovat hospodářsky nadějné okolí. První zmínka o Turnovsku je z r. 1238, kdy král Václav I. vydal listinu, na níž je ověřující podpis Jaroslava z Hruštice, který 1262 působil jako hradní správce v Mladé Boleslavi.

Až do 80. let 20. st. se vedly spory o tom, zda se Jaroslavův přídomek skutečně vztahuje k východnímu návrší nad městem s kostelem sv. Matěje. Bylo jen jisté, že osamělý farní kostel musel vzniknout před založením blízkého města. Skrývka před rozsáhlou rodinnou zástavbou skutečně odkryla nálezy z 1. poloviny 13. st. Pod Hrušticí stálo tehdy sídliště v prostoru mezi ústími Stebeňky a Libuňky do Jizery. Třetím sídlištěm byly Nudvojovice s kostelem sv. Jana Křtitele z 2. třetiny 13. st., nejstarší stavební památka na Turnovsku. Již předtím tu musel stát možná dřevěný kostel.

Kolem poloviny 13. st. však vzniká uprostřed trojúhelníku zmíněných sídlišť poddanské město Turnov. První zmínka o něm je z r. 1272, kdy se mezi Markvartici objevuje jméno Jaroslava z Turnova. Listina sedleckého opata z r. 1277 mluví o Waltherovi de Turnow, kolínském měšťanovi. Jméno současně svědčí o přílivu německé kolonizační vlny do oblasti. Snad k roku 1252 lze řadit založení kláštera dominikánů, není zatím doložen archeologicky.

[editovat] Turnov ve středověku

Roku 1238 zmíněný Jaroslav z Hruštice získal území pozdějšího Turnova a on nebo jeho syn Zdeněk vybudovali hrad Valdštejn, po němž začali užívat rodové jméno. Jaroslavův bratr Havel si vytvořil své sídlo na Lemberku poblíž lužických hranic. Jaroslav a Havel kolem poloviny 13. st. založili na hranici svých panství město Turnov. Havlův vnuk Havel Ryba postavil nad pravým břehem Jizery hrad Rohozec. Tím bylo město rozděleno mezi Lemberky (Rohozec) a Valdštejny.

R. 1356 Lemberky na Rohozci vystřídal Půta z Turgova a od něho koupili panství Vartemberkové. Také valdštejnskou část města s panstvím získala jedna z větví Vartemberků. Dvojvládí ztrpčovalo život ve správě města; městská rada měla dvanáct členů, po šesti z každé části města. Život a rozkvět města závisel na vzájemných vztazích jeho majitelů. Obyvatelé se v té doby věnovali kromě řemesel i práci na svých polích v obvodu města. Kromě běžných řemesel (soukeníci, pláteníci, mlynáři, pekaři, řezníci, sladovníci aj.) zde kvetlo snad poprvé v Čechách (1335) perníkářství.

Život města byl ovlivňován jeho polohou na obchodní cestě do Žitavy a působením dominikánského kláštera. Většina šlechty byla katolická, husitské ideje nenalezly větší odezvu, a to vedlo k útoku husitského vojska pod vedením Jana Žižky proti městu r. 1424. Žižka dobyl Valdštejn, obsadil město a do základů vypálil klášter. Ani pak se husitská víra neujala a v době bitvy u Lipan se kněží navracejí do svých kostelů. Na Valdštejn se po opuštění husitskou posádkou vrací Jindřich z Vartemberka, ale 1438 své panství prodává Janu Čapkovi ze Sán. Statky kláštera odkoupil Heník Štěpanický z Valdštejna, pán Semil, který si založil své správní centrum na hradě Vranov (později Skály, nyní Malá Skála). Roku 1438 přikoupil i valdštejnskou část města.

Roku 1468 bylo město postiženo německým nájezdem svazu lužických měst. Než je vojsko Jiřího z Poděbrad u dnešního rybníka Žabakor porazilo, Turnov i široké okolí bylo vypleněno. Posléze se poměry zklidňují. Noví majitelé Rohozce Krajířové z Krajku se snaží město hospodářsky povznést, zároveň byli známí svou podporou jednotě bratrské. I v Turnově byl založen její sbor a škola, na níž působili mj. biskup Jan Augusta nebo Jiří Izrael.

Mezi šlechtou se počíná ujímat snaha podporovat hospodaření měst, kterým jsou dávány mnohé výsady a svobody. Během první třetiny 16. st. připadl postupně Valdštejn, Hrubá Skála i Rotštejn mocnému rodu Smiřických, v sousedství se vzmáhali Vartemberkové. Když Jan z Vartemberka r. 1538 přikoupil k Rohozci i panství Skalské (Malá Skála), dostal se Turnov poprvé pod správu jediného pána. Začala kvést nová řemesla - hornictví, sklářství, brusičství a barvířství. Existuje škola, činnost vyvíjí kostelní hudební literární bratrstvo.

Hospodářský rozkvět byl ukončen zhoubným požárem města 17. dubna 1538, který dokázal zničit převážnou část města. Když se pak 1547 Adam z Vartemberka připojil k neúspěšnému povstání české šlechty proti Habsburkům, připadl jeho majetek královské komoře. Ani rok1555, kdy Adam vykoupil Rohozec a Skály zpět, už nezabránil úpadku vartemberského rodu. Turnovský majetek se začal opět dělit, nová panství Svijany a Přepeře získal Jáchym Ondřej Šlik.

[editovat] Třicetiletá válka a její následky

Rozmach města nastal na konci 16. st. Albrecht Jan Smiřický získal od Šlika a Oty Jindřicha z Vartemberka zbývající části města. Všichni majitelé panství v okolí byli osobnostmi stavovského povstání. Smiřicky zemřel před porážkou na Bílé hoře 1620, Šlik skončil na popravišti, odsouzeni byli i Vartemberkové. Po roce 1620 získal panství Smiřických i Vartemberků Albrecht z Valdštejna. Turnov se stal součástí Frýdlantského vévodství a byl spravován z Hrubé Skály. Po Albrechtově zavraždění prošly Turnovskem několikrát oddíly švédské, saské i císařské. 1643 způsobili Švédové svou nedbalostí další ničivý požár.

Rohozecké panství prodal r. 1628 Albrecht z Valdštejna svému důstojníkovi Mikuláši Des Fours, město bylo válkou zbídačelé, vylidněné a z pohromy se vzpamatovávalo pomalu. Jen kamenářství, jehož počátky zaznamenáváme v 16. st. se ke konci 17. století rozvíjí. Zdejší řemeslníci zpracovávají drahokamy z okolí i ze vzdálenějších míst.

Novým odvětvím se stává výroba skelné kompozice, napodobující drahé kameny. Od počátku 18. století se začínají rozvíjet obory související se stavebním rozvojem. Kromě základní školy ve středu města existovala i škola na Hruštici a vlastní školu měli i židé. Vzrůstající hospodářská síla měšťanů se projevuje požadavky k navracení bývalých svobod. Napětí se vystupňovalo po posledním velkém požáru města v dubnu 1707. Hrabě František Josef z Valdštejna nechal stěžovatele věznit a mučit a spor skončil r. 1714 jejich porážkou. Měšťané se stali prakticky nevolníky.

[editovat] Národní obrození

Hospodářská situace města se zhoršila ještě válkami o dědictví rakouské, až r. 1775 pod dojmem povstání nevolníků vrchnost vydala privilegium, zaručujícím Turnovanům osobní svobodu. Na konci 18. st. měl Turnov 200 domů a přes 2 000 obyvatel. Kamenářství se rozvíjí hlavně ve 30. a 40. letech 19. st. též díky obchodním aktivitám Františka Marka a Michala Kotlera v severní Evropě a v Rusku. Počet obyvatel města roste.

Sílící české povědomí vede k zájmu o národní jazyk. V Turnově přispěli k národnímu obrození především Václav Fortunát Durych, zakladatel slavistiky, přítel Josefa Dobrovského, a Antonín Marek, který se podílel na Jungmannově slovníku řadou nových slov. Pracemi jazykovými i beletrií byli známi František Jan a František Bohumil Tomsové, vlastenecké písně tvořil Václav Josef Picek-Podsvijanský (Čechy krásné, Čechy mé), jako básník a překladatel byl známý Václav Čeněk Bendl-Stránický, přítel Boženy Němcové, proslulým se stal cestovatel Čeněk Paclt.

Pro Turnov byl významným rok 1848 a především zrušení roboty. K 1. lednu skončilo spojení Turnova s vrchnostenským úřadem na Hrubé Skále. Turnov se stal sídlem soudního a posléze i politického okresu. Roku 1855 byl prvním starostou města zvolen JUDr. Antonín Šlechta.

[editovat] Průmyslový a kulturní rozvoj

V 2. polovině 19. st. se drobné a domácké dílny soustřeďují do průmyslových podniků. V 80. letech existuje řada firem zabývajících se broušením drahých kamenů (F. Šlechta, F. Durych, Herman a Palma, závod Mayův a Krausův) nebo jejich imitací (F. Šlechta, J. Ouhrabka). Výchovou mladých se zabývala od r. 1869 průmyslová škola, r. 1884 byla založena odborná škola pro broušení a rytí drakokamů, zlatnictví a klenotnictví (nynější SUPŠ a VOŠ).

1872 byla založena továrna na motouz a provaznické výrobky Fotr, Boháček a spol. (pozdější Juta), dva mlýny na pohon z Jizery zavedly výrobu elektrického rpoudu (1904 Otto Koliha, 1906 E. Votrubec), od r. 1905 měl Turnov veřejné elektrické osvětlení. Bylo tu několik pivovarů, pekáren, dvě továrny na piana a pianina (firmy Bonhard a Ducháček), parní pila bratří Plátků, dvě cihelny a další firmy. Výjimečné úrovně dosáhly dvě tiskárny (Jiránkova a Müllerova). Zahradnický a semenářský závod Korselt a spol. z r. 1873 později rozšířil zahradník Vojtěch Mašek.

Město zaznamenává rozvoj bankovnictví (městská spořitelna od r. 1882), přestavuje se radnice (1894), staví se nové školy. Na přelomu století se stává z Turnova dopravní uzel.

Od počátku 60. století se rozvíjí kulturní a spolkový život, 1861 poprvé vystupuje pěvecký spolek, 1869 vzniká spolek na postavení divadla (1872 - 1874), již 1862 vzniká místní odbor Sokola. Zájem o turistiku vede k založení okrašlovacího spolku (1881) a 1892 odbor Spolku českých turistů. K popularizaci vlastivědy přispěl redaktor Pojizerských listů, založených r. 1886, Václav Kudrnáč. Vzniká řada dalších spolků.

[editovat] Mezi lety 1914 - 1945

Dvě světové války se významně zapsaly do historie města. V obou bylo ztraceno mnoho životů místních občanů, jak na bojištích, tak v rámci holocaustu nebo odbojové činnosti. 28. října 1918 byla i v Turnově ustavena výkonná moc nového státu a druhý den vytvořena i Národní garda.

V meziválečném období prožívá Turnov další ekonomický rozvoj zvláště v kamenářství a sklářství. Turnovští úspěšně vystavují r. 1925 na Krajinářské výstavě v Praze. Slibný vývoj je přerušen hospodářskou krizí 30. let. Dále se rozvíjí školství, je vybudována nová dívčí škola, novou budovu dostává na Výšince státní reálné gymnázium. Roku 1942 je postavena nová městská nemocnice.

Turnov žije bohatým kulturním ruchem, významná je skupina turnovských malířů Turnovské dílo (Karel Vik, Karel Kinský), skvělou úroveň měl vlastivědný sborník Od Ještěda k Troskám. Jeho redaktor J. V. Šimák se podílel i na rozkvětu turnovského muzea.

Po Mnichovu je Turnov zaplněn uprchlíky z blízkých Sudet a 15. března 1939 je město obsazeno německými nacisty, jejichž vojsko se usídlilo i ve zdejších kasárnách. Řada turnovských se zapojila do zahraničního odboje, jiní pracovali ilegálně doma. Krutě na to doplatila na konci války skupina místních horolezců (Josef Smítko). Místní posádku se za povstání podařilo odzbrojit bez boje a 10. května 1945 vjela do města sovětská armáda.

[editovat] Období vlády KSČ

Další vývoj města úzce souvisí s událostmi na politické scéně mezi lety 1945 - 1948. Dochází k postupnému zestátňování vetších i menších firem, jen některé menší provozovny a živnosti byly združstevněny. Ti, kteří se postavili na odpor, byli různým způsobem trestáni a perzekuováni. Výraznou administrativní ránu dostal Turnov r. 1960, kdy se ocitl na rozhraní tří krajů a ztratil statut okresního města.

Zároveň zde vznikají nové firmy (družstvo na výrobu šperků Granát, produkce technických kamenů - Turnovské brusírny, pozdější Dias, strojírenský závod Sklářské strojírny a slévárny, nynější Sklostroj), jsou modernizovány firmy staré, novou budovu má Dioptra (1968 - 1972). Roku 1956 je z Jablonce nad Nisou přemístěn do Turnova závod Šroubárna, v 60. letech vyrostl podnik Monokrystaly, ústav pro výzkum, výrobu a využití monokrystalů.

Rok 1968 znamenal naděje na demokratizaci života, které byly zmařeny vpádem vojsk státu Varšavské smlouvy. Turnov byl obsazen zprvu polskými, později sovětskými vojsky, která z Turnova vytvořila jednu z hlavních základen pro možný útok proti Západu (raketový areál na Vesecku). Tragédie v 70. letech, kdy došlo k výbuchu v jednom z raketových sil, dosud nebyla spolehlivě vysvětlena.

[editovat] Po Listopadu 1989

Revoluční vlna konce 80. let zasáhla významně i Turnov. Demokratické volby přivedly do řízení města široké spektrum politických sil, které přes všechny své názorové střety dokázaly v čele se starosty Václavem Šolcem a Milanem Hejdukem udělat pro rozvoj města kus práce. Bylo restaurováno náměstí, kam byla znovu postavena kašna, zkrášlily se omítky na hlavních ulicích, vyrostly nové obchody, přebudovává se kanalizační síť. Budovy kasáren opuštěné sovětskou posádkou byly adaptovány na dvě školy (3. základní a Obchodní akademii) a kino. Roku 2006 bylo přistoupeno k budování nového kulturního centra Střelnice a k přeměně Nádražní ulice v promenádní bulvár. Úroveň některých z těchto akcí je ovšem částí obyvatel hodnocena velmi rozporuplně až negativně a jejich účelnost a smysluplnost je předmětem veřejné diskuze.

[editovat] Průmysl

Turnov má průmyslovou tradici sahající do 1. poloviny 19. století, kdy se zde rozvíjí brusičství drahých kamenů. Postupně zde vznikají firmy z různých průmyslových odvětví, z nichž žádné není převažující. Nejvýznamnější současné výrobní firmy jsou:

• Sklostroj - výroba sklářských strojů a zařízení pro sklářský průmysl
• Komerční slévárna šedé a tvárné litiny Turnov – litinové odlitky
• Preciosa – dříve Turnovské brusírny a Monokrystaly
• Dias – průmyslové využití minerálů, obráběcí nástroje (Dias = diamanty a safíry)
• Dioptra – výroba skleněných a plastových brýlí a čoček
• Šroubárna – výroba spojovacího materiálu
• Ontex – výroba intimního hygienického zboží
• Grupo Antolin – výroba komponent pro automobilový průmysl
• JUTA Turnov - výroba technických tkanin
• v.d. Granát – výroba šperků z drahých kamenů a kovů
• Helioplast – výroba rámů oken z plastových profilů
• Pivovar Malý Rohozec
• SFS intec - výroba šroubů
• Polpur - výroba nástrojů na opracování skla a skleněné bižuterie
• Kamax - výroba pevnostních šroubů pro automobilový průmysl

[editovat] Sport

V Turnově je velký rozmach sportu, každoročně se tu na stadiónu Ludvíka Daňka uspořádává atletické klání: Memoriál Ludvíka Daňka, který je celosvětově uznávaný, přijíždějí na něj atletické hvězdy z celého světa.
V Turnově se nerozvíjí jen atletika, ale také mnoho dalších sportů:
Fotbal,
Florbal ,
Basketball,
ale i takový sport jako je například:
Airsoft ,

[editovat] Doprava

Turnov je důležitý dopravní uzel. Kříží se zde rychlostní silnice R10 směrem na Prahu a R35 vedoucí směrem na Liberec. Liberecký kraj v budoucnu uvažuje o pokračování R35 směrem na Hradec Králové, a to i proti vůli značného počtu obyvatel Turnova a dotčených obcí a i za cenu citelného poškození přírody a krajiného rázu Podtrosecka. Železniční stanice Turnov patří mezi jeden z hlavních železničních uzlů Libereckého kraje.

[editovat] Turistické cíle

• původně pozdně gotická radnice z r. 1526 byla přestavěná pozdně renesančně roku 1620 a novorenesanční r. 1894;
• gotický děkanský kostel sv. Mikuláše z poloviny 14. století přestavěn barokně 1722, barokní fara z r. 1708;
• bývalý klášterní kostel sv. Františka z Assisi na náměstí je barokní stavba z let 1651 – 1657, empírově upravená r. 1822, bývalý barokní klášter vystavěl r. 1707 M. Raimondi, dnes je účelově využit (pošta, zahradnictví);
• novogotický kostel P. Marie, mohutná trojlodní bazilika s bočními kaplemi, věží ve třech patrech a prostornou chrámovou lodí patří k prvním architekturám tohoto druhu v Čechách (z let 1838 – 1853) a je nejvýraznější budovou v siluetě města. Původně gotický z pol. 14. st., v letech 1550 – 1620 chrám českých bratří, v pol. 18. st. zbořený;
• Muzeum Českého ráje má sbírky geologické, mineralogické, expozici drahých kamenů, sbírky historické a etnografické, obraz Pobití Sasíků pod Hrubou Skalou(8,5 m x 10 m) namalované dle návrhu i za účasti Mikoláše Alše;
• Dlaskův statek v Dolánkách, součást expozice Muzea Českého ráje, význačná stavba lidové architektury z r. 1716; patřila písmáku Josefu Dlaskovi, dnes je zde expozice vesnického obydlí a zemědělského a řemeslného nářadí;
• Nudvojovice – původně románský kostelík sv. Jana z poč. 13. st. byl přestavěn goticky, upraven 1894 a znovu 2005, hradiště z mladší doby kamenné a lidu popelnicových polí;
• Na hranicích – přírodní rezervace o rozloze 3,8 ha, svahová bučina nad řekou Jizerou v části Bukovina, hájní květena, naleziště přesličky obrovské;
• Hrubý Rohozec – zámek, původně hrad při silnici na Železný Brod, přestavěn pozdně goticky a později novorenesanční, bohaté vnitřní zařízení, sbírky barokního a empírového nábytku. Před zámkem stojí dvě staleté lípy;
• Valdštejn – zříceniny hradu z konce 13. st., zpustl v 16. st., v 19. st. byla část novogoticky restaurována. Vedle hradu kostelík sv. Jana Nepomuckého z roku 1722, obraz sv. Jana Křtitele v kapličce na 1. nádvoří od Františka Maška z r. 1836 je údajnou podobiznou Karla Hynka Máchy. Na Valdštejně složil Josef Bohuslav Foerster oratorium Svatý Václav a Pátou symfonii, Vít Nejedlý byl zde inspirován k Valdštejnské suitě.

[editovat] Městské části

1. Turnov^[1]
2. Daliměřice
3. Hrubý Rohozec
4. Kadeřavec
5. Mašov
6. Pelešany
7. Bukovina
8. Dolánky
9. Kobylka
10. Loužek
11. Malý Rohozec
12. Mokřiny
13. Vazovec

[editovat] Slavní Turnováci

• Jiří Izrael, 1505–1588, správce turnovského sboru Jednoty bratrské a její biskup pro oblast Polska a Pruska. R. 1548 byl spolu s Janem Augustou zatčen, ale z vězení na Pražském hradě uprchl a založil 20 bratrských sborů v Polsku.
• Václav Fortunát Durych, 1735–1802, kněz a obrozenec
• Josef Dlask, 1782–1856, písmák
• Antonín Marek, 1785–1877, kněz, buditel, překladatel, lingvista
• Michal Antonín Kotler, 1800–1879, obchodník a cestovatel (Rusko)
• Čeněk Paclt, 1815–1887, cestovatel, prospektor
• Václav Čeněk Bendl-Stránický, 1832–1880, básník, povídkář, překladatel
• František Chleboun, 1866–1945, misionář a vydavatel časopisu Radostné poselství
• Josef Pekař, 1870–1937, historik
• Josef Vítězslav Šimák, 1870–1941, historik
• Lotar Suchý, 1873–1959, novinář a dramatik
• Amálie Bobková, 1874–1956, operní pěvkyně
• Josef Brožek, 1875–1935, spisovatel (povídkář a dramatik)
• Narcisa Kolihová-Možná, 1879–1943, operní pěvkyně
• Miloš Votrubec, 1881–1930, Malíř – krajinář a portrétista
• Vilém Laufberger, 1890–1986, lékař - fyziolog světového jména
• MUDr. Jiří Šolc, 1898–1971, Ochránce památek a přírody. Jeho zásluhou byl v roce 1955 Český ráj vyhlášen první chráněnou krajinnou oblastí v Československu.
• Pavel Glos, 1903–1985, spisovatel a účastník odboje v letech 1939-1945
• Jiří Kristian Lobkowicz, 1907–1932, automobilový závodník a dobová celebrita
• Jan Patočka, 1907–1977, filosof
• Miro Bernat, 1910–1997, filmový dokumentarista
• Pplk. Ing. Karel Drbohlav, 1913–2000, stíhač u 310., 313. a 601. stíhací perutě RAF v Anglii.
• Ludvík Košek, 1916–1944, pilot 311. bombardovací perutě RAF v Anglii
• Miloš Makovec, 1919–2000, filmový režisér a scénárista
• Josef Smítka, 1919–1945, horolezec a odbojář
• RNDr. Ivan Šolc, CSc., *1927, matematik, fyzik a astronom, světový odborník v krystalové optice; jeho laskavá knížka Vzpomínky, příběhy a postavičky pojednává o všech významných osobnostech Turnova dvacátého století.
• Radovan Kuchař, *1928, horolezec, ekolog
• Josef Jíra, 1929–2005, malíř
• Valerián Karoušek, 1929–1970, sochař a horolezec, zahynul při Expedici Peru
• Marcela Machotková, *1931, operní pěvkyně (soprán)
• Jaroslav Vostrý, *1931,režisér,dramatik,dramaturg, pedagog - zakladatel Činoherního klubu, rektor AMU v Praze
• Jaroslav Dudek, 1932–2000, divadelní a televizní režisér
• Bohumil Slavík, 1935–2004, botanik
• Michael Bílek, *1942, sochař a restaurátor
• Jan Klápště, *1949, archeolog
• Josef Rakoncaj, *1951, nejslavnější český horolezec
• Luděk Vele, *1951, operní pěvec
• Miroslav Šimek, *1959, vodní slalomář

[editovat] Školství, zdravotnictví, volný čas

• Školy
  • Základní školy:
    • I. ZŠ – Skálova
    • II. ZŠ – 28. října (oficiální stránky)
    • III. ZŠ – Žižkova (oficiální stránky)
  • Střední školy:
    • Gymnázium Jana Palacha
    • Střední umělecko-průmyslová škola a Vyšší odborná škola pro zpracování kovů a drahých kamenů
    • Obchodní akademie a Hotelová škola
    • Střední zdravotnická škola
    • Integrovaná střední škola

[editovat] Odkazy

[editovat] Literatura

• Turnovská vyznání, sborník k 725. výročí založení města, MÚ Turnov, 1997
  • Jan Prostředník: Vývoj pravěkého osídlení Turnova
  • Jan Klápště: O počátcích města Turnova
  • Hana Maierová: Město hledá svou podobu
  • Hana Maierová: Kapitoly z novějších dějin
• 999 turistických zajímavostí České republiky, Kartografie Praha 1999, ISBN 80-7011-656-0
• Československá vlastivěda – díl I., Příroda – sv. 1, Socialistická akademie, Praha 1968
• Český ráj, Mladoboleslavsko – turistická mapa, Kartografie Praha, 1999, ISBN 80-7011-619-6

[editovat] Poznámky

1. ↑ Včetně bývalé městské části Nudvojovice, připojené v 70. letech 20. století.