Václav I.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Václav I. | ||
|---|---|---|
| Král český | ||
 |
||
| Pečeť Václava I. | ||
| Doba vlády | 1230 - 1253 | |
| Korunovace | 1228 | |
| Narození | 1205 | |
| Praha | ||
| Úmrtí | 23. září 1253 | |
| Králův Dvůr | ||
| Pochován | Klášter Na Františku | |
| Přechůdce | Přemysl Otakar I. | |
| Následník | Přemysl Otakar II. | |
| Manželky | Kunhuta Štaufská (1224-48), * 1200, † 1248 | |
| Potomci | Vladislav Český Přemysl Otakar II. |
|
| Dynastie | Přemyslovci | |
| Otec | Přemysl Otakar I. | |
| Matka | Konstancie Uherská | |
Václav I. (1205 – 23. září 1253), zvaný též Jednooký, byl čtvrtý český král z rodu Přemyslovců, druhorozený syn Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské.
Obsah |
[editovat] Původ
Potomci Přemysla a Konstancie projevovali v přemyslovském rodě až nezvyklou rodinou soudržnost. Václavovou sestrou byla Anežka Přemyslovna, později Svatá Anežka Česká nebo polská kněžna Anna Lehnická a korutanská vévodkně Judita, jeho bratři byli moravskými markrabaty, nejdříve Vladislav a poté Přemysl.
[editovat] Korunovace
Přemysl Otakar I. chtěl zajistit ještě za svého života titul krále pro svého syna Václava tak, aby nevznikaly pochyby o legitimitě Václavovy volby. Celý plán spočíval v tom, že na pražském shromáždění české šlechty v červnu 1216 někdo navrhne zvolení Václava coby českého krále, k čemuž se měl připojit i bratr Přemysla, moravský markrabě Vladislav Jindřich. Jakoby překvapený král bude s tímto záměrem souhlasit. Šlo o to, aby tento akt nepopudil šlechtu, která jako jediná mohla volit českého krále. Plán do písmene vyšel a hned dalšího dne vyslal král za císařem Fridrichem II. posla, který jej o tom informoval.
Císař dne 26. července 1216 s tímto souhlasil (nic jiného mu ani na základě Zlaté buly sicilské nezbývalo). Václav byl korunován v roce 1228, ještě za vlády svého otce jako „mladší král“.
[editovat] Jednooký král
Samostatně, i když pod silným vlivem své matky a sestry, začal vládnout po otcově smrti v roce 1230. Jedinou ženou Václava I. byla dcera římského krále Filipa Švábského Kunhuta Štaufská, se kterou byl zasnouben už ve svých dvou a jejích snad sedmi letech. Manželé měli pět dětí.
Od dětství byl Václav zvláštní – neurotický, možná psychicky chorý. Miloval potulky hlubokým lesem, vášnivě lovil a právě při jednom z lovů přišel o levé oko. Zvláštně zní informace kronikářů o tom, že král Václav nesnášel zvuk kostelních zvonů. Vyvolával u něj kruté bolesti hlavy a jakési záchvaty podobné epilepsii. Proto kdekoliv se objevil, během jeho přítomnosti nesměly znít zvony. Lékařskou terminologií se tato choroba nazývaná idiosynkracie – zvýšená přecitlivělost na určité frekvence zvukového vlnění.
Za panování Václava I. do Čech přichází gotický životní styl, rytířská kultura, turnaje, šíří se obliba dvorské poezie a zpěvů. Jeho vláda je spojována s upevněním české státnosti, zvětšením českého vlivu v Evropě, vzestupem české šlechty, výstavbou a rozvojem měst, obchodu a řemesel.
[editovat] Boje s rakouským vévodou a markrabím Přemyslem
Václav roku 1230 vtrhl do Rakouska, jelikož vévoda Fridrich II. Bojovný zapudil svou manželku Žofii, sestru uherské královny, přičemž Václavova matka také pocházela z Uher. Fridrich následujícího roku využil rozporu mezi Václavem a jeho bratrem, moravským markrabím Přemyslem, a v červenci 1231 pronikl se svým vojskem na Moravu a obsadil hrad Bítov. Poté ale rakouský vévoda onemocněl a odtáhl zpět do své země. Václav dobyl Brno a donutil bratra k poslušnosti. Císař Fridrich II. uvrhl Fridricha Bojovného do říšské klatby (1236) a pověřil Václava vedením války s ním. Český král se zmocnil Dolních Rakous i Vídně.
Diplomacie říšských knížat, obávajících se toho, že by císař ziskem Rakous příliš posílil svou moc, vedla ovšem k usmíření Václava s Fridrichem. Fridrich Bojovný pak zaslíbil svou neteř Gertrudu Václavovu synovi Vladislavovi a jako věno odevzdal pod českou správu území Rakous severně od Dunaje.
V letech 1233 a znovu 1237 se Václav I. dostal do konfliktu se svým mladším bratrem, markrabětem moravským. Příčinou sporu bylo předání Břeclavska Oldřichu Korutanskému, synovi nejstarší Václavovy sestry Judity. Václav s početným vojskem přitáhl na Moravu a Přemysl uprchl do Uher ke králi Bélovi IV. Přičiněním Bély a královny vdovy Konstancie se bratři smířili a Přemyslova vláda na Moravě byla omezena jen na Olomoucko a Opavsko.
[editovat] Boj proti Tatarům
Václav I. se velkou měrou zasloužil o odražení mongolského (tatarského) vpádu do střední Evropy a značné ušetření českých zemí před Tatary. Opevnil pohraniční hory a vytáhl na pomoc knížeti Jindřichovi II. Pobožnému. Jindřich ovšem na Čechy nemohl čekat, 9. dubna 1241 svedl bitvu u Lehnice, která mu byla osudná. Tehdy voj nájezdníků protáhl od severu Moravou, kterou poplenil, a ze Slezska tak došel do Uher. Václavovi a jeho německým spojencům se koncem roku (když zamrzlý Dunaj dovolil Tatarům přejít na druhý břeh), podařilo zabránit postupu Tatarů vedeným chánem Bátú k Vídni. Touto úspěšnou obranou velmi vzrostla jeho prestiž. Zanedlouho potom chán zemřel a mongolská vojska odešla zpět na východ.
[editovat] Vzpoura mladšího syna
Krátce poté Fridrich II. Bojovný neteř Gertrudu nabídl přímo císaři. Václavovi slíbil pomoc uherský král Béla IV., jemuž Fridrich Bojovný odňal část území za vpádu Tatarů, a také Ota Bavorský. České vojsko zůstalo nepodpořeno a poraženo. Přesto se český princ a moravský markrabě Vladislav roku 1246 s Gertrudou Babenberskou oženil. Rakouský vévoda Fridrich téhož roku zemřel v bitvě. Nový rakouský vévoda Vladislav Český ho následoval o půl rok později r. 1247 zřejmě přirozenou smrtí. Česká královna Kunhuta zemřela krátce poté (1248).
Těžce zkoušený Václav I. k značné nelibosti české šlechty i druhorozeného syna o vliv v Rakousku postupně přichází a i jinak zanedbává vládu. Šlechtici proti Václavovi povstali v čele s královým synem Přemyslem (Otakarem II.) Válka mezi otcem a synem se vypukla naplno roku 1248 se střídavými úspěchy. Přemyslovi se podařilo opanovat celé Čechy, když Václav po neúspěšném obležení Prahy musel odejít na panství jednoho ze svých věrných Boreše z Rýzmburka. Ale po vítězství u Mostu se obratnou politikou podařilo Václavovi donutit syna ke smíru. Přemysl je krátce vězněn na hradě Přimda, ale brzy se vrací jako moravský markrabě.
[editovat] Babenberské dědictví
Václav a Přemysl vystupují jednotně a babenberské dědictví jim nakonec spadlo do klína, když si rakouská šlechta zvolila za nového vévodu Přemysla (1251). Budoucí král se oženil s Markétou Babenberskou, sestrou vévody Fridricha Bojovného a vdovou po Jindřichu VII. Přemyslovci tak na příští čtvrt století ovládli rakouské země.
Václav I. Jednooký zemřel 23. září 1253 na svém dvoře v Počáplích (dnešní Králův Dvůr) a je pochován na pražském Starém Městě v klášteře na Františku (opuková hrobka pod podlahou kostela).
[editovat] Potomci
Václavovou jedinou manželkou byla od roku 1224 Kunhuta Štaufská (1200? – 1248), se kterou měl pět dětí:
- ∞ Jindřich Jasný
- dcera († před 1248)
[editovat] Genealogie
| Vladislav II. nar. asi 1110 zm. 18. ledna 1174 |
Judita Durynská nar. asi 1135 zm. 9. září po 1174 |
Béla III. nar. asi 1148 zm. 24. dubna 1196 |
Anežka de Châtillon nar. 1154 zm.1184 |
||||||||||
| Přemysl Otakar I. nar. asi 1155 zm. 15. prosince 1230 |
Konstancie Uherská nar. 1181 zm. 6. prosince 1240 |
||||||||||||
| Kunhuta Štaufská nar. asi 1200 zm. 13. září 1248 OO 1227 |
Václav I. nar. 1205 zm. 23. září 1253 |
||||||||
| Vladislav Český nar. 1227 zm. 3. ledna 1247 |
Přemysl Otakar II. nar. asi 1233 zm. 26. srpna 1278 |
Božena Česká | Anežka zm. 1268 |
dcera | |||||
[editovat] Externí odkazy
- Podobizna krále z poloviny 13. století - zřejmě Václava I.
- Václav I. na zivotopisyonline.cz
- Václav I. na e-stredovek.cz
[editovat] Královská města (pravděpodobně) založená během vlády Václava I.
[editovat] Čechy
- Staré Město pražské, asi 1235–1245
- Stříbro, asi 1240
- Loket, 1240–1253
- Žatec, snad už 1249, určitě 30. listopadu 1265, kdy privilegium Přemysla Otakara II.
- Cheb, před 1250
[editovat] Morava
- Jihlava, 1233
- Olomouc, 1240 ca
- Brno, 1238, 1240 – nejstarší doklad rychtáře 1243 zakládací listina
- Přerov, 1252
[editovat] Bibliografie
- ŽEMLIČKA, J. Století posledních Přemyslovců. Praha, 1986.
- ŽEMLIČKA, J. Počátky Čech královských 1198-1253. Praha, 2002.
- ŽEMLIČKA, J. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali'. Praha, 2005.
| Předchůdce: Přemysl Otakar I. |
 |
Český král Václav I. 1230-1253 |
|
Nástupce: Přemysl Otakar II. |
