Sergej Prokofjev
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sergej Sergejevič Prokofjev (23.dubna 1891, Soncovka - 5. března 1953, Moskva). Ruský hudební skladatel, dirigent a klavírista. Patří k nejvýznamějším skladatelům první poloviny 20. století.
Obsah |
[editovat] Život a dílo
Sergej Prokofjev začal komponovat již ve svých deseti letech. Základní hudební vzdělání získal od své matky. Poté následovaly nejprve soukromé hodiny a od roku 1904 studium na petrohradské konzervatoři klavírní hru, skladbu a instrumentaci (jeho učitelem byl Rimskij-Korsakov). Během studia již vystupuje i veřejně s vlastními skladbami, kterými provokuje dobovou kritiku přinášeje nové skladebné postupy. V dalším období se vydává na cesty (1913–1915) a absolvuje návštěvu Francie, Anglie, Říma či Švýcarska, ale také turné přes Sibiř do Japonska a USA. Během cest získává v roce 1914 cenu Artura Rubinsteina za provedení svého klavírního koncertu č.1.
Po komunistické revoluci odešel z Ruska a v letech 1918–1932 žil v Paříži, USA a Německu. Za tuto dobu vznikly např. opery Láska ke třem pomerančům (1919), Ohnivý anděl (1927); balety Ocelový skok (Paříž, 1927), Marnotratný syn (1928), Na Dněpru (1930) a 2.–4. symfonie. Kromě jiného spolupracoval s pařížským Ruským baletem a později působil také v tamní opeře. Vystupoval též jako klavírista po celé Evropě. V roce 1932 se vrátil do vlasti.
V dalším období skládá např. své vrcholné baletní dílo Romeo a Julie (1935), vytvořené pro Velké divadlo v Moskvě (premiéra však byla nakonec v Brně). V době nacistického ohrožení vytvořil např. vynikající hudbu k Ejzenštejnovým filmům Alexandr Něvský a Ivan Hrozný a opery Semjon Kotko (1939) či Vojna a mír (1942). Jedním z vrcholných děl posledního Prokofjevova tvůrčího období byla 6. symfonie es-moll. Skladatel uložil do jejích třech vět dramatické zážitky z války. Prokofjev byl (stejně jako Šostakovič) podrobován tvrdé sovětské propagandistické kritice a nucen zjednodušovat strukturu svých děl, což se projevilo v jeho poslední 7. symfonii. Ačkoli od roku 1948 Prokofjev trpěl těžkou nemocí, neustal téměř do svých posledních dnů v práci. Svému onemocnění podlehl v Moskvě počátkem března 1953.
[editovat] Přehled skladeb (výběr)
Dílo Sergeje Prokofjeva čítá celkem 166 opusů, z nichž vynikají opery, balety, orchestrální tvorba (symfonie, suity, předehry) a filmová hudba. Nemalou částí autorovy tvorby jsou též koncertní skladby a vokálně-iunstrumentální díla.
[editovat] Opery
- Magdalena, Op. 13 (1911-13)
- Hráč (podle novely F.M.Dostojevského), Op. 24 (1915-1916, revidováno 1927)
- Láska ke třem pomerančům, Op. 33 (1919)
- Ohnivý anděl, Op. 37 (1919-1927)
- Semjon Kotko, Op. 81 (1939)
- Vojna a mír (podle Tolstého románu Vojna a mír), Op. 91 (1941-1952)
- Příběh opravdového člověka, Op. 117 (1947-1948)
- Vzdálená moře, (1948 - nedokončeno)
[editovat] Balety
- Ocelový skok, Op. 41 (1925-6)
- Marnotratný syn, Op. 46 (1928-9)
- Na Dněpru, Op. 51 (1930-1)
- Romeo a Julie, Op. 64 (1935-36)
- Popelka, Op. 87 (1940-44)
- Kamenný kvítek, Op. 118 (1948-53)
[editovat] Orchestrální skladby
- Symfonie č. 1, "Klasická", Op. 25 (1916-17)
- Symfonie č. 2, "Železo a ocel", Op. 40 (1924-1925)
- Symfonie č. 3, c-moll, Op. 44 (1928)
- Symfonie č. 4, Op. 47 (1930)
- Symfonie č. 5, Op. 100 (1944)
- Symfonie č. 6, es-moll, Op. 111 (1945-1947)
- Symfonie č. 7, cis-moll, Op. 131 (1951-52)
- Sinfonietta, Op. 5 (1909), revidováno 1929 jako Op. 48
- Sny, Op. 6 (1910)
- Podzimní, Op. 8 (1910)
- Americká předehra, Op. 42 (1926), pro 17 hudebníků
- Divertimento, Op. 43 (1925-1929)
- Symfonická píseň, Op. 57 (1933)
- Ruská předehra]], Op. 72 (1936)
- Symfonický pochod, Op. 88 (1941)
- Rok 1941, Op. 90 (1941)
- Óda na konec války, Op. 105 (1945)
- Skytská suita, Op. 20
- Egyptské noci, Op. 61
[editovat] Filmová hudba
- Poručík Kiže (1933) – též orchestrální suita
- Piková dáma, Op. 70 (1936), podle Puškina
- Alexandr Něvský (1938) – existuje též jako kantáta
- Lermontov (1941)
- Kotovský (1942)
- Partyzáni na ukrajinské stepi (1942)
- Ivan Hrozný, Op. 116 (1942-1945)
[editovat] Koncertní skladby
- Klavírní koncerty č. 1 - 5
Třetí klavírní koncert C dur byl poprvé uveden 21.března 1926 v Obecním domě v Praze Ilonou Štěpánovou-Kurzovou a Českou filharmonií pod vedením Václava Talicha.
- Houslové koncerty č. 1 a 2
- Koncerty pro violoncello (e-moll, g-moll a „Symfonický koncert“)
[editovat] Instrumentálně-vokální skladby, sbory a písně
- Dvě poemy pro ženský sbor a orchestr, Op. 7 (1910)
- Péťa a vlk, Op. 67 (1936)
- Kantáta k dvacátému výročí říjnové revoluce
- Písně našich dnů, Op. 76 (1937), pro sbor a orchestr
- Alexandr Něvský] (kantáta), Op. 78 (1939)
- Zdravice, Op. 85 (1939), pro sbor a orchestr
- Balada o neznámém chlapci, Op. 93 (1943), pro sólisty, sbor a orchestr
- Vzkvétající mocná zem, Op. 114 (1947), pro sbor a orchestr
- Zimní vatra, Op. 122 (1950), for chlapecká sbor a malý orchestr
- Na stráži míru, Op. 124 (1950), pro sbor a orchestr
- Národní hymna a Svazová hymna, Op. 98 (1943 and 1946)
- Vojenská pochodová píseň, Op. 121 (1950)
- Ošklivé káčátko, Op. 18 (1914)
- Tři romance podle Puškina, Op. 73 (1936)
- Dvanáct ruských lidových písní, Op. 104 (1944)
- Široké a hluboké říční proudy
[editovat] Komorní hudba
- Smyčcové kvartety č. 1 - 2
- Kvintet g-moll, Op. 39 (for oboe, clarinet, violin, viola and double bass)
[editovat] Skladby pro sólové nástroje
- Klavírní sonáty č. 1 - 11
- Houslové sonáty (č. 1, 2 a „Sonáta pro sólové housle“
- Sonáta pro violoncello c-moll, Op. 134
