Česká filharmonie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Česká filharmonie je jedním z nejvýznamnějších světových symfonických těles. Založena byla roku 1894.
Obsah |
[editovat] Historie
Historicky první koncert České filharmonie (dále ČF) se konal 4. ledna 1896 v pražském Rudolfinu. Řídil ho sám Antonín Dvořák. Prvním šéfdirigentem se stal v roce 1901 Ludvík Čelanský, v letech 1903-1918 orchestr vedl Vilém Zemánek, kterému se podařilo jej stabilizovat i přes značné finanční problémy. Po vzniku samostatného Československa se v roce 1919 stal šéfdirigentem slavný a legendární Václav Talich. Ten vedl ČF až do roku 1941. Talich uskutečnil téměř 1000 koncertů a je považován za zakladatele interpretační tradice orchestru. V období 1942-1948 (tedy až do své emigrace)stál v čele orchestru později světově proslulý Rafael Kubelík. Dalších 20 let (rovněž do své emigrace v roce 1968 po invazi vojsk Varšavské smlouvy do naší vlasti) byla role šéfdirigenta svěřena Karlu Ančerlovi, pod jehož vedením získala ČF na světové hudební scéně pověst špičkového orchestru. Orientoivala se na českou klasickou a zejména soudobou hudbu. Ančerl nejen navázal na tradici svých předchůdců, ale významně obohatil repertoár o díla zahraničních autorů (Stravinskij, Strauss, Bartók, Šostakovič, Prokofjev). Léta Ančerlova vedení filharmonie jsou považována za období největšího uměleckého rozkvětu orchestru. Po Ančerlově emigraci vedl ČF Václav Neumann, se kterým je spjata dlouhotrvající (do roku 1990) etapa stabilně vysoké úrovně orchestru.
Po změně politické situace v zemi se v 90. letech vystřídali po krátkých intervalech na postu šéfdirigenta Jiří Bělohlávek (1990-92), Gerd Albrecht (1993-96), Vladimir Ashkenazy (1996-2003) a od roku 2003 orchestr vedl Zdeněk Mácal, který se proslavil předtím v emigraci. Není nezajímavé, že začínal v roce 1966 právě v ČF a na vrcholu svých uměleckých a životních zkušeností se k ní vrátil zpět, tentokrát již v roli šéfdirigenta. V roce 2007 však rezignoval na základě špatných ohlasů ze strany tisku, kterých přibývalo. Své konzerty s ČF nezrušil, je stálým dirigentem. Nový šéfdirigent se má stát Elijahu Inbal, působit má od sezóny 2009/10.
Slávu a uznání orchestru pomohlo zvýšit od samého počátku její existence i časté hostování mezinárodně uznávaných osobností (Grieg, Ysaye, Rachmaninov), D.Milhaud, A.Honegger. Jedním z nejslavnějších byl Gustav Mahler, který v Praze s filharmonií řídil roku 1908 světovou premiéru své Sedmé symfonie). K renomé ČF dále přispívala pravidelná spolupráce s význačnými světovými dirigenty, jako byli Klemperer, Kleiber, Klecki, Munch, Stokowski, Z.Mehta, B.Haitink, C.Abbado, Mutti a mnoho jiných. Na výstavbě repertoáru ČF se významně podíleli Antonio Pedrotti, Wolfgang Sawallisch, Igor Markewitch, André Cluytens, Genadij Roždestvenskij, Franz Konwitschny, Lovro von Matačič, ale i další dirigentské osobnosti.
[editovat] Koncertní činnost
Mezinárodní pověsti ČF přispívalo velkou měrou také účinkování za hranicemi země. Svou pověst na evropských scénách si orchestr budoval již před válkou, výrazně se prosazoval ve Velké Británii (již od 1902!), kde hostuje dodnes, především na prestižních BBC Proms a na festivalu ve skotském Eddinburghu.
První zámořský zájezd - tehdy vůbec nejrozsáhlejší koncertní turné, jaké kdy jakýkoli orchestr uskutečnil - směřoval v roce 1959 do Austrálie, Japonska, Nového Zélandu, Číny, Indie a Sovětského svazu. Zatímco do Číny se ČF vrátila poprvé po 42 letech až roku 2001, v Japonsku již orchestr natolik zdomácněl, že jeho každoroční účinkování v prestižních sálech včetně Suntory Hall v Tokiu se stalo již pravidelnou a očekávanou součástí tamních koncertních sezón.
První turné do USA a Kanady se uskutečnilo v roce 1965 a skončilo absolutním triumfem Ančerlova orchestru. Ten zajistil filharmonii ve Spojených státech vysoké renomé, které si udržela dodnes. Jubilejní desáté turné v USA absolvovala pod taktovkou Andreje Borejka v roce 2004 s díly Dvořáka a Janáčka.
V posledních letech absolvovala ČF mnoho zahraničních koncertů včetně účasti na prestižních festivalech ve Vídni, Salcburku, Londýně či Budapešti.
[editovat] Nahrávací činnost
První gramofonová nahrávka České filharmonie se uskutečnila v roce 1929, kdy Václav Talich natočil pro světoznámé hudební vydavatelství His Master´s Voice Smetanovu symfonickou báseň Má vlast. Po několika nahrávkách pro tuto značku začala po válce ČF budovat svou rozsáhlou diskografii u firmy Supraphon. Prvními snímky byly unikátní nahrávky s Václavem Talichem a poté tzv.zlatý fond nahrávek s Karlem Ančerlem, jehož jedinečné snímky, dokumentující interpretační vývoj orchestru, vydává Supraphon od června 2002 v digitalizované podobě v unikátní řadě 42 CD jako Karel Ančerl Gold Edition. Nezapomenutelná je též kompletní edice Beethovenových symfonií, nahraná v šedesátých letech pod taktovkou Paula Kleckiho. S Václavem Neumannem natočila ČF kompletní cykly symfonií Dvořáka, Martinů a Mahlera. Předposlední šéfdirigent ČF Vladimir Ashkenazy obohatil diskografii orchestru o 13 titulů. V současné době vzniká nová souborná nahrávka všech symfonií Bohuslava Martinů, které pro připravil podle skladatelova autografu mezinárodně uznávaný znalec jeho hudby, dirigent Jiří Bělohlávek.
[editovat] Ocenění
- Deset Grand Prix du disque de l´Académie Charles Cros, první z nich za Ančerlovu nahrávku Symfonických fantazií Bohuslava Martinů (1960)
- Pět Grand Prix du disque de l´Académie de disque français a Cannes Classical Awards – tuto cenu získala ČF zatím naposledy v roce 2003 za Dvořákovy skladby s dirigentem a specialistou na českou hudbu sirem Charlesem Mackerrasem (Supraphon)
- Spolu s Pavlem Štěpánem získala Česká filharmonie dvakrát cenu Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku roku (Supraphon)
- řada dalších mezinárodních prestižních cen jak se svými, zak i hostujícími proslulými dirigenty i šéfdirigenty i s jinými proslulými dirigenty a významnými sólisty
[editovat] Šéfdirigenti
- Elijahu Inbal - do funkce má nastoupit na podzim 2009
- Zdeněk Mácal (2003–2007)
- Vladimír Aškenázy (1996–2003)
- Gerd Albrecht (1993–1996)
- Jiří Bělohlávek (1990–1992)
- Václav Neumann (1968–1989)
- Karel Ančerl (1950–1968)
- Rafael Kubelík (1942–1948)
- Václav Talich (1919–1931) a (1933–1941)
- Vilém Zemánek (1903–1918)
- Ludvík Čelanský (1901–1903)
[editovat] Externí odkaz
- Oficiální stránky České filharmonie
- Česká filharmonie v archivu Františka Slámy
- Česká filharmonie v Českém hudebním slovníku osob a institucí (musicologica.cz)
