Plzeňské povstání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Plzeňské povstání dne 31. května - 5. června 1953 bylo prvním vážným odporem lidí proti komunistické nadvládě v Československu a jedním z poválečných konfliktů v nových satelitech SSSR.

O dva týdny později (17. června 1953) došlo k dnes známějšímu protikomunistickému povstání v NDR, nebo o tři roky později pak ke Generální stávce v Polsku a k Národnímu povstání v Maďarsku.

[editovat] Příčiny

Českoslovenští komunisté r. 1949 opustili tradiční lehký průmysl (sklo, textil apod.), začali budovat průmysl těžký a vsadili na zbrojení. Tato nová orientace však ve velmi krátkém čase vedla k bezpříkladnému hospodářskému úpadku a ke stoupajícímu strádání obyvatel. Samo dělnictvo toto pocítilo velmi znatelně a bylo stále nespokojenější.

Konfrontováni nedostatkem potravin (zemědělství bylo právě kolektivizováno), 28% inflací a narůstajícím odpíráním práce, nevěděli si Gottwaldovi nástupci jiné rady, než provést drastickou měnovou reformu, která 31.května 1953 znehodnotila peníze.

Tyto ztráty byly zmnohonásobeny zrušením potravinových karet (přídělů) a ohromným zdražením na nově zavedeném „volném trhu“. Současné zvýšení pevně určených pracovních norem o 23 % a nový systém odměňování (platů) vázaný vyšším výkonem rozdmýchaly explozivní náladu mezi dělníky ještě víc. Cítili se i podvedeni: Pouze 36 hodin před oznámením měnové reformy totiž prezident Antonín Zápotocký v rozhlasu ujišťoval veřejnost, že takový krok nepřichází vůbec v úvahu, neboť „koruna je pevná“^[1].

Nespokojenost ale přesto rostla a vedla k nepokojům. Ještě před ohlášením komunistických reforem byly potlačeny demonstrace v Třinci, Ostravě, Orlové, Pardubicích, na Kladně, ve Vimperku a v továrně ČKD Stalingrad v Praze.

[editovat] Bouře v Plzni

Večer 31. května ve 22 hodin přinesl rozhlas o měnové reformě poprvé hlášení. Zpráva se rozšířila ve strojírenském podniku Škoda v Plzni a 17 000 dělníků noční směny vstoupilo spontánně do stávky ^[zdroj?]. Po příchodu ranní směny v 6 hodin se rozhodlo táhnout do města.

Lidem šlo nejprve o ekonomické cíle – plzeňská Škodovka vyplatila mzdy a platy úmyslně předčasně, aby ji nebylo nutné vyplácet až po měnové reformě, čímž výplatu znehodnotila. Hněv se však později obrátil všeobecně proti pražskému režimu. 6 000 dělníků s 2 000 studentů zaútočilo na radnici a k večeru ovládlo celé město ^[zdroj?]. Staví se barikády, lidé obsazují telefonní a telegrafické centrály, krajské správy KSČ, StB a SNB a ničí jejich spisovou agendu; budova StB je v plamenech. Městská SNB a Lidová milice, jsou bez velkého odporu odzbrojovány a všechny výsostné znaky režimu jsou veřejně páleny. Z věznice Bory je osvobozeno přes sto politických vězňů ^[zdroj?].

Vláda v Praze propadá panice. Nyní již se stávkuje i na Kladně a v Ostravě. Je rozhodnuto zasáhnout za použití násilí. Po 20. hodině dosahují Plzeň dva pluky SNB (8 000 mužů), posílené jednotkou armády (2 500 vojáků) a 80 tanky z Prahy. Dělníci se ale staví na odpor, daří se jim zápalnými láhvemi zcela zničit 9 tanků a dalších 20 zapálit ^[zdroj?]. Ke druhé hodině ranní se pražským oddílům daří vytlačit povstalce ze středu města; o den později, dopoledne 2. června, se vzdávají i ti poslední, kteří se stáhli do objektu Škodovky.

Při povstání přišlo o život asi 40 povstalců , několik vojáků i členů SNB^[zdroj?]. Následnému masovému zatýkání padlo za oběť 650 lidí, údajný vůdce povstání byl o rok později popraven. Celkem se chopilo stávky a demonstrace dalších 19 velkopodniků v Čechách a na Moravě.

Ve stávkách a demonstracích se pokračovalo ještě skoro týden, až do noci z 5. na 6. červen. Celkově stávkovalo asi 360 000 dělníků a do ulic vyšlo demonstrovat kolem čtvrt milionu lidí. Bylo to povstání, které otřáslo celým státem a v pražské centrále moci vyvolalo hlubokou krizi – první od komunistického uchopeni moci (v únoru 1948) vůbec.

[editovat] Následky

Vedoucí osobnosti Komunistické strany byly rozhodnuty prezentovat celou událost jako vyprovokovanou imperialistickými agenty, což zůstalo oficiálním stanoviskem až do roku 1989. Strana nařídila očištění od členů se sociálně-demokratickým smýšlením nebo nízkou loajalitou. Armáda prohlásila, že každé další povstání bude neprodleně potlačeno.

8. června byla zavedená opatření stažena zpět, vyjma měnové reformy a také ceny byly sníženy pouze sporadicky.

Toto a další povstání ve střední Evropě vedly vůdce ze Sovětského svazu k pevnější kontrole těchto zemí.

Žádná další násilná povstání se v Československu neobjevila. Sametová revoluce v roce 1989, která ukončila vládu komunistické strany, proběhla bez násilí. Podrobné povědomí o plzeňských událostech v roce 1953 bylo a stále je v české veřejnosti poměrně malé. Otřesená víra ve stabilitu měny trvala desetiletí.