Lanová dráha na Petřín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Lanová dráha na Petřín je pozemní lanová dráha zajišťující přepravu osob na vrch Petřín v Praze. Provoz je zajišťován po kolejích systémem tažných lan. Dráha je dlouhá 511 m. Vlastníkem a provozovatelem lanovky je Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s. (správu i provoz zajišťuje organizační jednotka „Provoz Tramvaje“). Lanovka je součástí systému městské hromadné dopravy a Pražské integrované dopravy. Převážná část lanovky spadá do území Malé Strany, horní stanice patří do hradčanské části Strahova.

Obsah 1 Vznik a vývoj 1.1 I. období, 1891 – cca 1914 1.1.1 Technický popis 1.2 II. období, 1932 – 1965 1.2.1 Technický popis 1.3 III. období, od roku 1985 1.3.1 Technický popis 1.4 Další opravy 2 Rozsah provozu 3 Jízdné 4 Externí odkazy 5 Související články

[editovat] Vznik a vývoj

Stavba lanovky byla zahájena v roce 1891. Provoz byl v celém jejím dosavadním vývoji dvakrát přerušen a dráha prošla dvojí velkou rekonstrukcí. Historie této vyhledávané pražské atrakce by se tedy dala rozdělit na 3 samostatná období.

[editovat] I. období, 1891 – cca 1914

Stavba začala v únoru 1891 na základě návrhu Družstva rozhledny na Petříně, které vzniklo z iniciativy Vratislava Pasovského a Viléma Kurze. Ti byli v Paříži roku 1889 inspirováni stavbou Eiffelovy věže a rozhodli se postavit na Petříně rozhlednu podobného typu (viz Petřínská rozhledna, ovšem místo čtyřboké osmibokou věž. Lanovka měla zajistit k rozhledně vhodné dopravní spojení. Rozhledna i lanovka byly budovány u příležitosti Jubilejní zemské výstavy, současně byla budována i nová pozemní lanovka na Letnou.

Vozy, vyrobené firmou Ringhoffer, byly na hotovou trať dopraveny postupně 6. července a 10. července roku 1891 a záhy poté, byly provedeny zkušební jízdy. Úřední komise vykonala technicko–policejní zkoušku 25. července téhož roku a stejný den odpoledne se mohli svézt první pravidelní cestující.

V době svého vzniku měla lanovka jinou podobu než dnes. Horní stanice byla umístěna poblíž Nebozízku, mezistanice neexistovala. Dolní stanice byla položena v jiné poloze. Vagony byly taženy systémem vodní převahy. Nádrž vagonu, který byl právě v horní stanici, byla naplněna vodou a díky tomu bylo vozidlo těžší než vozidlo v dolní stanici, které bylo tímto vozidlem vytaženo.

Jízda po trati dlouhé 396,5 m trvala nahoru 6 minut a stála v roce 1891 12 kr. Jízda dolů stála 6 kr a za zpáteční jízdenku zaplatili cestující podle dobového tisku 15 kr, později prý 12 kr. Provoz lanovky probíhal beze změny až do 1. světové války, kdy musel být zastaven. Po válce se Družstvo rozhledny na Petříně několikrát zabývalo její elektrifikací, protože vznikaly problémy s dodávkou vody. Přeměna se však neuskutečnila a lanovku se po válce už nepodařilo obnovit. Zarůstala postupně travou a vozy stály nehnutě v obou stanicích několik let a postupně chátraly.

[editovat] Technický popis

Trať byla dlouhá 396,5 m a její průměrný sklon činil 267‰. Ve své době šlo o nejdelší dráhu tohoto typu v Rakousku-Uhersku. Tvořily jí 3 kolejnice o rozchodu 1000 mm s krátkým dvoukolejným úsekem (výhybnou) uprostřed. Jako jeden z bezpečnostních prvků byla použita Abtova ozubnice (viz ozubnicová dráha). Ocelové lano sestávalo ze 16–ti pramenů po sedmi drátech na konopné duši. Mělo v průměru 34 mm. Hlavní kladka, která byla po obvodu vyložena dřevem, aby lano netrpělo třením, měla v průměru 2,8 m.

Vozy o čtyřech oddílech mohlo obsadit maximálně 50 osob. Vozy byly 7200 mm dlouhé a 2000 mm široké. V jejich spodní části byla umístěna nádrž na vodu.

[editovat] II. období, 1932 – 1965

Dne 2. března 1931 byla dosud nefunkční lanová dráha převedena do majetku Elektrických podniků hlavního města Prahy. Z důvodu chystaného všesokolského sletu na rok 1932 musela být lanovka pro plnění vážnější přepravní funkce prodloužena a to na obou koncích. V dolní části musela být částečně přeložena.

Projektovou dokumentaci nabídly dvě firmy. Akciová společnost dř. Škodovy závody v Plzni ve spolupráci s ing. H. H. Peterem z Curychu a Českomoravská Kolben–Daněk (ČKD) s firmou Pohlig ze Švýcarska. Projekty si byly dost podobné v traťovém vedení. Škodovka ale např. chtěla pro dolní stanici stávající barokní dům (č.p. III–412) zbourat a postavit novou budovu, ČKD ji naopak chtěla využít. Nakonec byl dne 30. října 1931 schválen návrh ČKD.

Rekonstrukce, na níž se podíleli výhradně pražští dělníci, proběhla celkem rychle a 2. května 1932 byl na trať pomocí provizorních kolejí dopraven první vůz. Po zkouškách zahájila lanovka 5. června téhož roku pravidelný provoz.

Dne 7. června roku 1965 došlo na Petříně vlivem dlouhotrvajících dešťů k sesuvu půdy a následkem toho bylo narušeno těleso lanovky. Provoz byl okamžitě zastaven a 11. června 1965 byl vydán příkaz k zabezpečovacím pracím. V obou stanicích zůstaly na podzim jen podvozky obou vozů a skříně vozů byly zlikvidovány. O dva roky později došlo na svahu k velkému sesuvu půdy a k poškození tělesa lanovky. Z bezpečnostních důvodů musela být z vozů odpojena brzdná lana i tažné lano. Lanová dráha tak upadla v zapomnění a bylo jisté, že obnova nebude snadnou záležitostí. Dobrovolníci však dlouhá léta v naději, že bude lanovka jednou obnovena, udržovali podvozky, strojní a elektrické vybavení v bezvadném technickém stavu. Jejich naděje se naplnily až po šestnácti letech.

[editovat] Technický popis

Trať byla dlouhá 511 m a překonávala výškový rozdíl 130,45 m při max. sklonu 298‰. Rozchod kolejí byl nově 1435 mm a trať byla dvoukolejnicová (na rozdíl od předchozí tříkolejnicové konstrukce) s výhybnou s Abtovými výhybkami uprostřed. Zvláštností tratě bylo použití brzdících lan, takže namísto obvyklých dvojic kladek jsou použity čtveřice. Zatímco tažné lano prochází strojovnou a na jeho koncích jsou zavěšeny vozy, brzdící lana jsou ve strojovně zakončena na bubnech s brzdou a za normálních okolností leží na kladkách v celé délce trati. Projíždějící vůz je na spodku opatřen systémem kladek, který brzdící lano přizvedává a vede mezi kleštinami nouzové brzdy. V případě utržení vozu z tažného lana se vůz zachytí brzdícího lana a brzda v horní strojovně jej zabrzdí. Tento systém byl použit pravděpodobně z důvodu velkého sklonu trati a následných obav z nedostatečného účinku klasické nouzové brzdy, která se zachytává kolejnic.

Vozy byly 12000 mm dlouhé, 2400 mm široké a 3400 mm vysoké. Kola na jedné straně vozů měla oboustranné okolky, na druhé měla podobu hladkých válců z důvodu použití Abtových výhybek. Vozy měly čtyři oddělení a dvě uzavřené plošiny, kam se dohromady vešlo 35 sedících a 70 stojících cestujících. Na střeše měly tři dvojité sběrače proudu pro osvětlení, topení, pohon kompresoru a automatické řízení. Rychlost byla 4 m/s.

Strojovna poháněla oba vozy spojené mezi sebou lanem na elektrický pohon, řízený automaticky pomocí Ward Leonardova soustrojí. Elektromotor o napětí 3000 V byl třífázový a poháněl napájecí dynamo pro pohon motoru lanovky o napětí 500 V, výkonu 150 kW a otáčkách 750/min. Hnací motor poháněl pomocí ozubených převodů dvoudrážkový kotouč, kolem něhož a protikotouče bylo omotáno dvakrát tažné lano. Kromě toho obsahovala strojovna i zařízení nouzové brzdy.

Provoz byl plně automatický. Jen obsluhy v obou vozech musely současně stisknout spouštěcí tlačítka. Lanovka se dala také řídit ručně z velínu strojovny. Pro zastavování byly určeny tři brzdy.

[editovat] III. období, od roku 1985

V roce 1981 bylo po rozsáhlých sanacích petřínského svahu (mimo jiné se tehdy jednalo také o obnovu starých odvodňovacích štol pod Petřínem, které odvádí přebytečnou vodu do Vltavy a zabraňují nežádoucím sesuvům půdy) městskými orgány rozhodnuto o obnovení. Charakter lanovky zůstal nezměněn v celém jejím rozsahu, změnily se jen vozy. Kolejový svršek byl úplně obnoven, střední sesutá část původního tělesa byla překlenuta monolitickou mostní konstrukcí. Ta byla uložena na podpěrách založených na mikropilotách, jež dosahovaly až na úroveň nezvětralé horniny svahu. Pečlivě bylo zkontrolováno původní technické zařízení, hnací soustrojí a zabezpečovací zařízení. Oba nové vozy byly do Prahy dovezeny 7. února 1985 a druhý den nakolejeny na trať. 17. dubna byly zahájeny zkoušky a 9. května 1985 byl zahájen provoz v plném provozním rozsahu. Slavnostní zahájení pravidelného provozu se uskutečnilo 15. června 1985. Dráha v tomto provedení funguje dodnes.

[editovat] Technický popis

Trať a pohonný a brzdící systém zůstaly stejné jako na lanovce z roku 1932, změnily se pouze oba vozy, dodané národním podnikem Vagónka Studénka ve spolupráci s vagónkami v Popradu a České Lípě a pražského Výzkumného ústavu kolejových vozidel. Jsou 12 000 mm dlouhé, mají 25  míst k sezení a celková kapacita je 75 stojících cestujících. V čelních kabinách je stanoviště obsluhy.

[editovat] Další opravy

V červnu 1994 byl při kontrole mostní konstrukce u zastávky Nebozízek zjištěn velmi špatný stav izolací, což mělo za následek zatékání do samotné konstrukce mostu a zrezivění jeho dilatačních ložisek a znemožnění pohybu polí. Následkem toho došlo k roztržení pilířů podepírajících most i zastávku. Kvůli tomu musel být 1. dubna 1996 zastaven provoz. Během opravy byly zjištěny i další závady způsobené nekvalitní prací. Po všech zjištěných závadách a jejich následných opravách byla lanovka dána do provozu 4. srpna téhož roku.

Od 5. června do 2. září 2006 byl provoz přerušen z důvodu oprav opěrných zdí, rekonstrukce mostku u dolní stanice a dalších oprav.

[editovat] Rozsah provozu

Lanová dráha jezdí denně od 9 hodin do přibližně 23:30 hodin, interval se podle denního a ročního období mění od 10 do 20 minut. Každý rok, obvykle v dubnu a v září, bývá na několik týdnů provoz přerušen z důvodu pravidelných revizí.

[editovat] Jízdné

Na lanovce tarif i běžné krátkodobé i časové jízdenky Pražské integrované dopravy kromě nepřestupních jízdenek (jízdenek s omezenou přestupností). Základní jízdné je tedy 26 Kč a pro děti 6 až 15 let a důchodce 13 Kč, avšak na tutéž jízdenku lze pokračovat dalšími prostředky městské hromadné dopravy, popřípadě lze na lanové dráze cestovat na základě jízdenky použité předtím například v tramvaji, pokud neuplynula její časová platnost.

[editovat] Externí odkazy

• Jízdní řády lanové dráhy
• O lanovce na serveru Pražské tramvaje
• Lanová dráha na Petřín (Pražská informační služba)
• Pozemní lanovka Praha – Petřín, lanovky.unas.cz
• Lanovka na Petřín (wiki Silicon Hill)

[editovat] Související články

• Lanová dráha v Zoo Praha