Helmut Newton
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Helmut Newton (31. října 1920, Berlín, Německo – 23. ledna 2004, Los Angeles, USA) byl významný německý fotograf, který se proslavil především erotickými módními fotografiemi pro celosvětově významný časopis Vogue.
[editovat] Život a kariéra fotografa
[editovat] Život v Berlíně, 1920-1932
Helmut Newton, původním jménem Helmut Neustaedter se narodil 31. října 1920 v berlínské městské části Schöneberg. Pocházel z dobře situované židovské rodiny. Jeho matka Claire se po smrti svého prvního muže provdala za Maxe Neustädtera, který pocházel z chudé slezské rodiny. Po prvním muži převzal továrnu na knoflíky a přezky na opasky. Helmutův bratr Hans byl synem z prvního manželství, Helmut z druhého.
Jako malý byl Helmut velice rozmazlován, z čehož vyplývá jeho neschopnost se koncentrovat na konkrétní věc delší dobu (neustále střídal jako malý hračky). Jeho maminka jej stylizovala jako dívku a malý Helmut nosil dlouhou dobu účes jako páže. Otec se nakonec rozhodl sám zakročit a z Helmuta udělat muže. Nechal ho ostříhat a přihlásil na gymnastiku a plavání, které se stalo jeho vášní.
V útlém věku měl také přístup k časopisům svého bratra - Das Magazin, který obsahoval nahé modelky, jejichž popisovanou vizáž (vysoké úzké podpatky) lze nalézt na mnoha Newtonových fotografiích (v jeho rekvizitách, které často při focení používal lze nalézt lesklé černé dámské boty na velmi vysokém podpatku). Jeho první emotivnější zážitek, kterým se nechal později inspirovat byla slavná Červená Erna, známá berlínská prostitutka s rudými vlasy a vysokými červenými jezdeckými botami, kterou mu ukázal při jedné vycházce jeho bratr. Mezi další inspirace patřily knihy od Arthura Schnitzera nebo Stefana Zweiga plné erotických náznaků. Helmutův otec tyto knihy uzamykal v domácí knihovně, avšak Helmut si k nim cestu našel.
Helmut Newton našel vztah k fotografii již ve svém mládí jako student reálného gymnázia. Svůj první fotoaparát Agfa Box Tengor si pořídil v roce 1932. První snímky z tohoto fotoaparátu vznikly v podzemní dráze, poslední fotografie však byla vyfocena na povrchu (snímek věže) a ta byla rozhodujícím okamžikem pro kariéru fotografa. Kolem roku 1933 pravidelně v novinách Berliner Illustrierten Zeitung obdivoval snímky Martina Munkacsiho nebo [[Heinz Perckhammer|Heinze Perckhammera[[, konkrétně fotografie modelek v BMW. Sám vyhledával knihy a časopisy, aby se mohl vzdělávat v oboru fotografie. V té době byl velice známý fotograf Brassaï, jehož tvorbu také Newton zaznamenal a pokoušel se fotografovat noční Berlín.
Newton se nikdy neskrýval svou sexuální náruživostí v mladších letech. Za zmínku stojí, že ponechával nebo nechával přimalovat modelkám pod očima kruhy, protože se tehdy tvrdilo, že tyto kruhy jsou projevem nadměrného masturbování.
Krátce pracoval jako poslíček pro dva fotografy, kteří pracovali pro noviny. Zanedlouho v roce 1934 vyšly Norimberské zákony a Helmut musel z reálného gymnázia odejít. Začal navštěvovat Americkou školu v Berlíně. Americká škola donutila Helmuta se rychle přizpůsobit studiu v angličtině; tehdy nemohl tušit že tento jazyk mu bude v budoucnu tolik potřebný. Ukázalo se však, že jeho vztah k fotografií (a též dívkám) byl mnohem silnější než škola. Ze školy nakonec odešel a rozhodl se stát kameramanem u příbuzného v Londýně, s čímž jeho otec nesouhlasil, proto se rozhodl stát fotografem. Život židů se přiostřil a jeho otec se dostal do potíží s továrnou.
Kvůli emigraci mnoho židů podstoupilo programy dalšího vzdělávání. Aby Helmut mohl vykonávat řemeslo fotografa, nastoupil jako učedník u známé berlínské fotografky Yvy (Else Simon). Yva fotografovala portréty nebo módní fotografie. Fotografie Palomy Picasso s em vznikla na základě dívky, která pracovala v laboratoři u Yvy a nosívala monokl, který velice Helmuta Newtona zaujal. Tento monokl patří jako jiné předměty do rekvizit, které často s sebou nosíval Helmut na focení (na obrázku je Paloma Picasso). Ateliér Yvy byl učedníkům večer po práci k dispozici. Zde Helmut fotil své přítelkyně ustrojené podle módních časopisů a přál se stát fotografem slavného časopisu Vogue. Zhruba po roce a půl díky své píli Helmut nemusel za učení již platit, ale sám dostával od studia malé kapesné. Osud Yvy jako židovky však na rozdíl od Helmuta Newtona skončil tragicky – v koncentračním táboře.
[editovat] Emigrace v roce 1938 – Singapur
Newton měl veliké štěstí a získal pas, aby mohl odcestovat. V osmnácti letech se vydal na cestu do Číny. Kvóty na přijímání židů v Anglii a Americe byly vyčerpány, jediná země která přijímala byla Čína. Loď však cestou zakotvila v Singapuru, kde komise vybírala novou pracovní sílu na základě dovedností a vzdělání. Newton byl vybrán a začal pracovat jako fotograf pro noviny Straits Times. Tam se mu však nedařilo a byl vyhozen. Jeho partnerkou se stala o mnoho starší Josette Fabien, členka komise. Josette pomohla Helmutovi otevřít ateliér v obchodní domě Robinson's, aby se mohl živit jako portrétní fotograf.Více než fotografii se však Helmut oddával své o mnoho let starší milence, která si po čase na něj začala příliš velké nároky, což začalo Helmuta odrazovat.
[editovat] Austrálie, 1940-1956
Válka začala hrozit i v Singapuru, proto byli židé internováni do tábora Tatura One v Austrálii. Život v táboře byl pro Helmuta relativně pohodlný. Po dvou letech byl Helmut s dalšími propuštěn a pracoval jako sběrač broskví v Sheppartonu ve Viktorii. Po sklizni neměl moc na vybranou a byl nucen se v Melbourne přihlásit do armády. Doposavad Helmutův život byl více zábavou než povinnostmi a ani služba v armádě nebyla výjimkou, jak popisuje ve svém životopise. V roce 1946 když opouštěl Australskou armádu, se rozhodl že si kvůli své kariéře o které tolik snil změní jméno z Neustaedter na Newton.
Po nějakou dobu se snažil prorazit jako umělecký fotograf nabízením svých fotografií v obchodech s oblečením. Později, již ženatý s June, fotografoval portréty a svatby. Jeho žena mu vypomáhala v kanceláři s prodejem. Po nějaké době začal s módními fotografiemi a snímky pro katalogy, avšak obchodu se moc nedařilo, protože fotografie musely odrážet trendy z Ameriky a nebylo možno rozvíjet vlastní styl. Příležitost na sebe nedala dlouho čekat a Helmut dostal nabídku na vydání anglického Vogue v Austrálii, v roce 1956 mu byla nabídnuta jednoletá smlouva nezávislého spolupracovníka Vogue v Londýně.
[editovat] Londýn a Paříž – Vogue, Jardin des Modes, 1957-1959
Helmut s June se odstěhovali do Evropy, kde začala jeho kariéra ve Vogue. Začátky pro něj nebyly lehké, se svými fotografiemi nebyl spokojen ani on, ani redakce, následkem toho dostával Helmut k focení rubriky s modelkami, které mu ani osobně moc neimponovali. Jeho počáteční neúspěchy lze připisovat i jeho velké nechuti k Londýnu, která vyvrcholila k jeho odjezdu do Paříže. V Paříži dostal nabídku pracovat v Jardin des Modes (vydavatelství Condé Nast), v té době nejrevolučnějším módním časopisem v Evropě. V roce 1957 pracoval v Berlíně pro časopis Constanze, aby nadále mohli se ženou vést život v Paříži. Práce pro Constanze byla velice náročná, ale Helmut věděl že klíčem k prosazení se jako významného módního fotografa musí nejdříve pracovat jako redakční fotograf v nějakém časopise.
[editovat] Návrat do Austrálie, 1959-1961
Velkou oporou pro Helmuta byla jeho žena June, která ho nikdy nezrazovala v jeho práci. Začátkem roku 1959 odjel Helmut zpět do Austrálie, kde pracoval pro australské vydání Vogue, jeho žena jako herečka dostala pracovní nabídku v Londýně, po půl roce následovala Helmuta do Austrálie. Dva roky uplynuly a Helmut se rozhodl vrátit do Paříže, protože si byl vědom toho že v Austrálii kariéru fotografa neuskuteční. Nebyl se svou prací stále spokojen i přesto, že se mu s partnerem Henrym Talbotem velmi dařilo. Navzdory jeho nepostradatelnosti v australském Vogue odjel Helmut do Evropy naplnit svůj sen.
[editovat] Průlom v kariéře, Paříž – Vogue, 1961-1981
V Paříži pracoval pro francouzské vydání Vogue. Jeho provokativní erotické snímky často se sado-masochistickými nebo fetišistickými podtexty byly i přes svou odvážnost úspěšné. Občas pracoval také pro londýnskou pobočku Vogue. Kromě jiného pracoval pro módní časopis Queen. Časem Helmut Newton získal v oboru jméno a byl uváděn jako autor fotografií, čehož by jako reklamní fotograf nedosáhl. Vzhledem k Helmutově práci v různých časopisech, která byla na stejném konkurenčním poli a okolnostmi z toho vyplývajícími, byl po hádce s šéfredaktorkou francouzského Vogue v roce 1964 vyhozen. Další pracovní nabídku získal v Elle, po dvou letech práce odešel opět do Vogue. Pádným důvodem byla změna šéfredaktora. Jeho žena díky náhodě, kdy zastupovala nemocného Helmut při důležitém focení ho v 70. letech díky této úspěšně realizované zakázce následovala v profesi fotografa.
[editovat] Práce pro Vogue v New Yorku 1965-1973
V roce 1965 dostal Helmut nabídku pracovat pro pobočku Vogue v New Yorku. Nabídka z New Yorku byla velkou výzvou pro ještě ne tolik známého fotografa, který si tak mohl vydobýt svou vysněnou slávu. Přístup americké šéfredaktorky Mrs. Vreeland byl poněkud jiný, než na jaký byl Helmut zvyklý v Evropě. Často se musely snímky předělávat a práce v ateliéru byla utrpením (velice rád pracoval venku). Dva roky se pokoušel vyhovět náročným přáním Mrs. Vreeland, ale neúspěšně, potřetí práci pro americký Vogue odmítl.
V roce 1971 Helmut odjel pracovat znova pro americký Vogue, tentokrát pro šéfredaktora Alexandra Libermana. V Americe se musel Helmut přizpůsobit americkému stylu fotografie a být mnohem více střídmější; zatímco evropská společnost Helmutovi fotografie přijala s nadšením, v americkém prostředí prošly fotografie prakticky cenzurou. V té době měl již zdravotní problémy. Posedlost slávou a penězi ho nutila často tvrdě pracovat beze spánku a množství tvrdých cigaret a kávy vzalo za své. Následkem bylo prodělání těžké mrtvice. Helmuta to však nijak fyzicky nepostihlo a zapálen do své práce se ještě poměrně sláb vrhnul do focení spodního prádla v hotelovém pokoji, ve kterém bydlel.
V roce 1972 byl Helmut znova hospitalizován kvůli katetrizaci srdce. Při zákroku bylo zjištěno, že Helmut trpí aritmií srdce, což bylo pro něj omezující v jeho práci. Rok na to podstoupil léčbu elektrošoky, která arytmii vyléčila. Ovšem zanedlouho se arytmie vrátila.
Zdravotní problémy zásadně ovlivnily tvorbu Helmuta Newtona. V této době vzniklo mnoho snímků se sexuální tematikou. Modelky působily agresivně, rázně, odvážně, byly postaveny do realistického prostředí. Na jeho fotografiích se setkáváme až s jakýmsi skrytým odporem a zároveň chtíčem ve společnosti luxusu a prestiže. „Co se mi zdá zajímavé, funguje ve společnosti s určitým tabu – a módní fotografie je o tomto druhu společnosti,“ říká Newton. Tento nekonvenční přístup přinesl Helmutovi slávu mezi módními fotografy.
[editovat] První publikace – White Woman, 1976
V roce 1976 byla vydána publikace White Woman, která nesla Helmutovo jméno. Kniha svým obsahem byla v té době nezvyklá, vycházela z výběru snímků vytvořených v této době a v souvislosti s ní přišel nový pojem – pornografická elegance. Navzdory negativní recenzi amerického publicisty, která vyšla se prodalo v Americe za první týden 1500 výtisků. Následovala řada dalších knih a katalogů. Helmut Newton’s Illustrated – Newtonův vlastní časopis, jehož séfredaktorkou byla jeho žena June, byla vydána ve čtyřech výtiscích a mají dnes sběratelskou hodnotu.
[editovat] Monte Carlo, 1981-2004
V roce 1981 zažádal Newton se svou ženou o monacké občanství, které se podařilo získat a odstěhovali se do Monte Carla. V té době musela podstoupit operaci jeho žena June, což bylo pro sobeckého kdysi velice rozmazloveného Helmuta obrovským utrpením. Helmut vše stále fotografoval, i June při hospitalizaci. Fotoaparát byl pro něj bariérou mezi jím samým a realitou před objektivem, jak říkal. Tehdy si Helmut uvědomil, kolik pro něj znamená jeho žena, která mu dodávala celou dobu tolik síly. Helmut musel užívat antidepresiva. Ta mu však pomohla se znova postavit na nohy a pokračovat ve své profesi. Přišla nabídka z italského Vogue na práci. Ve věku 79 let stále pokračoval ve své profesi a to nejen pro Vogue.
Helmut Newton podlehl následkům automobilové nehody 24. ledna 2004 ve věku 83 let, kdy se svým Cadillacem se snažil na Sunset Boulevardu vyhnout protijedoucímu autu a narazil do zdi. Newton odjížděl z hotelu Marmont, který mu několik let sloužil jako rezidence v Jižní Kalifornii. Jeho ostatky jsou pohřbeny na Státním hřbitově III, Berlin-Schöneberg, Stubenrauchstraße 43-45.
[editovat] Ohled za prací Helmuta Newtona
Většina fotografií byla pořízena dvěma fotoaparáty Canon z roku 1991, kromě nich užíval i polaroidový přístroj. Helmut Newton velice nerad pracoval ve studiu a studia pouze pronajímal. Na focení využíval nejvíce pětisetwatovou žárovku a mnoho různých baterek na noční snímky. Veškeré své nápady si zapisoval. Při přípravě focení byl velice precizní a často se připravoval na jedno focení mnoho dní. Náklady však zůstaly většinou nízké.
Helmutova sláva se neobešla tu a tam bez prohřešků. Při fotografování pro francouzský Vogue krátce po stavbě berlínské zdi se podařilo na jedné fotografii zachytit pamětní desku mladíka, jenž se snažil přes zeď uprchnou, ale byl postřelen a vykrvácel. Po vydání Vogue všechny německé firmy vypověděly smlouvy na reklamy a modelka, která pózovala nesehnala v souvislosti s těmito fotografiemi žádnou práci a pózující policisté byli propuštěni.Tehdejší šéfredaktorka Vogue však Helmutovi nic nevyčítala.
Práce pro Vogue byla potěšením i utrpením- neustálé vymýšlení nových nápadů, kde se fantazii meze nekladou; fotografování přílohy, která obsahovala 250-300 modelů šatů; módní přehlídky ad. 23 let fotil Helmut Newton pro Vogue. Kromě Vogue fotil také například pro Elle, Marie Claire, Queen, Nova, Playboy nebo Stern.
Při realizaci zakázky Helmut Newton využíval také čas ke své soukromé práci. Zákazníkům předkládal pak všechny fotografie, ale samozřejmě že jeho soukromá práce vytvořila v závěru jeho soukromý archív než součást realizovaných zakázek.
Jeho práce poukazuje na to, jak byl Newton fascinován ženami. Na jeho fotografiích najdeme ženy jako prostitutky, ženy jako muže. Všechna tato inspirace pramení z Newtonova zájmu o ženy, sexualitu, noční život prostitutek nebo snad kabaretní výstupy transexuálů. Jedná se o část společnosti, kterou za denního světla není běžné spatřit, kterou společnost skrývá a Helmut Newton dokázal tuto její část jakýmsi způsobem přiblížit a nechat ji veřejnost přijmout. Zároveň však neměl úplně pozitivní vztah k pornografii, byla pro něho hranicí, kterou nechtěl překročit a přesto se jednou odhodlal nafotit pornografické snímky. Vzhledem k jeho četnému cestování nacházel inspiraci také v různých zemích. Mezi fotografy, kteří jej ovlivnili patřili Brassaï a doktor Salomon.
Helmutova fantazie neměla meze. V roce 1966 nafotil pro Queen sérii fotografií modelek stojících v interiéru zatímco venku se odehrává bitevní drama. Tento návrh bohužel nebyl přijat s nadšením. Mezi další připadlo focení umělých pannen z výkladních skříní, sadistické či masochistické náměty inspirované díly Arthura Schnitzlera a Stefana Zweiga, snímky s námětem papparazi nebo s korzety a sádrovými obvazy, téma „nahá a oblečená“, která v roce 1981 vyvrcholila v sérii fotografií pro francouzský a italský Vogue a další.
Helmut Newton byl také portrétní fotograf. Nafotil mnoho slavných a významných osobností. Helmut Newton fotil i mnoho hereckých hvězd jako je Sigourney Weaver, Cathérine Deneuve, Sophia Loren nebo Raquel Welch.
Helmut rád užíval nové technologie nebo se snažil fotografování oživit něčím novým a dosud neužívaným. Tak vznikly pomocí ring flash světla fotografie modelek s červenýma očima. La Machine de Newton – vynález pomocí něhož se mohla modelka fotografovat sama. Přístroj se moc neosvědčil, snímky nepatřily mezi nejlepší.
[editovat] Ocenění
Za svou práci získal mnoho ocenění – cenu Tokyo Art Directors' Club, ceny American Institute of Graphic Arts awards a vyznamenání Germany's Kodak Award za fotografické knihy. V roce 1989 byl jmenován „Chevalier des Arts et des Lettres“ francouzským ministrem kultury. V roce 1992 byl oceněn „Grosses Bundesverdienstkreuz“ federální spolkovou republikou Německo a „Chevalier des Arts, Lettres et Science“ Monakem. V roce 1999 Life magazine mu udělil „Life Legend Award for Lifetime Achievement in Magazine Photography“ ad. K 80. narozeninám nakladatelství Taschen společně s designérem Philippem Starckem vytvořili monografii nazvanou Sumo, která váží 30kg a obsahuje 480 stran. Kniha je podepsána samotným Helmutem Newtonem. Jedná se o limitovanou edici 10 000 výtisků a její součástí je speciálně navržený stolek.
[editovat] Biografie v datech
- 1920 – narozen v Berlíně jménem Helmuth Neustaedter v městské části Berlín-Schöneberg.
- 1930-1934 – navštěvoval reálné gymnázium Heinricha von Treitschkeho v Berlíně-Schöneberg
- 1934-1935 – Americká škola v Berlíně-Schöneberg.
- 1936-1938 – učedník u fotografky Yvy, pravým jménem Else Simon
- 1938 – cesta do Asie, nalézá práci v Singapůru ve Straits Times
- 1940 – internační tábor v Austrálii, služba 5 let v australské armádě
- 1946 – získává australské občanství a mění si jméno z Neustädter na Newton
- 1947 – potkává June Brunell, která mu stojí modelem. O rok později se s ní ožení.
- 1956 – odjíždí do Londýna pracovat pro bristký Vogue
- 1958 – práce pro Jardin des Modes v Paříži
- 1959 – odjezd zpět do Austrálie, práce pro australský Vogue
- 1961 – zpět v Paříži, práce pro francouzský Vogue, občas pro londýnskou pobočku a pro Queen
- 1964-1966 – práce pro francouzský Elle
- 1966 – zpět ve francouzském Vogue
- 1970 - June Newton (alias Alice Springs) začíná svou kariéru jako fotografka
- 1971 - Helmut Newton prodělává v New Yorku těžký infarkt
- 1975 – první výstava komerčně úspěšného fotografa, první solo výstava v Nikon gallery Paříži
- 1976 – první publikace Newtonových fotografií – Bílé ženy (White Women)
- 1981 – Helmut a June se stěhují do Monaka
- 1990 – ocenění francouzským „Grand prix national de la photographie“
- 1992 - ocenění „Officier des Arts, Lettres et Sciences” v Monaku a udělení ceny Das Grosse Verdienstkreuz of the Federal Republic of Germany
- 1996 – uznání“Commandeur de l’Ordre des Arts et Lettres” francouzským ministrem kultury
- 2000 – retrospektiva na 80. narozeniny v Neue Nationalgalerie v Berlíne, která se putuje do Londýna, New Yorku, Tokya, Moskvy, Prahy a dalších.
- 2003 – souhlas se založením nadace Helmuta Newtona v Berlíně s Pruskou nadací kulturního dědictví
- 2004 - Helmut Newton umírá v Los Angeles. Nadace Helmuta Newtona je otevřena krátce po jeho smrti.
[editovat] Užitečné odkazy
 |
Související články obsahuje Portál Fotografie |
