Brassaï

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek z oblasti fotografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Brassaï (vlastním jménem Gyula Halász) (* 9. září 1899 Braşov, maďarsky Brassó, Sedmihradsko, součást Rakousko-Uherska, dnešní Rumunsko – 8. července 1984 Beaulieu-sur-Mer, Alpes-Maritimes, Francie) byl fotograf a sochař. Spolu s exilovými maďarskými fotografy László Moholy-Nagyem a André Kertészem byl významným evropským avantgardním fotografem^[1].

[editovat] Život a dílo

[editovat] Dětství

Ve věku 3 let se s rodiči odstěhoval na rok do Paříže, kde jeho otec, profesor literatury, učil na Sorboně. Přestože byl velmi malý, utkvěly mu v paměti mnohé obrázky z té doby (cirkus Buffalo Bill, první automobily, divadla či vítání španělského krále Alfonse XIII).

[editovat] Studia

Studoval malbu a sochařství na Akademii výtvarných umění v Budapešti. V 17 letech narukoval ke kavalérii bojující v první světové válce. V armádě se setkal s maďarskými intelektuály, např. hudebním skladatelem Bélou Bartókem. V roce 1920 Brassaï odešel do Berlína, kde pracoval jako novinář. Současně studoval na Akademii výtvarných umění v Berlíně-Charlottenburgu.

[editovat] Paříž

V roce 1924 se odstěhoval do Paříže, kde zůstal po zbytek svého života. Francoužštinu se učil četbou knih Marcela Prousta. Stal se novinářem, žil v bohémské čtvrti Montparnasse a mezi jeho přátele patřili záhy lidé jako Henry Miller, Léon-Paul Fargue či Jacques Prévert. Velký vliv na Brassaïe měl v té době jeho krajan žijící také v Paříži, maďarský fotograf André Kertész.

Brassaïova práce a láska k Paříži a jejímu nočnímu životu jej přivedly k fotografii. Noční městská scenérie s pohledy do ulic za svitu lamp pro něj byly výzvou. Sám později napsal: “Až fotografie mi umožnila zcela pochopit pařížské noci, ulice a zahrady – i v dešti a v blátě.“^[zdroj?]

Pseudonym „Brassaï“ zvolil podle svého rodiště (maďarsky Brassó). Pod tímto jménem vydal v roce 1932 svou první publikaci s názvem „Paris de nuit“ (Noční Paříž).^[2] Kniha měla obrovský ohlas a Henry Miller ve své eseji Brassaïe nazval „okem Paříže“. K tématům z nočních ulic přibyly obrázky ze života současné pařížské „high society“ – prostředí „intelektuální“ scény, baletu, opery. Brassaï fotografoval mnohé velké umělce – své přátele, např. malíře (Salvador Dalí, Pablo Picasso, Henri Matisse, Albert Giacometti) a spisovatele (Jean Genet, Henri Michaux).

V roce 1937 byl osloven uměleckým ředitelem Alexeyem Brodovivitchem a editorem francouzské mutace časopisu Harper’s Bazaar, Carmelem Snowem, aby s magazínem spolupracoval jako fotograf. Brassaï nabídku přijal a ve spolupráci pak pokračoval 25 let. Není nepodstatné, že Brassaï získal absolutní volnost a svobodu při výběru fotografovaných „objektů“. Proslavené jsou především fotografie umělců z jejich ateliérů (Georges Braque, Bernard Buffet, Piere Soulages, Pierre Bonnard). V roce 1939 Brassaï vytvořil sérii portrétů Pabla Picassa pro časopis LIFE.

Brassaï se stal uznávaným a váženým fotografem, což dokazovalo i množství samostatných výstav ve Spojených státech – v Rochesteru (George Eastman House), New Yorku (Museum of Modern Art) a Chicagu (Art Institute).

Brassaï byl úspěšný i ve filmu a literatuře. V roce 1956 získal za svůj film „Tant qu’il y aura des betes“ ocenění „nejoriginálnější film“ na festivalu v Cannes. V roce 1978 vyhrál „Grand Prix National de la Photographie“ v Paříži.

Byl autorem sedmnácti knih a nespočetných článků. Brassaïova novela „Histoire de Marie“ (Mariin příběh) byla vydána s předmluvou Henry Millera. Jeho „Dopisy rodičům“ a „Hovory s Picassem“ byly přeloženy do angličtiny a publikovány za podpory University of Chicago Press.

K příležitosti umělcových 80. narozenin v roce 1979 byla zorganizována rozsáhlá retrospektivní výstava v New Yorku a v Londýně.

Brassï zemřel 8. července 1984. Je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži.

[editovat] Význam

Brassaï byl oceňován již za svého života jako jeden z největších fotografů 20.století. Byl jedním z nejvýznamnějších fotografů „francouzské školy“. Na Paříž pohlížel jako na objekt – majestátní a vznešené místo neohraničených možností. Jeho fotografie nám poskytují citlivý, a přesto často extrémně dramatický „rozbor“ lidských životů v lesku pařížských ulic a nekonečně spletitých „uliček postranních“, a to jak doslova, tak obrazně ^[zdroj?].

[editovat] Publikace (výběr)

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Brassaï

Paris de Nuit. Text Paul Morand. Paris : Arts et Métiers Graphiques, 1932.
Histoire de Marie. Úvod Henry Miller. Paris : Édition du Point du Jour, 1949.
Camera in Paris. London : The Focal Press, 1949.
Graffiti. Stuttgart : Belser Verlag, 1960.
Conversations avec Picasso. Paris : Gallimard, 1964.
Brassaï. Text Lawrence Durrell. New York : The Museum of Modern Art, 1968.
Henry Miller, grandeur nature. Paris : Gallimard, 1975.
Le Paris secret des années 30. Paris : Gallimard, 1976.
Paroles en l'Air. Paris : Jean-Claude Simoëns, 1977.
Henry Miller, rocher heureux. Paris : Gallimard, 1978.
Marcel Proust sous l'emprise de la photographie. Paris : Gallimard, 1997.
Les Artiste de ma vie. Paris : Édition Denoël, 1982.
Voyage aux Etats-Unis. Paris : Periplus Publishing, 2005. ISBN 2-35097-026-4.

[editovat] Literatura

BRASSAÏ. The Eye of Paris. [s.l.] : Bulfinch, 2001.
WAREHIME, Marja. Brassai: Images of Culture and the Surrealist Observer. Baton Rouge : Louisiana State University Press, 1996. ISBN 0807119431.
BRASSAÏ. No ordinary Eyes. Příprava vydání Alain Sayag, Annick Lionel-Marie. London : Thames and Hudson, 2000. ISBN 0500542376.
GRUBER, L. Fritz. Grosse Photographen unseres Jahrhunderts. Berlin/Darmstadt/Wien : Deutsche Buchgemeinschaft, 1964.
BRASSAÏ. The Monograph. New York : Little, Brown and Company, 2000. ISBN 0821226681.

[editovat] Reference

↑ Časopis Ateliér, č. 9, 2008, článek Americký objev fotografie ze střední Evropy, Vladimír Birgus, str. 1,16
↑ GAUTRAND, Jean-Claude. Brassaï. Köln : Taschen, 2004. ISBN 3-8228-3137-9. S. 7.