Hřích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto článku mohou být specifikovány na diskusní stránce.

Hřích je pojem nejčastěji používaný v náboženských souvislostech (v křesťanství, judaismu a islámu). V etice se užívá spíše slovo vina. Obvykle je za hřích považován vědomý a úmyslný čin (jednání), projev (slovo), myšlenka, nečinnost a podobně, které jsou porušením mravního nebo Božího zákona nebo Boží vůle. V různých pojetích se pak za mravní zákon a Boží vůli považují buď konkrétní zákazy, příkazy, zvyklosti a tabu, anebo základní duchovní, morální nebo náboženské principy, například úcta nebo láska k bližnímu, k Bohu, k životu a stvoření, spravedlnost, věrnost svému náboženství nebo svědomí atd. Hřích je opakem ctnosti. Protivahou sedmi hlavních hříchů je sedm ctností.

[editovat] Křesťanský pohled

Křesťané věří, že lidé jsou od Boha oddělováni svými hříchy. Různé větve křesťanství kladou důraz buď na prvotní hřích, pradávnou zátěž celého lidstva, nebo na osobní odpovědnost každého člověka za své jednání a vztahy.

Všechna křesťanská pojetí se, byť různými způsoby, hlásí k myšlenkám: „Tuto překážku pak prolomila smrt a vzkříšení Ježíše Krista“ (1Jan 3,5 a další). „Je ale možné přijmout Boží milost a namísto věčné smrti získat spásu“ (List Římanům 6,23).

Katolická doktrína zdůrazňuje, že ke smytí prvotního hříchu i osobních hříchů dochází křtem, což vychází z názorné symboliky křtu jako očišťování, k níž se hlásí i bibličtí autoři. Stoupenci evangelikálních pojetí někdy osvobození od hříchu spojují s formálním vyznáním víry na základě doslovného výkladu věty „Kdo vyzná svými ústy Ježíše jako svého pána, bude spasen“ (List Římanům 10,13). K křesťanské tradici též patří víra, že upřímná a účinná lítost, vyznání hříchů a pokání jsou cestou k odpuštění hříchů. V katolické církvi se tato tradice vyvinula v ušní zpověď v rámci svátosti smíření, v různých větvích křesťanství včetně katolictví existují též různé formy veřejné zpovědi, buď osobní a konkrétní, nebo obecné a společně recitované.

Sv. Tomáš Akvinský ve svém díle píše: „peccatum est nihil aliud, quam actus humanus malus„ - hřích je špatný lidský úkon - a dodává: “…theologia consideratur peccatum praecipue secundum quod est offsensa contra Deum“ ¹ - teolog o něm pojednává jako o urážce Boha.

Žena bez hříchu je Panna Marie, mužem bez hříchu Ježíš Kristus.

[editovat] Pohanský pohled

V původních a tradičních pohanských náboženstvích obvykle pojetí viny nebo hříchu odráželo dobovou morálku i specifické náboženské požadavky.

Moderní pohané a neopohané uznávající wiccanské rede se hlásí ke svobodné a aktivní snaze činit dobro bližním i sobě samému a nikomu neškodit, pojem hříchu v rigidním křesťanském pojetí neuznávají. Toto pojetí morálky je blízké jak moderním teologickým i humanistickým směrům, tak důrazům v původním Ježíšově učení.