Dějiny Prahy 1938-1945
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dějiny Prahy v letech 1938-1945 odrážejí především události Druhé světové války, či jí přímo předcházející. Na rozdíl od jiných velkých měst sice Prahou otřásla válka, nedošlo však k většímu poškození města.
Od podzimu 1938 začali do metropole přicházet čeští uprchlíci z oblastí, které zabralo podle Mnichovské dohody Německo (tedy třetina území tehdejší ČSR).
15. března 1939 obsadila německá vojska město. Na pražský hrad přijel Adolf Hitler, konala se též i vojenská přehlíka. Ve srovnání se Sudety a Rakouskem však již v Praze s příchodem nacistických sil město neovládlo nadšení. Vyhlášen zde byl i Protektorát Čechy a Morava jako součást Německé říše. Zaveden byl již zmíněný pravostranný provoz, který nadělal zmatek hlavně v tramvajové dopravě. V listopadu téhož roku vyšli do ulic čeští studenti, čemuž se postavila vládnoucí moc. Při akcích proti studentům byl zabit jeden z nich, Jan Opletal. Následně byly uzavřeny všechny Vysoké školy na území protektorátu.
Za války bylo z Prahy odtransportováno do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo (až 120 tisíc, hlavně v oblasti Starého Města), stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. „méněcenných ras“. Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Petschkově paláci nebo střelnice v Kobylisích.
Mezitím pokračovala německá propaganda. Samozřejmostí bylo zavedení dvojjazyčných nápisů, kde byla němčina vždy na prvním místě. Praha začala být vykreslována jako „staré německé město“, které se bude rozvíjet pod vládou Říše. Začaly se připravovat velkolepé plány; oprášena byla výstavba podzemní dráhy (v roce 1941 se však projekční kancelář vzhledem k válce uzavřela) a chystalo se též i přivedení dálnic do Prahy; poprvé se objevily čtyřproudé komunikace v oblastech například současné Jižní spojky.
V květnu 1942 přepadli dva výsadkáři kolonu říšského protektora Reinharda Heydricha a pokusili se o atentát v oblasti dnešní Vychovatelny (tj. nedaleko Libně). Přestože neuspěli, tak se jim podařilo protektora smrtelně zranit. Oba dva se později skrývali v kostele sv. Cyrila a Metoděje na Novém Městě. Po smrti Heydricha začali vládnoucí Němci stupňovat proti české většině teror, na něm se podílely hlavně policejní složky.
Škody na pražské zástavbě byly za války minimální, k lehkému poškození došlo pouze díky bombardování americkými letadly na konci války (od února 1945); jednalo se například o některé průmyslové podniky, věže kláštera v Emauzích a několik domů v centru města a v Nuslích. Plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést.
5. května 1945 vypuklo Pražské povstání. Bojovalo se po celém městě (požár Staroměstské radnice, boj o budovu Čs. rozhlasu na Vinohradech, dále pak obrana proti jednotkám SS na Pankráci). Povstání pomohli i Vlasovci, tedy původně ruští spojenci (Ruská osvobozenecká armáda) nacistických sil, kteří se rozhodli již s Němci nespolupracovat. Osvobození města přišlo za několik dní, ovšem podle dohod o demarkační čáře mezi spojenci z protihitlerovské koalice, musela Americká armáda zůstat u Plzně, zatímco Rudá armáda dorazila do Prahy až 9. května (v rámci tzv. Pražské ofenzívy). Sovětští vojáci přišli od Ruzyně a nenarazili již na téměř žádný odpor.
Okamžitě po osvobození města začala jeho obnova. Nejprve byly zprovozněny základní služby a doprava, později se začalo s rekonstrukcí zničených budov a výstavbou zcela nových.
