Brucelóza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Brucelóza (dříve též vlnitá horečka, Maltská horečka, Bangova choroba, infekční zmetání skotu) je celosvětově rozšířené, vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění zvířat a člověka. Původcem je gramnegativní bakterie rodu Brucella. Primárně jde o onemocnění přežvýkavců, prasat a psů. Člověk se může nakazit od infikovaných zvířat, nemoc se však nepřenáší mezi lidmi.^[1][2] U zvířat se brucelóza projevuje především aborty u gravidních samic a záněty varlat, nadvarlat, ztrátou plodnosti samců. U lidí se jedná o multisystémové onemocnění charakterizované horečkou, chronickým průběhem a postižením různých orgánů. Lékem první volby u lidí jsou antibiotika rifampicin a doxycyklin. Preventivní opatření spočívají v důsledném sérologickém vyšetřování domácích zvířat a zamezení konzumace nepasterizovaného mléka a výrobků z něj v oblastech s endemickým výskytem brucelózy.^[3]

Obsah 1 Historie 2 Původce 3 Rozšíření 3.1 Výskyt v České republice 3.2 Výskyt v USA 4 Zdroje infekce, přenos a vnímavost k nemoci 5 Patogeneze 6 Klinické příznaky 6.1 U lidí 6.2 U zvířat 7 Diagnostika 7.1 U lidí 7.2 U zvířat 8 Terapie 9 Prevence 10 Brucelóza jako biologická zbraň 11 Odkazy 11.1 Literatura 11.2 Reference 11.3 Externí odkazy 11.3.1 Česky 11.3.2 Anglicky

[editovat] Historie

Minulost brucelózy je úzce spjata s oblastí Středozemního moře. V roce 1751 popsal britský armádní lékař případy chronické choroby s opakující se horečkou u vojáků na ostrově Minorca. Příznaky se nápadně podobaly nemoci, kterou již o 2000 let dříve popsal Hippokrates.^[2] Na objasnění původu nemoci a jejím popisu se podíleli opět tři jiní britští vojenští lékaři působící na Maltě (odtud Maltská horečka) během Krymské války. Prvním z nich byl J. A. Marston, jenž charakterizoval příznaky onemocnění na základě vlastní infekce. Nejvýznamnějšího objevu však dosáhl Dr. David Bruce, který v roce 1887 izoloval a popsal původce ze sleziny vojáků zemřelých na následky toho horečnatého onemocnění. Bakterii zařadil do rodu Micrococcus a pojmenoval jako Micrococcus melitensis.^[2] Později byla baktérie přejmenována podle jejího objevitele na Brucella.^[1] Deset let po objevu Dr. Bruce publikoval další britský lékař M. L. Hughes detailní popis klinických případů a patologických nálezů zjištěných u celkem 844 pacientů. Onemocnění pojmenoval jako vlnitá horečka dle charakteristického projevu nemoci u lidí. Ve stejné době izoloval dánský vědec Bernard Bang bakterii (sám původce pojmenoval jako bacillus of abortion, dnes je známá pod označením Brucella abortus) z placenty a potracených plodů u skotu. Odtud vzniklo označení Bangova nemoc u skotu. Teprve v roce 1917 bakterioložka Alice Evans zjistila, že původce abortů u skotu objevený Bangem a bakterie popsaná Brucem ve Středomoří jsou téměř identické a liší se pouze některými antigenními vlastnostmi.^[2] Během 20. století byly postupně popsány další druhy brucel u jiných zvířat. V roce 1956 byl objeven druh B. ovis jako původce infekčního zánětu varlat u beranů. O rok později byla izolována B. neotomae z potkanů v pouštích Utahu v USA. V roce 1968 byl odhalen druh B. canis jako původce hromadných infekčních potratů u bíglů.^[3]

[editovat] Původce

Podrobnější informace naleznete v článku Brucella.

Brucelózu způsobují bakterie rodu Brucella. Jedná se o gramnegativní, tyčinkovité, aerobní, nesporulující bakterie, které se v hostitelské organismu vyskytují intracelulárně.^[2] V současné době je známo celkem 8 druhů brucel, které se liší především primárním hostitelem. Taxonomie brucel je dosud stále nejasná a nevyřešená.^[3] Na základě sekvenace genů ribozomální RNA se brucely řadí mezi α-2 proteobakterie a mají blízký fylogenetický vztah k rodům Agrobacterium, Rickettsia, Rhizobium a Rhodobacter.^[4] Grimont a kol. provedli analýzu DNA více než 51 kmenů brucel a ve své práci uvádějí, že jednotlivé druhy brucel jsou si natolik fylogeneticky blízké a že se tudíž jedná o jeden druh označovaný jako Brucella melitensis s řadou různých biovarů a kmenů.^[5] Kvůli rozdílům v hostitelském spektru jednotlivých druhů a rozdílům v klinických projevech však nebyl tento koncept všeobecně přijat^[3] a v běžné praxi se stále používá původní druhové označení.^[1]

Přehled druhů Brucella spp. a jejich hlavních hostitelů

Druh	Hostitel	Patogenita pro člověka
B. abortus	skot, bizon	vysoká
B. melitensis	ovce, koza	vysoká
B. canis	pes	střední
B. suis	prase	vysoká
B. ovis	ovce	žádná
B. neotomae	hlodavci	žádná
B. pinnipediae	velryby, delfíni	potencionální
B. cetaceae	tuleňi	neznámá

[editovat] Rozšíření

Brucelóza zvířat i lidí je rozšířena po celém světě, nicméně nejvýznamnější lokality výskytu nemoci jsou omezeny v několika endemických oblastech. Jedná se především o oblast Středozemního moře, Blízký a Střední Východ, Střední a Jižní Amerika. Incidence brucelózy lidí je vždy spojována s výskytem pro člověka patogenních druhů brucel u zvířecí populace. Vysoké počty lidí nemocných brucelózou najdeme především v rozvojových zemí a zejména v zemědělských oblastech, kde je život lidí úzce spjat s hospodářskými zvířaty.^[3] Zjištěné incidence brucelózy lidí v endemických oblastech kolísají od méně než 0,01 do více než 200 případů na 100 000 obyvatel ročně. Například v Jordánsku je hlášeno 33 případů brucelózy na 100 000 obyvatel za rok, v Kuvajtu dokonce 88 případů/ 100 000 obyvatel/rok. Naproti tomu v USA se pohybuje incidence kolem 0,04, což odpovídá zhruba 200 případů ročně po celých Spojených státech.^[2] V EU bylo v roce 2004 hlášeno 1337 případů z celkem 21 členských zemí. Incidence brucelózy tedy činí ve státech Evropské Unie kolem 0,4 případů na 100 000 obyvatel za rok.^[6]

Nejvyšší incidence brucelózy u zvířat v Evropě jsou tradičně hlášeny z Balkánského poloostrova a obecně ze států kolem Středozemního moře. Například dle informací OIE byla nejvyšší incidence B. melitensis u domácích přežvýkavců za rok 2006 a 2007 hlášena z těchto států: Albánie, Bosna a Hercegovina, Řecko, Turecko, Itálie a Španělsko.^[7] V Itálii byla rovněž v roce 2004 zjištěna přítomnost Brucella spp. v nezpracovaném kravském mléce. Je však třeba zdůraznit, že ne všechny členské země EU provádějí monitoring brucelózy v mléčných potravinách.^[6] Vzhledem k rozsáhlým eradikačním programům probíhajících v řadě států byla brucelóza skotu (B. abortus), ovcí a koz (B. melitensis) či brucelóza prasat v některých zemích již zcela vymýcena. Tyto země si drží statut zemí prostých nákazy a platí v nich přísná veterinární opatření. Brucelóza skotu je zcela eradikována např. ve Velké Británii, Švédsku, Dánsku, Maďarsku a dalších zemích Severní a Střední Evropy.^[8]

[editovat] Výskyt v České republice

Česká republika je prostá bovinní brucelózy od roku 1964 ^[1] a od roku 1951 si drží statut země prosté B. ovis a B. melitensis u ovcí a koz.^[8] Jedinou formou brucelózy, jež se vyskytuje na území ČR je tak brucelóza zajíců způsobená B. suis biovarem 2.^[1] Brucelóza zajíců se vyskytuje v určitých přírodních endemických ohniscích. Jedná se především o oblasti Královehradeckého kraje (Hradecko, Náchodsko, Rychnovsko), Ústeckého (okres Litoměřice) a Jihomoravského kraje (okresy Břeclav a Znojmo), ale i další lokality ČR.^[9][10] Ve všech těchto oblastech jsou nařízena mimořádná veterinární opatření k zamezení šíření infekce a zabránění přenosu brucelózy na člověka či prasata. Součástí těchto opatření je výzva pro myslivce k opatrnému zacházení s uhynulými či ulovenými zajíci (používání rukavic a desinfekčních prostředků) a zejména povinné sérologické vyšetření všech odlovených zajíců rychlou sklíčkovou aglutinací.^[11]

[editovat] Výskyt v USA

Zajímavou skutečností ve výskytu brucelózy je, že přestože ve většině vyspělých států byla brucelóza skotu (B. abortus) již eradikována, tak v některých státech USA se brucelóza skotu stále vyskytuje a to i přes dlouhodobé a rozsáhlé eradikační programy. Jednou z hlavních příčin je endemický výskyt B. abortus u volně žijících zvířat, zejména bizonů (Bison Bison) a jelenů wapiti (Cervus elaphus canadensis). Ve Spojených státech funguje již několik let program na eliminaci brucelózy u skotu a prasat s názvem Cooperative State Federal Brucellosis Eradication Program. Díky tomuto programu je výskyt bovinní brucelózy hlášen už jen ze 6 států, přičemž prevelance v těchto státech nepřesahuje 0,25 %. Názorným příkladem efektivity tohoto ozdravovacího programu jsou ekonomické hodnoty. Roční ekonomické ztráty způsobené brucelózou (pokles mléčné produkce, abortované telata a selata) v USA, které činily v roce 1952 více než 400 miliónů dolarů, činí v současnosti pouze 1 milión USD ročně. Za rok 2007 a počátek roku 2008 byla B. abortus u domácího skotu hlášena pouze ze států Montana a Louisiana. Eradikační program je zaměřen krom sérologického monitoringu skotu a mléka, rovněž na volně žijící stáda bizonů a jelenů wapiti, kteří jsou hlavním zdrojem brucelózy pro domácí dobytek.^[12] Nejvýznamnější oblastí s endemickým výskytem B. abortus v USA je oblast Yellowstonského národního parku (YNP), který se nachází na území států Wyoming, Montana a Idaho. Uvádí se, že více než 50 % populace bizonů z YNP je pozitivní na brucelózu. Brucelóza bizonů představuje krom samotného ovlivnění zdraví bizoní populace také zdroj infekce pro domácí dobytek a nebezpečí infekce pro lovce, kteří ulovená zvířata zpracovávají. Proto se koncem 90.let 20. století přistoupilo k plošné vakcinaci bizonů v celém YNP za použití vakcíny původně vyvinuté pro skot.^[13]

[editovat] Zdroje infekce, přenos a vnímavost k nemoci

Jednotlivé druhy brucel, respektive biovary, jsou do jisté míry druhově specifické. Na druhou stranu brucelóza ovcí a koz způsobená B. melitensis je přenosná na skot i na člověka a experimentálně i na další druhy zvířat. Podobně je tomu u dalších druhů brucel. Jak je patrné z tabulky člověk je vnímavý k celkem čtyřem druhům brucel: B. melitensis, B. abortus, B. suis a B. canis.^[14] Člověk se může nakazit pouze od zvířat, z člověka na člověka se nemoc nepřenáší.^[2] Hlavní způsob přenosu infekce u lidí je přímý kontakt s infikovanými zvířaty a požitím kontaminované potravy z nemocných zvířat. Největšímu riziku infekce jsou vystaveni lidé pracující se zvířaty a jejich produkty – farmáři, veterináři, pracovníci jatek.^[1][2] Zdrojem infekce jsou všechny sekrety (mléko) a exkrety (moč, trus) infikovaných zvířat, jakož i jejich orgány a svalovina. Nejvíce bakterií Brucella spp. obsahuje plodová voda a plodové obaly infikovaných samic zvířat. Brucelóza se přenáší rovněž i vzduchem ve formě aerosolu, poraněnou kůží a všemi sliznicemi (spojivka). Práce s brucelama v prostředí mikrobiologických laboratořích je tudíž značně riziková a onemocnění laboratorních pracovníků představuje velmi významný podíl na celkovém počtu nemocných brucelózou ve vyspělých zemích. Brucelóza představuje jedno z nebezpečných alimentárních onemocnění, kdy k infekci dochází konzumací mléka a mléčných výrobků z nepasterizovaného mléka.^[2]

U zvířat dochází k přenosu přímým kontaktem s infikovaným zvířetem. Infekce je přenosná z matky na plod. Významným epizootologickým faktorem brucelózy zvířat je i fakt, že je pohlavně přenosná. Plemenní býci, kanci, berani ale i psi mohou vylučovat brucely ve svém semeni po celý život a jsou tak nebezpečným zdrojem infekce. Z těchto důvodů je na místě pečlivé vyšetřování zvířecích samců určených k plemenitbě.

[editovat] Patogeneze

Brucely vstupují do organismu poraněnou kůží, spojivkou, respiračním traktem či alimentární cestou přes sliznice trávicího ústrojí. ^[2] Bakterie Brucella spp. jsou po proniknutí do organismu pohlceny fagocytujícími buňkami, zejména makrofágy a neutrofily.^[3] Lymfatickými cestami jsou zaneseny do mízních uzlin či lymfatických buněk jater, sleziny, kde dochází k primárnímu pomnožení. Poté dochází k dalšímu šíření bakterií po těle pomocí krve – dochází k tzv. bakteriémii.^[1] Brucely jsou schopné dlouhodobě přežívat a množit v buňkách monocytů, makrofágů v různých orgánových systémech, přičemž schopnost intracelulárního přežívání je umožněna řadou faktorů virulence. Brucely zabraňují uvnitř makrofágu fúzi fagozómu s lysozomem a tím jsou schopné ve fagozómu přežívat a dál se replikovat.^[15] Predilekčním místem dalšího množení bývá placenta a plodové obaly březích samic, případně tkáň varlat u samců.^[1] Z imunitních obranných mechanismů se uplatňuje buňkami zprostředkovaná imunita typu Th-1.^[3] Hlavním faktorem virulence brucel je lipopolysacharidový antigen označovaný jako S-LPS (z anglického smooth lipopolysacharide), který je zodpovědný za invazi bakterií do buněk, jejich přežívání a zároveň jsou proti tomuto antigenu imunitním systémem hostitele produkovány specifické protilátky. Proto se také S-LPS izolovaný z buněk brucel používá v imunodiagnostice.^[16]

[editovat] Klinické příznaky

[editovat] U lidí

Inkubační doba je dlouhá a trvá obyčejně od 1 až do 8 týdnů.^[1] Onemocnění je multisystémové a může postihnout prakticky všechny orgány. Brucelóza mívá zpravidla chronický průběh, mortalita u lidí se pohybuje do 5 %. Fatální infekce jsou důsledkem sekundárních komplikací, nejčastěji endokarditidy.^[17] Pro člověka je nejvíce virulentní B. melitensis, po ní pak B. suis biotyp 3 a B. abortus.^[1] Mezi hlavní symptomy brucelózy patří horečka, celková slabost, malátnost, nevolnost, nadměrné pocení či nechutenství. Horečka patřící mezi nejfrekventovanější klinické příznaky brucelózy bývá kolísavá a přerušovaná (ve vlnách - odtud vlnitá horečka). Při postižení pohybového aparátu pacienti pociťují bolesti svalů a kloubů příznačné pro artritidy, záněty šlach a šlachových pochev. Z neuropsychiatrických symptomů se mohou vyskytovat bolesti hlavy, únava a deprese. Z dalších příznaků jmenujme bolesti břicha, průjem či zvracení. U postižení nervového aparátu se vyskytuje u pacientů závrať, retence moče, přechodné ochrnutí končetin. Při klinickém vyšetření bývá nejčastěji diagnostikována hepatosplenomegalie (patologické zvětšení jater a sleziny) či bradykardie (zpomalená srdeční činnost).^[17] Infekce pohlavního ustrojí vede u mužů k zánětům varlat a mohou způsobit trvalou neplodnost. Infekce těhotných žen mohou vyústit k potratu či postižení narozených dětí. Nicméně není jasné, zda brucelóza u gravidních žen způsobuje aborty častěji než jiné patogenní bakterie.^[2]

[editovat] U zvířat

Rovněž u zvířat má brucelóza chronický průběh. Infekce mohou probíhat často subklinicky a aborty jsou často jediným příznakem onemocnění ve stádě.

U skotu dochází k potratům v kterémkoliv stádiu gravidity. U býků se onemocnění manifestuje sporadicky a většinou ve formě zánětu varlat a nadvarlat. Infikovaní býci jsou zdrojem infekce pro připouštěné krávy a navíc mohou být neplodní. Z epizootologického hlediska je bezpříznakové nosičství infekce u býků tou nejnebezpečnější formou nemoci. U obou pohlaví se mohou objevit artritidy, záněty šlachových pochev a podkožní záněty. U ovcí a koz se brucelóza projevuje potraty mezi 3. až 5. měsícem gravidity. Berany postihuje zánět varlat a nadvarlat. U prasnic dochází k abortům mezi 4. až 12. týdnu gravidity. U kanců se může vyskytovat zánět varlat a nadvarlat. U zajíců, jež jsou vnímaví k prasečí B. suis, se brucelóza manifestuje krom abortů také poševním výtokem, zánětem varlat a nekrózami na pohlavních orgánech.^[1] U psů dochází v počáteční fázi infekce B. canis k přechodnému zvětšení mízních uzlin, zvýšení teploty se zjišťuje sporadicky. Typický je abort v intervalu 45.–49. dne březosti, je však možný během celé gravidity. Pohlavní cyklus nebývá u fen narušen. U psů se mohou objevit otoky (někdy i bolestivé) varlat, kůže v oblasti šourku vykazuje příznaky dermatitidy. Kloubní postižení či postižení nervového aparátu bývá pozorováno jen výjimečně.^[18]

[editovat] Diagnostika

[editovat] U lidí

Diagnostika brucelózy člověka je založena na detailním klinickém vyšetření (hematologické, biochemické, ultrasonografické, rentgenologické vyšetření apod.) v kombinaci s laboratorní diagnostikou původce. Podezření na brucelózu vychází prvně z anamnestických údajů od pacienta.^[3] Hlavními indiciemi jsou dlouhotrvající opakující se horečka, celková slabost, bolesti svalů a kloubů. Důležitým prvkem v anamnéze je i zda pacient navštívil v nedávné době zemi s endemickým výskytem brucelózy, kde mohl přijít do kontaktu s nemocnými zvířaty či konzumovat mléko a mléčné výrobky z nepasterizovaného mléka. Při klinickém vyšetření pacienta s brucelózou jsou nejčastěji zjištěny: hepatosplenomegalie (nebo jen zvětšení sleziny či zvětšení jater samostatně), anémie, zvětšení mízních uzlin, endokarditida, spondylitida, abscesy na játrech či slezině, pneumonie, bronchitida, meningitida, u mužů zánět varlat a nadvarlat, záněty močových cest, kožní změny atd.^[14] Rozhodujícím faktorem při stanovení definitivní diagnózy je však laboratorní izolace a určení původce.

Brucely se diagnostikují klasickou kultivací bakterií na agarech a jejich barvením, sérologicky a v posledních letech i molekulárními metodami.^[3] Bakterie Brucella spp. se izolují a kultivují nejčastěji ze vzorků krve. Zcela dominantní úlohu v laboratorní diagnostice hrají sérologické metody, kdy se zjišťuje přítomnost specifických protilátek proti brucelovému antigenu. Přehled všech laboratorních metod je uveden v přehledu níže.

Přehled laboratorních metod používaných k diagnostice brucelózy

• Kultivace
  • na tryptonových půdách
  • na Brucella agaru
  • na Faserově agaru
• Sérologické metody
  • rychlá sklíčková aglutinace
  • pomalá zkumavková aglutinace
  • Rose Bengal test (aglutinace na plotně s bengálskou červení)
  • latexová aglutinace
  • Coombsův test
  • Komplement fixační reakce
  • nepřímá ELISA
  • kompetitivní ELISA (tzv. blocking ELISA)
  • kroužkový test v mléce (pro vyšetření bazénových vzorků mléka)
• Molekulární metody
  • rapid PCR
  • Real-time PCR

[editovat] U zvířat

V případě hospodářských zvířat se diagnostika soustřeďuje na laboratorní určení původce, neboť klinické příznaky nemusí být vždy zjevné.^[8] Podobně jako v humánním lékařství je i u zvířat nejdůležitější sérologické vyšetření. Nejčastěji se ze sérologických metod uplatňují testy založené na principu aglutinace. Obsahuje-li testované sérum specifické protilátky proti Brucella spp. dojde po přidání antigenu k vytvoření aglutinace (okem pozorovatelný zákal či vločky). V České republice se musí povinně sérologicky vyšetřovat všichni býci, berani, kozli a kanci určení k plemenitbě. Dále se musí vyšetřit každá samice u skotu, ovcí a koz, prasat, která potratila.^[19] K vyšetření se odebírají vzorky plodové vody, plodové obaly nebo mrtvý plod. Vyšetřují se rovněž odlovení zajíci a to rychlou sklíčkovou aglutinací. Molekulární metody ve veterinární oblasti se v případě brucelózy z ekonomických důvodů zatím intenzivně nepoužívají.^[20]

[editovat] Terapie

Léčba brucelózy u lidí je vzhledem širokému spektru projevů nemoci a častému rozvoji komplikací, poměrně složitá a názory na ni se různí. Základ terapie samozřejmě představuje podávání antibiotik podporované dle potřeby symptomatologickou léčbou. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje k terapii brucelózy dospělých antibiotikum rifampicin (600 až 900 mg) a doxycyklin (100 mg) dvakrát denně minimálně po dobu šesti týdnů.^[3] Pro lepší prevenci znovuvzplanutí nemoci se doporučuje 100 mg doxycyklinu perorálně po dobu 6 týdnů v kombinaci s intramuskulární aplikací streptomycinu (1 gram na osobu a den) denně po dobu 2 až 3 týdnů. Místo streptomycinu lze rovněž použít gentamycin.^[17] Jako alternativní antibiotickou terapii lze použít chinolony, například kombinaci ciprofloxacinu s ofloxacinem.^[3] U dětí do 8 let jsou lékem první volby rifampicin spolu s trimetoprim-sulfametoxazolem podávané perorálně po dobu 6 týdnů.^[17] V případě vzniku cévních komplikací (endokarditidy, chlopňové vady) je nutno provést chirurgické ošetření na specializovaném kardiovaskulárním pracovišti.

Terapie všech hospodářských zvířat a volně žijících zvířat se neprovádí, ba je dokonce ve většině států zakázána.

[editovat] Prevence

Prevence brucelózy u lidí je klíčově závislá na eradikačních programech a tlumení nemoci u hospodářských zvířat, jakož i na dodržování veterinárně-hygienických zásad, neboť neexistuje žádná komerční bezpečná vakcína s vysokou ochranou před infekcí. V minulosti byly používány oslabené živé vakcíny proti B. abortus v Sovětském Svazu a Číně. Jejich účinnost byla však omezená a existovala možnost propuknutí onemocnění u vakcinovaného člověka z vakcinovaného kmene.^[8] U zvířat je situace s očkováním lepší, nicméně v řadě států je vakcinace proti brucelóze zakázána z důvodu komplikace sérologické diagnostiky.^[1] U skotu se v některých zemích používají živé oslabené vakcíny B. abortus kmen 19 nebo kmen RB51. Proti B. melitensis existují vakcíny Rev 1 nebo mutantní pur E.^[8] Preventivní opatření v rámci České republiky tkví především v zamezení zavlečení původce z jiných států, důsledném dodržování veterinárně-hygienických předpisů, pravidelném sérologickém monitoringu u skotu, prasat, ovcí, koz a zajíců, jakož i preventivním sérologickém vyšetřování vzorků mléka dodávaných do mlékáren. V rámci mlékárenských podniků je důležitá kontrola pasterizace mléka. Pokud jde o prevenci jedince, doporučuje se nekonzumovat nepasterizované mléko ani výrobky z něj ve státech s endemickým výskytem brucelózy. V turisticky preferovaných zemí jako třeba Řecko, Egypt, Malta či Tunisko je tedy rizikové konzumovat nepasterizované či nepřevařené ovčí, kozí, velbloudí mléko a mléčné výrobky z tamních venkovských domácích chovů a farem.^[1]

[editovat] Brucelóza jako biologická zbraň

Vzhledem k snadnému přenosu brucel vzduchem pomocí aerosolu patřila brucelóza, respektive samotní původci, a hypoteticky stále patří mezi kandidáty na biologickou zbraň.^[2] Nevýhodou je však dlouhá inkubační doba nemoci.^[1] V USA začal vývoj biologické zbraně s použitím kmenů B. suis v roce 1942. Během let 1944–1945 byla tato biologická zbraň poprvé testována na zvířatech. Následně byly americkou armádou produkovány bomby obsahující B. suis pro americké letectvo v Arkansasu. Teprve v roce 1967 zastavila americká vláda vývoj a používaní těchto biologických zbraní.^[17] Ačkoliv bomby s brucelami nebyly nikdy použity, patří patogenní kmeny Brucella spp. stále mezi kandidáty na biologickou zbraň.^[2]

[editovat] Odkazy

[editovat] Literatura

• SEDLÁK, K.; TOMŠÍČKOVÁ, M. Nebezpečné infekce zvířat a člověka. Praha : Nakladatelství Scientia, 2006. 167 s. ISBN 80-86960-07-2.
• HOOVER, D.L.; FRIEDLANDER, A.M. Medical Aspects of Chemical and Biological Warfare, Chapter 25. Washington, DC : Office of The Surgeon General, Department of the Army, United States of America, 1997. Dostupné: <[2]>.
• Wafa Al-Nassir. eMedicine: Brucellosis [online]. Omaha, Nebraska : WebMD, rev. 2006-06-18, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
• MANTUR, B.G.; AMARNATH, S.K.; SHINDE, R.S. Review of clinical and laboratory features of human brucellosis. Indian J Med Microbiol, červenec 2007, roč. 25, čís. 3, s. 188–202. PMID 17901634. (anglicky)

[editovat] Reference

1. ↑ ^{a b c d e f g h i j k l m n} SEDLÁK, K.; TOMŠÍČKOVÁ, M. Nebezpečné infekce zvířat a člověka. Praha : Nakladatelství Scientia, 2006. 167 s. ISBN 80-86960-07-2.
2. ↑ ^{a b c d e f g h i j k l m} HOOVER, D.L.; FRIEDLANDER, A.M. Medical Aspects of Chemical and Biological Warfare, Chapter 25. Washington, DC : Office of The Surgeon General, Department of the Army, United States of America, 1997. Dostupné: <[1]>.
3. ↑ ^{a b c d e f g h i j k} MANTUR, B.G.; AMARNATH, S.K.; SHINDE, R.S. Review of clinical and laboratory features of human brucellosis. Indian J Med Microbiol, červenec 2007, roč. 25, čís. 3, s. 188–202. PMID 17901634. (anglicky)
4. ↑ MORENO, E.; STACKEBRANDT, E.; DORSCH, M. et al.. Brucella abortus 16S rRNA and lipid A reveal a phylogenetic relationship with members of the alpha-2 subdivision of the class Proteobacteria. J Bacteriol, červenec 1990, roč. 172, čís. 7, s. 3569–3576. Dostupné online. PMID 2113907. (anglicky)
5. ↑ GRIMONT, F.; VERGER, J.M. et al. Molecular typing of Brucella with cloned DNA probes. Res Microbiol, leden 1992, roč. 143, čís. 1, s. 55–65. PMID 1641513. (anglicky)
6. ↑ ^{a b} Bardoň J.. Monitoring gramnegativních baktérií vyvolávajících alimentární infekce [online]. [Cit. 2008-04-25]. Dostupné online.
7. ↑ Detailed country (ies) disease incidence [online]. [Cit. 2008-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
8. ↑ ^{a b c d e} CORBEL, M.J. Brucellosis: an Overview. Emerg Infect Dis, 1997, roč. 3, čís. 2, s. 213–221. Dostupné online. PMID 9204307. (anglicky)
9. ↑ Na východě Čech se rozšířila nemoc zajíců brucelóza [online]. [Cit. 2008-05-27]. Dostupné online.
10. ↑ Nákazová situace brucelózy v chovech zvěře leden 2007 [online]. [Cit. 2008-05-27]. Dostupné online.
11. ↑ Mimořádná veterinární opatření vydaná KVS pro Ústecký kraj při výskytu a k zamezení šíření nebezpečné nákazy – brucelózy zajíců [online]. [Cit. 2008-05-27]. Dostupné online.
12. ↑ Facts about brucellosis [online]. USDA, [cit. 2008-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
13. ↑ Brucellosis and Yellowstone Bison [online]. USDA, [cit. 2008-05-22]. Dostupné online. (anglicky)
14. ↑ ^{a b} SAURET, J.M.; VILISSOVA, N. Human brucellosis. J Am Board Fam Pract, září-říjen 2002, roč. 15, čís. 5, s. 401–406. Dostupné online. PMID 12350062. (anglicky)
15. ↑ HARMON, B.G.; ADAMS, L.G.; FREY, M.. Survival of rough and smooth strains of Brucella abortus in bovine mammary gland macrophages. Am J Vet Res, červenec 1988, roč. 49, čís. 7, s. 1092–1097. PMID 3138931. (anglicky)
16. ↑ CARDOSO, P.G.; MACEDO, G.C.; AZEVEDO, V. et al. Brucella spp noncanonical LPS: structure, biosynthesis, and interaction with host immune system. Microb Cell Fact, březen 2006, roč. 5. Dostupné online. PMID 16556309. (anglicky)
17. ↑ ^{a b c d e} Wafa Al-Nassir. eMedicine: Brucellosis [online]. Omaha, Nebraska : WebMD, rev. 2006-06-18, [cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
18. ↑ POSPÍŠIL, Z.; SVOBODA, M. et al. Infekční nemoci psa a kočky. Brno : ČAVLMZ, 1999. 504 s.
19. ↑ Metodika kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace na rok 2008 [online]. [Cit. 2008-04-25]. Dostupné online. (česky)
20. ↑ SERRA, V.; VIÑAS, M. Laboratory diagnosis of brucellosis in a rural endemic area in northeastern Spain. Int Microbiol, březen 2004, roč. 7, čís. 1, s. 53–58. Dostupné online. PMID 15179607. (anglicky)

[editovat] Externí odkazy

[editovat] Česky

• válka.cz

[editovat] Anglicky

• e-medicine: Brucellosis