Ulánbátar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ulánbátar Ulaanbaatar
vlajka znak
poloha
souřadnice:	47° 55' s. š. 106° 55' v. d.
nadmořská výška:	1325 m n. m.
Stát:	Mongolsko
Samosprávné město:	Ulánbátar
administrativní dělení:	9 okresů
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	4 704,4 km²
počet obyvatel:	1 000 000 (2007)
hustota zalidnění:	204 obyv. / km²
správa města
starosta:	Tsogt Batbayar
oficiální web:	www.ulaanbaatar.mn
telefonní předvolba:	+976 (0)11
PSČ:	210 XX

Ulánbátar (mongolsky: Улаанбаатар) je hlavní město Mongolska. Leží v severovýchodní části země v údolí řeky Túl a na úpatí horského masivu Bogd úl. Je to nejchladnější hlavní město světa s velmi drsným, vnitrozemským podnebím. Leží v nadmořské výšce nad 1300 metrů. Dříve se město jmenovalo Urga, dnešní název Ulánbátar získalo až ve 20. letech 20. století. Ulánbátar znamená v překladu „rudý bohatýr“ a uctívá památku mongolského revolucionáře Süchbátara.

[editovat] Historie

Město bylo založeno v roce 1639 jako hlavní sídlo bogdgegéna, hlavy lámaistů Vnitřního Mongolska. Tehdy se jmenovalo Urga (Hlavní stan) nebo také Ich-chure (Velký klášter). Na přelomu 17. a 18. století vznikla nedaleko kláštera obchodní osada Majmačen. Během několika následujících desetiletí se plocha mezi klášterem a obchodní osadou začala zastavovat. Pro správu Vnějšího Mongolska si mandžuští místodržitelé vybrali město za své sídlo. Vzhledem k jeho strategické poloze mezi Ruskem a Čínou byl dokonce v roce 1861 ve městě otevřen ruský konzulát. V roce 1911 byla za ruské podpory čínsko-mandžuská vláda svržena a vyhlášen autonomní Mongolský stát. Tehdejší Urga byla na relativně krátkou dobu přejmenována na Nijs-lel-chure. Listopad 1919 ale znamenal opětovné obsazení Mongolska čínskými vojsky. Různé boje přetrvaly až do roku 1921, kdy bylo město 6. července osvobozeno revolučními skupinami Süchbátara a Čojbalsana za podpory Rudé armády. V roce 1924 se poprvé sešel Velký lidový chural a vyhlásil Mongolskou lidovou republiku. Tehdy došlo k přejmenování města na dnešní název Ulánbátar. V té době tvořily město hlavně jurty a různé hliněné a dřevěné domky. Mezi nimi vynikaly lámaistické chrámy se zlatými věžemi. Došlo k rozčlenění obyvatel města na lámy, knížata, kupce, řemeslníky, Čínany a Rusy. Vzhledem k velkému vlivu SSSR pokračovala výstavba města podobně jako u ostatních sovětských měst. Osou nové výstavby se stala 20 km dlouhá třída Míru, která protíná město od západu k východu. Podél ní byly postupem času vystavěny moderní výškové budovy s ministerstvy, úřady, obchody i byty. Na centrálním náměstí vyrostl obrovský pomník a mauzoleum Süchbátara, vládní budovy, opera, národní divadlo (1932) a velký hotel Altaj. Centrum města obepíná okružní ulice, navazující na třídu Míru. Podél ní je vystavěno univerzitní městečko (založené v roce 1942) s výzkumnými a vědeckými ústavy, Palácem pionýrů a Palácem sportu. V západní části města najdeme velké panelové sídliště. Jihovýchodně od centra byly vybudovány průmyslové závody.

[editovat] Současnost

Po rozpadu Sovětského svazu došlo v Mongolsku k uvolnění politických poměrů a k prvním svobodným volbám. V nich překvapivě opět zvítězili komunisté - tentokrát však jejich mírnější „reformní“ odnož. V roce 1994 byl lámaismus (tibetský budhismus) prohlášen za státní náboženství. Nejvýznamnějšími průmyslovými obory jsou průmysl obuvnický, kožedělný, potravinářský, strojírenský a hutnický. Město leží na odbočce Transibiřské magistrály Ulan-Ude - Peking, která spojuje Rusko s Čínou. Leteckou dopravu zajišťuje Čingischánovo letiště. Ulánbátar působí jako relativně moderní město s velkým množství paneláků. Typické jurty ale ve městě najdeme také. Ve městě má sídlo prezident, vláda a jednokomorový Velký lidový chural. Město řídí městská rada.

[editovat] Externí odkazy

• (mn) Město oficiální stránky
• (mn) Městská rada oficiální stránky
• (mn) Starosta města oficiální stránky